Předchozí (589)  Strana:590  Další (591) |
|
|||
590
|
|||
|
|||
Klabati za stavem = tkáti. Val. Brt. D.
221. Klabavá, é, f., Klabawa, ves u Rokycan.
Blk. Kfsk. 1203., Rk. Sl. V K-vě jsou samí smolaři. Vz Sbtk. Krat. h. 51. — K. = potok u Rokycan, přítok Berounky. Kv. 1885. 644. K-vou křtěný = hloupý. Us. Klabavča, sam. u Jihlavy. Klábek, bka, m. K. Jos. 1841. Jg. H. 1.
2. vd. 579. Klabera, klavera, y, f. = lafeta, čerstvé
vyloupané švestky s trochem cukru roz- vařené. Us. Nrd. Klabisoudek, dka, m., os. jm.
Klableň, ě, m., os. jm. Pk. Npj. 9.
Klábnokvětý, pauciflorus, mit wenig
Blüthen. Šm. Klábnolistý, mit wenigen Blättern. Šm.
Klábnonosý, kleinnasig. Us. Semr.
Klábnosemenný, oligospermus, wenig
Samen habend. Slb. XLII. Klábnosť, i, f., Wenigkeit, f. Šm.
Klaboně = klabuně.
Klabonosec, sce, m., der Stumpfnasige.
Šm. Klabonosý, stumpfnasig. Sm.
Klábosa, y, m. a f. = kdo klábosí. Č. T.
Tkč. Klábositi, kalabisovati, kalabizňovati.
Mor. Brt. D. Cf. Koledovati o čem., Mkl. Etym. 123. — K. = dřepěti, zaháleti, zahál- čivě choditi. U č. T. Tkč. Kláboska, klábosilka, y, f., die Schwät-
zerin. Sm. Klábosnička, y, f., das Plauderstübchen.
Klábosný = klábosivý. Mnč.
Klabovati, v horn., kleiben. Šm.
Klácavosť, i, f., wackelige Beschaffenheit.
Šm. Klácel, a, m. K. Mat. Frant., kněz a
prof, v poslední době žil v Americe a tam i zemřel. 1808.—1882. Vz Tf. H. 1. 3. vd. 114., 187., Bačk. Píam. I. 928., Šb. Dj. ř. 2. vd. 256., Jg. H. 1. 2. vd. 579., Ukaz. 101., S. N., Rk. Sl., Zl. Jg. 347. Klácení, n. = kolísání, das Wanken. Ta-
kovú nestálost a k znaje. Vš. 544. Klacík, u, m., vz Klacek. Us. Kutn.
Kláciti, il, en, ení = vyrážať, vybíjať,
otíkať, nějaké ovoce n. p. orechy dlhou pa- licou. Slov. Rr. Sb. Klackovitosť, i, f., die Flegelhaftigkeit.
Dch. Klackový, Prügel-. K. dřiví. Us. Škd.
Klacmanda, y, f. a m. = převzdívka,
neotesaný chlap. Mor. Šd., Tč. Klacmuda, y, m. = jenž klátí moudem,
Pk., hřmota. Brt. Klacna, y, m., os. jm. 1790. Jg. H. 1.
2. vd. 579. Klacov, a, m., Klatzow, ves u Králové
Hradce. Klač, e, f., vz Klače. Pod tum našum
klačum podkověnky skaču, o tebě, synečku, černe oči plaču. Sš. P. 354. Kľäč, e, f. = kleč, das Knieholz. Slov.
Ssk. Klača, dle Káča = noha (opovržlivě).
U Místka. Vz Klače. Škd. — K. = kobyla, die Stute. U Těšína. Tč. |
Klačany, dle Dolany, ves u Žiliny na
Slov. Šd. Kľačarky, pl. = kVačky, kľaky. Slez.
Šd. Kľačati = klečeti. Sldk. 353.
Klače, pl., f. = nohy dlouhé (nožiska),
slez.; nohy s lavice svěšené (posměšně, po- hrdlivě). Val. Vck. Nenatahuj tak ty klače. Slez. Šd., Mtl., Brt. Kľačky, pl., f. = kľačarky, kľaky, malé
zadní sáňky klaptařů slezských, když vozí- vají klapty na saních. Slez. Šd. — K. = kleče. Slov. Loos. Klad. Za: S. N. polož: —. K. = pojem,
jímž něco určitě se tvrdí, opak : zápor. Zna- mení kladu: -|-. Jd. K. prostý, vztahu dvou pojmů. Jd. 20. K. v metrice: d-éot.?. Dk. Kláda Bž. 225. V MV. pravá glossa. Pa.
Cí. Kram. Slov. — K. = nástroj mučicí ku svírání nohou a rukou. Pk., Němc. IV. 310., Dch. Velkú milosť mi prokázal, do klády mě dát kázal. Sš. P. 688. Fojt vsadil je do klády; V kládě seděti. NB. Tč. 6, 142. Barabáš vězieše i v okovách i v kládě. Hr. ruk. 249. Mého člověka drží v kládě. Půh. II. 434. V kládě umřel. Pč. 26. — K. = papírová zlatka. Us. Kutn., Olv., Brnt. — K shnilá = lenoch. Val. Vck. Kláda shnilá, ale krkoška čilá (lenoch, ale k jídlu se má). Ib. Vck. Kłaďa. Je toho hlavy kłaďa - dosť. Zlínsky.
Mtc. 1878. 63. Kladák, u, m., Flosstafeln aus Sparnholz.
Šp. — K. = silný řetěz na klády, der Klotz- hälter. Us. Hrt. Kladátko, a, n., u hmyzu, der Legstachel.
Šm. Kladbiště, ě, n. = hřbitov. Slov. Šf. Strž.
I. 560. Kládek, dku, m., vz Klad. Šm.
Kladějov, a, m. Sdl. Hr. III. 215., 226.
Kladení kolejí na dráze, NA. IV. 189.,
základu, Us., trub, Dch., plynových rour, Us. Pdl., barev. Dk. Aesth. 167. Kladenský, os. jm. Blk. Kfsk. 1335.
Kladený. Substantívně k-né adjektivum
Křn. Požadavky na nékoho k-né. Osv. I. 159. Kladerubky (pusté). Sdl. Hr. I. 74.
Kládí, ve stavitel, das Gebälke. Lehner.
K. dorské, ionské, korinthské, římské. Me- thod II. 56., 67., 68., 80. Kladice, e, f. = malá kláda. Šm. —
K. = prahy, die Schweller. Čsk. Kladík, u, m. = nosič, v horn., der Trag-
stempel. Bc, Hř. 30. Kladina, der Schwebebaum. Vz KP. I.
509. — K., ves u Pardubic; mlýn u Vla- šimě; hájovna u Vlašimě. Sdl. Hr. I. 39., Rk. Sl. Kladiny, pl., f., Kladin, sam. u Pelhři-
mova; Kladenin, ves u Svín. Sdl. Hr. III. 303., Rk. Sl. Kladisko, a, n. = veliká nebo nehezká
kláda. Bern. Kladivák, u, m., die Kleidkeule, ein
hölzerner Hammer (in der Schiffssprache). Sl. les. Kladivanka, y, f., malleus, eine Muschel.
Šm. |
||
|
|||
Předchozí (589)  Strana:590  Další (591) |