599

Klektavý, gern klappernd. Sup k-vý
hojné po kořisti. Hdk. v Lum. V. 242.

Klemák, n, m., der Sperrhaken. Us. ve
zloděj, řeči. Šd.

Klembaba = klimbaba.

Klement Adam, kněz, 1609. Vz Šb. Dj.
ř. 2. vd. 256., S. N., Jg. H. 1. 2. vd. 580., I
Jir. Ruk. I. 349. — K. Václ. (Žebrácký),
básník 17. stol. Vz Jir. Ruk. I. 350., Jg.
H. 1. 2. vd. 580., Sbn. 119, 405., S. N.

Klementice, Klementit.z, ves u Vel. Me-
ziříčí. LP., Rk. Sl.

Klementin-um, a, n. = bývalá jesuitská
kolej u sv. Klimenta u kamenného mostu
na Starém Městě v Praze z r. 1653.

Kleměti kde kdy. NevolNosť, v níž za
pohanství k-li. Sš. II. 46. V nevěře lid kle-
měl. Sš. Hniezda neměl, v němžto by svój
čásek kleměl. Pravn. 1196.

Klemisák, u, m. = kudla, žabák. Mor.
Knrz.

Klemny (Kleny, Chleny), ves v Hradecku.
Vz Blk. Kfsk. 530.

Klemov, a, m., Klemow, ves u Blanska.

Klemovák, u, m. = řetěz (vlastně dva)
na fasuňku vozu, jímž se rychtiny k sobě
stahují, aby nešly od sebe, když na voze
je náklad. U Hořic. Hk.

Klempák, u, m., český tanec. Bačk.

Klemperák, u, m. = zvonek podlouhlý,
jaký nosí dobytek, pasou-li ho v lesích.
U Jižné. Vrů.

Klempíř, e, m. Na Zlínsku klempéř.
Brt. — Kram. Slov.

Klempirovati z krepirovati (krepiren) =
churavěti. Us , Obzor 1887. 292.

Klempířský. K. práce, Šp., pájka. Kk.
Fys. 52.

Klempířství, n., das Klempnerhandwerk.
Us. Vz Klempíř.

Klemprda, y, m. = starý, nestatečný,
sešlý člověk; slaboch, lenoch. Č. T. Tkč.—
K., y, f. = stroj k řezání skleněných ko-
rálků. U Chroustova u Miletína. Tbnk.

Klemzák, u, m. = starý nůž. Mor. Bkř.,
Brt.

Klen = klet. Vz Klíti. — K. = klenba.
Nebe k. hluboký. Nrd. — K. = poleno.
Čce. Tkč. — K. = klenice, klenka, javor,
aceR, der Ahorn; k. černý či javor babyka,
babyka, babka, černoklen, acer campestre.
Vz Rstp. 214.—216., Němc. IV. 413., Sbtk.
Rostl. 115.— 116., Schd. II. 298., Rosc. 155.,
Mllr. 7., Rk. Sl., Čl. Kv. 327., Slb. 644.
Lit. klevas. Mkl. aL. 9. Cf. Mkl. Etym. 118.
— K., os. jm. Ol. d. I. 666., IV. 297., Bdl.
Obr. 62., Sdl. Hr. III. 129. K. Rozkochaný.
Sbn. 341.

Kleň. Také na Mor. Hrb. V Podluží. Brt.

Klenák = šluka, der Gewölbstein. Nz.,
KP. I. 204.

Klenba longobardská, románská, síťová,
Method III. 45., IV. 77. (VI. 68., IX. 90),
NA. I. 63., vějířovitá, hvězdovitá, visutá,
NA. I.66., 63. K. skrání. Hdk. Háje k.
šumná. Vrch.

Kleubička, y, f. = malá klenba.

Klenbovitě, gewölbartig. Us. Pdl.

Klenbovitý, gewölbartig. K. zeď, die
Wölbemauer. Bc.

KleuBový, Wölbe-, Wölb-, Gewölbe-. K.
čára, Vnč. 63., stavba, Zpr. arch. VI. 7.,
růžek, Lehner, pás, oblouk, NA. I. 62., V.
44., čtveRec, Us. Pdl., chodba. PokR. Pot.

II. 273.

Klenčov, a, m. = les v Provodově u Lu-
hačovic. Sk.

Klenčový, vz Klencový.

Kleně, ě, f., Ryba, der Kaulkopf. Slov.
Šm.

Klenební, Wölb , Gewölbe-. K. zdivo,
žebRa, těleso. Zpr. arch. VII. 27., 75., XII.
2. 3.

Klenec. Vz Bř. N. 38., S. N., Rk. Sl.

Kleneč, uče, m, Klentsch, mě. v Doma-
žlicku, S. N. X. 304., ves u Roudnice. Tk.

III. 50., 51., Blk. Kfsk. 1056., Rk. Sl.
Klenečský potok. Pam. arch. V. 162.
Klenek, vz Klen.

Klének, nku, m. = klínek. Kmk.

Kleňhák, vz Hošák.

Klení, též Dluhoště, Gollnetschlag, ves
u Kaplice. Vz Sdl. Hr. III. 303., Rk. Sl.

Klenice, vz Klen. MV. — K., Klenitz,
ves u Nechanic. Vz Rk. Sl., Blk. Kfsk. 496.,
707., Sdl. Hr. II. 277., V. 362.

Kleničný = kleničí. Šm.

Klenivý = kdo mnoho kleje. U Něm.
Brodu. Brnt.

Klenka, y, f. = klen. Mllr. 7., S. N. —
K., jm. měšťanské rodiny pražské. Vz Rk.
Sl.

Klenkati = klekati. Slov. Sedlák pred
pánom stěnká, pred kňazom klenka, keď
přijde do krčmy, palicou brenká. Koll. Zp.
II. 360.

Klenkový = klenový. Šm.

Klenná, é, f. = Kleny. Blk.

Klenoš, e, m., der Keimträger. Slov.
Ssk.

Klenotář, e, m. = klenotník. Posp.

Klenotna, y, f, die Schatzkammer. S. N.
V. 561.

Klenotní, Kleinodien-. K. sbírka, ko-
mora. Osv. I. 669., 670. Vz Klenotný.

Klenotnice. — K , der Schmuckschrank,
Kká. Td. 337., Vrch., die Schatzkammer.
Ndrf.

Klenotnícký, Juvelier-. K. výrobky. Us.
Pdl.

Klenoty (zlaté). Blk. Kfsk. 895., Sdl. Hr.
I. 260., II. 50., III. 8., 25., IV. 110., 111.,
199., 315., V. 244., S. N.

Klenouti co komu: stánek. Kká. K sl.
j. 24. — se kam. V blankyt zlaté obláčky
se klenou. Kká. K sl. j. 150. — kde. Nad
hlavou mu loubí tamaryš :y klenou. Kká.
ib. 209. Kopula hrdě u výši se klene. Hdk.
K-la se nad námi báně nebeská na sklonku
října r. m. Ves. L 13. — odkud kam.
Z nichž (plamenů) zlatý most se klene
z duše v duši. Kká. K sl. j. 31. Most se
klene s jedné strany řeky na druhou. Us.
Pdl.

Klenov, a, m., Klenow, sam. u Dnespek;
Klenau, ves u Kardašovy Rečice, myslivna
u Jindř. Hradce; hora na Vsacku. Vck.,
Sdl. Hr. IV. 371., Rk. Sl.

Klenová, é, f., ves v Pražsku. Blk. Kfsk.
21., Rk. Sl.