590

Klabati za stavem = tkáti. Val. Brt. D.
221.

Klabavá, é, f., Klabawa, ves u Rokycan.
Blk. Kfsk. 1203., Rk. Sl. V K-vě jsou samí
smolaři. Vz Sbtk. Krat. h. 51. — K. = potok
u Rokycan, přítok Berounky. Kv. 1885. 644.
K-vou křtěný = hloupý. Us.
Klabavča, sam. u Jihlavy.

Klábek, bka, m. K. Jos. 1841. Jg. H. 1.
2. vd. 579.

Klabera, klavera, y, f. = lafeta, čerstvé
vyloupané švestky s trochem cukru roz-
vařené. Us. Nrd.

Klabisoudek, dka, m., os. jm.

Klableň, ě, m., os. jm. Pk. Npj. 9.

Klábnokvětý, pauciflorus, mit wenig
Blüthen. Šm.

Klábnolistý, mit wenigen Blättern. Šm.

Klábnonosý, kleinnasig. Us. Semr.

Klábnosemenný, oligospermus, wenig
Samen habend. Slb. XLII.

Klábnosť, i, f., Wenigkeit, f. Šm.

Klaboně = klabuně.

Klabonosec, sce, m., der Stumpfnasige.
Šm.

Klabonosý, stumpfnasig. Sm.

Klábosa, y, m. a f. = kdo klábosí. Č. T.
Tkč.

Klábositi, kalabisovati, kalabizňovati.
Mor. Brt. D. Cf. Koledovati o čem., Mkl.
Etym. 123. — K. = dřepěti, zaháleti, zahál-
čivě choditi. U č. T. Tkč.

Kláboska, klábosilka, y, f., die Schwät-
zerin. Sm.

Klábosnička, y, f., das Plauderstübchen.

Klábosný = klábosivý. Mnč.

Klabovati, v horn., kleiben. Šm.

Klácavosť, i, f., wackelige Beschaffenheit.
Šm.

Klácel, a, m. K. Mat. Frant., kněz a
prof, v poslední době žil v Americe a tam
i zemřel. 1808.—1882. Vz Tf. H. 1. 3. vd.
114., 187., Bačk. Píam. I. 928., Šb. Dj. ř.
2. vd. 256., Jg. H. 1. 2. vd. 579., Ukaz. 101.,
S. N., Rk. Sl., Zl. Jg. 347.

Klácení, n. = kolísání, das Wanken. Ta-
kovú nestálost a k znaje. Vš. 544.

Klacík, u, m., vz Klacek. Us. Kutn.

Kláciti, il, en, ení = vyrážať, vybíjať,
otíkať, nějaké ovoce n. p. orechy dlhou pa-
licou. Slov. Rr. Sb.

Klackovitosť, i, f., die Flegelhaftigkeit.
Dch.

Klackový, Prügel-. K. dřiví. Us. Škd.

Klacmanda, y, f. a m. = převzdívka,
neotesaný chlap. Mor. Šd., Tč.

Klacmuda, y, m. = jenž klátí moudem,
Pk., hřmota. Brt.

Klacna, y, m., os. jm. 1790. Jg. H. 1.
2. vd. 579.

Klacov, a, m., Klatzow, ves u Králové
Hradce.

Klač, e, f., vz Klače. Pod tum našum
klačum podkověnky skaču, o tebě, synečku,
černe oči plaču. Sš. P. 354.

Kľäč, e, f. = kleč, das Knieholz. Slov.
Ssk.

Klača, dle Káča = noha (opovržlivě).
U Místka. Vz Klače. Škd. — K. = kobyla,
die Stute. U Těšína. Tč.

Klačany, dle Dolany, ves u Žiliny na
Slov. Šd.

Kľačarky, pl. = kVačky, kľaky. Slez.
Šd.

Kľačati = klečeti. Sldk. 353.

Klače, pl., f. = nohy dlouhé (nožiska),
slez.; nohy s lavice svěšené (posměšně, po-
hrdlivě). Val. Vck. Nenatahuj tak ty klače.
Slez. Šd., Mtl., Brt.

Kľačky, pl., f. = kľačarky, kľaky, malé
zadní sáňky klaptařů slezských, když vozí-
vají klapty na saních. Slez. Šd. — K. = kleče.
Slov. Loos.

Klad. Za: S. N. polož: —. K. = pojem,
jímž něco určitě se tvrdí, opak : zápor. Zna-
mení kladu: -|-. Jd. K. prostý, vztahu dvou
pojmů. Jd. 20. K. v metrice: d-éot.?. Dk.

Kláda Bž. 225. V MV. pravá glossa. Pa.
Cí. Kram. Slov. — K. = nástroj mučicí ku
svírání nohou a rukou. Pk., Němc. IV. 310.,
Dch. Velkú milosť mi prokázal, do klády
mě dát kázal. Sš. P. 688. Fojt vsadil je do
klády; V kládě seděti. NB. Tč. 6, 142.
Barabáš vězieše i v okovách i v kládě. Hr.
ruk. 249. Mého člověka drží v kládě. Půh.
II. 434. V kládě umřel. Pč. 26. — K. =
papírová zlatka. Us. Kutn., Olv., Brnt. —
K shnilá = lenoch. Val. Vck. Kláda shnilá,
ale krkoška čilá (lenoch, ale k jídlu se má).
Ib. Vck.

Kłaďa. Je toho hlavy kłaďa - dosť. Zlínsky.
Mtc. 1878. 63.

Kladák, u, m., Flosstafeln aus Sparnholz.
Šp. — K. = silný řetěz na klády, der Klotz-
hälter. Us. Hrt.

Kladátko, a, n., u hmyzu, der Legstachel.
Šm.

Kladbiště, ě, n. = hřbitov. Slov. Šf. Strž.
I. 560.

Kládek, dku, m., vz Klad. Šm.

Kladějov, a, m. Sdl. Hr. III. 215., 226.

Kladení kolejí na dráze, NA. IV. 189.,
základu, Us., trub, Dch., plynových rour,
Us. Pdl., barev. Dk. Aesth. 167.

Kladenský, os. jm. Blk. Kfsk. 1335.

Kladený. Substantívně k-né adjektivum
Křn. Požadavky na nékoho k-né. Osv. I.
159.

Kladerubky (pusté). Sdl. Hr. I. 74.

Kládí, ve stavitel, das Gebälke. Lehner.
K. dorské, ionské, korinthské, římské. Me-
thod II. 56., 67., 68., 80.

Kladice, e, f. = malá kláda. Šm. —
K. = prahy, die Schweller. Čsk.

Kladík, u, m. = nosič, v horn., der Trag-
stempel. Bc, Hř. 30.

Kladina, der Schwebebaum. Vz KP. I.
509. — K., ves u Pardubic; mlýn u Vla-
šimě; hájovna u Vlašimě. Sdl. Hr. I. 39.,
Rk. Sl.

Kladiny, pl., f., Kladin, sam. u Pelhři-
mova; Kladenin, ves u Svín. Sdl. Hr. III.
303., Rk. Sl.

Kladisko, a, n. = veliká nebo nehezká
kláda. Bern.

Kladivák, u, m., die Kleidkeule, ein
hölzerner Hammer (in der Schiffssprache).
Sl. les.

Kladivanka, y, f., malleus, eine Muschel.
Šm.