603

(3.). Klevet všudy jako maku, ani sám
čert by jich na holi nepřeskočil. Osv. 1885.
138. Bez klebiet sa ešte žiaden pár nepo-
hral (neoženil). Zátur. V kterém domě oheň
syčí, v tom panují kleveta. Us. — K-ty =
hadry, kterými na Mor. odívají Smrtholku
(máje). Sš. P. 468., Km. 1887. 677. Vz
Gorál.

Klevetář = nejistých a nepravých věcí
nebo novin rozsevač. Blř. Klebetář a veľká
voda berú zlato i blato Mor. a slez. Šd.

Klevetati. Jel. Euc. m. 14., BO. Ani
s ní klevec. BO.

Klevetiti koho. Frajerenka moja, teba
klevecili. Sl ps.60

Klevetivý. Člověk k vý vadí kniežata.
BO.

Klevétka = klebeta. Šm.

Klevetnice. Baby k. Výb. II. 38. Třema
řade stále samé k., třema řade stále a kle-
bete vázale, na jedno panenko všecke jich
skládale. Sš. P. 413.

Klevetnictví, n., die Klatscherei. SP.
II. 179.

Klevetníček, čku, m. = místo, kde se
klevetí. Sešly se v k-čku. U Kr. Hrad. Kšť.
— K, oka, m. = malý klevetník.

Klevetník. BO. Když není dřev, hasne
oheň, když nebude k-ka, utichne svár. Us.
Bž.

Klevetný. K. žena. Št. Kn. š. 63. Přišel
by un, můj Bože, pro zlé lidi němože, pro
ty baby klebetné, pro děvčátka ščebotné.
Sš. P. 206.

Klevetov, a, m., Klewetow, ves u Letovic,

Kleviště, ě, n. = potok v Mal. Hontu
na Slov. Let. Mt. Sl. VI. 2. 14.

Kleych Václ., spis., 1678.—1737. Vz Tf.
H. 1. 3. vd. 49.. 210., Jir. Ruk. I. 353., Jg.
H. 1. 2. vd. 579. Cf. Gleych.

Klezín, a, m., ves v prus. Slez. Pk.

Klhof, u, m. = úzká a silná motyka ku
kopání tvrdé půdy. U Fryšt. Džl.

Kli je (před: Klí). Za ,Výb. Ľ polož:
886. 12.

Klí (klih). Koll. IV. 114., MV. Cf. Mz.
v List, filol. VIII. 177., S. N., Mkl. Etym.
119., List. fil. 1882. 42. Koření, z něhož ten
k. padá a kape. BO. K. rostlinné, Pflanzen-
gummi, KP. V. 69., zpružné. Rstp. 1338.
K. arabské, vz Slov. zdrav. Mokvání klí,
gummosis, der Gummifluss. Příčiny této cho-
roby jsou rozmanité a stromy s ovocem
peckovitým uchváceny bývají v našich kra-
jinách nejobyčejněji gummosou. Pta.

Klia = klí. K. lebo glia je kliuh. Slov.
Hdž. Šlb. 37.

Kliagať, Milch abnehmen. Slov. Ssk.

Kliať = klíti. Slov. Ssk.

Kliatba = kletba. Slov. Ssk.

Kliatý = kletý. Bl. Ps. 19.

Klib, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 121.

Klibáč, e, m. = člověk se zahnutým no-
sem. Časop. Vlasť. I. 752.

Klic. Vz Tkadlcovství. Tam instr. ,klicí',
tedy fem.

Klicák, a, m. = klicoun, veliký člověk.
U Kostelce nad Orl. Ktk.

Klíceti. Bude k., až umře. U Rychn.
Tak dlouho ten pes klícel (postonával), až

pošel. U Rychn. Ntk. Jak se to klícíš (be-
lháš, klátivě chodíš). U Kr. Hrad. Kšť.

Klícka = menší ohrada královny včel,
der Weiselkäfig. Všk.

Klícmo komihati, knickwippen.

Klicounek, vz Klicoun.

Klicpera Václ. Klim., řed. akad. gymn.
v Praze, 1792.—1859. Vz Tf H. 1. 3. vd.
120., 121., 123., Slavín. II. 172. a násl.,
Bačk. Písm. I. 928., Šb. Dj. ř. 2. vd. 256.,
Jg. H. I. 2. vd. 580., Zl. Jg. 154, 232., Bačk.
Př. 73., 142., Pyp. K. II. 408., 410, Ukaz.
102., S. N., Rk. Sl. — K. Frant., dr. a
prof., f 1820. Jg. H. 1. 2. vd. 580., S. N.—
K. Ivan, novellista a romanopisec, f 1881.
v 35. r. věku svého. Vz Tf. H. 1. 3. vd.
142., 113., Pyp. K. II. 423., Bačk. Př. 73.,
Rk Sl.

Klicperová Anna, 1796.-1837. Vz S. N.

Klíč, cf. Mkl. Etym. 120., 154. K. skládá
se z osy či trnu (je-li dutý, z trubky, das
Rohr), na jednom konci jejím je zub (brada,
der Bart), na druhém obruba, das Gesenk,
kterouž přechází osa v kroužek, očko klíční,
die Ringraute. Včř. Z. I. 53. Cf. KRam. Slov.,
Rk. Sl. K. vrtaný, dutý, gebohrt, jeli du-
tina kulatá; dutý vzorkovaný, façonirt, jeli
dutina složitější (hvězda a p.), v tomto pří-
padě je trn (čásť, která do osy se strká)
otáčivý, umgehender Dorn; k proříznutý,
Mittelbruch; k. ke šroubu, der Schrauben-
schlüssel (jednoduchý, dvojnásobný, fran-
couzský či francouz). Ib. I. 56., 57., II. 79.
K. k utahováku, der Schraubbockschlüssel.
Skv. K. matičný (u soustruhu), der Mutter-
schlüssel, plný, číslový, anglický, francouzský,
Us. Pdl., strojnický, Wld , průbní, die Sonde,
der Probestecher. KP. V. 109. K. telegrafu
(Morseova a j.), KP. IL 252., 257., Mj. 440.
K. od sklepa. Svěd. Klíče od desk. Vz Žer.
Záp. II. 184. K. řím. a řec. Vz Vlšk. 81.,
87., 88 Klíče falešné. Cor. jur. IV. 3. 1.
395. Pošol milý, pošol prečka, vzal mi klúčík
od srdečka Brt. Anth. 54. Když má člověk
málo, ztratí ještě klíč z kapsy. U Rychn.
Msk. Mám tu jeho nadávku pod klíčem (ni-
komu jí nepovím). Šml. Moc klíčóv kostel-
ních byla mu odjata. Št. Kn. š. 27. Kdo na
dutý klíč píská, volá bídu. Us. Hádanka:
Leze, leze po železe, nedá si pokoje, až tam
vleze? Železo po železe, kde je dírka, hned
tam vleze. Km, 1886. 719. — K. = klika,
rukovítko, der Griff am Verschlussstück des
Hinterladers. Čsk. — K. = hák. K. ku při-
kloňování větví jablkových. BO. — K. na
zuby obyčejný, s pohyblivou pelotou, Nesslův,
francouzský. Us. Vz Kleště. — K. v hudbě.
Vz Zv. Přir. kn. I. 3. K. altový či k. na
třetí linii. Mus. 1850., Fr. Chlum. Zpívati
s někým skoro stejnou písničku, jen že do
jiného klíče. Šml. — K. = cokoli přístup
k něčemu usnadňuje. K. k botanice = kniha,
podlé níž rostliny snadno určiti lze. Us. Vz
Deska. K. k poznáni kacířských knih (index
librorum prohibitorum). Vz Jir. Ruk. I. 354.
K. záhad. Čch. K. k úkazu tomu nalézá se
v tom, že . .. Anth. I. 3. vd. VI. K. = deska,
v níž príhodné výpočty pro praktickou po-
třebu sestaveny jsou. Šim. 95. — K = mo-
dlitební knihy. K. nebe. Jg. H. 1. 2. vd.