586

Kelešovice, dle Budějovice, Gilschwitz,

ves v Opavsku.

Kelí— tele = kolik— tolik. Kelí má, telí
dá. Laš. Vedlé kelí — telí užívá se též
tvarů kelky — telky, kolky — tolky. Brt. D.
I. 121., Brt. L. N. II. 133.

Kelich, kelíšek = kalich, kalíšek. Laš.
Tč.

Kelik, u, m., vz Kel.

Kelím, u, m. = kelímek. Šm.

Kelímkový, Tiegel-. K. pec. NA. V. 437.

Kelíšek, šku, m., vz Kelich.

Kelka. — K. = levá ruka, kršna. U Bdž.
Mý.

Kelkatý, mit verstümmelter Hand. Šm.

Keľko = kolik. Mor. a slez. O keľko
(kolika) hodinách? Slez. Šd. A dy ja sem
už u tvojej mačičky keľko razy byl. Sš. P.
404.

Kelky — telky. Vz Kelí.

Kelký=jak veliký. Kelkého motě už
synka? Laš. Tč.

Kelňa, ě, f. = výstupek košiny, v němž
vozka sedí, kelník. Val. Vck., Tč. — K. =
zednická obmítačka, kterou malta se obmítá,
die Kelle. Laš. Té.

Kelnatka, y, f. K. obecná, dentalium
vulgare. Brm. IV. 2. 335.

Kelní, Keim-. Keim pytlíček. SI. les.

Kelník, vz Kelňa. — K., ves u Uher.
Brodu.

Kelo = kolik. Slov. Sb. sl. ps. H. 1. 85.,
Brt. D. 70., Koll. Zp. I. 17. — K , a, m. =
gelo, levák, krchňák. Dbš. Obyč. 42.

Keloid, u, m. = jízvový nádor. Slov.
zdrav.

Kelový, von Kohl-. K. oběd. Slov. Bern.

Kelp. Cf. Schd. II. 255., KP. III. 372.

Kelrub. Kedlubny anglické, bílé, modré,
vídeňské, malolisté, pozdní. Us. Pdl.

Kelský Ant., kněz, 1736. Jir. Ruk. I.
341., Jg. H. 1. 2. vd. 578., S. N.

Kelt, u, m. =. starožitná zbraň původu,
jak se zdá, keltického. S. N. X. 297. Po-
pelnic byla hojnosť nalezena, rovněž barbar-
ských a římských peněz, keltův a pik bronzo-
vých. Pokr. Pot. II. 144.

Keltra, y, f. Chtěl, aby mu pivo bílé
v keltrách posýlal. Sdl. Hr. IV. 108.

Kemín = kmín. MV.

Kenikem, u, m. = aegyptský budební
nástroj. Vz KP. II. 295.— 296.

Kemnice, míst. jm. ve Slezsku. Blk.
Kfak. 760.

Kempka, y, f., hospoda u Fryštatu.

Kemský Dvůr, Berghof, sam. u Těšína.

Kemu = komu. Vz Kdo. K. mia dáš?
Sš. P. 405.

Keň, vz Kheň.

Kenče, e, n., pole u Veselíčka. Pk.

Kenda, y, f. = žvanil. U Hrad. Kšť. —
K., y, f., jm. feny. Škd.

Kendanina, y, f = žvast. Č. T. Tkč.

Kendati = neslušně mluviti. U Kr. Hrad.
Kšť.

Kendema, znak písma. Vz Šf. III. 196.

Kendík, u, m. = kandík, erythronium,

die Schosswurz, der Hundszahn. Šm. —

K., a, m. K. Jos. Lad., kněz. 1846. Jg. H.
1. 2. vd. 578.

Kentaurové. Vz List. filol. VI. 265.

Rentings, u, m. = battistové plátno,
úzké. Hk.

Kep. Cf. Mkl. Etym. 155. Darmo se kpem
na zajíce. Dač. I. 95. — K. = ženský stydký
úd, vulva. Cf. řec. xij-of. V MV. nepravá
glossa. Pa. Cf. Čs. lk. VIII. 115., 211. Seď
na kpi. Wtr. exc. — K. = ulice v Praze.
Tk. II. 249. — Kěp, a, m. = ničema. U Místka.
Škd.

Kepáň, é, m., vz Kepeň.

Kepeň. Němc. VII 124., Hdk. C. 379.
Kryl sa do handravého k-ňa; k. s 15 úzkymi
kraglami. Ntr. V. 207., 228. Jazdec v kepeni
zahalený. Sldk. Mart. 6. Přistoupil ke stolu
a odestřel svůj k. čili piááť. Koll. IV. 100.
— K. = škaredý klobouk, kepáň. Val. Brt.,
Vck.

Kepenáriť, Mantel machen o. verkaufen.
Slov. Bern.

Kepenárský, Mantelschneider-, Mantel-
händler-. Slov. Bern.

Kepenárství, n., Mantelschneiderei, Man-
telhandel. Slov. Bern.

Kepenčok, čku, m. = pláštík. Vz Kepeň.
Hdk. C. 379.

Kepenek, vz Kepjenek. Slov. Bern.

Kepert Pav. Vikt. 1758. Jg. H. 1. 2. vd.
578.

Kepina, y, m., os. jm. Tov. 5.

Kepjenek, nku, m. = malý kepeň. Trok.
22., 29

Kepka, y, m., os. jm. Tk. III. 19., V. 48.

Kepler, a, m. Vz Mus. 1879. 34., Schd.
I. 235., 251., 254., Blk. Kfsk. 737. Vz Kep-
pler.

Keplovský potok. Čechy I. 137.

Keporák, a, m., balaena boops, der Jupiter-
fisch. Šm.

Keppler. Stč. Zem. 24., 152., 224., 300.,
653., S. N., Rk. Sl.

Kepsko, adv. = bídně, špatně. Daň se
mu k. U N. Bydž. Kšť. Slez. Tč.

Kepský = bídný, špatný. To je k. věc.
Mor., slez. Knrz., Tč. Cf. Kepsko.

Keptuška, y, f., chettusia, der Regen-
pfeiferkibitz. Rk.

Keř, lit. keras (dutý peň). Mkl. aL. 79.,
Mkl. Etym. 157., List. fil. 1882. 42, Bž.
85., Rst. 424., S. N. K. ryzý, Rstp. 833.,
listnatý, Laubholzstaude, morušový, ovocný,
Fruchtstrauch. Sl. les. Slunečko zachádzí za
keř malinový. Sš. P. 333. On vždy tluče na
keř a myslí, že ze mne něco vytáhne (vy-
zvídá). Us.

Kerady = kudy, kam, wohin. Val. Vck.,
Brt. D. 173.

Kěraj = kterou cestou, kudy. K. pu-
jdžemy ? Tam teraj. Laš. Tč.

Kerak = kterak. Ja k. já a překerak mé
srdečko nemá plakať? Sš. P. 259. K. je ti
(jak se jmenuješ)?; Nemáme k. = nemů-
žeme, nemáme zač (koupiti). Brt. D. 173.,
174. Poznajž, o člověče, kerakť drahá jest
duše tvá. Hus III. 143.

Keramika, y, f. = hrnčířství, z řec. Barva
v k-ce či ve výrobcích hliněných. Prm. IV.
197.