Předchozí (605)  Strana:606  Další (607) |
|
|||
606
|
|||
|
|||
Klikvový. K. šťáva proti kurdějím. Vz
Vega II. 12. Kliky háky, vz Klika, Vrch. Pr. 115.
Klíma, os. jm. D. ol. VI. 857, Tk. V.
98. - K., n., vz Ponebí, Rk. Sl, Klimač, e, m., os. jm. 1557. Šd.
Klimakotherapie, e, f.
Klimakterický den = nešťastný. Physici
píší, že děťátko do 8. dne mnohému neštěstí a smrti jako v rukou jest. Odtud mudrci den sedmý jmenují diem climactericum t. j. den stupně nebo řebříku k smrti, a odtud také anni critici sive climacterici jsou léta tak řečená, kdy se komukoliv jeho věku sedmé léto obnovuje, a nastává jako 14, 21, 28, 35, 42, 49, 56, 63, 70, 77, 84 atd., tehdáž vždycky buď nějaký pád, úraz, Ne- štěstí Neb smrť tomu člověku přicházívá. M. Philadelphus Zámrský ve své postille. Sbor. hist. 1886. 156. Klimakteri-on, a, n. = doba odkvětu
ženského. Vz Slov. zdrav. 63., Klimakterický. Klímalka, y, f., cenangium, der Hohl-
becher, houba. K. meruzalková, c. ribis; dubová, c. quercinum. Vz Rstp. 1940. Kliman, u, m., ardisia, die ARdisie, rostl.
K. japanský, a. japonica; nízký, a. humilis. Vz Rstp. 1027. Klímanovitý. K. rostliny, ardisiaceae,
myrsineae: prudil, lachár, klíman, zmálel, nakule, opojan, prostol, rohatěl. Vz Rstp. 1025. a násl., S. N. V. 585. Klímata, Klíměta, y, m., os. jm. Pal.
Rdh. I. 121. Klímati hlavou. Šd. Cf. Klemžeti, Mkl.
Etym. 119. Klimatickb. K. pásy, poměry. Stč. Zem.
534., 554. K. místa léčivá — kde nemocný tráví určitý čas, aby se tamějším podnebím uzdravil nebo aspoň zotavil. S. N. XI. 475., Slov. zdrav. Klimatologický, klimatologisch. K. po-
měry. Stč. Zem. 94., 604., 606. Klimatologie, e, f. = nauka o klimatu.
K. lesní, die íorstliche K. Škd. Klimax. Cf. Jg. Slnosť. 65.
Klimbaba, klimbava, klembaba, y, f. =
třešňové klí, das Kirschharz. Sl. les. U Kla- tov = pryskyřice ovocných stromů. Kd. Kliment. Pyp. K. I. 36., 48. (biskup),
Tk. I. 611., 612., 11. 538., III. 649., IV. 729., V. 245., Tk. Ž. 58. - K., br. kněz, † 1561. Jir. Ruk. I. 355. — K. Bosák, vz Bosák Kl. O těchto a jiných K. vz S. N., Rk. Sl. — Pod K-tem = pole u Čečoviček. Pam. arch. V. 44. Klimentka, y, f. = jablko. Mor. Brt. —
K., sam. u Smíchova. Klimeš, mše, iq. Klimše honí; Bere ho
K. okolo krku (klímá, dříme). Us. ve vých. Čech. Bda., Kšť. Klíměta, vz Klímata.
Klimětice, dle Budějovice, Klimetitz,
ves a dvůr u Sedlčan. Blk. Kfsk. 482., Rk. Sl. Klinika, y, f., os. jm. Dal. 21.
Kliniko, a, m. K. Mich., Slovák v 18. stol.
Jir. Ruk. 1. 355. Klimkovice. Vz Sdl. Hr. V. 195, S. N.,
Rk. Sl. |
Klimník, a, m, os. jm. Sl. let. III. 85.
Klimšová, é, f, os. jm. B. K-vá, uči-
telka a spisovatelka v Praze. Bačk. Př. 79, 99. Vz v tomto slovníku skratek její jako přispívatelky: Kšá. Klímů Mlýn, u Žďáru.
Klín = hranolovité, do hrany nebo špice
sbíhající těleso. Vz S. N.. Rk. Sl. Cf. Mkl. Etym. 119. K. šroubový. Nz, NA. IV. 233. K. lesů, Vrch , vrstev. Schd. I. 50, II. 79, Kram. Slov. K. v divadle řím. a řec. Vz Vlšk. 29, 30, 36. Úhel, výška klínu. ZČ. I. 95. Odtud na nás ten k. Ehr. Ťažko k. do ďúry ide a keď sa ochladí, snadno vchádzá i vylézá, ništ mu nezavadí. Slov. Té. K. hromový, der Donnerkeil, -stein, Teufels- finger, das Alpgeschoss. Ves. IV. 104. — K. = šik. S. N. XI. 364, 475, Vlšk. 445. Útok klínem. Čsk. Husy letí klínem. Pk. — K. koule. Dvěma hlavními kruhy dělí se koule na čtyři části, jež klíny zoveme. Jd. Geom. II. 45. — K. = čtvrtka, díl koláče. Us. Vck., Šd. — K. šatu. V klín rúcha svého. BO. K. sukně, pláště. Šr. Kn. š. 148. — K. = šos kabátu. Zlínsky. Brt. — K. = čásť klínového kopyta (dřevěného), která se na vrchní straně (na nartu) odděluje. Us. Vchř. — K = lůno. Do klína. Bž. 80. Ruce nečinně v k. vložiti, složiti. Dch, Mus. 1880. 471. A on ho položil svej milej do klína. Sš. P. 372. Kde hospodyně líná, dává i čeleď ruce do klína. Prov. K. vod. Vrch. Myth. I. 217, Mcha, Čch. Bs. 158 , jezera, noci. Mcha. — K. = pole u Trou- bek a j, Pk, vinohrad u Dřechova. D. ol. IV. 312. — K, zašlá ves v Litoměřicku. Rk. Sl. Klina, y, f. = klika u dveří. Laš. Brt.
D. 222. Klínadlo, a, n, ve mlýně, die Folge (ein
Keil mit einem Stiele). Šm. Klinák = klinovník. Šm.
Klíncovati, mit Nägeln beschlagen, Bern.
Klinčár, a, m. = cvokař. Slov. Bern.
Klinček, vz Klín. — K. = karafiat.
Slov. Vz Klínec. Klínec = hřebík. Slov. a mor. Němc.
VII. 212. a j. Odtrhla sa im z pluhu de- ščička, přibíjala ju švarná děvčička, pribí- jala ju se dvoma klínci, tu mace hanbu, švarní mládzenci. Sš. P. 517. Cigan kuje klínce. Glč. I. 320. Ak je len vonku za- mrznuto ako k. Dbš. Obyč. 179. Klinec z vreca sa vykole, ačkolvěk sa skrývá, Slov. Tč. — K. = karafiát Rb, Hdk. C. Němc. III. 266, IV. 415, Ssk, Sbtk. Rostl, 47, 248.-249, Slb. 614. Klince, klince. žlté klince, netreba ste mi na vence. Sl. spv. I. 29, Koll. I. 47. Ej klinčok, klínčok, fijaločka, zanechala ma frajeročka. Sl. sp. I. 178. Majeran som siala a klince mi vyšly, vdovca som čekala, mládenci mi přišli. Koll. Zp. I. 148. — Klince = hřebíčky. Koll. IV. 267. — K., Klinetz, ves u Zbraslavě. Tk. IV. 174, Rk. Sl. Klíneček, vz Klín.
Klínek. Za clavulus polož čárku. — K.
= jablko. Mor. Brt. — K, strahovská vi- nice Tk. II. 106. |
||
|
|||
Předchozí (605)  Strana:606  Další (607) |