640

Koleláč, e, m., vrch u Pitína na Mor.
Šd., Vck.

Kolelek, lká, m., spustlá dědina. D. ol.

Kolem. m. za: ,často lépe' vypusť. Pověsť
jde k., obchází; Vše k. berouce; kolem do
kola, ringsherum ; hlava mi jde kolem. Šli
jsme k. kostela = mimo kostel; v Podluží
říkají: pomimo. Brt. S. 3. vd. 82. 6. dopo-
ručuje také mimo místo kolem v případech
již uvedených. Cf. Král s nimi mimo Žitavu
jide. Dal. 139. Kole tych hodinek (= o ně)
jsem se naplakala. Val. Vck. K. otáčím,
obviňuji, zvučím, úpím. Lpř. Teče voda,
velká voda, kolem do kola jabora; Suknu
kupovala, kolem lemovala za dubem, za
dubečkem, za dubem. Sš. P. 356., 662.

Kolembač, e, m. == dětská houpačka.
U Nezamysl. Bkř. K. = plachta uvázaná
na stromech n. doma na stropě, do níž
matky majíce práci kojence skládají. Dítě
spí v k-či. Na již. Mor. Šd. K-če, pl. =
tyčky na poli do země zastrčené, na něž
se k. uvazuje, die Schaukelstützen. Ib. Šd.

Kolembadlo, a, n., das Wiegenbrett, die
Schaukel. Slov. Loos.

Kolembanka, y, f. = ukolíbavka. Slov.
Hdž. Vět. 93.

Kolembati = kolébati, slov. a mor. Sd.
— koho. Maria ho k-bá a Jozef mu tak
spieva: Hajdom, hajdom tidlidom. Sl. sp.
I. 227., Koll. Zp. II. 60. Ešte ťa jen k-li,
už ťa za mňa slúbovali. Mt. S. I. 13. —
čím: rukama (házeti). Dbš. Obyč. 153.

Kolembavý, wiegend, schaukelnd. Slov.
Loos.

Kolemchod, u, m. Dokazováni kolem-
chodem, circulus vitiosus, das Zirkelbegehen.
Nz.

Kolemchodný důkaz, vz Kolemchod.
Dch.

Kolemjdoucí, někdy správně: mimo-
jdoucí. Vz Kolem.

Kolemkol = kolem do kola. Kká., Osv.
VI. 221.

Kolemní, ringsherum seiend. K. obce
vyzval. Černík.

Kolen, lně, f. = kůlna na vozy. Slov.
Rb. Sb., Hdž. Šb. 85.

Kolenáč, e, m. = kolenatý. Us. Sd.

Kolenaty, dle Dolany, sam. u Dobříše.

Kolenatý = v úhel prohnutý, gekniet.
Rst. 427. — K. Fridr. Vz S. N., Rk. Sl.

Kolencati se = potulovati se. U Věro-
van. Hlvk.

Kolence, e, n. = koleno. Na k-ci kle-
kaje. Hr. ruk. 31. — K., míst. jm. Sdl. Hr.
III. 303.

Koleně, vz Kolenec.

Kolenčice, dle Budějovice, role u Zlína.
Pk.

Kolendovati sa = odtahovat se při práci.
Mor. Brt. D. 222.

Kolenec, der Spergel, rostl. Cf. Slb. 611.,
Čl. Kv. 307., Rstp. 126., Rk. Sl., Mllr. 101.,
Rt. — K. = sosna kosodřevina, die Krumm-
holzkiefer, das Knieholz. Škd. — K., Kol-
lenetz, ves u Lomnice v Budějov. Blk.
Kfsk. 657., Rk. Sl. — K., os. jm. Šd.

Kolenečko, a, n. = kolénko.

Kolení, n., das Pfählen. — K. = dřevěné

sloupy těsně vedlé sebe stojící. NA. III.
145. Cf. Kůl.

Kolenice = nákolenek, das Knieleder.
Šp. — K. = špát, koňská nemoc. NA. IV.
96.

Koleničný = mající křivé nohy v kole-
nách. Slov. Dbš.

Koleník, u, m. = tahadlové koleno, das
Krummeisen, v hora. Hř.

Kolenisko, a, n. = veliké n. nehezké ko-
leno.

Kolenitě, knieartig. K. zahuutý. NA. IV.
207.

Kolenitý, knieartig. K. násoska. Mj. 130.

Kolénkovati = na kolena klekati, na
kolenách prositi. Slov. Sldk. Mart. 16. K.
koho také = kolenem drcati, mit dem Knie
stossen. Slov. Sokl. II. 551.

Kolénkovatosť, i, f., die Knotigkeit.
Srn.

Kolénkovitý = kolénkovitě zahnutý. Vz
Kolénkovatý. K. násoska, Zpr. arch., stéblo.
Hdž. Čít. 200.

Kolenkový, Knoten-. Rk.

Kolenky = kolenačky, kolensky. Slov.
Vy ste spásu od vrahov čakali, k. sa kr-
čili. Phld. III. 3. 280.

Kolenní, Knie-. K. kloub, articulatio
genu.

Koleno od klon v kloniti. Šf. III. 554.,
555. O kolenoum vz Bž. 105. V MV. ne-
pravá glossa. Pa. Cf. Mkl. Etym. 124. Něco
přes k. lámati, radbrechen. Dch. Kolenem
o k. bíti (o paťchavém). Kos. Až do kolen.
BO. Byla vojna, byla, byla patalia, bylo za
Moravú krvi po kolena. Sš. P. 592. Ty by
vám toho napovídali, až byste se chytli za
k. Mor. Hr. Nevyvrátí k. si z klúbu, kdo
se trošku víc pokloní. Kl. — K. = poko-
lení. Strýc z 15. k-na (vzdálený příbuzný).
Vor. St. 44. Na čtvrtém k-nu nemají se
pojímati. Št. Kn. š. 65. — K. = roura ko-
lenovitě, do úhlu ohnutá. Us. Pdl. Cf. KP.
IL, 28., Schd. I. 47. K., jímž uskutečňuje
se připojení jednotlivých rour v úhlech a
zakřiveních, die Knieröhre. ZČ. I. 337. K.
české spojuje dvě roury v úhlu; německé,
kde roura do roury rovně se strká. Vz Včř.
Z. I. 25. Ochranné k. na hadici. Smekal. K.
plynové; das Gasknie. Šp. Voj s kolenem.
Us. Pdl. K. či kohout s kolenem při sudo-
vání piva, das Einschlauchen des Bieres,
der Fasskrahn. Suk.

Kolenovos, a, m, gonatopus, die Knoten-
wespe. Šm.

Kolenový, Knie-. K. kosti ináče aj ja-
bľčka rečené, die Kniescheibe. Hdž. Čít.
218. K. lis k ražení mincí. NA. IV. 58.

Kolens Jak., 1753.-1623., jezuita. Jir.
Ruk. L 364.

Kolensky. Po k. po ledě jezditi == na
špičkách bot kolenoma vystrčenýma. Mor.
Brt.

Kolenský, Knie-. Lezou mu kolenští
páni = má kalhoty na kolenech roztrhané.
Us. K. páni se mu dívají oknem. Us. Kšť.

Kolesa = Kolešov. Sdl. Hr. V. 293-295.

Kolesár, a, m., die Mauerschwalbe. Slov.
Rr. Sb.