617

Kmán, a, m. = sprostý vojín, z něm.
Gemeiner. Mnoho pánů málo kmánů (kdyby
každý poroučel, bylo by málo posloucha-
jících). Us. Msk. Dva kmáni a čtyři hejt-
mani. Č. M. 504.

Kmas, u, m. = trhnutí, škubnutí. Keby
bol videl ty do vlasov kmasy, to ohavné
kolenom dlávenie. Trok. 21.

Kmásati. Také na Mor. K. = tahati
zvl. za vlásy, kudliti, zausen. Vck., Brt.
Jak sa bijú, tak sa bijú, vyvrátili s hrn-
com briju; jak sa kmášu, tak sa kmášu,
vyvrátili s hrncom kašu. Mt. S. I. 25. Pri-
běhol Janík s velkýma pysky, ak kmáše
tak kmáše bieluše z misky. Sl. sp. 101. —
koho zač: za vlasy. Mor. Brt. D. 222. —
komu. Vz Nakmásati, Pokmásati. — se =
bíti se. Ib.

Kmasiti = uchvátiti. Val. Brt. D. 222.

Kmelišovice (Chmelištná), Chmeleschen,
ves v Žatecku. Blk. Kfsk. 615.

Kmen stromu. Št. Kn. š. 7. Cf. KP. III.
325., Slb. XLII. K. lipový; k. na šindel,
der Schindelstamm; k. spádný, abholziger
Stamm. Sl. les. K. dospělý, schlagbar. Škd.
A ta (naděje) pochází z víry živé, milostí
oživené, právě jako kmen z kořeného ži-
vého. Št. — K. = pokolení. Národové mlu-
vící jazyky příbuznymi činí kmen. Sb. uč.
Z kmene německého. V. — K. dobytka. Když
ti mistři ovčáci sedmou ovci do kmene pu-
stí, budou míti také sedmý užitek na vlně,
skopcích, mlíku. Beck. II. 1. 187. — K.
slova. Vz Ht. Sr. ml. 159., Šf. III. 459. O k.
slovesních vz Bž. 169., 170., 176., Brt. S.
3. vyd. 189. Kmeny jsou významné části
jmen, Bž. 62.; o změnách kmenův 78., 85.,
94., 103., 106., 109., 130.; o tvoření neslo-
žených kmenů jmenných, 224.; k. otevřené
a zavřené, 75.; k. na retnice b, p, v, 177.,
179., na zubnice d a t, 177., 178., na hr-
delnice h, k, 177., 180., na plynné l, r, 177.,
na nosové m, n, 177., 182., na sykavky s a
z. 177. Kmeny přídavné na ui, vi, ve slov.,
vz Listy filol. II. 255.; na i 256. a 271 ; no-
minální na vi, ui ve slov., II. 263., III. 225.;
na u a ui, III. 1.; jich střídání s kmeny na
i ib. 4.; ui ve slov. co uj, ib.; kmeny s ui
ve složeninách, ib., kmeny na u, zbytky a
stopy ve slov., ib. 35. přechod v aové
kmeny, ib. 34., kolísání, ib. 42. — K. =
kment. K šarlatu, kmenu a k perlám nevy-
lívá žádosť. Glč. II. 118.

Kmenec, vz Kmen.

Kmenolesý = vysokolesý, hochwaldig.
Sl. les.

Kmenoskumec, mce, m. Domysly na-
šich kmenskumcův a slovozpytcův. Koll.
III. 39.

Kmenoslovně. Tvar k. nemožný. Gb.
v List. filol. 1886. 374.

Kmenotvorný. K. přirážka. Šf. III. 521.

Kmenovenka, y, f. = kmenovitka. Pol-
ština je zvláštna k. slavianska. Slov. Hdž.
Vět. 71.

Kmenovitka, y, f. = řeč kmenová, řeč,
jíž celý kmen mluví, die Stammsprache,
Sprache eines Stammes. Jeho řeč nie je
číra k., ale všeslavenka. Slov. Hdž. Vět.
56. Vz Kmenovenka.

Kmenovitý, stämmig. Šm.

Kmenovník, a, m., der Stammhalter einer
Familie. Loos., Šm.

Kmenovosť, i, f. Národní k. Pal. Rdh.
II. 254.

Kmenovství, n., das Nationale. Šm.,
Loos.

Kmenový K. les, hospodářství, die Hoch-
waldwirtschaft, Škd.; jmění, obec, spolek,
Dch., Lpř. J.; hláska, slabika, rým, Bž.,
Dk.; příbuznosť, Mus. 1880. 418., vévoda,
snahy, tradice. Šmb. S. II. 263., 298. Cf.
Kmen.

Kmenství, n., die Race. Sbn.

Kment. Cf. Šf. III. 561.

Kmenta, y, f., mlýn u Jaroměřic na Mor.

Kmentovník, a, m., der Batistweber.
Šm.

Kmentový Josef. Blk. Kfsk. 960.

Kmeření, n. = kméří, kméř. Rk.

Kmet. V 5. řád. článku za comes tečku
vymaž. Pol. kmieć, lit. kumetis, lat. comes.
Mkl. aL. 9., 143., Mkl. Etym. 121. Cf. Bž.
89. K. = sedlák. Hr. ruk D. 653., 661., 670.,
674., 683., Kn. rož. 119. — K. = přísedící
velikého soudu zemského. Tito k-vé vybírali
se do r. 1487. jen ze staropanských rodů,
do té doby rozumí se slovem kmet proto
jen člen stavu panského, r. 1487. přibráno
osm vládyk do soudu zemského a potom
se činil rozdíl mezi kmetem z pánů a kme-
tem z vládyk. Panským rodům těm nále-
žela poprava v krajích. Členové rady kní-
žecí nesluli v Čechách nikdy kmeti. Také
starostové obcí nesluli kmety, neboť slovo
k., co se týče venkovského lidu, znamenalo
sedláka, hospodáře vůbec. Bdl. Obr. 32., 33.,
Kn. rož. 119., Pr. 1869. 595.— 603., Mtc.
1869. sv. I., Kram. Slov. Ti-li sami mají
súditi v lavicích a nálezy vynésti čili všichni
páni mají sůditi, kteřížby k súdu přijeli,
čili jediné těch 12 kmetóv. Arch. III. 39.
z r. 1447. Co pánóv jest třeba k nálezu?
Čím více, tím lépe; ale podlé starého práva
dvanáct mimo úřad, neb najméně sedm,
větší polovice; ale to jest o věci póhonové
(soudní). Ale o ty věci, kteréž jdú o zem-
ské dobré, měli by všichni rodové býti
podlé starého práva, lečby kto svú volí ne-
chtěl neb pro nemoc neb pro nepřízeň neb
pro službu nemohl. O. z D. čl. 62. Cf. Bdl.
Obr. 85. Slovo k. neznamená porotce, po-
něvadž v čes. právě porotců nebylo. Bdl.
Obr. 33. Kmetem z lavic kteří se úředníci
poháněli? Zř. zem. Jir. 453., 691. — K
krajský = šupan. Pal. Rdh. II. 159., 166. —
K. = stařec. Št. Kn. š. 129., Ž. wit. 104.
22., Hr. ruk. P. 35., R. 370. Dejte víru sta-
rému kmeťoj. Ve Slatině. Msk. Mladá ujede
od kmetě. Žer. 322. Já jsem k. ZN. Byl
jest Abraham starý k. BO.

Kmetcí, Bauern-. Lidé pak k., padací
pod vrchnosti svých pánů, práva dělání
kšaftů nemají, leč by jim toho od pánův
jejich dopuštěno bylo. Bdž. 75. Ves Neda-
kunice s lidmi k-mi, dědinami, lukami, lesy
a všelikými té vsi příslušnostmi. List. hrad.
1470. Tč. K. člověk. Cor. jur. IV. 3. 2. 416.
Člověk k. kmetcímu svědek. Č. M 351.



	617

	Kmán, a, m. = sprostý vojín, z něm. Gemeiner. Mnoho pánů málo kmánů (kdyby každý poroučel, bylo by málo posloucha- jících). Us. Msk. Dva kmáni a čtyři hejt- mani. Č. M. 504. Kmas, u, m. = trhnutí, škubnutí. Keby bol videl ty do vlasov kmasy, to ohavné kolenom dlávenie. Trok. 21. Kmásati. Také na Mor. K. = tahati zvl. za vlásy, kudliti, zausen. Vck., Brt. Jak sa bijú, tak sa bijú, vyvrátili s hrn- com briju; jak sa kmášu, tak sa kmášu, vyvrátili s hrncom kašu. Mt. S. I. 25. Pri- běhol Janík s velkýma pysky, ak kmáše tak kmáše bieluše z misky. Sl. sp. 101. — koho zač: za vlasy. Mor. Brt. D. 222. — komu. Vz Nakmásati, Pokmásati. — se = bíti se. Ib. Kmasiti = uchvátiti. Val. Brt. D. 222. Kmelišovice (Chmelištná), Chmeleschen, ves v Žatecku. Blk. Kfsk. 615. Kmen stromu. Št. Kn. š. 7. Cf. KP. III. 325., Slb. XLII. K. lipový; k. na šindel, der Schindelstamm; k. spádný, abholziger Stamm. Sl. les. K. dospělý, schlagbar. Škd. A ta (naděje) pochází z víry živé, milostí oživené, právě jako kmen z kořeného ži- vého. Št. — K. = pokolení. Národové mlu- vící jazyky příbuznymi činí kmen. Sb. uč. Z kmene německého. V. — K. dobytka. Když ti mistři ovčáci sedmou ovci do kmene pu- stí, budou míti také sedmý užitek na vlně, skopcích, mlíku. Beck. II. 1. 187. — K. slova. Vz Ht. Sr. ml. 159., Šf. III. 459. O k. slovesních vz Bž. 169., 170., 176., Brt. S. 3. vyd. 189. Kmeny jsou významné části jmen, Bž. 62.; o změnách kmenův 78., 85., 94., 103., 106., 109., 130.; o tvoření neslo- žených kmenů jmenných, 224.; k. otevřené a zavřené, 75.; k. na retnice b, p, v, 177., 179., na zubnice d a t, 177., 178., na hr- delnice h, k, 177., 180., na plynné l, r, 177., na nosové m, n, 177., 182., na sykavky s a z. 177. Kmeny přídavné na ui, vi, ve slov., vz Listy filol. II. 255.; na i 256. a 271 ; no- minální na vi, ui ve slov., II. 263., III. 225.; na u a ui, III. 1.; jich střídání s kmeny na i ib. 4.; ui ve slov. co uj, ib.; kmeny s ui ve složeninách, ib., kmeny na u, zbytky a stopy ve slov., ib. 35. přechod v aové kmeny, ib. 34., kolísání, ib. 42. — K. = kment. K šarlatu, kmenu a k perlám nevy- lívá žádosť. Glč. II. 118. Kmenec, vz Kmen. Kmenolesý = vysokolesý, hochwaldig. Sl. les. Kmenoskumec, mce, m. Domysly na- šich kmenskumcův a slovozpytcův. Koll. III. 39. Kmenoslovně. Tvar k. nemožný. Gb. v List. filol. 1886. 374. Kmenotvorný. K. přirážka. Šf. III. 521. Kmenovenka, y, f. = kmenovitka. Pol- ština je zvláštna k. slavianska. Slov. Hdž. Vět. 71. Kmenovitka, y, f. = řeč kmenová, řeč, jíž celý kmen mluví, die Stammsprache, Sprache eines Stammes. Jeho řeč nie je číra k., ale všeslavenka. Slov. Hdž. Vět. 56. Vz Kmenovenka.	Kmenovitý, stämmig. Šm. Kmenovník, a, m., der Stammhalter einer Familie. Loos., Šm. Kmenovosť, i, f. Národní k. Pal. Rdh. II. 254. Kmenovství, n., das Nationale. Šm., Loos. Kmenový K. les, hospodářství, die Hoch- waldwirtschaft, Škd.; jmění, obec, spolek, Dch., Lpř. J.; hláska, slabika, rým, Bž., Dk.; příbuznosť, Mus. 1880. 418., vévoda, snahy, tradice. Šmb. S. II. 263., 298. Cf. Kmen. Kmenství, n., die Race. Sbn. Kment. Cf. Šf. III. 561. Kmenta, y, f., mlýn u Jaroměřic na Mor. Kmentovník, a, m., der Batistweber. Šm. Kmentový Josef. Blk. Kfsk. 960. Kmeření, n. = kméří, kméř. Rk. Kmet. V 5. řád. článku za comes tečku vymaž. Pol. kmieć, lit. kumetis, lat. comes. Mkl. aL. 9., 143., Mkl. Etym. 121. Cf. Bž. 89. K. = sedlák. Hr. ruk D. 653., 661., 670., 674., 683., Kn. rož. 119. — K. = přísedící velikého soudu zemského. Tito k-vé vybírali se do r. 1487. jen ze staropanských rodů, do té doby rozumí se slovem kmet proto jen člen stavu panského, r. 1487. přibráno osm vládyk do soudu zemského a potom se činil rozdíl mezi kmetem z pánů a kme- tem z vládyk. Panským rodům těm nále- žela poprava v krajích. Členové rady kní- žecí nesluli v Čechách nikdy kmeti. Také starostové obcí nesluli kmety, neboť slovo k., co se týče venkovského lidu, znamenalo sedláka, hospodáře vůbec. Bdl. Obr. 32., 33., Kn. rož. 119., Pr. 1869. 595.— 603., Mtc. 1869. sv. I., Kram. Slov. Ti-li sami mají súditi v lavicích a nálezy vynésti čili všichni páni mají sůditi, kteřížby k súdu přijeli, čili jediné těch 12 kmetóv. Arch. III. 39. z r. 1447. Co pánóv jest třeba k nálezu? Čím více, tím lépe; ale podlé starého práva dvanáct mimo úřad, neb najméně sedm, větší polovice; ale to jest o věci póhonové (soudní). Ale o ty věci, kteréž jdú o zem- ské dobré, měli by všichni rodové býti podlé starého práva, lečby kto svú volí ne- chtěl neb pro nemoc neb pro nepřízeň neb pro službu nemohl. O. z D. čl. 62. Cf. Bdl. Obr. 85. Slovo k. neznamená porotce, po- něvadž v čes. právě porotců nebylo. Bdl. Obr. 33. Kmetem z lavic kteří se úředníci poháněli? Zř. zem. Jir. 453., 691. — K krajský = šupan. Pal. Rdh. II. 159., 166. — K. = stařec. Št. Kn. š. 129., Ž. wit. 104. 22., Hr. ruk. P. 35., R. 370. Dejte víru sta- rému kmeťoj. Ve Slatině. Msk. Mladá ujede od kmetě. Žer. 322. Já jsem k. ZN. Byl jest Abraham starý k. BO. Kmetcí, Bauern-. Lidé pak k., padací pod vrchnosti svých pánů, práva dělání kšaftů nemají, leč by jim toho od pánův jejich dopuštěno bylo. Bdž. 75. Ves Neda- kunice s lidmi k-mi, dědinami, lukami, lesy a všelikými té vsi příslušnostmi. List. hrad. 1470. Tč. K. člověk. Cor. jur. IV. 3. 2. 416. Člověk k. kmetcímu svědek. Č. M 351.