Předchozí (639)  Strana:640  Další (641) |
|
|||
640
|
|||
|
|||
Koleláč, e, m., vrch u Pitína na Mor.
Šd., Vck. Kolelek, lká, m., spustlá dědina. D. ol.
Kolem. m. za: ,často lépe' vypusť. Pověsť
jde k., obchází; Vše k. berouce; kolem do kola, ringsherum ; hlava mi jde kolem. Šli jsme k. kostela = mimo kostel; v Podluží říkají: pomimo. Brt. S. 3. vd. 82. 6. dopo- ručuje také mimo místo kolem v případech již uvedených. Cf. Král s nimi mimo Žitavu jide. Dal. 139. Kole tych hodinek (= o ně) jsem se naplakala. Val. Vck. K. otáčím, obviňuji, zvučím, úpím. Lpř. Teče voda, velká voda, kolem do kola jabora; Suknu kupovala, kolem lemovala za dubem, za dubečkem, za dubem. Sš. P. 356., 662. Kolembač, e, m. == dětská houpačka.
U Nezamysl. Bkř. K. = plachta uvázaná na stromech n. doma na stropě, do níž matky majíce práci kojence skládají. Dítě spí v k-či. Na již. Mor. Šd. K-če, pl. = tyčky na poli do země zastrčené, na něž se k. uvazuje, die Schaukelstützen. Ib. Šd. Kolembadlo, a, n., das Wiegenbrett, die
Schaukel. Slov. Loos. Kolembanka, y, f. = ukolíbavka. Slov.
Hdž. Vět. 93. Kolembati = kolébati, slov. a mor. Sd.
— koho. Maria ho k-bá a Jozef mu tak spieva: Hajdom, hajdom tidlidom. Sl. sp. I. 227., Koll. Zp. II. 60. Ešte ťa jen k-li, už ťa za mňa slúbovali. Mt. S. I. 13. — čím: rukama (házeti). Dbš. Obyč. 153. Kolembavý, wiegend, schaukelnd. Slov.
Loos. Kolemchod, u, m. Dokazováni kolem-
chodem, circulus vitiosus, das Zirkelbegehen. Nz. Kolemchodný důkaz, vz Kolemchod.
Dch. Kolemjdoucí, někdy správně: mimo-
jdoucí. Vz Kolem. Kolemkol = kolem do kola. Kká., Osv.
VI. 221. Kolemní, ringsherum seiend. K. obce
vyzval. Černík. Kolen, lně, f. = kůlna na vozy. Slov.
Rb. Sb., Hdž. Šb. 85. Kolenáč, e, m. = kolenatý. Us. Sd.
Kolenaty, dle Dolany, sam. u Dobříše.
Kolenatý = v úhel prohnutý, gekniet.
Rst. 427. — K. Fridr. Vz S. N., Rk. Sl. Kolencati se = potulovati se. U Věro-
van. Hlvk. Kolence, e, n. = koleno. Na k-ci kle-
kaje. Hr. ruk. 31. — K., míst. jm. Sdl. Hr. III. 303. Koleně, vz Kolenec.
Kolenčice, dle Budějovice, role u Zlína.
Pk. Kolendovati sa = odtahovat se při práci.
Mor. Brt. D. 222. Kolenec, der Spergel, rostl. Cf. Slb. 611.,
Čl. Kv. 307., Rstp. 126., Rk. Sl., Mllr. 101., Rt. — K. = sosna kosodřevina, die Krumm- holzkiefer, das Knieholz. Škd. — K., Kol- lenetz, ves u Lomnice v Budějov. Blk. Kfsk. 657., Rk. Sl. — K., os. jm. Šd. Kolenečko, a, n. = kolénko.
Kolení, n., das Pfählen. — K. = dřevěné
|
sloupy těsně vedlé sebe stojící. NA. III.
145. Cf. Kůl. Kolenice = nákolenek, das Knieleder.
Šp. — K. = špát, koňská nemoc. NA. IV. 96. Koleničný = mající křivé nohy v kole-
nách. Slov. Dbš. Koleník, u, m. = tahadlové koleno, das
Krummeisen, v hora. Hř. Kolenisko, a, n. = veliké n. nehezké ko-
leno. Kolenitě, knieartig. K. zahuutý. NA. IV.
207. Kolenitý, knieartig. K. násoska. Mj. 130.
Kolénkovati = na kolena klekati, na
kolenách prositi. Slov. Sldk. Mart. 16. K. koho také = kolenem drcati, mit dem Knie stossen. Slov. Sokl. II. 551. Kolénkovatosť, i, f., die Knotigkeit.
Srn. Kolénkovitý = kolénkovitě zahnutý. Vz
Kolénkovatý. K. násoska, Zpr. arch., stéblo. Hdž. Čít. 200. Kolenkový, Knoten-. Rk.
Kolenky = kolenačky, kolensky. Slov.
Vy ste spásu od vrahov čakali, k. sa kr- čili. Phld. III. 3. 280. Kolenní, Knie-. K. kloub, articulatio
genu. Koleno od klon v kloniti. Šf. III. 554.,
555. O kolenoum vz Bž. 105. V MV. ne- pravá glossa. Pa. Cf. Mkl. Etym. 124. Něco přes k. lámati, radbrechen. Dch. Kolenem o k. bíti (o paťchavém). Kos. Až do kolen. BO. Byla vojna, byla, byla patalia, bylo za Moravú krvi po kolena. Sš. P. 592. Ty by vám toho napovídali, až byste se chytli za k. Mor. Hr. Nevyvrátí k. si z klúbu, kdo se trošku víc pokloní. Kl. — K. = poko- lení. Strýc z 15. k-na (vzdálený příbuzný). Vor. St. 44. Na čtvrtém k-nu nemají se pojímati. Št. Kn. š. 65. — K. = roura ko- lenovitě, do úhlu ohnutá. Us. Pdl. Cf. KP. IL, 28., Schd. I. 47. K., jímž uskutečňuje se připojení jednotlivých rour v úhlech a zakřiveních, die Knieröhre. ZČ. I. 337. K. české spojuje dvě roury v úhlu; německé, kde roura do roury rovně se strká. Vz Včř. Z. I. 25. Ochranné k. na hadici. Smekal. K. plynové; das Gasknie. Šp. Voj s kolenem. Us. Pdl. K. či kohout s kolenem při sudo- vání piva, das Einschlauchen des Bieres, der Fasskrahn. Suk. Kolenovos, a, m, gonatopus, die Knoten-
wespe. Šm. Kolenový, Knie-. K. kosti ináče aj ja-
bľčka rečené, die Kniescheibe. Hdž. Čít. 218. K. lis k ražení mincí. NA. IV. 58. Kolens Jak., 1753.-1623., jezuita. Jir.
Ruk. L 364. Kolensky. Po k. po ledě jezditi == na
špičkách bot kolenoma vystrčenýma. Mor. Brt. Kolenský, Knie-. Lezou mu kolenští
páni = má kalhoty na kolenech roztrhané. Us. K. páni se mu dívají oknem. Us. Kšť. Kolesa = Kolešov. Sdl. Hr. V. 293-295.
Kolesár, a, m., die Mauerschwalbe. Slov.
Rr. Sb. |
||
|
|||
Předchozí (639)  Strana:640  Další (641) |