583

Kdesičko = zdrobnělé kdesi. Kdes byl?
K-ko. Mor. Brt. D.

Kdešice, někdy ves kláštera milevského.
Sdl. Hr. IV. 333., Rk. SI.

Kdetrindri (= kde tri, tam udri-uder).
Dievčatá sä hrajú k. (kde behem hry zjavia
sa traja na jednom mieste, tí budú bity).
Slov. Zátur., Hdž. Čít. 138.

Kdežkolivěk. Kdež bych za ně kolivěk
mezi židy nebo mezi křesťany slíbil. Půh.
I. 252.

Kdežto, vz Kde.

Kdo. Cf. Mkl. aL. 273., Bž. 155., 158.,
Listy filol. 1883. 422. Na Lašsku: kdo, hdo;
akk. koho, keho; gt. koho, keho; dat. komu,
kemu; instr. kym; lok. kym. Brt. D. 119. -
K. přímě tázací. Komuch (komuž) vás ne-
chám jinému?; Šibenko šibena, pro keho's
stavena?; Oj hdo mi to klupe po mojim
hrobečku?; Syneček je daleko, po kém já
mu zkážu?; Kemu já jich zanechám? Sš. P.
109., 129., 159., 442., 443. — Nepřímě tázací.
Kemu bych tě nechal leda pánu Bohu ? Sš.
P. 582. A poradivši se nevím kým, počala
jest příti. NB. Tč. 240. Poviz mi, děvečko,
o keho's plakala? Sš. P. 299. —K. vztažné.
Kehom (koho jsem) milovala, či ho mám
lúbic zas? Koll. Zp. I. 115. Komu ten jed
na ruku padne, hned mu ta ruka odpadne.
Sš. P. 7. Hospodář, u kohož sě ta vražda
stala; Súkupa, od koho ten kámeň kúpil;
Abych s tiem člověkem, pro koho jsem
ručen, u pokoji byl; Žalobník obstaví toho,
komuž před námi vinu dal. NB. Tč. 107.,
117., 141. Kdo se brány dotkne, tomu hlavu
potkne. Vk. exc. Že mi mú tvrzi obořil
mocí, sebrav sě s kýmž mohl. Půh. I. 296.
Řka všem, ktož biechu při sněmu. Smil v.
116. — K. = někdo. Otec jeho ani on ob-
žalován nebyl, ani jich kto z toho vinil.
NB. Tč. 155. Ušel pryč, než kdo zvěděl.
Bž. 158.

Kdokoli. Kdokolvěk má schopný jazyk
k hojnému mluvení, neopovažuj se dávať
s takým do vadzení. Laš. Tč. Ktožkolvěk
obdrží jistinu. Půh. I. 261. Buď on kdokoli.
Čr. Nešlechetně praví, ktož by to kolivěk
pravil. NB. Tč. 93.

Kdokolvíček, zdrobnělé kdokoli. Brt. D.

Kdosi. Zdoruje mně kdosi, lebo ja komusi,
lebo se mne kdosi do vůle naprosí. Sš. P.
233. (Sl. ps. 213.). Dybych já ty volky honil,
kdosi by mi za mojú ženúchodil. Brt. P. 3.

Kdoule, coctanum. Sv. ruk. 321. V MV.
pravá glossa. Pa. Z střlat. cydonia i. e. fifjla,
kydonská jablka, od mě. Kydona na Kretě.
Bdl. K., mala citonica, coctarus. Byl. 15. stol.
Cf. Rstp. 514., Čl. Kv. 358., Mllr. 85., Ros.
164., S. N.

Kdouloň, ě, f, cydonia. Osv. VI. 686.,
Rstp. 513., Holub I. 502, Kdoule.

Kdoulovec, vce, m. == gdoulovec. Šm.

Kdoulový, Quitten-. K. jablko, Us. Dch.,
nardu, die Coingnarde. Šp.

Kdousov, a, m., Gdossau, ves u Jamnic
v Dačicku.

Kdoví novočes. adverb. výraz (kdo je
vie = kdo to ví). Vz List. filol. VII. 294.

Kdulinec, nce, m., os. jm. Pal. Děj. IV.
1. 156., V. 1. 29., Tk. III. 92., VI. 147.,

164., VIII. 414., Sdl. Hr. I. 254., IV. 309.,
V. 362.

Kdulka, y, í. = kdoule. Šm.

Kdy. Vz Brt. S. 3. vd. 189., Brt. D. 173.—
K. = čas. Ten nebude mít ani k. umřít.
Us. Msk. Vezmu si k tomu k. Us. Msk.
Nemám sa já k. baviť s tebú. Sš. P. 597.
Co se zdálo? Pane, nemělo kdy (se zdáti).
Tbnk. Neměl k. na rozprávku místo: k roz-
právce. Vm. Dyž je málo kdy, wenig Zeit.
Mor. a slez. Šd. — K. = dávno. Což jest k.
byl, to ještě jest. Št. Kn. š. 19. Už to mám
naorané kdy. Us. Brt. D. 173. — Už mně
tak nebude, jak mně bylo kdysi, dyž mě
nosívával můj koníček lysý. Šs. P. 256.

Kdyby na krásně. Us. Dch. Kdyby —
jsou ve vodě ryby. Osv. K. má hladký ocas.
Klid. K. byly v prdeli ryby, nebylo by po-
třebí rybníků. Us. Kdybys měl vodu pít,
k. se mi pod nohama válel, k. měl umřít,
k. hlady scípal, k. na kolena padal, k. se
krájel, neuvěřím (nedám, neodpustím a p.).
Čce. Tkč. Cf. Keby.

Kdýčín, a, m., míst. jm. Tf. Odp. 289.

Kdýčina, y, m. Dobeš z Jablonce, řečený
K. Arch. III. 469., Rk. Sl.

Kdykati. Ty vždy atd. Mst. v. 93.

Kdylník, u, m. = nějaká zbroj. Sbor.
hist. IV. 312.

Kdyně, ě, f., Kuttenplan, také Chodová
Planá, městečko u Plané; Neugedein, mě.
u Domažlic: Stará K., Altgedein, sam.
u Domažlic. — Tk. IV. 729., Blk. Kfsk.
129., S. N., Rk. Sl.

Kdýně = dýně, tykev, der Kürbis. Vz
Slb. 490., XLII., KP. III. 272., S. N.

Kdýňovitý. K. rostliny, cucurbitaceae.
Vz Schd. II. 305., Slb. 490.

Kdynský, vz Kdyně. K. průmysl. Čechy
I. 37.

Kdýšice, míst. jm. Tk. III. 37., 46.

Když. Kdyžbychme. D. ol. XI. 10.

Kdyžbykolivěk ode mne byl napomenut.
Půh. II. 54. Slíbil, k. po tu zbroji poslal,
že jemu chce vydati. Ib. II. 97.

Kdyžkolivěk = kdykolivěk. Kps. lk. (Hrš.
exc).

Když tehdyž = dříve n. později. Kšch.
Ať sebe k. nepomstí pravda; A uzříš k.,
co tě potká. Št. Kn. š. 2., 104.

Kdyžto, vz Kdy.

Kdze = kde. K. si, Janko, k. si bol, že
si telo (tolik) umokol? Sl. sp. 8.

Ké = jaký. Zdali vie kdo, kéj' jeho otec,
než věrú?; O hřiešiech smrtelných a všed-
ních, ké jest který. Št. Kn. š. 320., 243. —
K. = který. Rád bych o hřiešiech tuto po-
mluvil, ké jest smrtelný a ké všední. Št.
Kn. š. 240. Poznati, ké j' cesta pravá a ké
nepravá. Št.

Kebharec, rce, m., Gebhards, ves u Sta-
rého Města v Budějov.

Kébiti se = plakati (o dětech). Val. Vck.

Keblany, dle Dolany, Keblan, ves u Svín;
Geblan, dvůr u Kolešovic. Blk. Kfsk. 1333.,
Sdl. Hr. III. 303., Rk. Sl.

Keblice, dle Budějovice, Keblitz, ves
u Lobosic. Blk. Kfsk. 1116., Rk. Sl.