608

3. 2. 416. — K. = ženská tlustá nebo pro-
tivná (nadávka). Brt., Vck. Novákova klisna
pod okýnko přišla, umyla se kozím mlíkem,
aby byla hezká. Ona hezká není, krása se
jí mění, všeci chlapci povídají. Mor. Km.
1886. 637.

Klisnař, e, m. = koňák.

Klisnařka, y, f. = žena koňákova. Sdl.
Hr. III. 67.

Klisodojný, Stutten melkend. Koll. III.
255.

Klisov, a, m., zašlá ves na Sternbersku.
Rk. Sl.

Kliščák, kliščál, a, m. = roháč brouk.
Mor. hor. Brt.

Klišče, pl., f. = kleště. Laš. Tč.

Kliše, Kleische, ves u Ústí n. Lab. Blk.
Kfsk. 262., Rk. Sl.

Klišé (clichés), fr. = olověné odlitky dřevo-
rytín. KP. I. 356.

Klišovati = olověné odlitky dřevorytín
(klišé) dělati a do rámců zasazovati. Vz
KP. I. 356.

Klíšť. Klíště obecné. Vz Schd. II. 525.,
Kram. Slov., S. N., Rk. Sl.

Klíšťák, vz Klíšť.

Klíště = kleště, svěradlo, úskok. Když
se jim dělati stýště, i obmýšlí sobě klíště.
Dh. 87. — K. — nezralá luska. Us. v již.
Čech. Bž. Vz Lusk.

Klíštek, vz Klíšť.

Klíština, y, f., das Einfassungslager. Hrk.

Klíšťkoústník, a, m., labidostomis, brouk.
K. dlouhonohý, 1. longimana, lopatkoskvrnný,
1. axillaris. Kk. Br. 366.

Klíšťky včel jsou na zápatí zadních no-
hou, jimiž včely šupinky voštinné pod bři-
chem vypocené vytahují. Lš. K. tepenní,
die Arterienzange. -- Cf. Slov. zdrav.

Klíšťovitý. K-tí, ixodea. Nz.

2. Klíti, klúti = klíčiti. Mor. Brt. D.
222. Cf. Bž. 186., List. filolol. 1883. 445.—
kde. Zemňáky se ve sklepě kló. Laš. Tč.
Cf. Kliuk (dod.).

3. Klíti = klobati. Smil v. 1307.

4. Klíti. Cf. Mkl. Etym. 117. U Frenšt
také: klať, klal, u Frýdka: kloč, klol, kleju.
Brt. D. O časování cf. Listy filol. 1883. 134.,
449. — abs. Pakli se komu přihodí kletu
býti. Št. Kn. š. 28. — co, koho. Dal. Ten
ho klel. Us. Šuhajova mali, tak mi dobre
praje, kade ja chodievam, tie chodníčky
klaje. Sl. sp. 171. Nemysli si, že tě klajem,
ze srdce ti dobre prajem. Koll. Zp. II. 268.
(I. 176.). Blahoslaveni budete, když vás
kléti budú lidé (lhúce). Hus III. 251., II.
203. — komu, čemu. Klel jsi žezlu jeho.
Ž. wit. Hab. 14. — nač: na svoje rodiče,
na Boha. Vrch. — proč. Bijú ma, klajú ma,
šuhajko, pre teba, že som pozerala v ko-
stole na teba. Sl. ps. 252. — Sl. sp. 104.
Již by tú hrdostí klet byl i před Bohem.
Št. Kn. š. 28. — jak. Ktož by byl nevinně
klet. Št. Kn. š. 28. Kľaje a hreší, že až
zemi ťažko. Slov. Sb. sl. ps. I. 90. — Krysta
oprav v: Krista.

Klítka = kletka, klec. Slov. Hdk. C. 379.
Také mor. a slez. Tč, Brt. D.

Kliuk, u, m. = kel, klík, klíček, der Keim.
Zrelô jadro, kôstka, semä má v sebe to, čo

sä menuje kol či kliuk. Keď príde jadro,
kôstka, semä do zeme, teda vlahou (mo-
kvou) zeme sä Rozšíri, napuchne, lebo ten
kol, kliuk sä kole, kľuje. Slov. Hdž. Čít.
193.

Kliušný nos = háčný, orličí. Slov. Hdž.
Čít. 214.

Kliváč, e, m., os. jm. NB. Tč.

Kliváček, čka, m., os. jm. Arch. IV. 96.

Klívař, e, m., der Leimsieder. Šm.

Klívati, vz Klouti.

Klivatosť, i, f., die Keimkraft. Slov.
Ssk.

Klivec, vce, m., der KupfeRnickel. Šm.
Klivinka, y, f., clivinia, der Fingerkäfer.
Šm.

Klívka, y, f. = brusnice, žerovina, ka-
menka, vaccinium oxycoccos, die Moossbeere,
der Moosbeerstrauch. Sl. les.

Klivonosý, der tadelnde. Šm., Rk.

Klizeň, zně, f. = klizení, die Ernte. Šp.
K. obilí u Římanův. Vz Vlšk. 106.

Klizení = zdobení. Dobré jest pustiti
panně od k. pilného svých vlasov. Št. Kn.
š. 75. Chce-li ostati tancóv, od k. sebe
podlé obyčeje světských panen rúchem,
vlasy. Št. — K., die Fechsung. K. úrody,
obilí. Lpř.

Klizi = klidím. Šm.

Klizko = klzko, kluzko. Mor. a slov.
Kol. ván. 50., Sb. sl. ps. II. 1, 62.

Klizuňk, u, m. — klizení. Šm.

Klíž, e, m. = stráň u Beckova na Po-
váží. Ntr. VI. 136.

Kližák, u, m. — kližnatý ječmen. KP.
V. 224.

Kližec, žce, m. = lep, der Kleber. Šp.

Kližel, e, m.,penaea,derFischleimstrauch,
rostl. K. obecný, p. sarcocolla; hrotitý, p.
muronata; šupinatý, p. squamosa. Vz Rstp.
1293.

Kliželovitý. K. rostliny, penaeceae: kli-
žel. Rstp. 1293.

Kližení, n., das Leimen. K. papíru. Vz
KP. I. 278, 279.

Klížený; -en, a, o, geleimt. K. papír,
plátno, prkno. Us., Hs., Sp.

Kližidlo, a, n. = čím se klíží, das Leim-
rnittel. Hg.

Kližiti co: osnovu. NA. IV. 48. — co
čím kam. Svou krví nohu k stezce klíží.
Nrd. — se komu čím. Zas oči se mu klíží
ospalostí (usíná). Hrts., Kká. Td. 175.

Kližka = pšenice zaschlá, tmavá (ne
žlutá). U Hořic. Hk. — K. = u koželuha
odřezky, z nichž klih dělají, das Leimleder.
Skř.

Kližnatý ječmen. Vz Kližák.

Kljatba = klatba. Trok. 9.

Klk, u, klček, čku, m. — kluk, klůcek,
vláček (ku př. sněhu), die Flocke. Šp., Zpr.
arch. VIII. 62. Cf. Mz. v List. filol. VIII.
176. K. plave. Šp. Klky kloubné či svity,
die Gelenkzotten), Nz. lk., střevní, villi in-
festinales. Šv. 101. Pripraví si dlhú bradu
z klkov. Dbš. Obyč. 24. — K. = kousek
sražené krve, sraženého mléka (tvarohu
v mléce, v Klat.: koťata). Kd. Mléko po-
žité ve způsobě kaše nemůže se působením
kyselé žaludeční šťávy sraziti u veliké klky