Předchozí (633)  Strana:634  Další (635) |
|
|||
634
|
|||
|
|||
Chytila mlynárka širokú lopatu, zabila mi
húsku najkrajšiu, k-tú. Sl. sp. 67. Cf. Cipu- lienka. Kochlík, u, m. = chocholík. Sbor. Cf.
Kochlatý. Či ťa ten k. jarabý zvábil? Sldk. 8., Ntr. V. 7. Kochol, u, m. = chochol. Slov. Loos.
Kocholík, a, m., kopec u Dalečína. Pk.
Kochov, a, m., Kochow, ves u Letovic
na Moravě. D. ol. VII. 767. Tam se chodí o posvícení na podmáslí, jež tam rozvěšují po plotě a prodávají na lokte. Vz Sbtk. Krat. h. 172. Kochovice, dle Budějovice, Kochowitz,
ves u Roudnice. Tk. L 78., V. 187., Rk Sl. Kochranka, y, f., limonia, ein Insekt. Šm.
Kochtati = koktati. V Krkonš. Kb. Slov.
Ssk. Kochula, y, f. — hora na Liptovsku na
Slov. Pokr. Pot. II. 10. Kochynka, y, f, slepice kočinčínská.
Us. Rgl. Koincidence, e, f. = shoda. ZČ. I. 146.
(140?). Koj = když. Slov. Sd. — K, e, m. —
kojení. Pieseň nie kojom umstvenným, lež na přírody voľných prsách vyrostená. Slov. Phld. VII. 40. -- K., os. jm. Pal. Rdh. I. 121. Kojakovice, dle Budějovice, Kojakowitz,
ves u Třeboně. Blk. Kfsk. 657., Sdl. Hr. III. 303., Rk. Sl.
Kojan, a, m., sam. u Třeboně. — K.,
os. jm. D. ol. VII. 356., Pal. Rdh. I. 121. Kojánek, nka, m., os. jm. D. ol. IV. 336.
Kojata, y, m., os. jm. Dal. 84., Pal. Rdh.
I. 121., Tk. I. 612., II. 650., V. 245., Sbn. 269. Kojatice, dle Budějovice, Kojatitz, ves
u Mor. Budějovic. Kojátka, Kojatek, ves u Víškova.
Kojátko, a, n. = kojník. Šm.
Kojce = kočce. Vz Kočka. Bž. 39.
Kojčice, vz Koječice.
Kojčín, a, m., ves. Arch. I. 531.
Koje, e, f. = přepažená ložnice, Dch.,
spací místa lodníků na kupeckých lodích. Rk. Sl. Koječice, dle Budějovice, Koitschitz, ves
u Pelhřimova. Blk. Kfsk. 1337., Sdl. Hr. IV. 276., Rk. Sl.
Koječín, a, m., Kojetschin, ves u Heralce
a u Vodňan. Blk. Kfsk. 1338., Rk. Sl. Kojedsko, a, n., Kojetzko, sam. u Čes.
Dubu. Kojeňátko, a, n, der Säugling. Známt
sladkosť lásky k děcku k-tku. Shakesp. Makb. 18. Kojenec. Vz Slov. zdrav., Čes. lk. X.
255 Kojení, vz Slov. zdrav., Čs. lk. II. 82.,
IX. 247, S. N., Rk. Sl. Pověry o k. vz v Mus. 1855. 52. Kojenka, y, í., der weibliche Säugling.
Šm. Kojený; -en, a, o, vz Kojiti. — čím.
Bystřina sněhem k-ná. Dch. Kojeta, y, m., os. jm.
Kojetice, dle Budějovice (od Kojety,
Pal. Rdh. I. 134.), Kojeditz, ves u Ústí n. |
Lab.; Kojetitz, vsi u Třebíče, u Kostelce
n. Lab ; sam. u Benešova. — Tk. I. 612., III. 53., 144., V. 245., Blk. Kfsk. 1338., Sdl.
Hr. I. 247., Rk. Sl. Kojetín, a, m. (od Kojety. Pal. Rdh. I.
134.), ves u Milevska; Kojetín, ves u Tá- bora ; Kojatin, ves u Náměště; Kojetain, ves u Něm. Brodu; Kojetein, mě. v Olo- moucku, ves u Nov. Jičína; Kojetitz, ves u Radonic. PL., D. ol. I. 80., II. 247. Chodí ráda do K-na (která často kojí.). Us. Bdl. V K-ně (v Olom.) seli pepř a nevzešel, ale ujala se převzdívka: pepřkářů. Sbtk. Krat. h. 173. — Tk. III. 650., V. 160., Žer. Záp. I. 214., Blk Kfsk. 1338., Sdl. Hr. I. 154., Rk. Sl. Kojice, dle Budějovice, Kojitz, ves u Vl-
tavotýna. Arch. II. 181., Sdl. Hr. I. 74., Rk. Sl. Kojič, e, m., der Näbrer; Besänftiger.
Pl. I. 105. Kojinatec, tce, m., dodecus, eine Pflanze.
Šm. Kojiti, kájeti. O původu vz Bž. 161. —
co: hněv. Dch. — co čím. Zajtra čím hlad budeš k.? Kyt. 1876. 23. Ktož své tělo těmi kojí. Sv. ruk. 237. Anot král za nic nestojí, jenž lidi sbožím nekojí. Sv. ruk. 228. — se v čem: v hříše. Sv. ruk. 215. — se čemu (m.: něčím). K. se daru. Smil v. 667. Já se tvé milosti kojí. Hodn. 87. a. Kojítko, a, n. = kojník. Šm.
Kojívati, vz Kojiti. Bern.
Kojkovice, dle Budějovice. K. Veliké
a Malé, Gross-, Klein-Koikowitz, vsi u Něm. Brodu. Tk. III. 36., 43., Blk. Kfsk. 698., Rk. Sl. Kojná, cf. Šrc. 245., Vlšk. 226, Slov.
zdrav. K. také včela plod ošetřující. Lš. Kojnice, e, f. = kojník.
Kojnorodý, altricipariens.
Kojnosť, i, f, stillende Beschaffenheit.
Šm. Kojovice, ves v Bolesl. Blk. Kfsk 428.,
Rk. Sl. Kojšice, dle Budějovice, Koischitz, ves
u Sušice. Čechy I. 112., Tk. III. 49, V. 245, Rk. Sl. Kojšovice, dle Budějovice, Geschowitz,
ves u Toužimě. Arch. II. 464., Rk. Sl. Koka, y, f., erythroxylon coca, strom.
Vz Schd. II. 313. Kokáč, e, m. = holénka, nezralá švestka,
která spadla se stromu. U Klobouk. Bka. Kokain, u, m. = alkaloid z listu koka-
vých. Vz Slov. zdrav. Kokánie, n. = kvokání. Slov. N. Hlsk.
IV. 89.
Kokarda, vz Znakovka.
Kokáše, pl, f. = žlutavé švestky (mezi
jinými pěknými, modrými), jinak kozí cecky n. pancharti. Val. Vck. Kokašice, dle Budějovice, Kokaschitz,
ves u Bezdružic. Kokati (o slepici), glucken. Šm.
Kokava, y, f, dědina na úpatí Křiváně.
Phld. IV. 260. Kokavice, dle Budějovice, ves u Teplé.
Rk. Sl. |
||
|
|||
Předchozí (633)  Strana:634  Další (635) |