611

Klokot, vz Mz. v List. filol. VIII. 173.

Klokotání, n., der Nachtigallschlag. Jí
v stínu čerstvém obětuj své k. Pl. I. 77.
(102.).

Klokotati, Cf. Mkl. Etym. 120. — kde.
Víno v takových okách klokotá. KP. V.
154. Slavík klokoce v houští. Hdk. V ka-
ždém domě na krbu k-tá tryžulka a v ní
válejí se vajíčka na zítřejší pomlázku.
U Napajedel. Tč. — co. Slavík svůj k-tá
bol. Pf. — odkud. Klokotejte, zpěvy, z von-
ných mlázin ráje. Pl. I. 14.

Klokotavý, brudelnd K. var, Čch. Mch.
84., pláč, Kká. (Osv. V. 33.), zpěv slavíkův
(schlagend). Dch.

Klokotina = klokočové dřevo. Dh. 106.

Klokotný, sprudelnd. Šm.

Klokoty, dle Dolany, Klokot, ves u Tá-
bora. Tk. IV. 148., V. 199., Tk. Ž. 222., Tf.
Odp. 287., Blk. Kfsk. 1336., Sdl. Hr. III.
303., IV. 371., S. N., Rk. Sl., Let. 476.

Kloktací, sprudelnd. K. voda = kloktadlo.
Šm.

Kloktač, e, m. Vlšk. 140.

Kloktání. Vz Slov. zdrav.

Kloktati Za Št. polož: N. 193. Cf. Mz.
v List. filol. VIII. 173.

Klomín, vz Chlomín, Blk. Kfsk. 233.,
S. N. Klomínští mají příjmí pávoškubců a
vařili z ječných došků pivo. Vz Sbtk. Krat.
h. 51.

Klomínek, nku, m , der Ast. Vz Klomen.
Rk.

Klomínsko, a, n. = okolí Klomína. Mus.
1880. 458.

Klonatka, y, f., centriscus, der Angel-
fisch. Šm.

Klonckati, kloncnúti = klopýtati; na
jednu nohu napadati, pokulhávati, belhati
se. Cf. Kluckati. Slov. Podstrelil jej nohu
Už potom ledva klonckala a vlekla sa za
ním. Dbš. Sl. pov. VI. 67. Pes, co kročil,
to kloncnul a predkom do země ňufol. 1b.
VIII. 14.

Klonek, vz Klon.

Klonění, n., vz Kloniti. Jaké to kývání
a k. se do všech úhlů světa a ke všem
bohom! Osv. I. 85.

Kloňha, y, m. a f. = neohrabaný, nevzdě-
laný člověk. U Žamb. Kf.

Kloník = větev k zemi skloněná. Čce.
Tkč.

Klonil, a, m. = poklonkář, der Knicke-
bein. Dch.

Kloníř, e, m. = ten pekař, který od-
vážené těsto dělí na kousky. Šm.

Kloniti. Cf. Bž. 52., Mkl. Etym. 120. —
co: kopí. Kyt. 1876. 90. — kam. Hlavinky
dvě k sobě kloní se. Čch. Bs. 81. V zem
se k. Kká. Nížina k moři zvolna se kloní.
Lpř. D. I. 14. Loď se kloní na levý bok.
Us. Pdl. Kde jezero se v hory kloní. Mcha.
Planina do vnitř se kloní. Lpř. Dj. I. 44.
Nábožně se kloní nad zpěvník. Kká. Š. 98.
K. se k něčemu. Kká. K. se k úpadku, Fr.,
k mínění něčímu, Tk., Hlavu k modlitbě,
Hlk. S. I. 35., syny k poslušenství. BO. Co
se honí, k sobě se kloní, was sich neckt,
das liebt sich. Slez. Šd. — (čím, odkud)
kam. Přesvědčením svým k-la se k dceři.

Sml. I. 49. K příšernému zjevu raněného
dvé pohledů zpod vrásčitého čela se kloní.
Kká. K sl. j. 191. — co se čemu. Skráň
kloňtež národy vám. Kká. K sl. j. 6. Poce
spáti, dřevu (= k dřevu, na dřevo) sé kloně.
Alx. V. v. 734. (HP. 18.). — jak. K. se
vážně. Vlč. Rozhodnutí kloní se ve prospěch
strany protivné. Us. Barva kloní se do černa
špatně m.: mění se do černa. Pk. — proč.
Svou šíji k poctě něčí k. Hdk.

Klonka, vz Klon.

Klonkot, a, m., os. jm. Tk. III. 649.

Klonodělný, paratom. Nz.

Klonohlavec, vce, m., hypocyptus, brouk.
K. dlouhorohý, h. longicornis. Kk. Br. 83.

Klonoměr, u, m , Gradbogen. Hrbk.

Klonoplochý, die Gestalt einer schiefen
Ebene habend. Šm. K. tvary. NA. V. 463.

Klonoš, e, m., v bot., blastophorus, hypo-
blastos, der Keimträger. Nz., Rst. 426.

Klonotvar, u, m., der Augitoid. Sl. les.

Klonožilný, gerissennervig. K. list. Vz
Rst. 426.

Klop. K-y = kusy železné sekáčkem
z rozpálených prutů nasekané. Vz Včř. Z.
I. 7. — K. = nebesa kazatelny. Hnoj. 72.

Klopač, e, m. == chlopač.

Klopáč, e, m., der Dengelhammer. Slov.
Ssk.

Klopačka, y, f., v horn., die Klopfe. Šm.

Klopanov, a, m., Kropfetschlag. Sdl. Hr.
III. 108., 114.

Klopavosť = chlopavosť. Slov. Bern.

Klopavý = chlopavý. Slov. Bern.

Klopení, n. K. roviny do průmětny. Vz
sklopení. Jrl. 131. Stydlivé k. očí. Hrts.

Klopet, ptu, m., vz Klopty.

Klopěti, ěl, ění = poklopenu býti dnem
vzhůru. Hrnec klopí. Lg. — kde. Hrnec
klopí na (v) misníku. Rjšk.

Klopeto, a, n. = noha, hnát. K. mě boli.
Laš. Brt. D. 222.

Klopina, y, f, Kloppe, ves u Ousova.
D. ol. II. 267.

Klopíř, e, m. = dělník, který ve středo-
věku v mincovnách mincím kulatou podobu
dával. Vchř.

Klopiště, ě, n. V k-šti šly, stály. Sá.
Kř. u pot. 59.

Klopiti.— co: zraky, Šml., Kká., hlavu,
Dch , Čch., křídla. Dch. — co proč. Ze
strachu oči k. Hdk. — co kam: oči, hled
k zemi. Osv. I. 381., V. 756. K. ruku na
horu, die Hand beim Fechten rücklegen.
Čsk. Na zemi klopí oko v tklivém bolu.
Osv. V. 758. — co jak. Oči cudně k. Arb.
Ruchadlo dobře klopí (půdu dobře obrací).
Us. Hk. Bleskem ji do propasti klopí. Čch.
Bs. 142.

Klopitý = dolů obrácený. Vz Klopiti.
Us. Bt.

Klopka, die Klappe. Šp.

Klopkář, e, m., der Doppelhobel. Skv.

Klopkati. Kúpim ti čižmičky, čo ti budú
k. Sl. spv. II. 74.

Klopkavosť, i, f. = chlopkavosť. Slov.
Bern.

Klopkavý = chlopkavý. Slov. Bern.

Klopnie, n., pl., von Liptauer Haube
herabhängende Spitzen. Slov. Ssk.

406*