Předchozí (586)  Strana:587  Další (588) |
|
|||
587
|
|||
|
|||
Keramohalit, u, m. — hlinitý síran.
Bř. N. 122., gfk. Poč. 296. Kerargyrit, u, m. = rohovec stříbrný.
Bř. N. 191., Šfk. Poč. 284. Keratec, die Myginde. K močopudný, m.
uragoga; vejčitý, m. rhacoma. Rstp. 300. Keřatěti, ěl, ění, strauchig werden. Vz
Keřnatěti. Keřatění; die Bestückung. Škd. Keratina, y, f. = zakřivený roh. Mlt.
Keratit-is, y, f. = zánět rohovky. Slov.
zdrav., Čs. Ik. III. 76. Keratokela, y, f. = rohovková kýla.
Slov. zdrav. Keratokon-us, u, m. = vypuklina ro-
hovky. Slov. zdrav. Keratosa, y, f., řec. Čs. Ik. III. 97., 105.,
113., 121. Keřatý, strauchig.
Kerbartice, ves zašlá v Pražsku. Blk.
Kfsk. 199. Kerbice, e, f., phellandrium, der Pferde-
samen. Šm. Kerbinka, y, f. = oskeruše, rostl. Mllr.
100. Kerblík. Byl. 15. stol. Cf. Čl. Kv. 346.,
Rstp. 756., Mllr. 95., Slb. 584. Kerblíkový, Kerbelkraut-. Šm.
Keřek, vz Keř.
Kerektomia, e, f., řec. Čs. Ik. V. 79.
Kereň, rně, f. = mutovník. Slov. Bern.
Kerhart, u, m. = jarus obecný, kozí
noha, aegopodium podagraria. Rstp. 718. Dle Byl. 15. stol. pes cervi. Kerhartice, dle Budějovice, Gerhartitz,
Kerhartitz, ves u Ústí nad Lab. Blk. Kfsk. 196., Sdl. Hr. II. 277., V. 164. Kerchov. Povězte mně, kde tam leží?
Na k-vě vedlé dveří. Sš. P. 95. (14.). Keříce, e, f., rostl. Ruk. kd.
Keříček, čku, m., vz Keř.
Keříčkovitě rozvětvený trs. Hg. Z říše
r. 181. Keříčkovitý = keříčku podobný, strauch-
artig. Keřík, u, m., vz Keř.
Keříkovitý, strauchartig. Frč.
Keřil. Cf. Brm. IV. 2. 317.
Keřiti se = keřatěti. — kde (s čím).
Kapradí se okolo Virgilovy svatyně keři; Touha do hor domácích zaměří, kde s gra- nátem jabloně se keří. Pl. I. 328., 183. Keřkov, a, m., Gerskau, osada u Přibi-
slavě. Tk. Ž. 203., Blk. Kfsk. 933. Kerman Dan., kněz, † 1687.; K. (Krman)
Dan., superint., 1663 - 1740. Vz Jg. H. 1. 2. vd. 578. Kermeňovati = kormidlovati, steuern.
Slov. Z předu (plti) jeden kermeňuje, druhý od zadu vesluje. Pokr. Pot. 1. 167. Ne- oženil som sa, ani sa nebudem, po tej by- strej vodě k. budem. Koll. Zp. 1. 342. Kermes minerale. Šfk. Poč. 201., KP.
IV. 135., 704.
Kermesový, Alkermes-. K. šťáva, dort.
Sl. les. Kerňa, ě, kernica, kernička = kereň.
Slov. Bern. Keřnatiti, il, ěn, ění, bestanden. Sl. les.
Keřnatka, y, f. K-ky, sertularina. NA.
V. 524. Toto slovo polož až za: Keřnatěti.
|
Kernelky, pl., f., eine Art KiRschen.
Šm. Kerner Jos., farář, nar. 1777. Jg. H. 1.
2. vd. 578. Kernus, u, m. = tuřín. U Třeboně. Hů.
Kerolith, u, m., nerost. Vz Bř. N. 163.
Keroselen, u, m., keroform. Čs. Ik. III.
103. Kerosina, y, f. Schd. I. 426.
Kerousi = někdy o neurčité budoucnosti,
jako kdysi o neurčité minulosti. K. k vám přijdu, ani sa nenadáte. Mor. Brt, D. 174. Kerovati, kiarovati = spravovati, říditi,
leiten. K. vůz, pluh. Kerovac ci domy razí Hanka tvoja. Koll. Zp. I. 370. Keřovitý, strauchartig. K. rostliny.
Kerple, ryby. Wtr. v Osv. 1885. 1081.
Keřruda, y, f., v hora., die Holzgraupe. Šm. Kersantit, u, m. = celistvá n. porfy-
rická směs světlého oligoklasu a tmavé slídy, k níž se i křemen, apatit, magnetit, kalcit, jakož i augit a částky světlozelené chloritické hmoty přidružují. Krč. G. 240. Kerský, ého, m., os. jm. Arch. III. 543.,
Tk. IV. 729 Kerštein, a, m., Gerstein, ves u Něm.
Brodu. Keřština, y, f. = mošt, jak ode kře jest,
nikoli ze sudu. Vz Keřtina. Sdl. Hr. III. 150. Kerútsi = kerousi. Mor. Vck.
Kerý, vz Který. Brt. D. 165.
Kerysek, sku, m = blecha, kyčkydla,
kyčkrle. malý semel, špaček na obou stra- nách sřiznutý (hračka). Km. 1887. 390. Kesa, y, f. = kadeř Vký.
Keser, vz KP. III. 387. Jde na to s ke-
serem (kasá se). Čce. Tkč. Kesnerka, y, f., sam. u Smíchova.
Kesohlavec, vce, m. = kadeřavý. Vký.
Kesson = vzdušní jímka. Prm. III. č. 7.
Kestřánek, nka, m., os. jm. Lípa.
Kestřany, dle Dolany, Alt-Kestřan, ves
u Písku; K. Nové, Neu-Kestřan, ves tamtéž. S. N. X 298., Tk. VI. 232., Tk. Ž. 29., Blk. Kfsk. 149., Rk. Sl. Keša, dle Bača = jméno vola zvl. chlupa-
tého a kučeravého. Cf. Kešavý, Kešo. Koll. St. 47., 652., 26. Kešava, y, f. = kešice, kučera. Slov. Koll.
St. 47. Kešavý vůl. Vz Keša, Kešava. Slov. Ntr.
VI. 352.
Kešeň, šně, f. Kešeně. Ntr. VI. 335. Fi-
glař mamictví provádí v kešni. Kom. Cf. Kešena. Kešena, polož před: Ketony.
Kešiak, a, m., ein Ochs mit gegen den
Rücken gebogenen Hörnern. Slov. Ssk. Kešianka, y, f. = kapsa, kešen. Slov.
Vytáhnul kantárik z k-ky. Dbš. Sl. pov. VII. 35.
Kešice, e, f., vz Kešava.
Kéška, y, f. = kyselé, ssedlé mléko, kýška,
kyška. Vz Kyška, Ssedlý. Na vých. Mor. Brt., Sbtk. Kešo, a, m. = keša. Slov. Zátur., Bern.
Keštice, e, f. (lépe: kštice). Vký.
|
||
|
|||
Předchozí (586)  Strana:587  Další (588) |