600

Klenovací, vz Klenovadlo.

Klenovadlo, a, n. = Menovací stroj, die
Walz-, Finirmaschine. Šp.

Klenové, ého, n., míst. jm. v Plzeň. Vz
Rk. Sl., Tk. IV. 729., VI. 350., S. N., Blk.
Kfsk. 1335., Sdl. Hr. V. 216., 219. Z K-ho
Přibík. Vz Ukaz. 101. Z K-ho hrabata. Vz
S. N., Let. (rejstřík).

Klenovice, dle Budějovice, Klenowitz,
městečko u Tovačova; vsi u Soběslavě,
u Zalužan. u Plzně a u Prachatic. PL.,
Blk. Kfsk. 1335., Sdl. Hr. III. 164., 201.,
IV. 86., Rk. Sl.

Klenovici od Klen. Rkk. 71. Cf. Kleny,
Klenov, Klenovice, Kleneč. Jir. v Osv. 1886.
915.

Klenovka, y, f., Klenowka, ves u Pře-
louče. Sdl. Hr. I. 207., Rk. Sl. — K. =
klenák. Dch., Stat. kn. 1883. 116.

Klenovský sýr velmi chutný mající po-
dobu zelených turků (v Gemeru). Pokr.
Pot. I. 111. - K, os. jm. Tř. Odp. 388.,
Blk. Kfsk. 1336., Sdl. Hr. IV. 371., V. 136.
— K. Jan (Palček), br. 1430.—1498. Vz
Jir. Ruk. I. 351.—352., Jg. H. 1. 2. vd. 580.

Klenový; K. dříví = z klenu; polenové.
Vz Klen. Čce. Tkč. — K., hrad. Pam. arch.

I. 254.

Klenutí ujímané, elliptisch. KP. I. 204.,
formové, palmovité. NA. IV. 165., I. 68.
K. řím. báňovité, křížové, válené. Vz Vlšk.
497. K. v mozku, fornix. Šv. 39., S. N. V.
516. Dumné lesa k. Mkr. Vz Klenba, Schd.

II. 333., Kram. Slov.
Klenutina nebes. Koll. I. 16.
Klenutní, Gewölb-. Šm.

Klenutý. K. chodba, Sdl., most, kuple,
Šmb., komora. Brt. — jak: válené. Šmb.
S. I. 463. Most do plného oblouku k-tý.
NA. Čelo jemně k-té. Šbr.

Kleny, dle Dolany, ves u Skalice. Blk.
Kfsk. 1336., Sdl. Hr. V. 15., Rk. Sl.

Klep = klepání. Dal. 39.

Klepač = klepačka, die Ratsche. Us.
Bkř., Rgl. — K. = stolice třínohá s bab-
kou, na níž se kosy naklepávají, kozelek.
Laš. Wrch. Cf. Klepanec. — K. = dělník
při vysoké peci, jenž rudu rozklepává, der
Erzklopfer. U Zbirova. Lg. — K., os. jm.
D. ol. X. 139.

Klepáček, čka (čku), m , vz Klepač.

Klepáčík, u, m. = prvosenka. Slov. Rr.
Sb.

Klepačka. — K. = pleskačka na mouchy.
Přer. Kd.

Klepáčků Mlýn u Jihlavy.

Klepačov, a, m., ves u Blanska.

Klepadlo. K. římské. Vz Vlšk. 81., 87.
Stojí to u vodičky, má to čtyři nožičky a
páté klepadélko (prací stolička, píst). Mor.
Brt.

Klepák, a, m., mlýn u Dačic a u Ji-
hlavy. — K. = špaček, kičkrle. K. hráti.
Ostrav. Wrch.

Klepanda, vz Potěšitelka. — K. = druhá
meta ve hře míčem, na niž se klepá. Udeřil
ho míčem na k-dě, musí tedy dolů. U Sku-
hrova. Smr. — K., hospoda u Jičína.

Klepanec = srb na trávu. Srp jest ge-
nericum; zubák jest srp na obilí zubovitě

naklepaný; klepanec srp na trávu (že se
jako kosa kladívkem na babce naklepává).
Cf. Klepač. Us. Hk. — Sv. ruk. 313 —
K. = klepnutí, rána do těla Dostal k. Us.
u Č. T. Tkč. — K. = ušní laloček, úško,
ansica, das Ohrläppchen. Sv. ruk. V. I. 98.

Klepání. Bažanti chodí na k. (zobat zrní
do obilí). U Rychn. Přk. K. srdce. S. N.
V. 945.

Klepanice, e, f. = cepové verše, Knittel-
verse. Nz. K. veršů, ve kterých jen klepání
stejných zvuků všechno rozdělování nazna-
čuje. Dk. Poet. 420. Čiročirá k. Ant. Tru-
hlář. — Ssk.

Klepař, e, m., das Tratschmaul. Dch.

Klepárna, y, f., vz Vyklepávna. Hrbk.

Klepařský, klatschhaft, Klatscher-. Šm.

Klepařství, n., die Klatschsucht. Rk.

Klepati, vz Klupati, Mkl. Etym. 118. —
co. Smrť kosu klepe. Hod. 85. a. Prší-li
na nebevstoupení Páně, rádo klepe obilí
(kroupy vytloukají obilí). V Bystersku. Sn.

— co komu: kosu (bradou o prsa nebo
o záda tlouci). U Příbr. Mtl. — co kde:
oheň na křemení. Us. Tč. — komu kam.
Tehdy Kuna lála jest Daňkovi a klepala
jemu pod nos. NB. Tč. 214. — čím oč.
K. tužkou o stolní desku. Šml.

Klepátko na prsa, das Plessimeter. K.
(k poklepu) kulaté, vejčité, lžičkovité. Us.

— K. dveřní. Vz Věř. Z. I. 50.

Klepavosť, i, f., die Klatschsucht. Dch.

Klepavý, klappernd. K. brouk, der Klopf-
käfer. Dch. — K., klatschsüchtig.

Klepec = past, osidlo. Kdo bližnímu
sídla stele neb klepec předkládá, sám v něm
hyne neomylné, když doňho upadá; Liška
jak ráz vyndě z klepca, víc k němu něide,
bojí sa, by zas nepřišla ku predešlej bídě.
Glć. II. 204., 268. — K. = předkové lešení,
palanda, die Bühne (vor Ort). Ve Šťávníci.
Hř. 30.

Klepetář, e, m. = klepetáč. Rk.

Klepeto. 1380. Rak radši k. pustí, než
by dal duši (radši si dá utrhnouti k., než
by šel sám z díry). V Kunv. Msk. Co je
to ? Z raka k. (tak odbývají všetečnou otázku).
Us. Brt. — K. = na spodku soustruhu, die
Krücke. Vz Včř. II. 59.

Klepetokam, u, m., astacopodium, ver-
steinerte Krebsschere. Šm.

Klepetuška, die Skorpipnspinne. Sl. les.

Klepík, a, m., os. jm. Šd.

Klepká, y, f., das Klappholz (klein ge-
spaltenes Eichenholz). Sl. les.

Kleplík, u, m., das Spitzenspindelchen.
Slov. Ssk.

Klepnictví, n., das Klatschwesen. Šm.

Klepnovaný čepec, geklöppelt, gewirkt.
Slov. Koll. Zp. I. 137.

Klepnovati, klöppeln, wirken. Ssk., Šm.

Klepocati = klepotati. Slov. Ssk.

Kleponosec, sce, m., der Krummnase.
Rk.

Klepot, das Geklapper. K. mlýna, Šbr.,
na dvéře. Šml. I. 87. Cf. Mkl. Etym. 118.

Klepotka, y, f., die Klapper. Mtl. Vz
Klepačka.

Klepouchý = líný, mdlý, zemdlený. U N.
Kdyně. Psčk. Cf. Mkl. Etym. 118. — Kom.



	600

	Klenovací, vz Klenovadlo. Klenovadlo, a, n. = Menovací stroj, die Walz-, Finirmaschine. Šp. Klenové, ého, n., míst. jm. v Plzeň. Vz Rk. Sl., Tk. IV. 729., VI. 350., S. N., Blk. Kfsk. 1335., Sdl. Hr. V. 216., 219. Z K-ho Přibík. Vz Ukaz. 101. Z K-ho hrabata. Vz S. N., Let. (rejstřík). Klenovice, dle Budějovice, Klenowitz, městečko u Tovačova; vsi u Soběslavě, u Zalužan. u Plzně a u Prachatic. PL., Blk. Kfsk. 1335., Sdl. Hr. III. 164., 201., IV. 86., Rk. Sl. Klenovici od Klen. Rkk. 71. Cf. Kleny, Klenov, Klenovice, Kleneč. Jir. v Osv. 1886. 915. Klenovka, y, f., Klenowka, ves u Pře- louče. Sdl. Hr. I. 207., Rk. Sl. — K. = klenák. Dch., Stat. kn. 1883. 116. Klenovský sýr velmi chutný mající po- dobu zelených turků (v Gemeru). Pokr. Pot. I. 111. - K, os. jm. Tř. Odp. 388., Blk. Kfsk. 1336., Sdl. Hr. IV. 371., V. 136. — K. Jan (Palček), br. 1430.—1498. Vz Jir. Ruk. I. 351.—352., Jg. H. 1. 2. vd. 580. Klenový; K. dříví = z klenu; polenové. Vz Klen. Čce. Tkč. — K., hrad. Pam. arch. I. 254. Klenutí ujímané, elliptisch. KP. I. 204., formové, palmovité. NA. IV. 165., I. 68. K. řím. báňovité, křížové, válené. Vz Vlšk. 497. K. v mozku, fornix. Šv. 39., S. N. V. 516. Dumné lesa k. Mkr. Vz Klenba, Schd. II. 333., Kram. Slov. Klenutina nebes. Koll. I. 16. Klenutní, Gewölb-. Šm. Klenutý. K. chodba, Sdl., most, kuple, Šmb., komora. Brt. — jak: válené. Šmb. S. I. 463. Most do plného oblouku k-tý. NA. Čelo jemně k-té. Šbr. Kleny, dle Dolany, ves u Skalice. Blk. Kfsk. 1336., Sdl. Hr. V. 15., Rk. Sl. Klep = klepání. Dal. 39. Klepač = klepačka, die Ratsche. Us. Bkř., Rgl. — K. = stolice třínohá s bab- kou, na níž se kosy naklepávají, kozelek. Laš. Wrch. Cf. Klepanec. — K. = dělník při vysoké peci, jenž rudu rozklepává, der Erzklopfer. U Zbirova. Lg. — K., os. jm. D. ol. X. 139. Klepáček, čka (čku), m , vz Klepač. Klepáčík, u, m. = prvosenka. Slov. Rr. Sb. Klepačka. — K. = pleskačka na mouchy. Přer. Kd. Klepáčků Mlýn u Jihlavy. Klepačov, a, m., ves u Blanska. Klepadlo. K. římské. Vz Vlšk. 81., 87. Stojí to u vodičky, má to čtyři nožičky a páté klepadélko (prací stolička, píst). Mor. Brt. Klepák, a, m., mlýn u Dačic a u Ji- hlavy. — K. = špaček, kičkrle. K. hráti. Ostrav. Wrch. Klepanda, vz Potěšitelka. — K. = druhá meta ve hře míčem, na niž se klepá. Udeřil ho míčem na k-dě, musí tedy dolů. U Sku- hrova. Smr. — K., hospoda u Jičína. Klepanec = srb na trávu. Srp jest ge- nericum; zubák jest srp na obilí zubovitě	naklepaný; klepanec srp na trávu (že se jako kosa kladívkem na babce naklepává). Cf. Klepač. Us. Hk. — Sv. ruk. 313 — K. = klepnutí, rána do těla Dostal k. Us. u Č. T. Tkč. — K. = ušní laloček, úško, ansica, das Ohrläppchen. Sv. ruk. V. I. 98. Klepání. Bažanti chodí na k. (zobat zrní do obilí). U Rychn. Přk. K. srdce. S. N. V. 945. Klepanice, e, f. = cepové verše, Knittel- verse. Nz. K. veršů, ve kterých jen klepání stejných zvuků všechno rozdělování nazna- čuje. Dk. Poet. 420. Čiročirá k. Ant. Tru- hlář. — Ssk. Klepař, e, m., das Tratschmaul. Dch. Klepárna, y, f., vz Vyklepávna. Hrbk. Klepařský, klatschhaft, Klatscher-. Šm. Klepařství, n., die Klatschsucht. Rk. Klepati, vz Klupati, Mkl. Etym. 118. — co. Smrť kosu klepe. Hod. 85. a. Prší-li na nebevstoupení Páně, rádo klepe obilí (kroupy vytloukají obilí). V Bystersku. Sn. — co komu: kosu (bradou o prsa nebo o záda tlouci). U Příbr. Mtl. — co kde: oheň na křemení. Us. Tč. — komu kam. Tehdy Kuna lála jest Daňkovi a klepala jemu pod nos. NB. Tč. 214. — čím oč. K. tužkou o stolní desku. Šml. Klepátko na prsa, das Plessimeter. K. (k poklepu) kulaté, vejčité, lžičkovité. Us. — K. dveřní. Vz Věř. Z. I. 50. Klepavosť, i, f., die Klatschsucht. Dch. Klepavý, klappernd. K. brouk, der Klopf- käfer. Dch. — K., klatschsüchtig. Klepec = past, osidlo. Kdo bližnímu sídla stele neb klepec předkládá, sám v něm hyne neomylné, když doňho upadá; Liška jak ráz vyndě z klepca, víc k němu něide, bojí sa, by zas nepřišla ku predešlej bídě. Glć. II. 204., 268. — K. = předkové lešení, palanda, die Bühne (vor Ort). Ve Šťávníci. Hř. 30. Klepetář, e, m. = klepetáč. Rk. Klepeto. 1380. Rak radši k. pustí, než by dal duši (radši si dá utrhnouti k., než by šel sám z díry). V Kunv. Msk. Co je to ? Z raka k. (tak odbývají všetečnou otázku). Us. Brt. — K. = na spodku soustruhu, die Krücke. Vz Včř. II. 59. Klepetokam, u, m., astacopodium, ver- steinerte Krebsschere. Šm. Klepetuška, die Skorpipnspinne. Sl. les. Klepík, a, m., os. jm. Šd. Klepká, y, f., das Klappholz (klein ge- spaltenes Eichenholz). Sl. les. Kleplík, u, m., das Spitzenspindelchen. Slov. Ssk. Klepnictví, n., das Klatschwesen. Šm. Klepnovaný čepec, geklöppelt, gewirkt. Slov. Koll. Zp. I. 137. Klepnovati, klöppeln, wirken. Ssk., Šm. Klepocati = klepotati. Slov. Ssk. Kleponosec, sce, m., der Krummnase. Rk. Klepot, das Geklapper. K. mlýna, Šbr., na dvéře. Šml. I. 87. Cf. Mkl. Etym. 118. Klepotka, y, f., die Klapper. Mtl. Vz Klepačka. Klepouchý = líný, mdlý, zemdlený. U N. Kdyně. Psčk. Cf. Mkl. Etym. 118. — Kom.