618

Kmetčí = kmetcí. Rk.

Kmetek, tka, kmeteček, čka, m. = malý
kmet. Šm., Rk.

Kmetice. Výb. I 1087. 15., Alx. M. v.
36. (HP. 91.). Jaká som já k-ca, keď mi
v ruce sklenica. Koll. Zp. I. 266. Nahrnulo
se do světnice k šestinedělce množství kmo-
ter, příbuzných a známých krstniček (aHebo
kmetic). Pokr. Pot. 1. 108.

Kmetična = sedlka. Čr. Žaluje na Evku
k-čnu naši po smrti muže jejieho. NB. Tč.
38. (6., 46, 180.). Vzal k ně odpuštění mé
ode mne. Půh. 11. 189. Cf. Zř. zem. Jir.
453., 691. — K. (stařena) na veliké míse
štiky před pána předložila. Osv. 1884. 358.

Kmetinaves (Kmetiněves. S. N. X. 306.),
vsi, f., Kmetnoves, ves u VelvaR. Tk. V.
245., Blk. Kfsk. 183.,282., Rk. Sl.

Kmetný, greisig. Šm.

Kmeto, a, n. = kmet. Slov. Ssk.

Kmetovati = kmetem býti. Šm.

Kmetovice, e, kmetovka, y, f. = kme-
tice. Šm.

Kmetovna, y, f. = kmetova dcera. Šm.

Kmetství = věk. K. (senecta) otce svého.
BO. Až do starosti a k. Žr. 70.

Kmih, u, m. = švih, mrsk, mach, der
Schwung. Kmihem Ručkovati, wipphandeln;
kmihem vzpírati, schwungstemmen. Čsk.

Kmihati = kmitati, komíhati, wippen.
K. rukama stana, mit feststehenden Händen
w.; k. Rukama poskakuje, mit springenden
Händen w Čsk.

Kmín, ciminum.V MV. pravá glossa. Pa.
Byl. 15. stol. Cf. Mkl. Etym. 117., Rk. Sl.
K. černý planý (černucha obalená), nigella
damascena; černý domácí (čeRnucha domácí)
n. sativa. Rstp. 18, 19. Halucha, vodní k ,
oenanthe phellandrinum. Rstp. 725., Slb.
595., Čl. Kv. 339. K. krámský (šabrej obecný),
cuminum, der Kreuzkümmel. Rstp. 749. K.
polský, carvi; zahradní, ameos, Byl. 15. stol.;
český, cyminum domesticum. Mr. Cf. o k.
Slb. 583., Schd. II. 301., KP. III. 266., Čl.
Kv. 337., Kram. Slov., Slov. zdrav., Mllr.
160., Rosc. 158., S. N. — K. To je jen
kmínek (krátké, slabé obilí). Us. Štf. —
K. = lhář, podvodník a p. Také na Mor.
a na Slov. Brt. On je taký k. jako druhý
jeho kamarád a žid jako žid. Ntr. IV. 82.
Kmín a šmál je, známe ho. Hdž. Šlb. 36.
— K, ves u Vltavotýna. Blk. Kfsk. 351.,
Rk. Sl.

Kmíneček, vz Kmín.

Kmínek, vz Kmín.

Kmínění, n., das Kümmeln; das Besteh-
len: das Lügen, Betrügen. Slov. a mor. Bern.

Kmíněný, mit dem Kümmel eingemacht;
gestohlen; belogen, betrogen. Slov., mor.
Brt.

Kmíniti. Také slov. Jeden druhého v pro-
dávání kmíní. Glč II. 125.

3. Kmínka = louka, kde kmín roste. Pk.

Kmínkový. K. alaš (druh lihového ná-
poje). Dch.

Kmínkula, y, f. = kmínocka. Laš. Tč.

Kmínopach, u, m., cyminosma, rostl. K.
stopkatý, c. pedunculata. Rstp. 277.

Kmínovec, vce, m., Käse mit Kümmel.
Šm.

Kmínovník, m., der Schwalbenschwanz.
Sl. les.

Kmínový. K. letkvař. Sal. 240.

Kmíření, n., kmířinko, a, n.= chmer.
Šm.

Kmit, das Aufflimmern. Kká K sl. j. 170.,
Dk. Aesth. 84. K. hvězdy, Čch. Bs. 45.,
hvězdný, Mcha., ohně, Kká., blesku, Osv.
V. 758., světla, Dk., lampy, Hrts., Čch. Bs.
29., Vrch., Šbr., světelný, ZČ. III. 34., mě-
síce. Šml. Kmity palašů, Čch. Bs. 37 , struny.
Dk. V kmitu, im Nu. Dch.

Kmita, y, m., os. jm. Pal Děj. V. 1. 86.

Kmitací theorie; k. číslo jest objektivní
výraz výšky tonu. Dk. Aesth. 183., 84.,
20., 21.

Kmitání, n., vz Kmitati. K. aetheru, Dk.
P. 15., strun, das Vibriren, S. N. V. 215.,
pojmů. Dk. Aesth. 269.

Kmitati. Cf. Kmihati. Schimmern, sich
schnell hin und herbewegen, flimmern. —
se. Struna se kmitá. Us. Jen se kmitla byl
ten tam. Us. Hnsk. — kudy. Duší kmitla
myšlénka. Arb. Rouškou k-ly hvězdy; Luna
hvozdem kmitá. Vrch. Trepka jako pták
se kmitla přes zábradlí; Dvé zRaků k ry-
báku se luzně kmitlo nocí; Světlo oknem
chatry kmitá. Kká. K sl. j. 96.. 108., 189.
Zrakem tím kmitá nepokoj; Temnem za
ním bílý šat se kmitá. Osv. V. 825., VI.
594. — odkud. Světla se kmitají z dálky.
Posp. Z této tmy jí záře kmitá. Osv. VI.
462. Cos jak myšlénka mi z tváře kmitalo.
Vrch. — kde. V zklamané duši lidské
kmitají naděje. Šml. 1. 71. V oku blesk se
kmitá rozechvělý. Hdk. Něco se mu v pa-
měti kmitlo. Vlč. Zl v ohn. I. 47. V tRávě
rosa kmitala se. Vrch. — jak. K-ly mu
oči z koutka do koutka. Jrsk. Svatvečerní
šero hvězdným stříbrem kmitá. Kká. K sl.
j. 132. — kam. Když cizí ruky stín zří
kmitnout k jeho právu. Kká. K sl. j. 223.
Vz K. kudy. — za kým. Vz K. kudy.

Kmitavý, schimmernd, schillernd. K. svit,
záře lampy, Čch. Bs. 153., koutky úst, Dk.
P. 70., brnění, pás, Lpř. Sl., střely, Čch.
Bs. 119., hrom, Lpř., třpyt měsíce, Ntr, VI.
109., Osv. V. 825., blesk, Lpř., smysl slova.
Dk. Aestn. 260. K. kyv. Čch. Mch. 110.

Kmitlování, n. = dřevo s kruhy na
konci, jímž žebřiny vozu se spínají, rozpě-
rák U Čes. Krumlova. Plsk.

Kmitnohelmý, mit einem schimmernden
Helm. Šm.

Kmtiný, rasch sich bewegend. Vz Kmi-
tavý. K. let (šídla), Čch. Petrkl. 43., jiskry.
Vrch. Myth. I. 213.

Kmitočet, čtu, m. = číslo kmitací. Dk.
Aesth. 216.

Kmitohelmý = kmitnohelmý. Rk.

Kmitonohý, mit schnell sich bewegenden
Füssen. Lpř. Sl. I. 88.

Kmitový. K. číslice. Vz Kmitací. SP.
II. 27.

Kmitozjevný, der schnell Erscheinende.
Lpř. Sl. I. 88.

Kmoch. Vz Bž. 233., Mkl. Etym. 155.

Kmocha, y, f. = kmotra. Mor. Rk

Kmocháček, čka, m. ,Kmocháčku, Kmo-
třičko' dějí kmotrům rodiče křestěncovi.



	618

	Kmetčí = kmetcí. Rk. Kmetek, tka, kmeteček, čka, m. = malý kmet. Šm., Rk. Kmetice. Výb. I 1087. 15., Alx. M. v. 36. (HP. 91.). Jaká som já k-ca, keď mi v ruce sklenica. Koll. Zp. I. 266. Nahrnulo se do světnice k šestinedělce množství kmo- ter, příbuzných a známých krstniček (aHebo kmetic). Pokr. Pot. 1. 108. Kmetična = sedlka. Čr. Žaluje na Evku k-čnu naši po smrti muže jejieho. NB. Tč. 38. (6., 46, 180.). Vzal k ně odpuštění mé ode mne. Půh. 11. 189. Cf. Zř. zem. Jir. 453., 691. — K. (stařena) na veliké míse štiky před pána předložila. Osv. 1884. 358. Kmetinaves (Kmetiněves. S. N. X. 306.), vsi, f., Kmetnoves, ves u VelvaR. Tk. V. 245., Blk. Kfsk. 183.,282., Rk. Sl. Kmetný, greisig. Šm. Kmeto, a, n. = kmet. Slov. Ssk. Kmetovati = kmetem býti. Šm. Kmetovice, e, kmetovka, y, f. = kme- tice. Šm. Kmetovna, y, f. = kmetova dcera. Šm. Kmetství = věk. K. (senecta) otce svého. BO. Až do starosti a k. Žr. 70. Kmih, u, m. = švih, mrsk, mach, der Schwung. Kmihem Ručkovati, wipphandeln; kmihem vzpírati, schwungstemmen. Čsk. Kmihati = kmitati, komíhati, wippen. K. rukama stana, mit feststehenden Händen w.; k. Rukama poskakuje, mit springenden Händen w Čsk. Kmín, ciminum.V MV. pravá glossa. Pa. Byl. 15. stol. Cf. Mkl. Etym. 117., Rk. Sl. K. černý planý (černucha obalená), nigella damascena; černý domácí (čeRnucha domácí) n. sativa. Rstp. 18, 19. Halucha, vodní k , oenanthe phellandrinum. Rstp. 725., Slb. 595., Čl. Kv. 339. K. krámský (šabrej obecný), cuminum, der Kreuzkümmel. Rstp. 749. K. polský, carvi; zahradní, ameos, Byl. 15. stol.; český, cyminum domesticum. Mr. Cf. o k. Slb. 583., Schd. II. 301., KP. III. 266., Čl. Kv. 337., Kram. Slov., Slov. zdrav., Mllr. 160., Rosc. 158., S. N. — K. To je jen kmínek (krátké, slabé obilí). Us. Štf. — K. = lhář, podvodník a p. Také na Mor. a na Slov. Brt. On je taký k. jako druhý jeho kamarád a žid jako žid. Ntr. IV. 82. Kmín a šmál je, známe ho. Hdž. Šlb. 36. — K, ves u Vltavotýna. Blk. Kfsk. 351., Rk. Sl. Kmíneček, vz Kmín. Kmínek, vz Kmín. Kmínění, n., das Kümmeln; das Besteh- len: das Lügen, Betrügen. Slov. a mor. Bern. Kmíněný, mit dem Kümmel eingemacht; gestohlen; belogen, betrogen. Slov., mor. Brt. Kmíniti. Také slov. Jeden druhého v pro- dávání kmíní. Glč II. 125. 3. Kmínka = louka, kde kmín roste. Pk. Kmínkový. K. alaš (druh lihového ná- poje). Dch. Kmínkula, y, f. = kmínocka. Laš. Tč. Kmínopach, u, m., cyminosma, rostl. K. stopkatý, c. pedunculata. Rstp. 277. Kmínovec, vce, m., Käse mit Kümmel. Šm.	Kmínovník, m., der Schwalbenschwanz. Sl. les. Kmínový. K. letkvař. Sal. 240. Kmíření, n., kmířinko, a, n.= chmer. Šm. Kmit, das Aufflimmern. Kká K sl. j. 170., Dk. Aesth. 84. K. hvězdy, Čch. Bs. 45., hvězdný, Mcha., ohně, Kká., blesku, Osv. V. 758., světla, Dk., lampy, Hrts., Čch. Bs. 29., Vrch., Šbr., světelný, ZČ. III. 34., mě- síce. Šml. Kmity palašů, Čch. Bs. 37 , struny. Dk. V kmitu, im Nu. Dch. Kmita, y, m., os. jm. Pal Děj. V. 1. 86. Kmitací theorie; k. číslo jest objektivní výraz výšky tonu. Dk. Aesth. 183., 84., 20., 21. Kmitání, n., vz Kmitati. K. aetheru, Dk. P. 15., strun, das Vibriren, S. N. V. 215., pojmů. Dk. Aesth. 269. Kmitati. Cf. Kmihati. Schimmern, sich schnell hin und herbewegen, flimmern. — se. Struna se kmitá. Us. Jen se kmitla byl ten tam. Us. Hnsk. — kudy. Duší kmitla myšlénka. Arb. Rouškou k-ly hvězdy; Luna hvozdem kmitá. Vrch. Trepka jako pták se kmitla přes zábradlí; Dvé zRaků k ry- báku se luzně kmitlo nocí; Světlo oknem chatry kmitá. Kká. K sl. j. 96.. 108., 189. Zrakem tím kmitá nepokoj; Temnem za ním bílý šat se kmitá. Osv. V. 825., VI. 594. — odkud. Světla se kmitají z dálky. Posp. Z této tmy jí záře kmitá. Osv. VI. 462. Cos jak myšlénka mi z tváře kmitalo. Vrch. — kde. V zklamané duši lidské kmitají naděje. Šml. 1. 71. V oku blesk se kmitá rozechvělý. Hdk. Něco se mu v pa- měti kmitlo. Vlč. Zl v ohn. I. 47. V tRávě rosa kmitala se. Vrch. — jak. K-ly mu oči z koutka do koutka. Jrsk. Svatvečerní šero hvězdným stříbrem kmitá. Kká. K sl. j. 132. — kam. Když cizí ruky stín zří kmitnout k jeho právu. Kká. K sl. j. 223. Vz K. kudy. — za kým. Vz K. kudy. Kmitavý, schimmernd, schillernd. K. svit, záře lampy, Čch. Bs. 153., koutky úst, Dk. P. 70., brnění, pás, Lpř. Sl., střely, Čch. Bs. 119., hrom, Lpř., třpyt měsíce, Ntr, VI. 109., Osv. V. 825., blesk, Lpř., smysl slova. Dk. Aestn. 260. K. kyv. Čch. Mch. 110. Kmitlování, n. = dřevo s kruhy na konci, jímž žebřiny vozu se spínají, rozpě- rák U Čes. Krumlova. Plsk. Kmitnohelmý, mit einem schimmernden Helm. Šm. Kmtiný, rasch sich bewegend. Vz Kmi- tavý. K. let (šídla), Čch. Petrkl. 43., jiskry. Vrch. Myth. I. 213. Kmitočet, čtu, m. = číslo kmitací. Dk. Aesth. 216. Kmitohelmý = kmitnohelmý. Rk. Kmitonohý, mit schnell sich bewegenden Füssen. Lpř. Sl. I. 88. Kmitový. K. číslice. Vz Kmitací. SP. II. 27. Kmitozjevný, der schnell Erscheinende. Lpř. Sl. I. 88. Kmoch. Vz Bž. 233., Mkl. Etym. 155. Kmocha, y, f. = kmotra. Mor. Rk Kmocháček, čka, m. ,Kmocháčku, Kmo- třičko' dějí kmotrům rodiče křestěncovi.