637

Kolačár, a, m. = koláčkář. Slov. Bern.

Kolačárský = koláčkářský. Slov. Bern.

Kolačárství, n. = koláčkářství. Slov.
Bern.

Koláček. K-čky = haluzky, noky, Val.
Vck., Brt., knedlíky, Kld. I. 56.; druh hru-
šek. Mor. Bkř. — K., mlýn u Zdounek. —
K., os. jm. Vck., Tk. V. 146., S. N.

Koláči, n., kleines Rundgestein. Na Hané.
Bkř.

Koláčíček, čku, m. = malý koláč. Us.

Koláčik, u, m., malý koláč.
Kolačín, a, m., ves nad Teplici na Slov.
Sd.

Koláčkářiti, Kuchen verkaufen. Bern.

Koláčkářský, Kuchenbäcker-. Šm.

Koláčkářství, n., die Kuchenbäckerei.
Srn.

Koláčkovati = koláče péci. Sá.

Kolačov, a, m., pastviště u Otaslavic.
Pk.

Koláčový. K. cévy, Placentargefässe,
šelesť, -geräusch, oběh, -kreislauf, žíly,
-venen. Vz Koláč, placenta. Nz. Ik.

Kolada = koleda. Slov.

Kolaj, e, f. = kolej. U Něm. Brodu.
Holk. Slov. Ssk. Vz násl.

Kolaja, e, f. = kolej, das Wagengeleise.
Slov. a mor. Lepší voděnka z k-je nežli
vínečko v poháře; Jide šavla za šavlama,
krev sa leje kolajama. Sš. P. 459., 124.

Kolajenka, y, f., zdrobn. kolej. Za tó
našó stodolenkó teče voda k-kó. Sš. P.
287.

Kolajka, y, f. = kolej. Mor. Brt. Holu-
bička sivá neurobí škody, sadne na kolajku,
napije se vody. Jir. Čít. pro l. tř. 102.

Kolajnatý = kolejnatý Bern.

Kolajnica, e, f. = kolejnice, die Eisen-
bahnschine. Slov. Rr. Sb.

Kolajovka, y, f. = kolejová dráha, die
Schienbahn. U Kraskova. Brnt.

Kolak = vakodlak. Šm.

Kolalka, y, f., trochus, die Kräusel-
schnecke. Šm.

Kolanda, y, f., Kolandovský Mlýn u Be-
nešova.

Kolanka, y, f., sam. u Neveklova.

Kolár (Kolář) Jos. Jiří, spisov, a herec
divad. v Praze, nar. 1812. Vz Tf. H. 1. 3.
vd. 122., 123., 138., 141., Jg. H. 1. 2. vyd.
581., Šb. Dj. ř. 2. vd. 258., S. N., Rk. Sl.,
Pyp. K. 541., Bačk. Př. 182., Rk. Sl., Tf.
Mtc. 291. — K. Frant. Kar., nar. 1830.,
herec a malíř. Vz S. N., Rk. Sl.

Kolář, koloděj. Šp. A kolečko dám ko-
lářovi a od kolářa kovářovi. Sš. P. 534. —
K. Jan z Vitanovic. Mus. 1884. 170., Jir.
Ruk. L 363. — K. Jos., lektor slovan. ja-
zyků v Praze, nar. 1830. Vz Tf. H. 1. 3.
vd. 146.. 179., Šb. Dj. ř. 2. vd. 258., Pyp.
K. I. 205., II. 541.. Bačk. Př. 182., Úkaz.
102., Rk. Sl., Mus. 1886. 632., Tf. Mtc. 249.,
259. — K. Mart., prof. v Táboře, nar. 1836.
Vz Tf. H. 1. 3. vd. 162., Pyp. K. II. 334.,
Rk. Sl. O jiných K. vz v Blk. Kfsk. 1338.,
Bart. 297. — K, sam. u Buděj., Ml. Vožice
a Vimberka.

Kolárčík, a, m. = tovaryš kolářský. Slez.
Sd.

Kolárek, vz Kolár. — Kolárky m.: ko-
rálky. Us. Bž. 44.

Kolárová Anna, nar. 1817., herečka. Vz
S. N., Rk. Sl.

Kolářovati, kolářiti, ein Wagner sein.
Us.

Kolářovic Václ. 1578. Vz Jir. Ruk. I.
363.

Kolárský Ant., naroz. 1794. Jg. H. 1. 2.
vd. 581., Šb. Dj. ř. 2. vd. 258., S. N.

Kolářština, y, f. — kolářství. Us. Šd.

Kolářů Mlýn u Prosce.

Kolasa, y, f., die Kaiesse. Slez. Tč.
U Místka. Škd.

Kolatati = kolísati, klátiti, kývati. Val.
Brt. D. 222.

Kolatavý chaos. Čch. Mch. 109.

Kolátiti = koláceti, klátiti. Slov. Rr. Sb.

Kolba = sedání, das Turnier. Turnej a
k. GR., Št. Kn. š. 166. Dávali mu velikú
česť v kolbě. Let. 147. Vz Turnej. — K. =
črták. A Tatry čnejú ponad to. Ale od-
tialto už i vynímajú sa jejich steny, kolby
i končiare strmné. Slov. Phld. IV. 247. —
K-, hora u štrbského jezera. Pokr. Pot. II.
54.

Kolbice, e, f., nádoba, die Kolbe. Šm.

Kolbisko, a, n. = veliká n. špatná kolba.
Tč.

Kolbiště literarní, Mus. 1880. 582., histo-
rické. Šmb. S. I. 476.

Kolbovati, kolben, mit einem Kolben
verarbeiten.

Kolbra, y, f. Druhdy poručil Hospodin
kolbry vyšívati červcem. Sš. Mt. 298.

Kolbule, e, f., u sklenáře, der Plätchen-
kolben. Šm.

Kolby. Vz Tk. VI. 350.

Kolcař, e, m. = kdo jezdi na kolci, ko-
lesař, kolesník. Šd.

Kolcatělý = v kolec proměněný. Rst.
427.

Kolcatěti, ěl, ění = v kolec se měniti,
dornig werden. Rst. 427.

Kolcatý = ostnu podobný, dornig. K.
list. Ves. IV. 2., Rst. 427.

Kolcíbelový, periurethralis. Vz Cíbel.
K. hlíza, abscessus p. Exc.

Kolco, a, n. = kolečko. Mor. a slez. Tč.,
Šd. Plužná kolca. Sš. P. 535. — K. = roz-
házená kopka sena. Laš. Brt.

Kolčár, a, m., os. jm. Arch. V. 554.

Kolčatka, y, f. = zemská kotva, nadseda,
tribulus, der Burzeldorn, rostl. Slb. 638.

Kolčatý, stachlicht. Šm.

Kolčava. Bž. 232. K., vret, fretka, das
Frettchen. Sl. les. Cf. Schd. II. 399., Kram.
Slov., Rk. Sl. K. může člověka nafouknouti.
Sbtk. Zaprskne-li k. někomu oči, oslepne.
Mus. — K., rus. kolčuga, das Panzerhemd.
Slov. Sokl. II. 242. A on, vítäz, vo zlatú
je odétý k-vu. Chlpk. Sp. 78. — K., y, m.,
os. jm. Blk. Kfsk. 967.

Kolčavka, vz Kolčava. — K., samota
u Křelovic a u Staré Libně u Prahy.

Kolčavý = kolčavčí. Lpř.

Kolčí. Kázal je oblačiti v zlatohlav kolčí,
jubet illos indui purpurea sindone. Hmn.
1418.