584

Keblov, a, m., Keblau, ves u Čechtic;
ves na Slov. u Žiliny. Šd. — Tk. III. 649.,
Sdl. Hr. 222., Rk. Sl.

Kebsky == zle, bídně. Vede se jim k.
U Olom. Sd.

Kebský = zlý, bídný. K. časy. U Olom.
Sd. U Místka. Škd.

Kebule = chebule, jedovaté ovoce, chebule
jamaté a korkové. Vz Rstp. 47., Mllr. 67.,
S. N.

Keby. Kolečko dubové, kebys bolo moje,
dala by ťa kuvať se zlatom do kole. Sl. ps.
241. Keby už to ,keby' bolo na veky pro
celý svet pochovánuo. Ntr. IV. 116. To
,keby' všade zavadzia. Keby nebylo ,keby',
boli bysme v nebi. Zátur. Vz Kdyby.

Kec = kejc, keď, když. Slov. Kec to ne-
zná (neví) ocec (otec). Sl. ps. č. 96. — K. =
fuca, die Biestmilchbuchte. Vz Bác.

Kecák, a, m., der Schnerf. Mor. Šm.

Kecal = neforemný člověk, nešika, ein
ungeschickter Mensch. Val. Vck.

Kecálek, lka, m. = kecal. Šm.

Kecalka, y, f., die Schwätzerin. Vz Kecna.

Kecan, a, kecánek, nka, m. = tele, zvl.
bulík. Čce. Tkč.

Kecanda, vz Kynkule.

Kecánek, vz Kecan.

Kecanina, y, kecanice, e, f., das Ge-
pantsche; Gewäsche. Dch.

Kecati. — abs. Ten kecá (loudavě chodí).
Mor. Vck.. Brt. Vz Glcať. Ten kecá (bičem
práská; něco hloupého mluví). Us. Slez. Šd.

— koho, co. Tak tě kecnu (uhodím)! Us.
Ktk. K. míč (tlouci, napalovati). Us. Ktk. —
čím. K. sebou (upadnouti). Us. Rgl.

Kecek, cka, m. = chrástel, pták. Zpívá:
Kec, kec, vávra! Slez. Šd. Na mor. Slov.
Džl.

Kecerský, ého, m., os. jm. Tf. Odp.
257.

Keci — kydy = třesky plesky. Čce. Tkč.

Kecka, y, f. = kdo kecá, cancá. U Ro-
nova. Rgl.

Keckal, a, m. = kecek. Slez. Šd.

Keckati =kecati. Kecek kecka. Slez. Sd.

— K., hinken, auf einem Fusse springen.
Ü Uher. Hrad. Té.

Keclivý= lechtivý, z něm. kitzlich. U Vse-
tína. Vck., Brt.

Kecna, y, f. == tlachavá ženská. Mlč ty
kecno! Us. Všk. Vz Kecalka.

Kecnouti, vz Kecati.

Kecoň, é, m. = tlachal. Ve vých. Čech.
Všk.

Kecovitý = hustý, dückflüssig. Rst. 424.

Keč z Kečova. Vz Blk. Kfsk. 1334.

Kečice, e, f., caesaries. V MV. nepravá
glossa. Pa.

Kečické popluží. Sdl. Hr. I. 37.

Kečka. Dbš. Sl. pov. I. 421. Dětvané
nosí napřed zapletené vrkoče, jež nazývají
keckami. Pokr. Pot. I.163. Cf. Keca, Kyčka,
Mkl. Etym. 154.

Kečkati — za vlasy rváti. Šd.

Keď = když. Také najihových. Mor., jinde
na Mor. ked. Brt. D. I. 173. Ale ty přijď
v nedělu, keď mám peknú košelu. Sš. P.
195. Keď já ztato puojdem, slzy ma zalejú;
Kým si mladá, vtedy se zdaj, keď ti prejdú,

mladé časy, nik sa potom neohlásí. Koll.
Zp. I. 62., 69. (87.).

-keď jest náměstkovy živel složených
s předložkami příslovcí na Frenštatsku,
Štrambersku, Příborsku a Brušpersku: do-
keď, odkeď, pokeď, zakeď. Brt. D. 173.

Kedajšok, šku, m. Slov. S3k. Od k-ška
si tam (od kterého Času)? Od včerajška.
Rr. Sb.

Kedák, a, m. Kedáci = převzdívka oby-
vatelům na Podluží na Mor., poněvadž ří-
kají ked (=když). Brt. L. N. II. 98., Osv.
1884. 31.

Kedi = kdy. U Javorníka. Brt. D. 173.

Kedle = vedle. Šm.

Kedlub, u, m. = kedluben. U Olom. Sd.,
Mllr. 25.

Kedluben také čes. tanec. Back.

Kédovati = kejdovati.

Kedr, u, m. = cedr. Rk.

Kedron, a, m. = údolí a potok u Jeru-
salema. Vz S. N.

Kedrovník, u, m., sibirische Ceder. Šm.

Kedruta, y, f., Gertraude. Šm.

Kedy = kdy. Slov. a mor. Pozoruj, čo
máš k. činiť. Tč. Keď chleba vypoščá, k.
tedy (kdykoli) vrátí, a (ale) moja poctivosť
už sa nenavrátí. Ps. sl. 18. Moja mať je
stará, psotně ma chovala, k. za groš, tedy
za dva chleba kupovala. Koll. Zp. I. 364.
Vz Kdytedy.

Kedyk = kedy, kdy. Popater (popatř),
ty milá, na suchú topolu, k. se rozvije,
vtedy budzeš mojú. Sl. ps. 79.

Kedykedy = někdy, zuweilen. Slov. Ssk.

Kedykolvěk = kdykoli. Slov. K. chodíš,
vždycky tak povědáš. Sl. ps. 114. Takých
24 palic udržím k. Pokr. Pot. I. 333.

Kedysi = kdysi. Čo bylo k., za to židák
ani babky nedá. Slov. Rr. MBš. — K.
čosi = konečně, endlich. Slov. Ssk.

Kedy tedy = kdykoli, wann immer. Možeš
přijíť k. Slov. Tč.

Kefa, y, f. = kartáč, z tur. Vz Kefati,
Mkl. Etym. 114., Rk. Sl.

Kefalotripsie, e, f., řec. Čs. lk. II. 71.

Kefalotriptor = kefalotrib. Kžk., Čs. lk.
V. 147.

Kefati, kefovati = kartáčovati, bürsten.
Slov. — co čím. Kabáty kefami kefajú.
Hdž. Šlb. 11. Kefovala pohovku. Ntr. VI.
352.

Kegdy = kehdy. GP., Rkk. 46, 71.

Kehdaž = kdy. Alx. Anth. I. 3 vd. 36.

Kehdy, kehďyž, kehdyžto. Bž. 216., Alx.
(Anth. I. 3. vd.'33.)., Hr. ruk. 401., Sv. ruk.
S. 174., Mkl. Etym. 151. Naději se, ež by
se tu kehdyž tehdyž zjevil. Mus.

Kehlheimský. K. desky. Bř. N. 133.

Kehom (koho jsem) milovala. Koll. Zp.
I. 115.

Kech, vz Kach.

Kěj = kdy. Laš. Skd. Němaju kěj; kěj
indy (někdy jindy). Brt. D. 173. Kěj k nám
přiňděš? Nemám kěj. Tč. — K. z Kejova.
Blk. Kfsk. 1334.

Keják, u, m., zamia, die Keulpalme, rostl.
K. otrubnatý, z. furfuracea. Vz Rstp. 1444.

Kejc = kec, keď, když. Slov.

Kejcina, y, f., doly u Rokycan.