585

Kejda = příliš hustá polévka, omáčka
a p. (s příhanou). Dch. — K. hnojná = smíše-
nina močůvky s výkaly pevnými, die Gülle.
NA. IV. 78., Pta.

Kejdovati. Jak já budu kédovati na ty
moje kédy. Sš. P. 685.

Kejdovitý, gallertartig. Pdl.

Kejdský, Sackpfeifer-. Šm.

Kejdy. Vylezu si na skalinu, nabiju si
kédy. Sš. P. 685.

Kejha, y, m., der Gackerer. Dch.

Kejhák, u, m.= dlouhý krk. Na Poličsku.
Kšá. U Písku. Šg.

Kejhati, vz Kýhati.

Kejhlí, n. = náčiní ke kladení vypálených
hliněných trubek za příčinou odvodnění po-
zemků, der Lege-, Rohrenhaken. Pta., Šmd.

Kejchavka, y, f. = kýchavka. Db., Kd.
ruk.

Kejík, u, m. = částka třeně tvrdohub
plody přikrytá, clavula, die Keule. Rst.
424.

Kejkle, vz Kejkl. K. řím. Vz Vlšk. 198.,
200.

Kejklenka, y, f., die Gauklerblume. Rk.
Vz násl.

Kejkléřka, y, f., mimulus, die Gaukler-
blume, rostl. K. pížmová, m. moschatus;
žlutá, m. luteus. Vz Rstp. 1143., Čl. Kv.
237., Schd. II. 291.

Kejklíř, der Taschenspieler. Št. Kn. š.
171. Vz Kouzelník, Tk. II. 538., Sdl. Hr.
II. 62., Kram. Slov. K. řím. a řec. Vz Vlšk.
262., 387. — K. = helotarsus ecaudatus.
Brm. II. 725.

Kejklířka. — K. = kejkléřka, rostl.

Kejklovitka, y, f. = opí hled. Šm.

Kejklovný, gaukelhaft. Rk.

Kejklovský, Gaukler-. Rk.

Kejklzoky, pl., m., Gaukeleien. Rk..

Kějkolvěk = kdykoli, wann auch immer.
Laš. Tc.

Kejnatý = ústroje kejovité mající, kolbig.
Rst. 424.

Kejnice, Kögnitz, ves u Horažďovic. Blk.
Kfsk. 221.

Kejov, a, m., sam. u Mnich. Hradiště.
PL., Rk. Sl.

Kejovitý, keulenförmig, keulig. Vz Kyjo-
vitý.

Kějsi = kdysi. Brt. D. 173. K. tu byl,
ale nevím už kěj; Přijdu k vám k., jak
budu měť kěj. Laš. Tč.

Kejský rybník u Hloubětína. Krč.

Kejsnouti = kysnouti. — K. = udeřiti,
uhoditi. U Ronova. Rgl. — K. = zahynouti,
zemříti. Už zkejsl. U Ronova. Rgl.

Kejšovice, Geischowitz, ves u Bezdru-
žic. PL., Rk. Sl.

Kejtnatý = kýtnatý.

Kejtov, a, m., Keytow, mlýn u Pacova.

Kejvala, y, m. = kýval. U Přer. Kd.

Kejzati se = pomalu, těžko choditi (o člo-
věku slabém, kulhavém). U N. Kdyně. Rgl.

Kejžlice, ves v Čáslavsku. Blk. Kfsk.
693.

Kek = kekaný. Us. BPk.

Kekaný = bekaný, kakaný (v dětské řeči).
Us. BPk.

Kekářiti se = někde se zdržovati, sich
aufhalten. Val. Vck., Brt. D. 221.

Kekati, schreien wie die EnteH. Šm.

Keklovati= pěstovati. U Brušp. Mtl.

Kekule, e, m., os. jm. Arch. IV. 444.,
III. 187., Tk. II. 125., III. 46., Blk. Kfsk.
1334., Sdl. Hr. I. 254, IV. 347., V. 336.,
Rk. Sl — Kekulové ze Stradonic. Sdl. Hr.
III. 135., 136, S. N.

-kel, jest náměstkový živel složených
s předložkami příslovcí na Valašsku, na po-
mezí uherském (vyjmonc Lipov a Vrbky,
kdež jest -kád, na Místecku a Frýdecku :
dokel, odkel, pokel, zakel (na Místecku a
Frýdecku vedlé těchto též dokeď etc.). Ve
Velké na pomezí Uherském jsou starší tvary:
dokal, zakal. Brt. D. 173., Brt. L. N. I. 224.
Ces.: dokud, odkud atd. Slov. -kiaľ, dokiaľ,
pokiaľ. Šd., Tč.

1. Kel, klu, m. Cf. Mkl. Etym. 154., 155.,
Sf. III. 566. Kly lvové zlámá Hospodin. Ž.
wit. 57. 7. Nikdy kel nezláme ohně lítý
duchů hněvu zemřelých. Msn. Or. 84.

2. Kel, kli, f. = klíček, zárodek rostlinky
v semenu odpočívající, embryo. Čl. K. XX.,
Slb. XLII, Schd. II. 213., 327. Vz Kliuk,
Rst. 424., Rosc. 50., 91., S. N., Mkl. Etym.
154., List. fil. 1882. 42.'

3. Kel, u, m. Rt., Pokr. Pot. I.110. Také
lašsky. Tč.

Kél, u, m. = kapusta. Mor. Brt. D. 221.
Kela = kolik. Laš. Kéla moš, to tela doj

(kolik máš, to tolik dej). Tč. Sporachuj to
sobě, kela jo chodníčků udželal jsem k tobě.
Sš. P. 226.

Keladruh, vz Dundr.

Keláň, é, m. = kelec. Mor. Hlvk., Šd.,
Vck., Brt.

Kelařov, a, m., Geisdorf, ves u Podštaty
v Olom.

Kelatý = kel mající, keimhältig. Rst.
424.

Kelavný = kalý. Slov. Sokl. II. 551. Ke-
ľavný kúštik cesty prešiel. Mt. S. I. 100.

Kelce, sam. u Neveklova. PL., Rk. Sl.

Kelč, e, f., Keltsch, mě. u Hranic. Až
přijde Káča z Kelče (= nikdy); Nikde ne-
mají tolik smůly jako v Kelči (je tam skoro
samý švec). Sbtk. Krat. h. 171. Vz S. N.,
Rk. Sl. — K., os. jm. Žer. Záp. II. 17.

Kelčák, a, m. = kdo má veliké kelce, zuby.
On mi nadává kelčáků. Slez. a mor. Šd.

Kelčany, dle Dolany, Keltschan, ves
u Kyjova. D. ol. I. 917.

Kelčatý = jako kel vynikající. K. zuby.
Lpř. Sl. II. 402.

Kelče, e, n., vz Kel 1.

Kelčice, dle Budějovice, Keltschitz, ves
u Prostějova.

Kelčík, u, m., z maď. költség = poplatek,
útraty, náklad. Slov. Zátur., Sokl. II. 538.,
Sl. let. I. 320., N. Hlsk. IV. 43.

Kelčisko, a, n. = veliký n. nehezký kelec.

Kele — tele = kolik — tolik.

Kelec. An z kelce rostliny vyluzuješ. Pl.
I. 200.

Kelečka, pole u Veselíčka, Pk,

Kélek, vz Kel.

Keleráb, vz Kelrub.