633

dianthus barbatus. Dlj. 58. K-tky skalní,
tunica saxifraga. Dlj. 54, — K. = druh
fasolí. Vchř. — K. = orlíček. Ve východ.
Čech. Kál. - K., os. jm. Blk. Kfsk. 1192.,
Ukaz. 102.

Kohoutí kokrhání, Sbtk. Rostl. 133.,
zápas. Šmb. S. I. 556. K. zpěv zahání zlé
duchy. Vz Sbtk. Výkl. 27. Tento chléb
jest s k-tím mlékem (velmi dobrý, cizí. Vz
Zlatý). Sk., Hrb. K. mléko = zákalec v chlebě.
U Olom. Šd. K. mluva: K. volává: Opilí
jdou! Opilí jdou! Er. P. 25. K. časně ráno
se probuzuje volá na děvečku: Už si hore
Terezo? Mladý k., jemuž se od hospodyně
ještě lepších drobtů dostává, raduje se,
když se v kuchyni něco od mouky peče:
Kykyryky! Baba peče poplamiky! Km. 1886.
379. Brt. — K. strom == dub jako máje,
křížový strom, der Hahn-, Kreuzbaum. Vz
Sbtk. Rostl. 83. (Koll. III. 232.). K. hřeben,
celosia cristata, květina. Dlj. 35.

Kohoutisko, a, n. = veliký n. nehezký
kohout. Bern.

Kohoutkový, Hahn-. K. hlavice. Vz Ko-
houtek. Wld.

Kohoutník. a, m. = sluha, jenž krmí a
cvičí kohouty k zápasům, der Hahnabrich-
ter. Cf. Sokolník. Dch.

Kohoutov, a, m., Kahudowa, ves u Be-
združic; Kohautow, ves u Chotěboře, my-
slivna u Zbirova; Kohotau, ves u Chotě-
boře; Koken, ves u Jaroměře; Kohautower
Mühle, mlýn u Kolína. PL., Blk. Kfsk. 1338.,
Sdl. Hr. II. 34., 35., Rk. Sl.

Kohoutovice, dle Budějovice, Kohauto-
witz, vsi u Brna a u Hodkovic. Blk. Kfsk.
537., 794., Rk. Sl. Z K-vic Jan. Jir. Ruk.
I. 363. Cf. Hauke.

Kohoutový. K. vývěva. Vz Kohout. ZČ.
I. 467.

Kohoutův hřeben = kokrhel, hrkláč, hr-
klavice, rhinanthus, der Hahnenkamm, rostl.
Mllr. 88.

Kohřcati, také na Slov. Ssk.

Kohŕňati = velice kašlati. Cf. Kohřcati.
Val. Vck., Brt. D.

Kohút = kohout. Slov. Ssk.

Kohútča, ata, n. = kohoutě. Slov. Zbr.
Báj. 18.

Kohýcať = krcať. Slov. Ssk.

Kohýňať = kašlati. Val. Brt. D. 222.

Koch = komín. Slov. Němc. IV. 352.
Poněvadž salaš nemá kochu ani stropu.
Pokr. Pot. I. 67., II. 68. Môj otec, moja
mať, pod kochem si šepcú. Slav. II. 5.,
Koll. Zp. I. 211., Sl. ps. 314. Cf. Zakvačiti.
— V šermíř.: kochem točiti, rumpfdrehen;
kochem kroužiti, rumpfkreisen. Čsk. — K.,
os. jm. Vz Blk. Kfsk. 1338.

Kochací důvod. Jg. Slnosť. 41., 43.

Kochan Vršovic (994.—1037.). Dal. 58.,
60., 61., 63., 69., Rk. Sl. — K. = kdo se
v čem kochá. Obřízky milovníci a kochán-
kové. Sš. II. 59. Kochánek nebo hodoválek.
Hus II. 240. — K. = milý. Můj kochane-
ček. Sš. P. 756. Ešće můj kochánek ne-
snídal. Ib. 196. (388.). — K., os. jm. Vz
Blk. Kfsk. 1338., S. N.

Kochaneček, čka, m., vz Kochan.

Kochanečka, y, f. == milá. A ta moja

k. se mně směje. Sš. P. 339. Povez-že
mi, k-ka, či budeš moja? Sl. ps. Šf. I. 129.
Moja k-čko! Slez. Šd. — Koll. Zp. I. 198.

Kochánek, vz Kochan, Tk. V. 144., 190.,
Blk. Kfsk. 1338.

Kochání. Libosť k. svého v něčem ulo-
žiti. Št. Kn. š. 47. K. (voluptates) ješitná
věc jest. BO. Kupcové zemští ot moci k.
jejieho (de virtute deliciarum) bohati uči-
něni jsú. ZN. K. se ve zlém. — K. = milá.
Sedaj na vůz, k. moje. Sš. P. 455.

Kochanka, y, f. = kochanečka. Čch.
Bs. 87. Nenajdeš dievčatka nad tie Martin-
čanky, lebo z nich bývajú uprimné k-ky.
Sl. spv. VI. 211.

Kochánky, pl., f., Kochanek, ves u Star.
Benátek. Tk. III. 58., Rk. Sl.

Kochanov, a, m. (od Kochana. Pal. Rdh.
I. 133.), Kochanau, u Vel. Meziříčí; Kacha-
now, vsi u Benešova, u Uhlíř. Janovic,
u Světlé a u Sušice; Kochendorf, ves u Něm.
Brodu; Kochet-Kachanov, ves u Sušice;
Kochnov, ves u Votic. PL., Tk. I. 432.,
III. 117., Blk. Kfsk. 1338., Sdl. Hr. IV. 33.,
Rk. Sl.

Kochanovice, dle Budějovice, Kuchano-
witz, ves u Chrudimě. Tf. Odp. 289., Blk.
Kfsk. 1338., Sdl. Hr. I. 255., Rk. Sl.

Kochaný; -án, a, o, geliebt. Vz Kochati.

Kocharyna, y, f. = farní kuchařka, ho-
spodyně. Na Hané. Bkř.

Kochata, y, m., os. jm. Tk. I. 61.

Kochati. O původu vz Prk. v Kroku
1887. 258., Mkl. Etym. 122. — koho, se.
Kochali tě. Ž. wit. 44. 9. Kochaj se. Ib.
36. 4. Kochajmy sie (milujme se; přípitek
Poláků před hostinou). Rk. Sl. Kého jsem
kochala, tého mi už nění. Sš. P. 186. Na
řeči nic nedbaj, ene mě ty kochaj. Ib. 387.
Bázeň hospodinova kochá srdce. BO. Žena
silná svého muže kochá. BO. Žádosť, když
se doplní, kochá duši. BO. — koho čím.
Kdo bližního pravou láskou kochá. Sš. II.
60. — co, se v čem: v požitcích uměle-
ckých, Vlč., v krásách básně, Dk., v kráse
rúcha, Smil v. 845., v přikázání božím,
15. stol. Mnč. R. 61., v dětech, Jel. Enc.
m. 15., v jedení, v Bohu, Hus I. 63., 41.,
v rozkoši, BO., Št. Kn. š. 50., 279., v smil-
ství Ib. 92. V Bohu se k. Hr. ruk. 195.
Ktož se v lepých rúších kochá. Pass. mus.
451. Svá srdce v tobě kochají. Pravn. 2402.

— se (v čem) čím. K. se lásky blahem.
Osv. V. 759. Myslí kochajíc se v tom taj-
ném smilstvě. Št. Kn. š. 70. K. se v hřie-
ších tělem. Smil v. 1950. Však se myslí
v něm (ve skutku) kochají. Hr. ruk. 285.

— jak dlouho s čím (čím). S ním se
budu k. věky věkoma. Výb. II. 20. K. se
věč s Kristem. Št. Kn. š. 89. K. se s Bo-
hem. Št. Kn. š. 127. Svým srdcem veždy
se s ním kochají, Sv. ruk. 298. V radosti
se s ním kochají. Výb. II. 18. — se z čeho
= ozdravěti ze šeredné nemoci, očistiti se,
genesen, sich reinigen. Val. Vck.

Kochavec, vce, m., Kochawetz, dvůr
u Brumova na Mor.

Kochláč, e, m. = chochláč. Slov. Ssk.

Kochlatý. Ctyri husy bielé a piatá k-tá.
Koll. Zp. 1. 222. K. kukačka. Sl. ps. 241,