630

,Vŕbové, trnové, to je všecko dřevo dobré'.
Brt v Km. 1886. 407. — K. tanec = jídlo:
čočka a jáhly, u Kr. Hrad., čočka s krou-
pami, u Hořic, u Žamb., u Rychn. Hk.,
Msk., Kf, hrách se zelím, u Č. T. Tkč. —
K. mýdlo (kozí mýdlo) = rozrazil, veronica.
U Nov. Bydž. Kšť. U Počát, pomněnka,
myosotis. Jndr. K. chvost, der Katzen-
schwanz, chaeturus. K. chvost obecný, ch.
marrubiastrum. Slb. 339., Čl. Kv. 261., Mllr.
31. K. kořen, koření, máta, ocas. Vz Mllr.
110., 104, 71., 7., 31. K. dunda, k. marulka,
nepeta cataria, die Katzenmünze. Slb. 347.
K. pazourek, štírovník, lotus corniculatus, der
Schottenklee. Sl. les. — K. hlava = sladké
jablko. Mor. Brt. v Osv. 1884. 50. — K.
oheň = svítivé práchno. Mor. Brt. D. 222. —
K. oko = druh křemene. Ves. IV. 48., KP.
III. 195. — K. Hrádek = skalní skupení
v Třemošínsku. Krč. v Kv. 1884. 311. —
K. ulice v Praze. Tk. II. 237., 239.

Kočičina = kočičí kůže, Katzenbalg, -fell.
Šp. — K. = huspenina z vepřových noži-
ček. U Nezamyslic. Bkř. Vz Rosol.

Kočičince, pl., m. = druh sladkých ja-
blek. Mor. Vck.

Kočička = zaječí ocásek. Už mu tlela
k. (byl v nesnázi). Zlínsky. Brt. — K., y,
m., os. jm. Vck.

Kočičky. Na jihových. Mor. také: ba-
hněnce. Brt. Slov. také: báňatka. Ssk. Vz
Rstp. 1408., Slb. 118., XLII., Sbtk. Rostl.
136., 139., Rosc. 96. K. svěcené dávají při
bouřce za okna, aby tam hrom neuhodil.
Kld. Kdo na květnou neděli 3 svěcené k.
shltne, toho celý rok v krku nebolí a ten
zimnici nedostane. Us. Sk

Kočík = malý koč. Vezú ti Zuzičku
v kuvanom kočíku a šuhaj sa nesie na
vrannom koníku. Koll. Zp. I. 239. (I. 23.).
— K., a, m., os. jm. Tk. V. 101.

Kočín, a, m., Kotschin, ves u Kralovic
a u Vltavotýna (tato také: Chočín), PL.;
Kötzting, v Bavořích. Šb. D. ř. I. 45. —
Blk. Kfsk. 351., Sdl. Hr. III. 253, Rd. Sl.

Kočina, y, f., die Katze (v dětské řeči).
U Olom. Sd.

Kočinec, nce, m. = kočičinec. Us. Šd., Tč.

Kočíř, e, m. = kočí, der Kutscher. Rk.

Kočířka, y, f. = předek vozu, kde kočí
sedí, der Kutschbock. Vz Kelník. Val. Vck.

Kočirovati, kutschiren. Us. Brt.

Kočisko, a, n., mluvili se s nelibostí
o kočce. Už to k. zaséj králíka sežralo.
Zlínsky. Brt. Vz -isko.

Kočiš. Mala som frajera z hornieho ma-
jera, kočiša, kuchára, kuchtu furajtara. Koll.
Zp. II. 13. Keď už boli neďaleko diery,
kázal k-vi zastať. Dbš. Sl. pov. I. 4. (Sl.
sp. 58.).

Kočišiti = kočišovati. Slov. Bern.

Kočiška, y, f., die Kutscherin. Slov.
Bern.

Kočišovati, kutschiren. Slov. Hdž. Čít.
174.

Kočišský, Kutscher-. Šm., Bern.

Kočišství, n., der Kutscherdienst. Šm.,
Bern.

Kočiština, y, f. = mluva kočišů, die
Kutschersprache. Slov. Phld. 1. 2. 22.

Kočka, kotěna, čaňa, val., šergula jest
kočka murovaná, Km. 1885. 104, Brt. D.
320.; mařena, mařka, veruna, Val. Vck.
Slov. mačka. Zátur. Cf. Šrc. 24.-27., Kram.
Slov,, Sdl. Hr. II. 98., List. filol. VIII. 191.
Vz Čiča, Čičík, Čičán. Čičena, Čičenka, Či-
čík, Čičinka, Čička, Kocour, Kotěnka. K.
divoká, vz Schd. II. 408., KP. III. 348.,
domácí, Schd. II. 408., mořská. Ib. 389. K.
rysová. Holub I. 132. K. a fena se honí, je
nahoněná či skotná, okotila se. Brt. D. 325.
Vz Fena, Rk. Sl. K. jančí, mjančí, ňaňčí,
kocúr ňarčí. Laš. Tč. Jak se odhání k.?
Vz Pšč, Pšoc. Chodí jako k. s puchýřem
(měchýřem = ustavičně sem tam). Val. Vck.
Jako kočka jí (i talíře vylizuje) a jako pes
pije. U Žamb. Dbv. Byl tam, co by kočce
vymrskal (krátko). Us. Šmakal. Kočku ti
dám = nic. U Domažl. Slm. Ani k. se o to
nestará, keine Katze kümmert sich darum.
Dch. Ano, dáti kočce maso, aby si ne-
ukousla (říkají, dáli se někomu příležitosť
zle činiti a žádá-li se, aby toho nečinil)!
U Hořic. Hk. Pytala se k. kočky, má li
kocour koťata. Jak si stará, tak jsi hlúpá,
dyť je to náš pantata. Sš. P. 641. Plače k.
celý den, kde se její kocúr děl. Plačú s ňú
aj koťata, kde se poděl náš tata. Sš. P.
711. Chodíš jako kočka okolo horké kaše
(bojíš se). Slm. Mamo, k. na mne hledí,
mám-li se jí bát (o bázlivém). Brt. Přenáší
to (s místa na místo) jako k. koťata. Brt.
Je suchý jak k. (hubený). Pohráli s ním na
slepou kočku a potom kůži mu vydepali.
Reš. Opilý jako k., jako kočička. Šťastná
k., čo to dočká. Rr. MBš. Bude to k-, čo
to dočká. Ib. Hrozí myš kočce ale z daleka.
Šd. Když není k. doma, mají myši posví-
cení. Vz Kocour. Němc. Kočce hříčka a
myšce slzička. Lpř. Co se z kočky rodí,
myši lapá. Har. II. 245. Až kočka vejce
snese = nikdy. Hladná k. i po cvrčkovi
skočí. Val. Vck. Na přikryté mléko kočky
nechodí. Us. Bž. Běda tomu, v jehož domě
se kočky s myší sestří. K. sedmi-, osmi-
letá je už čertem; Umývá-li se kočka a při
tom na někoho se podívá, ten dostane bití
(o dětech). Val. Vck. Trojbarevná k. ve
stavení chrání před ohněm a jiným neště-
stím. Us. Líže-li k. pravou nohu, přijdou
hosti, pakli levou, půjde někdo z domu.
Us. Jiné pověry o k. čti v Mus. 1853. 486.,
1854. 543. Řeč kočičí: Kolik je vás? Čtr-
náct! Kudy k vám? Ďourou. Všecky:
Ajajajajaj! Er. P. 25. Cf. Kocour, Kočičí.
— Přenes. Když viděli, že kočky té (města
Lokte) bez rukávce nechytí (snadno nedo-
budou). Skl. V. 70. — K. = ovce bílá ba-
chratá. Val. Brt. — K. = vrch u Záběhle
v Příbr. Krč. v Kv. 1884. 437. — K. =
souhvězdí. Stč. Zem. 25. — V tomto článku
oprav v 15. ř. sl. Ihl. v Jhl. a v 3. ř. od
konce polož za Výb. I.: 1084. 7. — K., y,
m., os. jm. Blk. Kfsk. 1337.

Kočka, y, f. = kvočka, kvočna. Zpopod
jednej k-ky sotva 2—3 kuriatka dostane.
Slov. N. Hlsk. IV. 89.

Kočkářství, n., der Katzendienst. Šm.

Kočkodan = mořská kočka. Vz Brm. I.
97., 107., S. N., Rk. Sl.