Předchozí (638)  Strana:639  Další (640) |
|
|||
639
|
|||
|
|||
žiny je porostlá kolci Us. Cf. Rst. 172., 174.,
427. Kólec, Ice, m. == válec, jímž se válí. Vz
Kóleti. Neor. Koleč, lče, Koletsch, ves u Zakolan. Blk.
Kfsk. 523., Rk. Sl. V Kolči lidé velmi funí, proto tam nemohou jísti vdolky syrečkem sypané, poněvadž by jej odfoukali. Sbtk. Krat. h. 58. Koleček, vz Kolečky.
Kolečka, pl., n. K. u Darové a u Vra-
novic, sam. u Rokycan. Koleěkářka, y, f., die Karrenschieberin;
-macherin. Kolečkářský, Karrenschieber-, Karren-
macher-. Kolečko, vz Kolo. K. v hodinách, vz
ZČ. I. 158., Neefovo, Barlovo, NA. V. 313., 335., Mj. 430., provětrovací v okně, das Fensterradel, Us. Pdl., krejčovské, das Ra- del. Us. K. do kola točí (nemůže s řečí býti hotov). Slez. Šd. Vezno (vezmu) sobě hinó (jinou), šafářovo dcero ze dvora, vona má sokničko lemovanó všecko do kolečka do kola. Sš. P. 612. K-ka se mu zmátla. Us. — K. — tačky, tačka, pl., n. (zlínsky), samoleol, radvanec; v horn, der Lauf-, Förder- karren. Šp., Brt. — K. = pole u Lověšic. Pk. Kolečkovaný, kolečkovatý, radeiförmig,
gerundet. Šm. Kolečkovati, auf dem Karren fahren. Šm.
Kolečkovatý polož před: kolečník.
Kolečkovitý, radeiförmig. Rk.
Kolečkový. K. pluh. NA. IV. 69.
Kolečky, pl., m. == zápalky, Zündhölz-
chen. Ostrav. Wrch. Cf. Kůl, Kolek, Kole- ček, Kolky. Koleční střída či chodba, die Karren-
strecke. Hř. 31. Kolečnice, e, f. = koleěkářka. Šm.
Kolečník, a, m., der Karrenschieber. Hř.
30. K. veze věrtel piva. Wtr. v Osv. 1855. 1078. K-ci byli ještě v 16. stol. v Praze to, co nyní je cech vozkářů, vozejčkářů. Hš. — K, u, m., das Mühlengerüst mit einem Wasser- und Daumrad. Rk. Koleda, koleda, calendae, xakávóat, lit.
kalêdos, kaldos! Mkl. aL. 71., Mkl. Etym. 123. Na Slov. polaz. V Šariši a Polsku So- botka, sobotky, u Kroatů kres, u Uskoků koleda, u Rusů kúpalo. Koll. Zp. I. 425. Počátečně, zdá se, byla k. jen lidský obyčej, potom ji pozdější čas zbožstvil a samému obyčeji modlu vystavil, jménem obyčeje zvanou. Ib. I. 411. Ada, eda povstala ko- leda, koljada koleda atd., lat. circuitus, pro- cessio, der Umgang, okolování, okolkování, okolo chodění s vinšem, se zpěvem, na- posledy žebrání. Ib. Svátek zrození slunce (25/12.), kdy se domy vodou vykropovaly (což prý se jmenovalo k-dou) a hostiny odbývaly. Pokr. Pot. I. 185. Cf. Kram. Slov., S. N., Rk. Sl. Na ruce měla košík s vejci, které nesla tetce jako k-du (sváteční dar). Bdč. 7. 1887. 176. Kristus pán se narodil, po koledičce chodil. Sš. P. 737. Vy, kteří k-dy nedáte, tu největší škodu poznáte. Kol. ván. Koleda, koleda, dědku, strejc pral tetku, tetka prala strejce, prali se o vejce. |
U N. Bydž. Kšť. K-dy vánoční. Vydala
Slavia v Praze 1878. str. 1.—244. Cf. o ko- ledách: Er. P 37. atd., Sš. P. 735., 742., 748., Květy 1884. 45. a násl., Slovan. sbor- ník 1887. 1. č. a násl., Km. 1887. 568, 586., 615., 644., 758., Tk. III. 200. — K., y, m. = člověk povídavý; klevetník. Mor. Fr. Blý., Brt. Koledák, u, m., ein radförmiger Kuchen.
Slov. Ssk. Koleder, dra, m., sam. u Zalužan.
Koledici, oddíl polabských Srbů na jihu
řeky Elstery. Šf. Strž. II. 621. Kolední svátky. Šmb. S. I. 308.
Kolednice idú, koledovať budú, leluja,
zemo zelená. Sš. P. 745. Kolednička = kolední dar. Aj poje-
džemy my na (pro) tu k-čku a přivezemy my prošvarnú dzěvečku. Sš. P. 748. Radi bysme brali k-čku na ručičku. Ib. 746. Ten hospodář nemeškal, na hospodyň zavolal, k-ky jim poslal. Sš. P. 737. — K. = malá kolednice. Koledník, a, m, = kdo koleduje, chodí
po koledě, der Neujahrsgeschenksammler. Us. Šd. — K., ovčárna u Berouna. — K-, kopec u Bítova. Krč. Koledovati o něčem = porád o jedné
věci mluviti. Mor. Brt., Vck., Šd. Kolej, cf. Kolo. O rodě m. cí. Prk. Př.
18. Allahových soudů k. srázný. Kká. K sl. j. 188. Vz Panna. — K. - pořádek. Vše jde v obyčejných k-jích. Us. Pdl. Ve pra- vou k. něco uvésti. Dch. — K. = šína, die Schiene. Vz Kolejka, Kolejnice. K. že- lezniční, hlavní, převodně, dvojité, pohyb- livé, vodivé, NA. IV. 199., posuvné. Us. Pdl. Po vysokém náspu běží k. pásmem železným (železná dráha). Čch. L. k. 15. — K. = kolik. Kolej - tolej. Mor. Šd., Brt. Pověz ty mně, bednáříčku, k. máš obručí. Sš. P. 348. Koleje, vz Kolej.
Kolejiště, ě, n., der Ort, wo das Wagen-
geleise ist. Rk. Kolejka, y, f. = kolej, die Schiene. Dch.
Kolejňák, u, m. = hřebík do kolejí, der
Bahnnagel. Bc. Kolejné, vz Kollejné.
Kolejní šířka, die Spurweite, Šand. II.
31., 88., střída v dolech, die Bahnstrecke, Hř., kotouč či otoč, die Drehscheibe. Hrbk. Kolejnice, e, f. = kolej, die Bahnschiene,
das Geleise. Dch., Šp., Světz. Kolajnice. Včka. III. 126 — K. = dráha. Sl. les. Kolek = kolík. Neostalo kolka ve sta-
venú. Mor. Brt. Boty spadly s kolka, za- bily pacholka. Sš. P. 723. Peče se to, vaří se to, smaží se to, škvaří se to a nejí se to (k. od jelita, špejl). Slez. Šd. — K. = kuželka. Také v PŕeRov. Kd. — K = sekret. Kol- kem pečetiti. Wtr. exc. — K. Na Valašsku napichují na poli réž a žito na k. po 16-20 snopcích do 4 rohů směrem šikmým klasím vzhůru. Na Jicku těmto kolkům říkají sošky nebo podmandelník. Brt. K. = kůl, na který se malé snopy napichují, aby proschly. Val. Brt. Nažali sme sto kolků ječmeňa. Val. Vck. — K., lka, m., ryba nějaká. Us. v Pod- luží. Brt., Hrb. |
||
|
|||
Předchozí (638)  Strana:639  Další (640) |