Předchozí (597)  Strana:598  Další (599) |
|
|||
598
|
|||
|
|||
Klecovitý = kleci podobný. Štolba.
Kleč. Vz Mz. v List. filol. VIII. 182.,
S. N., Rosc. 101., Rk. Sl., Mkl. Etytn. 117. K. lodi, das Schiffsknie. Ti pravou rukou klečí zlacených se drželi. Zr. Vyš. 246. — K. = křivice, sanice, die Schlittenkufe, -krümpe. Sl. les. Klečany, dle Dolany, Kletschan, dvůr
u Nedvědic. D. ol. II. 139, Tay. Bš. 14., 46., 12. Klečati = klečeti. Bern.
Klečaty, dle Dolany, Kletschat, ves u Ve-
selí v Táborsku. Blk. Kfsk. 1241., Sdl. Hr. III. 303., Rk. Sl. Klečavý = kniend; klecavý. Bern.
Klečení, vz S. N.
Klečeti. Cf. Mz. v List. filol. VIII. 181.,
Mkl. Etym. 118. Klečévati (klečívati). Zlín- sky. Brt. Klečal. Bž. 193. Vz Listy filol. 1884. 455. Gb. Klečaci sa modlili. U Vse- tína. Vck. — kde. U brněnské boží moke klečí tam šohaj sepňa roke; A ona klečí při božím těle; V kostele k-ti; Tatíčka tu není, on před Bohem klečí (umřel). Sš. P. 365., 6., 374., 467. Na praze klečieše. Dal. — na čem: na modlitbách. Vrch., Osv. I. 259., Čch. Dg. 698., Sv. ruk. 336. —jak dlouho: celý den a noc k. Št. Kn. š. 46. Klečetné, ého, n., Kletscheding, ves u Je-
senic v Žat. PL., Rk. Sl. Klečidlo, a, n. = klekátko. Mor. Brt. D.
Klečka. — K., der Kniesprung. Čsk. —
K, y, m., os. jm. Tk. V. 134., S. N. Klečkov, a, m., Kletschkamühle, mlýn
u Rychnova. PL., Rk. Sl. Klečky = kleče, klečíc. NA. IV. 68. K.
koho prositi. Laš. Tč. Klečmo = klečky. Pokr. Pot. II. 275.,
Lpř. Klečovati = tlačiti, tisknouti, svírati.
Cf. Kleč u pluhu. U Ronova. Rgl. Klečůvka, y, f., Klečuwka, ves u Zlína.
Kléhniti = gyglati, klohniti. Mor. Brt.
Klechcení, n., die Sudelei. Šm.
Klecho, a, n., dendrochelidon longipen-
nis. Brm. II. 411. Klechová, é, f. = pole u Lovešic. Pk.
Klechtačka. — K. = řídké bláto. Slez.
Šd. Klechtati. Staré boty hospodářovy silně
mu kly na nohou. Sk. Črty. 69. — se = smáti se, chechtati se. Č. T. Tkč. Klechtička, y, f. = špatná kuchařka.
Us. Nrd. Klein, a, m. O K-nech vz v S. N., Rk.
Sl. Klej. Cf. Klí, Mz. v List. filol. VIII. 177.,
Mkl. Etym. 119.; Kleják, n, m., poivrea, die Poivree, rostl.
K. střídavolistý, p. alternifolia. Vz Rstp. 533. Klejanka, y, f., die Wachsleinwand. Šm.
Klejek, jku, m., der Schleim; na Mor.
der Keim. Šm. Klejicha. Cf. Rstp. 1045., Schd. II. 290.,
Odb. path. III. 757. Klejitka, y, f., der Schererit. Šm.
Klejmiti, il, en, ení, brandmarken. Šm.
Klejnary, dle Dolany, mlýn u K. Hory.
Klejnot, u, m. = klenot. Hr. ruk. 458.,
Půh. II. 421. |
Klejosemeuka, y, f., coryneum, der
Keulensporling, houba. K. vypuklá, c. am- bonatum. Vz Rstp. 1991. Klejoslín, u, m., der Mergelschiefer. Šm.,
Rk. Klejotok, u, m , der Leimfluss. Dmk.
Klejovec, vce, m., das Gummierz, Gum-
mit. Hř. Klejovina, y, f., die Gummilösung. Mj.
Klejovka, y, f., espeletia, die Espeletie,
rostl. K. hrubokvětá, e. grandiflora. Rstp. 879., Ves. 1880. — K, Kleowka, samota u Vinohrad u Prahy. Klejový, Leim-. Rk.
Klejstr-um, a, n. == lepidlo, der Kleister.
Us. Šm. Klejt. Šfk. Poč. 313., Schd. I. 351., 355.,
KP. IV. 137., 212., Rk. Sl. Klejtovák, u, m., der Glätthaken. Hř.
Klejtový, Glätten-. K. stRužka. NA. IV.
167. Klek, u, m. = kleč, křivý strom. Val.
Vck., Brt. D. 221. Kleka, y, f., juniperus, rostl. Mz.
Klekadélko, a, n. = klekátko. Bern.
Klekání. Vz Kram. Slov., S. N. Však
tě pán Bůh skloní, že chodíš za panenkó, když k. zvoní. Sš. P. 304. Klekánice, e, f. = klekání. S k-cí býval
zase doma. Kmk. II 2. 128. — K. = stra- šidlo chytající děti, kteRé po klekání se toulají. Us. Brt. Klekánský zvonek — jímž klekání se
zvoní. Us. Rgl. Klekati nač: na kolena. Sš. P. 110.,'
148., 233., 600., Sl. sp. 40. = kam. Na zem k., Us. Pdl., před obraz Krista. Sš. P. 3. Jeden každý k němu klakni. Sl. sp. 229. — kam čím. Na zemi kolenma klekl. GR. — k čemu: k modlitbě. Čsk., Schlz., Osv. V. 764. — kde na čem. K. před Bohem na svú kolenú. Št. Kn. š. 113., 157. A já neposlechnu, až přede mnó klekne a klobóček smekne. Sš. P. 233. Páni pyšní a kněžie jste modly, jenž dáte před sebú klekati. Hus I. 376. Klek na kolenú vece. M. Klekám na svú kolenu. ZN. Na kolenú klekše. ML. 33. b. — kdy : v modlitbě k. Kká. Klekátko. Čch. Mch. 48., Koll. III. 356.,
Dch., Sá. Klekavá, é, f. — český tanec. Bačk.
Kleklar Jan, 1639.—1703., kazatel. Jir.
Ruk. I. 349., Jg. H. 1. 2. vd. 580., S. N. Klekotka, y, f. = klepačka, die Klapper,
Osterratsche. Mor. a slez. Tč., Šd. Klekotlivý, klappernd. Šm.
Klekotní = klevetní. Bern.
Klekotnička, y, f., die Schwätzerin. Šm.
Klekotnosť, i, f, = klevetnictví. Bern.
Klekovina, y, f. = klekové dříví. Mz.
Vz Kleka. Klekt, u, m. = klepot, chřest. K. orlů,
Sš. Snt. 10., havrana. Hdk. Klektačka. — K. = kverlačka. Dch.
Klektaj, e, m., os. jm. Arch. I. 438.
Klektati. Cf. Mkl. Etym. 117. Když zima
přijde, zvědíť, co jsou v léte k-li (poví- dali). Č. M. 7. — co s čím: bílek s ka- mencem. Db.......... |
||
|
|||
Předchozí (597)  Strana:598  Další (599) |