628

Kocandík, a, m. = majitel kocandy;ko-
cavé dítě (žertem). Ty k-ku! U Kr. Hrad.
Kšť.

Kocanice, e, f. = švachtanice. Us. Zkr.

Kocaník, u, m., salix aurea, die Gold-
weide. Slez. Šd.

Kocanka, y, f. (laš. také kocianka. Tč.) =
kočičí ožanka, kočičí zelí, teucrium marum,
der Gamander. Rstp. 1197. — K. = kočička
na jívové etc. ratolesti, kocianka, das Kätz-
chen. Mor. Škd., Kld. Slez. Zkl.

Kocankový. K. neděle (květná). Laš.
Brt. D. 222. Cf. Kocanka.

Kocár = kocer. Dle Loosa: kocar. Také
na mor. Slovác. Hrb., Šd., Brt. D. 222.

Kocati = tlachati, cancati, schwätzen.
Us. i na Mor. Zkr., Knrz. — se s kým =
mazliti se. U Žamb., u Kr. Hrad. Kf., Kšť.

Kocavý = tlachavý, schwatzhaft. Vz
Kocati, Kocandík. Knrz., Kšť.

Kocbeř, e, f., Rettendorf, ves u Králové
Dvora. K. Nová, Neu-R., ves tamtéž. PL.,
Arch. 486., Blk. Kfsk. 412., Sdl. Hr. V. 79.,
Rk. Sl.

Koce (kotce), e, n. = ptačí hnízdo. Val.
Brt. D. 222.

Kocel, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 121.
K., Přibinův syn, kníže blatenské okolo
r. 880. Vz Šf. Strž. II. 482., 494., S. N.,
Rk. Sl., Bačk. Písm. 429.

Kocelovice, dle Budějovice (od Kocela.
Pal. Rdh. I. 134.), Kotželowitz, ves u Blatné.
Arch. III. 507., Rk. Sl.

Kocenice, vz Chocenice v Plzeň. Blk.
Kfsk. 280.

Kocial, u, m. = přeslička. U Příbora. Mtl.

Kocián, a, m., os. jm. Šd., Pk. — K. Jan,
1805. — K. Jos., 1837. Vz Jg. H. 1. 2. vd.
581., S. N. — K. Jak. Blk. Kfsk. 1156.

Kociánek = plešivec, protěž, das Rühr-
kraut. Sl. les., Čl. Kv. 196., Slb. 438.

Kocianka, vz Kocanka.

Kociánov, a, m., Kotzianau, ves uWiesen-
berka na Mor.

Kocical, kocicol, u, m., das Zinnkraut,
die Schwarzwurz. U Místka. Škd.

Kočík, a, m., sam. u Březnice.

Kocín, a, m. K. z Kocinetu Jan, 1543.-1610.,
radní písař. Vz Tf. H. 1. 3. vd. 61., Jg. H.

1. 2. vd. 581., Jir. Ruk. I. 357, Šb. D. ř.

2. vyd. 257., Sbn. 913., 916., S. N., Mus.
1886. 652., Ukaz. 48., Rk. Sl., Bačk. Písm.
202., 206.

Kociňany, m., cocinsaure Salze. Nz.

Kocínek, vz Kocinka.

Kocinový. K, kyselina, die Cocinsaure.
Nz.

Kocka, y, f. = kostka, der Würfel. Slov.
Bern., Ssk. Vz tam více. Na tom zvolen-
ském moste hraly sa dievčence v kocke,
hraly sa ony, hraly, doma ich mamičky
lály. Sl. sp. 183.

Kockára, y, m. = kostkář, der Würfel-
spieler, Brettspieler. Slov. Bern.

Kockáreň, vz Kockárna.

Kockárka, y, f., die Würfel-, Brettspie-
lerin. Slov. Bern.

Kockárna, y, kockáreň, rně, f., das Brett
zum Würfeln, zum Brettspiele. Slov. Bern.,
Glč. II. 332.

Kockárský, Würfelspieler-. Slov. Bern.

Kockárství, n. = kostkářství, die Nei-
gung zum Würfelspiele. Slov. Bern.

Kockov, a, m., Kotzkow, také Chockov,
ves u Kralovic.

Kocléřov, a, m., Ketzelsdorf, ves u Krá-
lové Dvora. Tf. Odp. 289., Blk. Kfsk. 479.,
1062., Sdl. Hr. I.146., II. 184., III. 303.,
V. 362., Rk. Sl.

Koclířov, a, m., Kocvírov, Kätzelsdorf,
ves u Litomš. Rk. Sl.

Koclov, a, m., Kotzlow, ves u Strakonic.
Rk. Sl.

Kocman, a, m., sam. u Něm. Brodu.

Kocmánek, nku, m. = protěž. Č. T.
Tkč.

Kocmanice = kocmatice. Krara. Slov.

Kocmati se = dlouho se oblékati. Val.
Vck.

Kocmoud = kocmouch. U Nov. Kdyně.

Kocmoudek. Cf. Rstp. 849., Mz. v List.
filol. VIII. 186.

Kocmrda, y, m. = nejapný člověk. Ve
vých. Čech. Všk.

Kocna, y, f. = cancalka, die Schwätze-
rin; mazlík. Us. Zkr., Kšt. Vz Kocati.

Kocňovice, dle Budějovice, Kotzniowitz,
také Chocnějovice, ves u Mnichova Hra-
diště. Blk. Kfsk. Vz Chocnějovice.

Kocour, laš. kot; macek, macúr, macú-
rek, jura, matěj. Val. Brt. Na Mor. místy
kocúr. Brt. K. divoký, felis catus, der Baum-
reiter. Sl. les. K. ňarčí. Laš. Tč. Vz Kočka.
Již ho k. moří (již podřimuje). U Jižné.
Vrů. K. měří, kočka míšek drží. Sš. P.
742. K-ra by snědl (má veliký hlad). Us.
Dbv. Ze starých k-rů stávají se časem ra-
ráškové. Us. — K. = hoblík, jímž se vy-
hrnuje dlab ve dřevě, Hohlhobel. Val. Vck.

— K. = střevíc z ostřižků huněných. Val.
Vck. — K. = pytlík na tabák. Us. Rgl. —
K. = zasmolený sval, brzovatina, mosor,
žilka, die Holzmaser. Sl. les. — K. = drn,
jímž se pokládají místa v zahradách; hroudy
travou porostlé, jež se nerozvláčely a proto
z polí se vyhazují; slitá truska shořelého
kamenného uhlí; suchá nať hl. bramborová;
Topili kocoury. Us. Wrch. — K. = přírů-
stek pod bradou, lalok, podbradek. U Mile-
tína. Tbnk. U Rychn. Ntk. — K. = puchr.
U Příbora. Mtl. — K. = řetěz u vozu k za-
vírání s kopce, die Hemmkette. U Loučimě.
Psčk. — K. = věc někomu z hospodářství
tajně vzatá, schoř. Ona ráda vynáší kocúry.
Mor. Sd. — K. na poli. Vyskakuje-li oráči
při orání pluh a kusy země zůstávají ne-
zorány, takovým kusům říkají obal, ovaly,
kocúry. Mor. Brt. — K. = důl u Jílového.
Pam. arch. I. 204. — K. z Votína, os. jm.
Blk. Kfsk. 1337. — K. Jak. Bart 247.

Kocourek. Lov sobě, k-rku! č. M. 125.

— K., rku, m. = kolo u kolečka, das Rad
beim Schiebkarren. Šp. — K. = český ná-
rodní tanec. Bačk. — K., rka, m., os. jm.

— K. Sim., čes. bratr. Jg. H. 1. 2. vyd.
581., Jir. Ruk. I. 357. — K., Kotzaurek,
hospoda u Golčova Jeníkova. Vz Kocúrek.

Kocouřiti — kocoury vynášeti. Vz Ko-
cour (schoř). Slez. a Mor. Šd. — se = zlo-
biti se. U Olom. Sd.