606

Klikvový. K. šťáva proti kurdějím. Vz
Vega II. 12.

Kliky háky, vz Klika, Vrch. Pr. 115.

Klíma, os. jm. D. ol. VI. 857, Tk. V.
98. - K., n., vz Ponebí, Rk. Sl,

Klimač, e, m., os. jm. 1557. Šd.

Klimakotherapie, e, f.

Klimakterický den = nešťastný. Physici
píší, že děťátko do 8. dne mnohému neštěstí
a smrti jako v rukou jest. Odtud mudrci
den sedmý jmenují diem climactericum t. j.
den stupně nebo řebříku k smrti, a odtud
také anni critici sive climacterici jsou léta
tak řečená, kdy se komukoliv jeho věku
sedmé léto obnovuje, a nastává jako 14,
21, 28, 35, 42, 49, 56, 63, 70, 77, 84 atd.,
tehdáž vždycky buď nějaký pád, úraz, Ne-
štěstí Neb smrť tomu člověku přicházívá.
M. Philadelphus Zámrský ve své postille.
Sbor. hist. 1886. 156.

Klimakteri-on, a, n. = doba odkvětu
ženského. Vz Slov. zdrav. 63., Klimakterický.

Klímalka, y, f., cenangium, der Hohl-
becher, houba. K. meruzalková, c. ribis;
dubová, c. quercinum. Vz Rstp. 1940.

Kliman, u, m., ardisia, die ARdisie, rostl.
K. japanský, a. japonica; nízký, a. humilis.
Vz Rstp. 1027.

Klímanovitý. K. rostliny, ardisiaceae,
myrsineae: prudil, lachár, klíman, zmálel,
nakule, opojan, prostol, rohatěl. Vz Rstp.
1025. a násl., S. N. V. 585.

Klímata, Klíměta, y, m., os. jm. Pal.
Rdh. I. 121.

Klímati hlavou. Šd. Cf. Klemžeti, Mkl.
Etym. 119.

Klimatickb. K. pásy, poměry. Stč. Zem.
534., 554. K. místa léčivá — kde nemocný
tráví určitý čas, aby se tamějším podnebím
uzdravil nebo aspoň zotavil. S. N. XI. 475.,
Slov. zdrav.

Klimatologický, klimatologisch. K. po-
měry. Stč. Zem. 94., 604., 606.

Klimatologie, e, f. = nauka o klimatu.
K. lesní, die íorstliche K. Škd.

Klimax. Cf. Jg. Slnosť. 65.

Klimbaba, klimbava, klembaba, y, f. =
třešňové klí, das Kirschharz. Sl. les. U Kla-
tov = pryskyřice ovocných stromů. Kd.

Kliment. Pyp. K. I. 36., 48. (biskup),
Tk. I. 611., 612., 11. 538., III. 649., IV. 729.,
V. 245., Tk. Ž. 58. - K., br. kněz, † 1561.
Jir. Ruk. I. 355. — K. Bosák, vz Bosák
Kl. O těchto a jiných K. vz S. N., Rk. Sl.
— Pod K-tem = pole u Čečoviček. Pam.
arch. V. 44.

Klimentka, y, f. = jablko. Mor. Brt. —
K., sam. u Smíchova.

Klimeš, mše, iq. Klimše honí; Bere ho
K. okolo krku (klímá, dříme). Us. ve vých.
Čech. Bda., Kšť.

Klíměta, vz Klímata.

Klimětice, dle Budějovice, Klimetitz,
ves a dvůr u Sedlčan. Blk. Kfsk. 482., Rk.
Sl.

Klinika, y, f., os. jm. Dal. 21.

Kliniko, a, m. K. Mich., Slovák v 18. stol.
Jir. Ruk. 1. 355.

Klimkovice. Vz Sdl. Hr. V. 195, S. N.,
Rk. Sl.

Klimník, a, m, os. jm. Sl. let. III. 85.

Klimšová, é, f, os. jm. B. K-vá, uči-
telka a spisovatelka v Praze. Bačk. Př. 79,
99. Vz v tomto slovníku skratek její jako
přispívatelky: Kšá.

Klímů Mlýn, u Žďáru.

Klín = hranolovité, do hrany nebo špice
sbíhající těleso. Vz S. N.. Rk. Sl. Cf. Mkl.
Etym. 119. K. šroubový. Nz, NA. IV. 233.
K. lesů, Vrch , vrstev. Schd. I. 50, II. 79,
Kram. Slov. K. v divadle řím. a řec. Vz
Vlšk. 29, 30, 36. Úhel, výška klínu. ZČ.
I. 95. Odtud na nás ten k. Ehr. Ťažko k.
do ďúry ide a keď sa ochladí, snadno vchádzá
i vylézá, ništ mu nezavadí. Slov. Té. K.
hromový, der Donnerkeil, -stein, Teufels-
finger, das Alpgeschoss. Ves. IV. 104. —
K. = šik. S. N. XI. 364, 475, Vlšk. 445.
Útok klínem. Čsk. Husy letí klínem. Pk. —
K. koule. Dvěma hlavními kruhy dělí se
koule na čtyři části, jež klíny zoveme. Jd.
Geom. II. 45. — K. = čtvrtka, díl koláče.
Us. Vck., Šd. — K. šatu. V klín rúcha
svého. BO. K. sukně, pláště. Šr. Kn. š.
148. — K. = šos kabátu. Zlínsky. Brt. —
K. = čásť klínového kopyta (dřevěného),
která se na vrchní straně (na nartu) odděluje.
Us. Vchř. — K = lůno. Do klína. Bž. 80.
Ruce nečinně v k. vložiti, složiti. Dch,
Mus. 1880. 471. A on ho položil svej milej
do klína. Sš. P. 372. Kde hospodyně líná,
dává i čeleď ruce do klína. Prov. K. vod.
Vrch. Myth. I. 217, Mcha, Čch. Bs. 158 ,
jezera, noci. Mcha. — K. = pole u Trou-
bek a j, Pk, vinohrad u Dřechova. D. ol.
IV. 312. — K, zašlá ves v Litoměřicku.
Rk. Sl.

Klina, y, f. = klika u dveří. Laš. Brt.
D. 222.

Klínadlo, a, n, ve mlýně, die Folge (ein
Keil mit einem Stiele). Šm.

Klinák = klinovník. Šm.

Klíncovati, mit Nägeln beschlagen, Bern.

Klinčár, a, m. = cvokař. Slov. Bern.

Klinček, vz Klín. — K. = karafiat.
Slov. Vz Klínec.

Klínec = hřebík. Slov. a mor. Němc.
VII. 212. a j. Odtrhla sa im z pluhu de-
ščička, přibíjala ju švarná děvčička, pribí-
jala ju se dvoma klínci, tu mace hanbu,
švarní mládzenci. Sš. P. 517. Cigan kuje
klínce. Glč. I. 320. Ak je len vonku za-
mrznuto ako k. Dbš. Obyč. 179. Klinec
z vreca sa vykole, ačkolvěk sa skrývá,
Slov. Tč. — K. = karafiát Rb, Hdk. C.
Němc. III. 266, IV. 415, Ssk, Sbtk. Rostl,
47, 248.-249, Slb. 614. Klince, klince.
žlté klince, netreba ste mi na vence. Sl.
spv. I. 29, Koll. I. 47. Ej klinčok, klínčok,
fijaločka, zanechala ma frajeročka. Sl. sp. I.
178. Majeran som siala a klince mi vyšly,
vdovca som čekala, mládenci mi přišli. Koll.
Zp. I. 148. — Klince = hřebíčky. Koll. IV.
267. — K., Klinetz, ves u Zbraslavě. Tk.
IV. 174, Rk. Sl.

Klíneček, vz Klín.

Klínek. Za clavulus polož čárku. — K.
= jablko. Mor. Brt. — K, strahovská vi-
nice Tk. II. 106.