598

Klecovitý = kleci podobný. Štolba.

Kleč. Vz Mz. v List. filol. VIII. 182.,
S. N., Rosc. 101., Rk. Sl., Mkl. Etytn. 117.
K. lodi, das Schiffsknie. Ti pravou rukou
klečí zlacených se drželi. Zr. Vyš. 246. —
K. = křivice, sanice, die Schlittenkufe,
-krümpe. Sl. les.

Klečany, dle Dolany, Kletschan, dvůr
u Nedvědic. D. ol. II. 139, Tay. Bš. 14.,
46., 12.

Klečati = klečeti. Bern.

Klečaty, dle Dolany, Kletschat, ves u Ve-
selí v Táborsku. Blk. Kfsk. 1241., Sdl. Hr.
III. 303., Rk. Sl.

Klečavý = kniend; klecavý. Bern.

Klečení, vz S. N.

Klečeti. Cf. Mz. v List. filol. VIII. 181.,
Mkl. Etym. 118. Klečévati (klečívati). Zlín-
sky. Brt. Klečal. Bž. 193. Vz Listy filol.
1884. 455. Gb. Klečaci sa modlili. U Vse-
tína. Vck. — kde. U brněnské boží moke
klečí tam šohaj sepňa roke; A ona klečí
při božím těle; V kostele k-ti; Tatíčka
tu není, on před Bohem klečí (umřel). Sš.
P. 365., 6., 374., 467. Na praze klečieše.
Dal. — na čem: na modlitbách. Vrch., Osv.
I. 259., Čch. Dg. 698., Sv. ruk. 336. —jak
dlouho: celý den a noc k. Št. Kn. š. 46.

Klečetné, ého, n., Kletscheding, ves u Je-
senic v Žat. PL., Rk. Sl.

Klečidlo, a, n. = klekátko. Mor. Brt. D.

Klečka. — K., der Kniesprung. Čsk. —
K, y, m., os. jm. Tk. V. 134., S. N.

Klečkov, a, m., Kletschkamühle, mlýn
u Rychnova. PL., Rk. Sl.

Klečky = kleče, klečíc. NA. IV. 68. K.
koho prositi. Laš. Tč.

Klečmo = klečky. Pokr. Pot. II. 275.,
Lpř.

Klečovati = tlačiti, tisknouti, svírati.
Cf. Kleč u pluhu. U Ronova. Rgl.

Klečůvka, y, f., Klečuwka, ves u Zlína.

Kléhniti = gyglati, klohniti. Mor. Brt.

Klechcení, n., die Sudelei. Šm.

Klecho, a, n., dendrochelidon longipen-
nis. Brm. II. 411.

Klechová, é, f. = pole u Lovešic. Pk.

Klechtačka. — K. = řídké bláto. Slez.
Šd.

Klechtati. Staré boty hospodářovy silně
mu kly na nohou. Sk. Črty. 69. — se =
smáti se, chechtati se. Č. T. Tkč.

Klechtička, y, f. = špatná kuchařka.
Us. Nrd.

Klein, a, m. O K-nech vz v S. N., Rk.
Sl.

Klej. Cf. Klí, Mz. v List. filol. VIII. 177.,
Mkl. Etym. 119.;

Kleják, n, m., poivrea, die Poivree, rostl.
K. střídavolistý, p. alternifolia. Vz Rstp. 533.

Klejanka, y, f., die Wachsleinwand. Šm.

Klejek, jku, m., der Schleim; na Mor.
der Keim. Šm.

Klejicha. Cf. Rstp. 1045., Schd. II. 290.,
Odb. path. III. 757.

Klejitka, y, f., der Schererit. Šm.

Klejmiti, il, en, ení, brandmarken. Šm.

Klejnary, dle Dolany, mlýn u K. Hory.

Klejnot, u, m. = klenot. Hr. ruk. 458.,
Půh. II. 421.

Klejosemeuka, y, f., coryneum, der
Keulensporling, houba. K. vypuklá, c. am-
bonatum. Vz Rstp. 1991.

Klejoslín, u, m., der Mergelschiefer. Šm.,
Rk.

Klejotok, u, m , der Leimfluss. Dmk.

Klejovec, vce, m., das Gummierz, Gum-
mit. Hř.

Klejovina, y, f., die Gummilösung. Mj.

Klejovka, y, f., espeletia, die Espeletie,
rostl. K. hrubokvětá, e. grandiflora. Rstp.
879., Ves. 1880. — K, Kleowka, samota
u Vinohrad u Prahy.

Klejový, Leim-. Rk.

Klejstr-um, a, n. == lepidlo, der Kleister.
Us. Šm.

Klejt. Šfk. Poč. 313., Schd. I. 351., 355.,
KP. IV. 137., 212., Rk. Sl.

Klejtovák, u, m., der Glätthaken. Hř.

Klejtový, Glätten-. K. stRužka. NA. IV.
167.

Klek, u, m. = kleč, křivý strom. Val.
Vck., Brt. D. 221.

Kleka, y, f., juniperus, rostl. Mz.

Klekadélko, a, n. = klekátko. Bern.

Klekání. Vz Kram. Slov., S. N. Však
tě pán Bůh skloní, že chodíš za panenkó,
když k. zvoní. Sš. P. 304.

Klekánice, e, f. = klekání. S k-cí býval
zase doma. Kmk. II 2. 128. — K. = stra-
šidlo chytající děti, kteRé po klekání se
toulají. Us. Brt.

Klekánský zvonek — jímž klekání se
zvoní. Us. Rgl.

Klekati nač: na kolena. Sš. P. 110.,'
148., 233., 600., Sl. sp. 40. = kam. Na
zem k., Us. Pdl., před obraz Krista. Sš.
P. 3. Jeden každý k němu klakni. Sl. sp.
229. — kam čím. Na zemi kolenma klekl.
GR. — k čemu: k modlitbě. Čsk., Schlz.,
Osv. V. 764. — kde na čem. K. před
Bohem na svú kolenú. Št. Kn. š. 113., 157.
A já neposlechnu, až přede mnó klekne a
klobóček smekne. Sš. P. 233. Páni pyšní
a kněžie jste modly, jenž dáte před sebú
klekati. Hus I. 376. Klek na kolenú vece.
M. Klekám na svú kolenu. ZN. Na kolenú
klekše. ML. 33. b. — kdy : v modlitbě k.
Kká.

Klekátko. Čch. Mch. 48., Koll. III. 356.,
Dch., Sá.

Klekavá, é, f. — český tanec. Bačk.

Kleklar Jan, 1639.—1703., kazatel. Jir.
Ruk. I. 349., Jg. H. 1. 2. vd. 580., S. N.

Klekotka, y, f. = klepačka, die Klapper,
Osterratsche. Mor. a slez. Tč., Šd.

Klekotlivý, klappernd. Šm.

Klekotní = klevetní. Bern.

Klekotnička, y, f., die Schwätzerin. Šm.

Klekotnosť, i, f, = klevetnictví. Bern.

Klekovina, y, f. = klekové dříví. Mz.
Vz Kleka.

Klekt, u, m. = klepot, chřest. K. orlů,
Sš. Snt. 10., havrana. Hdk.

Klektačka. — K. = kverlačka. Dch.

Klektaj, e, m., os. jm. Arch. I. 438.

Klektati. Cf. Mkl. Etym. 117. Když zima
přijde, zvědíť, co jsou v léte k-li (poví-
dali). Č. M. 7. — co s čím: bílek s ka-
mencem. Db..........