639

žiny je porostlá kolci Us. Cf. Rst. 172., 174.,
427.

Kólec, Ice, m. == válec, jímž se válí. Vz
Kóleti. Neor.

Koleč, lče, Koletsch, ves u Zakolan. Blk.
Kfsk. 523., Rk. Sl. V Kolči lidé velmi funí,
proto tam nemohou jísti vdolky syrečkem
sypané, poněvadž by jej odfoukali. Sbtk.
Krat. h. 58.

Koleček, vz Kolečky.

Kolečka, pl., n. K. u Darové a u Vra-
novic, sam. u Rokycan.

Koleěkářka, y, f., die Karrenschieberin;
-macherin.

Kolečkářský, Karrenschieber-, Karren-
macher-.

Kolečko, vz Kolo. K. v hodinách, vz
ZČ. I. 158., Neefovo, Barlovo, NA. V. 313.,
335., Mj. 430., provětrovací v okně, das
Fensterradel, Us. Pdl., krejčovské, das Ra-
del. Us. K. do kola točí (nemůže s řečí
býti hotov). Slez. Šd. Vezno (vezmu) sobě
hinó (jinou), šafářovo dcero ze dvora, vona
má sokničko lemovanó všecko do kolečka
do kola. Sš. P. 612. K-ka se mu zmátla.
Us. — K. — tačky, tačka, pl., n. (zlínsky),
samoleol, radvanec; v horn, der Lauf-, Förder-
karren. Šp., Brt. — K. = pole u Lověšic.
Pk.

Kolečkovaný, kolečkovatý, radeiförmig,
gerundet. Šm.

Kolečkovati, auf dem Karren fahren. Šm.

Kolečkovatý polož před: kolečník.

Kolečkovitý, radeiförmig. Rk.

Kolečkový. K. pluh. NA. IV. 69.

Kolečky, pl., m. == zápalky, Zündhölz-
chen. Ostrav. Wrch. Cf. Kůl, Kolek, Kole-
ček, Kolky.

Koleční střída či chodba, die Karren-
strecke. Hř. 31.

Kolečnice, e, f. = koleěkářka. Šm.

Kolečník, a, m., der Karrenschieber. Hř.
30. K. veze věrtel piva. Wtr. v Osv. 1855.
1078. K-ci byli ještě v 16. stol. v Praze to,
co nyní je cech vozkářů, vozejčkářů. Hš.
— K, u, m., das Mühlengerüst mit einem
Wasser- und Daumrad. Rk.

Koleda, koleda, calendae, xakávóat, lit.
kalêdos, kaldos! Mkl. aL. 71., Mkl. Etym.
123. Na Slov. polaz. V Šariši a Polsku So-
botka, sobotky, u Kroatů kres, u Uskoků
koleda, u Rusů kúpalo. Koll. Zp. I. 425.
Počátečně, zdá se, byla k. jen lidský obyčej,
potom ji pozdější čas zbožstvil a samému
obyčeji modlu vystavil, jménem obyčeje
zvanou. Ib. I. 411. Ada, eda povstala ko-
leda, koljada koleda atd., lat. circuitus, pro-
cessio, der Umgang, okolování, okolkování,
okolo chodění s vinšem, se zpěvem, na-
posledy žebrání. Ib. Svátek zrození slunce
(²⁵/₁₂.), kdy se domy vodou vykropovaly
(což prý se jmenovalo k-dou) a hostiny
odbývaly. Pokr. Pot. I. 185. Cf. Kram. Slov.,
S. N., Rk. Sl. Na ruce měla košík s vejci,
které nesla tetce jako k-du (sváteční dar).
Bdč. 7. 1887. 176. Kristus pán se narodil,
po koledičce chodil. Sš. P. 737. Vy, kteří
k-dy nedáte, tu největší škodu poznáte.
Kol. ván. Koleda, koleda, dědku, strejc pral
tetku, tetka prala strejce, prali se o vejce.

U N. Bydž. Kšť. K-dy vánoční. Vydala
Slavia v Praze 1878. str. 1.—244. Cf. o ko-
ledách: Er. P 37. atd., Sš. P. 735., 742.,
748., Květy 1884. 45. a násl., Slovan. sbor-
ník 1887. 1. č. a násl., Km. 1887. 568, 586.,
615., 644., 758., Tk. III. 200. — K., y, m. =
člověk povídavý; klevetník. Mor. Fr. Blý.,
Brt.

Koledák, u, m., ein radförmiger Kuchen.
Slov. Ssk.

Koleder, dra, m., sam. u Zalužan.

Koledici, oddíl polabských Srbů na jihu
řeky Elstery. Šf. Strž. II. 621.

Kolední svátky. Šmb. S. I. 308.

Kolednice idú, koledovať budú, leluja,
zemo zelená. Sš. P. 745.

Kolednička = kolední dar. Aj poje-
džemy my na (pro) tu k-čku a přivezemy
my prošvarnú dzěvečku. Sš. P. 748. Radi
bysme brali k-čku na ručičku. Ib. 746. Ten
hospodář nemeškal, na hospodyň zavolal,
k-ky jim poslal. Sš. P. 737. — K. = malá
kolednice.

Koledník, a, m, = kdo koleduje, chodí
po koledě, der Neujahrsgeschenksammler.
Us. Šd. — K., ovčárna u Berouna. — K-,
kopec u Bítova. Krč.

Koledovati o něčem = porád o jedné
věci mluviti. Mor. Brt., Vck., Šd.

Kolej, cf. Kolo. O rodě m. cí. Prk. Př.
18. Allahových soudů k. srázný. Kká. K sl.
j. 188. Vz Panna. — K. - pořádek. Vše
jde v obyčejných k-jích. Us. Pdl. Ve pra-
vou k. něco uvésti. Dch. — K. = šína,
die Schiene. Vz Kolejka, Kolejnice. K. že-
lezniční, hlavní, převodně, dvojité, pohyb-
livé, vodivé, NA. IV. 199., posuvné. Us.
Pdl. Po vysokém náspu běží k. pásmem
železným (železná dráha). Čch. L. k. 15. —
K. = kolik. Kolej - tolej. Mor. Šd., Brt.
Pověz ty mně, bednáříčku, k. máš obručí.
Sš. P. 348.

Koleje, vz Kolej.

Kolejiště, ě, n., der Ort, wo das Wagen-
geleise ist. Rk.

Kolejka, y, f. = kolej, die Schiene. Dch.

Kolejňák, u, m. = hřebík do kolejí, der
Bahnnagel. Bc.

Kolejné, vz Kollejné.

Kolejní šířka, die Spurweite, Šand. II.
31., 88., střída v dolech, die Bahnstrecke,
Hř., kotouč či otoč, die Drehscheibe. Hrbk.

Kolejnice, e, f. = kolej, die Bahnschiene,
das Geleise. Dch., Šp., Světz. Kolajnice.
Včka. III. 126 — K. = dráha. Sl. les.

Kolek = kolík. Neostalo kolka ve sta-
venú. Mor. Brt. Boty spadly s kolka, za-
bily pacholka. Sš. P. 723. Peče se to, vaří
se to, smaží se to, škvaří se to a nejí se to
(k. od jelita, špejl). Slez. Šd. — K. = kuželka.
Také v PŕeRov. Kd. — K = sekret. Kol-
kem pečetiti. Wtr. exc. — K. Na Valašsku
napichují na poli réž a žito na k. po 16-20
snopcích do 4 rohů směrem šikmým klasím
vzhůru. Na Jicku těmto kolkům říkají sošky
nebo podmandelník. Brt. K. = kůl, na který
se malé snopy napichují, aby proschly. Val.
Brt. Nažali sme sto kolků ječmeňa. Val.
Vck. — K., lka, m., ryba nějaká. Us. v Pod-
luží. Brt., Hrb.