587

Keramohalit, u, m. — hlinitý síran.
Bř. N. 122., gfk. Poč. 296.

Kerargyrit, u, m. = rohovec stříbrný.
Bř. N. 191., Šfk. Poč. 284.

Keratec, die Myginde. K močopudný, m.
uragoga; vejčitý, m. rhacoma. Rstp. 300.

Keřatěti, ěl, ění, strauchig werden. Vz
Keřnatěti. Keřatění_; die Bestückung. Škd.

Keratina, y, f. = zakřivený roh. Mlt.

Keratit-is, y, f. = zánět rohovky. Slov.
zdrav., Čs. Ik. III. 76.

Keratokela, y, f. = rohovková kýla.
Slov. zdrav.

Keratokon-us, u, m. = vypuklina ro-
hovky. Slov. zdrav.

Keratosa, y, f., řec. Čs. Ik. III. 97., 105.,
113., 121.

Keřatý, strauchig.

Kerbartice, ves zašlá v Pražsku. Blk.
Kfsk. 199.

Kerbice, e, f., phellandrium, der Pferde-
samen. Šm.

Kerbinka, y, f. = oskeruše, rostl. Mllr.
100.

Kerblík. Byl. 15. stol. Cf. Čl. Kv. 346.,
Rstp. 756., Mllr. 95., Slb. 584.

Kerblíkový, Kerbelkraut-. Šm.

Keřek, vz Keř.

Kerektomia, e, f., řec. Čs. Ik. V. 79.

Kereň, rně, f. = mutovník. Slov. Bern.

Kerhart, u, m. = jarus obecný, kozí
noha, aegopodium podagraria. Rstp. 718.
Dle Byl. 15. stol. pes cervi.

Kerhartice, dle Budějovice, Gerhartitz,
Kerhartitz, ves u Ústí nad Lab. Blk. Kfsk.
196., Sdl. Hr. II. 277., V. 164.

Kerchov. Povězte mně, kde tam leží?
Na k-vě vedlé dveří. Sš. P. 95. (14.).

Keříce, e, f., rostl. Ruk. kd.

Keříček, čku, m., vz Keř.

Keříčkovitě rozvětvený trs. Hg. Z říše
r. 181.

Keříčkovitý = keříčku podobný, strauch-
artig.

Keřík, u, m., vz Keř.

Keříkovitý, strauchartig. Frč.

Keřil. Cf. Brm. IV. 2. 317.

Keřiti se = keřatěti. — kde (s čím).
Kapradí se okolo Virgilovy svatyně keři;
Touha do hor domácích zaměří, kde s gra-
nátem jabloně se keří. Pl. I. 328., 183.

Keřkov, a, m., Gerskau, osada u Přibi-
slavě. Tk. Ž. 203., Blk. Kfsk. 933.

Kerman Dan., kněz, † 1687.; K. (Krman)
Dan., superint., 1663 - 1740. Vz Jg. H. 1.
2. vd. 578.

Kermeňovati = kormidlovati, steuern.
Slov. Z předu (plti) jeden kermeňuje, druhý
od zadu vesluje. Pokr. Pot. 1. 167. Ne-
oženil som sa, ani sa nebudem, po tej by-
strej vodě k. budem. Koll. Zp. 1. 342.

Kermes minerale. Šfk. Poč. 201., KP.

IV. 135., 704.

Kermesový, Alkermes-. K. šťáva, dort.
Sl. les.

Kerňa, ě, kernica, kernička = kereň.
Slov. Bern.

Keřnatiti, il, ěn, ění, bestanden. Sl. les.

Keřnatka, y, f. K-ky, sertularina. NA.

V. 524. Toto slovo polož až za: Keřnatěti.

Kernelky, pl., f., eine Art KiRschen.
Šm.

Kerner Jos., farář, nar. 1777. Jg. H. 1.
2. vd. 578.

Kernus, u, m. = tuřín. U Třeboně. Hů.

Kerolith, u, m., nerost. Vz Bř. N. 163.

Keroselen, u, m., keroform. Čs. Ik. III.
103.

Kerosina, y, f. Schd. I. 426.

Kerousi = někdy o neurčité budoucnosti,
jako kdysi o neurčité minulosti. K. k vám
přijdu, ani sa nenadáte. Mor. Brt, D. 174.

Kerovati, kiarovati = spravovati, říditi,
leiten. K. vůz, pluh. Kerovac ci domy razí
Hanka tvoja. Koll. Zp. I. 370.

Keřovitý, strauchartig. K. rostliny.

Kerple, ryby. Wtr. v Osv. 1885. 1081.
Keřruda, y, f., v hora., die Holzgraupe.
Šm.

Kersantit, u, m. = celistvá n. porfy-
rická směs světlého oligoklasu a tmavé
slídy, k níž se i křemen, apatit, magnetit,
kalcit, jakož i augit a částky světlozelené
chloritické hmoty přidružují. Krč. G. 240.

Kerský, ého, m., os. jm. Arch. III. 543.,
Tk. IV. 729

Kerštein, a, m., Gerstein, ves u Něm.
Brodu.

Keřština, y, f. = mošt, jak ode kře jest,
nikoli ze sudu. Vz Keřtina. Sdl. Hr. III.
150.

Kerútsi = kerousi. Mor. Vck.

Kerý, vz Který. Brt. D. 165.

Kerysek, sku, m = blecha, kyčkydla,
kyčkrle. malý semel, špaček na obou stra-
nách sřiznutý (hračka). Km. 1887. 390.

Kesa, y, f. = kadeř Vký.

Keser, vz KP. III. 387. Jde na to s ke-
serem (kasá se). Čce. Tkč.

Kesnerka, y, f., sam. u Smíchova.

Kesohlavec, vce, m. = kadeřavý. Vký.

Kesson = vzdušní jímka. Prm. III. č. 7.

Kestřánek, nka, m., os. jm. Lípa.

Kestřany, dle Dolany, Alt-Kestřan, ves
u Písku; K. Nové, Neu-Kestřan, ves tamtéž.
S. N. X 298., Tk. VI. 232., Tk. Ž. 29., Blk.
Kfsk. 149., Rk. Sl.

Keša, dle Bača = jméno vola zvl. chlupa-
tého a kučeravého. Cf. Kešavý, Kešo. Koll.
St. 47., 652., 26.

Kešava, y, f. = kešice, kučera. Slov. Koll.
St. 47.

Kešavý vůl. Vz Keša, Kešava. Slov. Ntr.

VI. 352.

Kešeň, šně, f. Kešeně. Ntr. VI. 335. Fi-
glař mamictví provádí v kešni. Kom. Cf.
Kešena.

Kešena, polož před: Ketony.

Kešiak, a, m., ein Ochs mit gegen den
Rücken gebogenen Hörnern. Slov. Ssk.

Kešianka, y, f. = kapsa, kešen. Slov.
Vytáhnul kantárik z k-ky. Dbš. Sl. pov.

VII. 35.

Kešice, e, f., vz Kešava.

Kéška, y, f. = kyselé, ssedlé mléko, kýška,
kyška. Vz Kyška, Ssedlý. Na vých. Mor.
Brt., Sbtk.

Kešo, a, m. = keša. Slov. Zátur., Bern.

Keštice, e, f. (lépe: kštice). Vký.