581

po sedmém dni vstáti; Kázal její tvář zbíti
i hlavu stíti; Vynda kaž všem vóbec vníti;
Káza svému dvoru u sebe býti; Káza sobě
kóň přivésti. Vyb. II. 4., 6., 20., 30., 41.,
43. Kázal ji ohněm žéci, je zavříti. Pass.
Jáz vstáti kážu. Mst. 304. Pak jim kázal
jíti. Kat. 112. Kazují světiti božieho naro-
zenie. Št. Kn. š. 12. Kázal jim vuokol sebe
státi. Smil v. 35. Káza se všem hotovati;
Posly kázachu živy zahřiesti. Alx. Tobě
jím býti kazuji. Hr. ruk. 41. Cf. Bdl. Obr.
78. — aby. Kázali, aby zaplatil. NB. Tč.
224. Cf. K. komu. — se čím = káti se,
příklad si bráti. Št. Kn. š. 77., Sv. ruk.
S. 261. Sbožní se káží hubenými a škodú
cuzí. Hr. ruk. 305. Zlým se má dobrý k.
Sv. ruk. 250. Ať se jiní jimi káží. Smil v.
687. I měl by sě člověk Adamem a Evú
k., kterak oni těžce hřešili. Hus I. 108.

Kazda, sam. u Třeboně. — K., os. jm.
Blk. Kfsk. 1240.

Kazě, dci Krokova. K. sědieše na Ka-
zíně. Dal. 8. — Šf. Strž. II. 439., Tk. I. 6.

Kazek, zka, m., os. jm. Tk. V. 75.

Kázeň, zni (Chč. P. 165. b., Ž. wit. 49.
17.) = trest. Hr. ruk. P. 712., D. 962., Sv.
ruk. An. 411., MM. 298., Šf. III. 505., Smil
948. — K. = kázání, die Predigt. V Pod-
luží, na Slov. Brt., Hrb. Náš panáček dě-
lajú kázeň; Kačenko, poď, bude k.; ne-
půjdu, byla bych blázen. Sš. P. 474., 673.
Kedz ja budzem kazeň kazac; Viděl som
ťa, moja milá, v kostole na kázni; Keď
neprídem na kázeň; Môj milý je kňazom,
peknú kázeň káže, nejednej panenke svo-
bodu zaviaže. Sl. ps. 92., 325., Sl. sp. 120.,
172. Rady byste mi zase kázeň kázať? Dbš.
Sl. pov. II. 30. K. slyšíš proti zlému, sebe
(sobě) připiš ne jinému. Glč. II. 106. —
K. = káznice. Seděl v kázni; Kde roste
provinění, tam roste i pokuta kázní; Do
kázni jíti nechtěli; Potom Blahuta do kázni
vedl. NB. Tč. 96., 102., 107. — K. = cvi-
čení atd., disciplina. BO. Cf. S. N. K.
v Praze. Vz Let. 106., 149., 331., 368., 375.,
391., 423. K. nad lidem venkovským ve
starší době. Vz Sdl. Hr. I. 90.— 92. K. řím.
v divadle, vojenská. Vz Vlšk. 390., 455.
K. školní. List. filol. VII.309. K. vědecká,
Dk., tajná, pro kajicníky. Krištf. Ty jsi
nenáviděl kázni. Ž. wit. 49. 17. Má-li svět
obstáť, musí v ňom býť k. Trok. 123. K.
slabá rozsmekuje svazky řádu. Kom. Kde
k., tu stud a bázeň. Us. Bž. K. a dobrá
metlička k dobrému vede Jeníčka. Us. Hkš.
— K. = mravnost Smil v. 86., 1043., 1635.,
1843.

Kazenie, n. = kadění. BO. — K., vz
Kaziti.

Kázenní, Zucht-. K. ústav. Statist. 1871.
137.

Kázeňský, Disciplinar-. K. řád, pra-
vidla. Us. Dch., Šmb.

Kazibaba z Kosmačova Adam, písař,
1556. Vz Jir. Ruk. I. 341.

Kazičech, a, m. = který jazyk svůj kazí.
Jg., J. Nej., Kos. Ol. I. 48.

Kazičnan, u, m., das Fluorid. Rk.

Kazičník, u, m., nerost, phthoridum. Šm.

Kazička, y, f., die Verderberin. Bern.

Kazichléb. Bž. 237.

Kazichlor, u, m. KP. I. 275.

Kazíkový, Fluor-. Rk.

Kazilen, lnu, m. = hubilen, vláčník, ko-
přivník, zezulina, cuscuta, die Flachsseide.
Vz Slb. 372., Kram. Slov., Mllr. 39.

Kazilenový = hubilenový. Bern.

Kazimaz, u, m., collarium, der Leim-
schimmel, plíseň. Vz Rstp. 1986.

Kazimír, os. jm. Vz S. N.

Kazimírový = kažmírový.

Kazimluv. Český k. Vz Pal. Rdh. I.
188.— 192., Mus. 1837.

Kazín, a, m. = hrad na hoře Oseku
u Zbraslavě. Šmb. S. I. 310., Tk. I. 611.,
Dal. (Šf. III. 159.), Rk. Sl.

Kazipeři. Brm. IV. 608.

Kaziplev, u, m., der Spreuverderber.
Lpř. Sl. 14.

Kaziplod, u, m., vidium, der Knoten-
schimmel, plíseň. Cf. S. N. V. 1016. K. po-
rno ančový, o. aurantiacum. Vz Rstp. 1983.
K. molový, o. albicans, cizopasník rostlinný.
Odb. path. III. 123. K. Tuckeriův, o. Tuckeri.
KP. V. 171. — Kram. Slov.

Kaziplodka, y, f. Vrby k-ky, htíai

ôktÓr'.xciprtOi. Lpř. Sl. II. 429.

Kazirádce, e, m., falscher Rathgeber. Šm,

Kazirod, a, m., der Blutschänder. Šm..
Loos.

Kazirodec, dce, kazirodník, a, m. =
kazirod. Šm.

Kazirodnice, e, f., die Blutschänderin.
Šm.

Kazirodnictví, n., die Blutschande. Srn.

Kazirodný, kazirodský, blutschänderisch.
Šm.

Kaziroh, u, m., onygena, der Kopfstäub-
ling, houba. K. obecný, o. equina. Rstp.
1969.

Kazistyd, a, m., der Unkeusche. Šm.

Kazitelka, y, f., die Verderberin. Us.

Kaziti. Cf. Mkl. Etym 114. — co komu:
život, Sá., dobrou vůli, rozmar. Us. Pdl. —
co o koho. O vy (vás) kaziec metly bře-
zové. Žk. 180.

Kazivcotvar, u, m. = kazotvar. Rk.

Kazivec. Vz Bř. N. 127., 241., KP. III.
198., Schd. I. 297., II. 35., Šfk. Poč. 256.,
Rk. Sl.

Kazivkus = pokažený vkus. Dalib. IV.
72.

Kazivláda, y, f., schlechte Regierung.
Šm.

Kazivlas, u, m. K. Schönleinuv, achorion
Schönleinii, rostlinný cizopasník. Odb. path.
III. 117.

Kazlechy, Gatterschlag, ves u Jindřich.
Hradce. PL., Rk. Sl.

Kázň, vz Kázeň.

Kaznějov, a, m., míst. jm. Arch. II. 449.,
Rk. Sl.

Kaznějoves, vsi, f. = Kazňov.

Kázněnec, nce, m., der Zwängling. Dch.

Káznice = ústav pro dodatečnou napra-
vovací vazbu potrestaných zločincův. Us.
Vz Pracovna, Rk. Sl. K. řím. Vz Vlšk. 107.

Káznický, kázničný, Zuchthaus-. Rk.

Káznitel, e, m., der Züchtiger. Dch.



	581

	po sedmém dni vstáti; Kázal její tvář zbíti i hlavu stíti; Vynda kaž všem vóbec vníti; Káza svému dvoru u sebe býti; Káza sobě kóň přivésti. Vyb. II. 4., 6., 20., 30., 41., 43. Kázal ji ohněm žéci, je zavříti. Pass. Jáz vstáti kážu. Mst. 304. Pak jim kázal jíti. Kat. 112. Kazují světiti božieho naro- zenie. Št. Kn. š. 12. Kázal jim vuokol sebe státi. Smil v. 35. Káza se všem hotovati; Posly kázachu živy zahřiesti. Alx. Tobě jím býti kazuji. Hr. ruk. 41. Cf. Bdl. Obr. 78. — aby. Kázali, aby zaplatil. NB. Tč. 224. Cf. K. komu. — se čím = káti se, příklad si bráti. Št. Kn. š. 77., Sv. ruk. S. 261. Sbožní se káží hubenými a škodú cuzí. Hr. ruk. 305. Zlým se má dobrý k. Sv. ruk. 250. Ať se jiní jimi káží. Smil v. 687. I měl by sě člověk Adamem a Evú k., kterak oni těžce hřešili. Hus I. 108. Kazda, sam. u Třeboně. — K., os. jm. Blk. Kfsk. 1240. Kazě, dci Krokova. K. sědieše na Ka- zíně. Dal. 8. — Šf. Strž. II. 439., Tk. I. 6. Kazek, zka, m., os. jm. Tk. V. 75. Kázeň, zni (Chč. P. 165. b., Ž. wit. 49. 17.) = trest. Hr. ruk. P. 712., D. 962., Sv. ruk. An. 411., MM. 298., Šf. III. 505., Smil 948. — K. = kázání, die Predigt. V Pod- luží, na Slov. Brt., Hrb. Náš panáček dě- lajú kázeň; Kačenko, poď, bude k.; ne- půjdu, byla bych blázen. Sš. P. 474., 673. Kedz ja budzem kazeň kazac; Viděl som ťa, moja milá, v kostole na kázni; Keď neprídem na kázeň; Môj milý je kňazom, peknú kázeň káže, nejednej panenke svo- bodu zaviaže. Sl. ps. 92., 325., Sl. sp. 120., 172. Rady byste mi zase kázeň kázať? Dbš. Sl. pov. II. 30. K. slyšíš proti zlému, sebe (sobě) připiš ne jinému. Glč. II. 106. — K. = káznice. Seděl v kázni; Kde roste provinění, tam roste i pokuta kázní; Do kázni jíti nechtěli; Potom Blahuta do kázni vedl. NB. Tč. 96., 102., 107. — K. = cvi- čení atd., disciplina. BO. Cf. S. N. K. v Praze. Vz Let. 106., 149., 331., 368., 375., 391., 423. K. nad lidem venkovským ve starší době. Vz Sdl. Hr. I. 90.— 92. K. řím. v divadle, vojenská. Vz Vlšk. 390., 455. K. školní. List. filol. VII.309. K. vědecká, Dk., tajná, pro kajicníky. Krištf. Ty jsi nenáviděl kázni. Ž. wit. 49. 17. Má-li svět obstáť, musí v ňom býť k. Trok. 123. K. slabá rozsmekuje svazky řádu. Kom. Kde k., tu stud a bázeň. Us. Bž. K. a dobrá metlička k dobrému vede Jeníčka. Us. Hkš. — K. = mravnost Smil v. 86., 1043., 1635., 1843. Kazenie, n. = kadění. BO. — K., vz Kaziti. Kázenní, Zucht-. K. ústav. Statist. 1871. 137. Kázeňský, Disciplinar-. K. řád, pra- vidla. Us. Dch., Šmb. Kazibaba z Kosmačova Adam, písař, 1556. Vz Jir. Ruk. I. 341. Kazičech, a, m. = který jazyk svůj kazí. Jg., J. Nej., Kos. Ol. I. 48. Kazičnan, u, m., das Fluorid. Rk. Kazičník, u, m., nerost, phthoridum. Šm. Kazička, y, f., die Verderberin. Bern.	Kazichléb. Bž. 237. Kazichlor, u, m. KP. I. 275. Kazíkový, Fluor-. Rk. Kazilen, lnu, m. = hubilen, vláčník, ko- přivník, zezulina, cuscuta, die Flachsseide. Vz Slb. 372., Kram. Slov., Mllr. 39. Kazilenový = hubilenový. Bern. Kazimaz, u, m., collarium, der Leim- schimmel, plíseň. Vz Rstp. 1986. Kazimír, os. jm. Vz S. N. Kazimírový = kažmírový. Kazimluv. Český k. Vz Pal. Rdh. I. 188.— 192., Mus. 1837. Kazín, a, m. = hrad na hoře Oseku u Zbraslavě. Šmb. S. I. 310., Tk. I. 611., Dal. (Šf. III. 159.), Rk. Sl. Kazipeři. Brm. IV. 608. Kaziplev, u, m., der Spreuverderber. Lpř. Sl. 14. Kaziplod, u, m., vidium, der Knoten- schimmel, plíseň. Cf. S. N. V. 1016. K. po- rno ančový, o. aurantiacum. Vz Rstp. 1983. K. molový, o. albicans, cizopasník rostlinný. Odb. path. III. 123. K. Tuckeriův, o. Tuckeri. KP. V. 171. — Kram. Slov. Kaziplodka, y, f. Vrby k-ky, htíai ôktÓr'.xciprtOi. Lpř. Sl. II. 429. Kazirádce, e, m., falscher Rathgeber. Šm, Kazirod, a, m., der Blutschänder. Šm.. Loos. Kazirodec, dce, kazirodník, a, m. = kazirod. Šm. Kazirodnice, e, f., die Blutschänderin. Šm. Kazirodnictví, n., die Blutschande. Srn. Kazirodný, kazirodský, blutschänderisch. Šm. Kaziroh, u, m., onygena, der Kopfstäub- ling, houba. K. obecný, o. equina. Rstp. 1969. Kazistyd, a, m., der Unkeusche. Šm. Kazitelka, y, f., die Verderberin. Us. Kaziti. Cf. Mkl. Etym 114. — co komu: život, Sá., dobrou vůli, rozmar. Us. Pdl. — co o koho. O vy (vás) kaziec metly bře- zové. Žk. 180. Kazivcotvar, u, m. = kazotvar. Rk. Kazivec. Vz Bř. N. 127., 241., KP. III. 198., Schd. I. 297., II. 35., Šfk. Poč. 256., Rk. Sl. Kazivkus = pokažený vkus. Dalib. IV. 72. Kazivláda, y, f., schlechte Regierung. Šm. Kazivlas, u, m. K. Schönleinuv, achorion Schönleinii, rostlinný cizopasník. Odb. path. III. 117. Kazlechy, Gatterschlag, ves u Jindřich. Hradce. PL., Rk. Sl. Kázň, vz Kázeň. Kaznějov, a, m., míst. jm. Arch. II. 449., Rk. Sl. Kaznějoves, vsi, f. = Kazňov. Kázněnec, nce, m., der Zwängling. Dch. Káznice = ústav pro dodatečnou napra- vovací vazbu potrestaných zločincův. Us. Vz Pracovna, Rk. Sl. K. řím. Vz Vlšk. 107. Káznický, kázničný, Zuchthaus-. Rk. Káznitel, e, m., der Züchtiger. Dch.