623

Knihový. K. mluva, vzdělanec, drama
Dk. (Aesth. 320.). K. vydání divadelního
kusu (ke čtení), die Buchausgabe eines
Theaterstückes. Cf. Knihovní (dod.).

Knihožrout, a, m., der Bücherfresser.
Hš.

Knihpisač, e, m. = knihspisovatel. Slov.
Bern.

Knihpřekupec, pce, knihpřekupník, a,
m., der Bücherkrämer, Antiquarbuchhändler.
Šm.

Knihpřekupectví, n., der Antiquarbuch-
handel. Šm.

Knihprodavač, e, m., der Buchhändler.
Šm.

Knihprodej, e, m , der Buchhandel,
Bücherverschleiss. Šm.

Knihprodejna, y, f., die Buchhandlung.
Šm.

Knihschovna, y, f. = knihovna. Šm.

Knihspisovatel, e, m., der Buchverfasser.
Bern.

Knihtiskárna. O staroslovanských k.
vz Šf. III. 248. a násl.

Knihtiskárník, a, m. = knihtiskař. Šm.

Kuihtiskařský. O vynalezení umění k-ho.
Mus. 1837. 183.

Knihtiskařství, vz Knihkupectví (dod.).
Vz Sbn. 687., 690., 695., 834., Kram. Slov.
O vývoji knihtiskařství napsal J. Koráb.
V Praze 1880.

Knihtlačiar, a, m. = knihtiskař. Slov.
Ssk. Bern.

Knihvazačský šp. m.: knihařský.

Knihvazačství, n., šp. m.: knihařství.

Knihvedení, n., die Buchhaltung.

Knihy, vz Kniha.— K., sam. u Mníška;
ves u Přeštic.

Knihznalectví, knihznalství, knihznatel-
ství, n., die Bücherkunde, Bibliographie. Šm.

Knije, ves u Přeštice; Knie, ves u Ulice.
Blk. Kfsk. 338., Rk. Sl.

Kník, a, m., ves u Něm. Brodu. Rk. Sl.

Kníkálek, lka, m. = kníkač. Rk.

Kníkalka, y, f., die Winslerin. Rk. —
K. = výskavka. U Slavkovic na Mor. Knrz.

Kniklování, n. = rozpěrák. Šm.

Knikna, y, f. = kňouravá ženská, pořád
knikající. U N. Kdyně. Rgl.

Knín Starý, Alt-Knin, ves u Dobříše,
Bart. 20.; K. Nový, Neu-Knin, mě. tamtéž.
Vz Sbtk. Krat. h. 52. — Tk. II. 422., III.
649., IV. 729., Tk. VII. 23., 194., Sdl. Hr.
IV. 237., 304., S. N., Rk. Sl., Pal. Rdh. II.
128., Let. 30., 31., 464. - K. hora. Pam.
arch. II. 205.

Kníní, f. = vladařka i manželka knížete.
Bdl., Dal. 78., Mus. 1878. 125., Šb. LS. 108.,
Sv. ruk. S. 113. Smrť jest chytrá kníní.
Sv. ruk. 97. V/. Kněni.

Knínice, Kinitz, ves u Ledče; Kninitz,
vsi u Chabařovic a u Litoměřic Blk. Kfsk.
1336., Rk. Sl.

Kninické Hory v Čáslavsku. Blk. Kfsk.
696.

Knířov, a, m., Kniřow, Kniřau, ves u Vys.
Mýta. S. N. X. 307., Sdl. Hr. I., II. 138.,
Rk. Sl.

Knísačka, y, f. = houpačka, die Schau-
kel. Slov. Bern.

Knísání, n., das Schaukeln. Bern.

Knísaný, geschaukelt. Bern.

Knísati, knísávati = kolébati, kývati, hou-
pati, schwengen, schaukeln. Slov. a mor. —
se kde. Červené jablučku nad vodú sa
kníše, moje poéešení za mnú listy píše. Sš.
P. 578. Kalina, malina nad Hronom sa kníše,
starodávný frajer lístoček mi píše. Sl. ps.
(179.). Péro za širákem sa kníše. U Uher.
Hrad. Brt. D. 222. - Koll. Zp. II. 376.

Knísavka, y, f. = knísačka. Slov. Bern.

Knísavo = knísavě, schaukelnd. Pastúšik,
vlečúc kyjáčok vedľa seba, k. počaptúval
na hor. Slov. Phld. VII. 236.

Knísavosť, i, f. = houpavosť. Slov. Bern.

Knísavý = houpavý, s'chaukelnd. Slov.
Bern.

Knisy, pl., v lodn., Kniese (krumme
eichene Hölzer). Šm.

Kníšati = knísati Slov. Ssk.

Knivičky (Pňovičky), Kniebitschken, ves
v Žatecku. Blk. Kfsk. 859.

Kuivosť, i, f., paralysis, v hot. Šm.

Knivý, paralyticus, v bot. Šm.

Knížactvo = knížatstvo. Nade všecko k.
ZN.

Knížata, pl., n., sam. u Kamenice nad
Lab. a u Sudoměřic. PL., Rk. Sl.

Knížátko, a, n. = nepatrné kníže. Šf.
Strž. II. 231.

Knížatský = knížecí. Žiak, Ppk. I. 65.
Vz Oko (dod.).

Knížatstvo, a, n. (ne: m., toto vymaž).

Kníže. Cf. Bž. 10., 108., 109., Mkl. Etym.
155. Na Zlinsku : kňže. Vz N. Brt. Cf. Kram.
Slov., S. N., Rk. SI. Knížeti pánu (císaři
pánu; knížepánu). Bž. 79, K. nad čeledí,
princeps familias. BO. Ustavil jeho knížetem.
Ž. wit. 101. 21., 25. 7. — K. Frant. 1819.,
skladatel. Jg. H. 1. 2. vd. 580, Bačk. Písm.
773., Rk Sl., S. N. — K. Jak. Blk. Kfsk.
960.

Knížecí. Pass. 430. K. rada, Ž. wit. 32.
10., stolec, Fürstensitz (vrch v Želnavských
horách). Čechy I. 250. — K. Bouda, Horak,
hájovna u Řenčova; K. Grunt, Fürstengrund,
ves u Zábřehu. K. hospoda na Smíchově.

Knížečky, fürstlich. K. byl chován. Mus.
1880. 456. Po k-cku žíti, si vésti. Us.

Knížečky. K tomu má dáti slušnú k-ckú
výpravu (výbavu). Arch. I. 317.

Knížectví = území, jež přináleží pod
vládu knížete. Kram. Slov.

Knížečkb, y, f., vz Kniha. Us.

Knížek, žka, m. K. Jan Fr., učitel. Jg.
H. 1. 2. vd. 580.

Knížeklady Horní, Hořejška, Ober-Kniže-
klad; K. Dolní, Dolejška, vsi u Vltavotýna.
Sdl. Hr. III., 194. -197., Rk. Sl., Tk. III.
37., Blk. Kfsk. 57., 1242.
Knížetin. K-na dobrodění. Arch. III. 112.
Zeť sem jel k k-ně Mti do Míšně. Ms. 1449.
Cf. Prk. Přisp. 14., 27.

Knížetský = knížecí.

Kniževník, a, m. = knihovník. Slov. Ssk.

Knižica, e, f. = knihovna. Slov. Ssk.

Knižičuška, y, f. = knížečka (žert.). Č.

Knížiti, il, en, ení, als Fürst beherrschen.
Šm.



	623

	Knihový. K. mluva, vzdělanec, drama Dk. (Aesth. 320.). K. vydání divadelního kusu (ke čtení), die Buchausgabe eines Theaterstückes. Cf. Knihovní (dod.). Knihožrout, a, m., der Bücherfresser. Hš. Knihpisač, e, m. = knihspisovatel. Slov. Bern. Knihpřekupec, pce, knihpřekupník, a, m., der Bücherkrämer, Antiquarbuchhändler. Šm. Knihpřekupectví, n., der Antiquarbuch- handel. Šm. Knihprodavač, e, m., der Buchhändler. Šm. Knihprodej, e, m , der Buchhandel, Bücherverschleiss. Šm. Knihprodejna, y, f., die Buchhandlung. Šm. Knihschovna, y, f. = knihovna. Šm. Knihspisovatel, e, m., der Buchverfasser. Bern. Knihtiskárna. O staroslovanských k. vz Šf. III. 248. a násl. Knihtiskárník, a, m. = knihtiskař. Šm. Kuihtiskařský. O vynalezení umění k-ho. Mus. 1837. 183. Knihtiskařství, vz Knihkupectví (dod.). Vz Sbn. 687., 690., 695., 834., Kram. Slov. O vývoji knihtiskařství napsal J. Koráb. V Praze 1880. Knihtlačiar, a, m. = knihtiskař. Slov. Ssk. Bern. Knihvazačský šp. m.: knihařský. Knihvazačství, n., šp. m.: knihařství. Knihvedení, n., die Buchhaltung. Knihy, vz Kniha.— K., sam. u Mníška; ves u Přeštic. Knihznalectví, knihznalství, knihznatel- ství, n., die Bücherkunde, Bibliographie. Šm. Knije, ves u Přeštice; Knie, ves u Ulice. Blk. Kfsk. 338., Rk. Sl. Kník, a, m., ves u Něm. Brodu. Rk. Sl. Kníkálek, lka, m. = kníkač. Rk. Kníkalka, y, f., die Winslerin. Rk. — K. = výskavka. U Slavkovic na Mor. Knrz. Kniklování, n. = rozpěrák. Šm. Knikna, y, f. = kňouravá ženská, pořád knikající. U N. Kdyně. Rgl. Knín Starý, Alt-Knin, ves u Dobříše, Bart. 20.; K. Nový, Neu-Knin, mě. tamtéž. Vz Sbtk. Krat. h. 52. — Tk. II. 422., III. 649., IV. 729., Tk. VII. 23., 194., Sdl. Hr. IV. 237., 304., S. N., Rk. Sl., Pal. Rdh. II. 128., Let. 30., 31., 464. - K. hora. Pam. arch. II. 205. Kníní, f. = vladařka i manželka knížete. Bdl., Dal. 78., Mus. 1878. 125., Šb. LS. 108., Sv. ruk. S. 113. Smrť jest chytrá kníní. Sv. ruk. 97. V/. Kněni. Knínice, Kinitz, ves u Ledče; Kninitz, vsi u Chabařovic a u Litoměřic Blk. Kfsk. 1336., Rk. Sl. Kninické Hory v Čáslavsku. Blk. Kfsk. 696. Knířov, a, m., Kniřow, Kniřau, ves u Vys. Mýta. S. N. X. 307., Sdl. Hr. I., II. 138., Rk. Sl. Knísačka, y, f. = houpačka, die Schau- kel. Slov. Bern.	Knísání, n., das Schaukeln. Bern. Knísaný, geschaukelt. Bern. Knísati, knísávati = kolébati, kývati, hou- pati, schwengen, schaukeln. Slov. a mor. — se kde. Červené jablučku nad vodú sa kníše, moje poéešení za mnú listy píše. Sš. P. 578. Kalina, malina nad Hronom sa kníše, starodávný frajer lístoček mi píše. Sl. ps. (179.). Péro za širákem sa kníše. U Uher. Hrad. Brt. D. 222. - Koll. Zp. II. 376. Knísavka, y, f. = knísačka. Slov. Bern. Knísavo = knísavě, schaukelnd. Pastúšik, vlečúc kyjáčok vedľa seba, k. počaptúval na hor. Slov. Phld. VII. 236. Knísavosť, i, f. = houpavosť. Slov. Bern. Knísavý = houpavý, s'chaukelnd. Slov. Bern. Knisy, pl., v lodn., Kniese (krumme eichene Hölzer). Šm. Kníšati = knísati Slov. Ssk. Knivičky (Pňovičky), Kniebitschken, ves v Žatecku. Blk. Kfsk. 859. Kuivosť, i, f., paralysis, v hot. Šm. Knivý, paralyticus, v bot. Šm. Knížactvo = knížatstvo. Nade všecko k. ZN. Knížata, pl., n., sam. u Kamenice nad Lab. a u Sudoměřic. PL., Rk. Sl. Knížátko, a, n. = nepatrné kníže. Šf. Strž. II. 231. Knížatský = knížecí. Žiak, Ppk. I. 65. Vz Oko (dod.). Knížatstvo, a, n. (ne: m., toto vymaž). Kníže. Cf. Bž. 10., 108., 109., Mkl. Etym. 155. Na Zlinsku : kňže. Vz N. Brt. Cf. Kram. Slov., S. N., Rk. SI. Knížeti pánu (císaři pánu; knížepánu). Bž. 79, K. nad čeledí, princeps familias. BO. Ustavil jeho knížetem. Ž. wit. 101. 21., 25. 7. — K. Frant. 1819., skladatel. Jg. H. 1. 2. vd. 580, Bačk. Písm. 773., Rk Sl., S. N. — K. Jak. Blk. Kfsk. 960. Knížecí. Pass. 430. K. rada, Ž. wit. 32. 10., stolec, Fürstensitz (vrch v Želnavských horách). Čechy I. 250. — K. Bouda, Horak, hájovna u Řenčova; K. Grunt, Fürstengrund, ves u Zábřehu. K. hospoda na Smíchově. Knížečky, fürstlich. K. byl chován. Mus. 1880. 456. Po k-cku žíti, si vésti. Us. Knížečky. K tomu má dáti slušnú k-ckú výpravu (výbavu). Arch. I. 317. Knížectví = území, jež přináleží pod vládu knížete. Kram. Slov. Knížečkb, y, f., vz Kniha. Us. Knížek, žka, m. K. Jan Fr., učitel. Jg. H. 1. 2. vd. 580. Knížeklady Horní, Hořejška, Ober-Kniže- klad; K. Dolní, Dolejška, vsi u Vltavotýna. Sdl. Hr. III., 194. -197., Rk. Sl., Tk. III. 37., Blk. Kfsk. 57., 1242. Knížetin. K-na dobrodění. Arch. III. 112. Zeť sem jel k k-ně Mti do Míšně. Ms. 1449. Cf. Prk. Přisp. 14., 27. Knížetský = knížecí. Kniževník, a, m. = knihovník. Slov. Ssk. Knižica, e, f. = knihovna. Slov. Ssk. Knižičuška, y, f. = knížečka (žert.). Č. Knížiti, il, en, ení, als Fürst beherrschen. Šm.