Předchozí (634)  Strana:635  Další (636)
635
Kokavka, y, f., hora. Pam. arch. 242.
Kokdodávati = kodkodákati. Nebudú
ti husy gágať ani sliepky kokodákať. Sl.
ps. 368.
Kokeř, e, m., der lange Gang auf dem
Verdecke der Ruderschiffe, der Koker. Šm.
Kokeš, kše, m. Hra na kokše. Vz Km.
1887. 213., Mtc. 1879. 169., Brt. L. N. I. 63.
Koketa, také: zálibnice. Czm. — K.,
brassica sativa, weisser Senf. Mllr. 25.
Koketně, gefallsüchtig. K. si vésti. Us.
Pdl.
Koketní, gefallsüchtig. K. žena.
Koketovati. ,milovati' proměň v: mil-
kovati.
Koko = vejce (v dětské mluvě). A ty
kuřičko, snes nam vajíčko, koko, koko,
koko, Jezulatko. Sš. P. 737.
Kokodákati = kodkodákati. Us. Ntk.
Kokodovy hody = slavnostní hostina
při úvodě dítek. Vz Karmaš. Na Vsacku.
Vck.
Kokodryl, a, m. = krokodíl. BO.
Kokodvákati = kodkodákati. Ostrav.
Mtl.
Kokohrtí, n. = vlčí mák (kohoutek),
wilder Mohn. Val. Vck.
Kokokokokokokdák. A když bylo kole
vesna, to kuřička vajco sněsla, k-kdák, sněsla
vajca za paták. Sš. P. 434.
Kokolith, u, m. = nerost augitový sklá-
dající se z hmoty zrnité, krystallovité, barvy
zelené. Schd. II. 48.
Kokolt, u, m. = kokot Smil v. 905.
Kokonín, a, m., Kukan, ves u Jablonce.
Blk. Kfsk. 1338., Rk. Sl.
Kokonový. K. niť, hedvábí. ZČ. I. 210.,
Mj. Vz Kokon.
Kokoř, e, m., os. jm. Arch. II. 401.
Kokora, y, f., os. jm. Pal. Rdh. I. 121.
Kokoračka, y, f. = slepice. U Ronova.
Rgl.
Kokořice, e, f. = kokořík. Mllr. 36.
Kokořík, lilium convallum, policaria
major, Byl. 15. stol., polygonatum Rstp.
1558. Cf. Schd. II. 270., Slb. 191., Čl. Kv.
128., Rk. Sl., Mllr. 36.
Kokoříkovitý. Vz Rstp. 1555., Rosc.
110.
Kokořín, a, m., Neu Kokořin; K. Malý,
Klein-Kokořin, vsi u Mělníka. PL., Tk. IV.
379., Blk. Kfsk 18., 782., Sdl. Hr. I. 199.,
V. 362., Rk. Sl.
Kokořinský V., f 1848. Jg. H. 1. 2. vd.
581.
Kokorňák, aristolochia clematis, der
Osterluzei. Rstp. 1464.
Kokořov, a, m., Kokořow, ves u Nepo-
muk; samota u Plzně. Tk. III. 135., Blk.
Kfsk. 1338., Sdl. Hr. III. 259., IV. 371.,
Rk. Sl.
Kokořovec z Kokořova. Vz Blk. Kfsk.
1338., S. N.
Kokorský Jan. Vz Žer. Záp. II. 184.
Kokorščí. Dal. 178.
Kokory, dle Dolany, Kokor, městečko
u Přerova. D. ol. I. 181., 295., Tov. 129.,
Sdl. Hr. III. 160.
Kokos, vz Rstp. 1629., Kram. Slov.,
Rk. Sl.
Kokošek, sku, m. = malý kokos. Dch.
Kokosk, vz Rstp. 1629.
Kokosníkovitý. K. rostliny, cocosineae:
kokosník, nypa, náplzák, vrchoslav, tukola,
voskoveň, proditec, podzev, velobai. Vz
Rstp. 1629.
Kokosový. K. strom, palma. Vz Rstp.
1629.
Kokoš vodu pije a na Boha hledí. Č.
M. 8.
Kokošati se = kokošiti se. Slov. Ssk.
Kokošek, ška, m., dem. slova kokoš.
Ty k-šku nělitaj, tej kuřičky nechytaj. Sš.
P. 434.
Kokoší = kohoutí.
Kokošík = kokošek. Slov. BeRn.
Kokošinka, y, f., vz Kokoška. Pl. I.
200.
Kokoška, bursa pastoris. Byl. 15. stol.
Cf. Slb. 691., 713., Rstp. 77., 1099., Schd.
II. 292., Čl. Kv. 287., S. N., Rk. Sl., Mllr.
105., Rosc. 146.
Kokoškový, SeckelkRaut-. Šm., Bern.
Kokošník, u, m. == pokryvka hlavy rus.
venkovanek okolí tverského. Světz.
Kokošový = kokoší. Šm.
Kokošvoňka, y, f., osmites, die Kampfer-
masliebe. Šm.
Kokot = kohout. Hr. ruk. 129., Smil v.
906., Pč. 6., Krist. 909., Sv. ruk. 169., Mkl.
Etym. 122. K. věje, kura se mu směje. Sš.
P. 742. Kto jest dal k-tu rozum? BO. Co
ten k. pěje. GR. Dřéve než k. zapěje. ZN.
I k. na svém smetišti udaten. Výb. I. 844.,
Tk. IV. 115. - K., os. jm. Pal. Rdh. II.
160.
Kokotati = kokrhati. Kohoutku, zakoko-
tej. Er. P. 95., Brt.
Kokotek, tka, m., mlýn u Opavy. —
K. = kohoutek. Matička vám posýlajú k-tka.
Slez. Šd. — K., tku, m. = ohnutý hřeb,
který se strká do hřídele. Vz Pluh, str.
599., Poděrák. U Fryšt. Džl.
Kokotí, Hahnen-. Kokotie hace, cuscuta.
Byl. 15. stol. Vz násl.
Kokotice. Vz Slb. 372., Schd. II. 287.,
Rstp. 1099., Rosc. 132., Mllr. 39., S. N., Čl.
Kv. 230., Hobík, Kozina, Popřadka, Po-
přídka, Posranka, Povítka, Povyka, Po-
zlátka, Sranka, Votáčka, Zerzavka, Zezu-
lena, Zlátěnka, Zlato. Mor. Brt.
Kokoticovitý, flachsseidenartig. K. ro-
stliny, cuscuteae: kokotice. Rstp. 1098.,
Ves. IX. 13.
Kokotín, a, m., hájovna u Krumlova.
Kokotiti se = zlobiti se. Us. na Mor.
Mtl.
V Kokotkách v Praze. Tk. II. 122.
Kokotlivý, kampfsüchtig (o kohoutech
a lidech). Šm.
Kokotov, a, m., Koken, ves u Jaroměře,
také: Kohoutov; Nový K., Neu-Koken, ves
u Králové Dvora. PL., Arch. III. 486., Sdl.
Hr. V. 362.
Kokotovici, pražský rod německý. Dal.
169., 178,, Pal. Děj. II. 1. 377., Tk. I. 612.,
II. 538., V. 245., Rk. Sl.
Kokotový hřeben. MV.
Kokousek, sku, m. = kokus, coccus,
pouzdro plodní silně vypouklé, s ostatními
Předchozí (634)  Strana:635  Další (636)