Předchozí (566)  Strana:567  Další (568)
567
Karabáč z tur. kyrbatš (bič) prostřed-
nictvím maď. korbats. Bdl. Na sev. Mor.
tatar. Km. Tehdy ještě k. a lavice rovnaly
selské rozumy (v době roboty). Šml. K.
pravdy se dopídí. Mudr. 357.
Karabatý = krabatý. Šm.
Karabela, y, i. = kozácká, vlast, tatarská,
křivá, uzká, lehká šavle.
Čch., Tbz., Sk.,
Tč. V Polsku zdomácněla. Kram. Slov. Cf.
S. N.
Karabin, u, m. = karabina. Slov.
Karabina. Pri Prešporku na Dunaji husky
sa perú, vezmi, šuhaj, karabínčok, zastrel
si jednu. Mt. S. I. 20., Sl. sp. I. 121. Dajú
koňa i šaty a do ruky k-bín. Mt. S. I. 37.,
Sl. sp. I. 90. Místo ženy spanilé mám dvě pi-
stole v sedle, k-nu, taky palaš, víc mě ne-
uhlídáš. Sš. P. 591. — Koll. Zp I. 22., 357.
(karabín). — K. = opaskový hák lezců (ha-
sičů), die Karabine. K. pražská, hruškovitá,
se zatočeným kroužkem, ke smyčkám. Sme-
kal. Vz Zápina.
Karabiník, a, m. = karabinéř, karabiňák.
Šm.
Karabinový, Karabiner-.
Karabinský, Karabiner-. — K. Vrch
u Horních Ptic. Krč.
Karafija, e, f. = karafiát. Sš. P. 272.
Zakvitla v mém srdci pekná k-fia, za kterú
já nikdy nemávám pokoja. Koll. Zp. I. 147
Karafiát, z řec.-lat. caryophyllus. Bdl.
Vz Mtc. 1880. 84. H. karafilát, hvozdík,
hvozdíček, hvozdička, karafilát, karafiát,
dianthus caryophyllus. Rstp. 118. Vz Hvozdík,
Klínec. K. japanský, d. Hedewegii; diade-
mový, d. diadematus; kartouzský, d. bar-
batus; zahradní nízký, d. caryophyllus nana;
jednobarevný, dvoubarevný, vroubený, čár-
kovaný, peřitý (d. plumarius), Dlj. 40., 58.,
59.; obrovský, d. giganteus; africký. Rt-
K. indiánský = aksamítník. Rstp. 888.-889.
Cf. Schd. II. 296., Sbtk. Rostl. 248.-250.,
Slb. 614., Mllr. 40., Rosc. 139., Sdl. Hr. IV.
27., S. N. Aj nosí, nosí karafiát, přijdi, sy-
nečku, máš-li mě rád. Sš. P. 390. Potěš mě
synečkem jako karafiát. Ib. 589. — K. Václ.,
ev. farář 1822. Jg. H. 1. 2. vd. 577., Bačk.
Písrn. 224.
Karafiátový, nelkenartig. K. kořen =
kuklit. Mllr. 50.
Karafilát = karafiát.
Karafinka řím. Vz Vlšk. 146.
Karaghen, u, m. Rst. 31., 424., Schd. I.
399., Kram. Slov.
Karakal, a, m., caracal melanotis. Holub
I. 37. Na Hané, die Luchskatze. Bkř.
Karakatice, e, f., loligo, ein Thier. Šm.
Karakteričnost, i, f. Vz Pal. Rdh. I.
402. O karakteru ib.
Karakterisovati = charakterisovati. Tf.,
Dk.
Karakteristika = charakteristika. Ti.,
Vně. 109., Sté.
Karakterologie, e, f. Dk. Aesth. 503.
Káralka, y, f. = karatelka. Šm.
Karambola, y, f., averhoa, die Averhoa,
rostl. K. ostrá, a. carambola; tupá, a. Bi-
limbi. Rstp, 260.
Karamel, der Karamel. Cf. Prm. III. č.
15., Šfk. Poč. 513., Schd. I. 402., KP. V. 22.
Karamelovati cukr, karamelisiren. Sp.
Karamelový. K. mražené, das Karameleis.
Sl. les.
Karamelský punč, der Karamelpunsch.
Sl. les.
Karanda, y, f., carissa, die Karisse, rostl.
K. obecná, c. carandas; arabská, c. edulis.
Vz Rstp. 1060.
Káraného, a, n, polyborus. Brm. II. 788.
Karanice, Karanitz, ves u Chlumce v Jič.
Arch. II. 60., Sdl. Hr. I. 73., V. 285., 296.,
Rk. Sl.
Káranice, e, f. = káznice. Slov. Ssk.
Karantena. Vz Slov. zdrav.
Karanteřička, y, m. a f. — kdo nic ne-
smící.
U Třebonína. Olv.
Karany, dle Dolany, ves u Brandýsa nad
Lab. Rk. Sl.
Karapa, y, f., carapa, die Karapa, rostl.
K. guianská, c. guianensis; guinejská, c.
guineensis; molucká, c. molucensis. Vz Rstp.
235.
Karapovina, y, f., Karapa-Alkaloid. Rst.
49., 424.
Karas. Vz Schd. II. 498., Kram. Slov ,
Mkl. Etym. 112. Proto je štika v řece, aby
k-si nedřímali. Č. M. 249., Pk. — K., u, m.
= neurostlý, krovitý strom, slez., Šd., nízký
k
eř, zákrsek. Laš. Brt. D. 221. K. = bran,
pugio. Ustavil jest vešken lid držiece k-sy.
BO. (Par. 23. 10. — Jir.). — K., os. jm.
Tk. V. 244., Tf. Od. 266.
Karasatý = kučeratý, lockig. V Domažl.
K. děvče. Nl., Němc. Krl. 10. — K, = křo-
vitý. buschig. Slez. Šd. Laš. Brt D. 221.
Karásek, ryba. Vz Karas. Ťažko sa
učily plovať drobné karásky. Sš. P. 357. —
K. = povedený hoch, ein gutes Früchtel
U Strážnice. Horný. — K, os. jm. Blk.
Kfsk. 1184., Sdl. Hr. II. 261. — K, mlýn
u Vodňan.
Karasirovati = namlouvati si, lichotiti
komu,
karessiren, schmeicheln. — koho:
ženy. Ntr. V. 176. Koll. Zp. I. 422.
Karasirovník, a, m. = frejíř. Slov. Bern.
Karasová Josefa. 1846. Jg. H. 1. 2. vd.
577.
Karasy, dle Dolany, Karsch, ves u Hirn-
sena u Čes. Lipy. Blk. Kfsk. 845.
Karasýn, a, m., Karasein, ves u By-
střice v Brněn.
Karát = 4 grany. Bř. Cf. KP. I. 76.,
Šfk. Poč. 361., Schd. I. 358.
Karata = kareta. Šm.
Karatas. K. obecný, bromelia caratas;
nízký, b. humilis; plotní, b. pinguin. Ves.
IV. 2.
Kárati. Cf. Kázati, Bdl. Obr. 110., Mkl.
Etym. 111. — koho čím. Lháře pán Bůh
káře, jestli ne mrazem, tedy provazem. Us.
Tč. — oč. O tu věc dostatečně jsem jej
káral. BN. — proč. Komu Bůh dal syny,
uč je a kárej za viny.
Karatovati, karatiren, zum Golde andere
Metalle zusetzen. Šm.
Karaval, u, m. = kraval, rámus. Na Po-
ličku. Kšá.
Karavanseraj, e, f. == turecká hospoda.
Vrat., S. N.
Předchozí (566)  Strana:567  Další (568)