641

Kolesavý = kolísavý. Črn. 7.

Kolesiak, a, m. = jestřáb. Slov. Ssk.

Koleska, y, f. = malá kolesa, vozík. Něrnc.
II. 21.

Kolesní, Protzen-. K. zátyčka, truhla či
skříně, vroub, řetěz (u děla). NA. III. 96.
Cf. Kolesna. — K. stolec (vůz). Msn. Or. 41.

Kolesník, a, m , der Stellmacher. Šm. —
K., der Cyklist. Šd.

Koleso. K-sa, vehiculum, currus. V MV.
nepravá glossa. Pa Cf. Mkl. Etym. 124.
Mlýnské k. Tč. Keď ho voda vzala, nech
ho nesie, zastaví se na k-se. Sl. spv. I.
105. Nevieš k. krútiti (volají na kršiaka,
když letí). Němc. IV. 420. K. lámati, cf.
Km 1887. 312. Ščastí svým k-som obracá
v rychlosti. Glč. I. 168. Ohlédaj sa pozor-
livě na zadné k-sa, bys nechodil pre chu-
dobu na húby do lesa. Slov. Té. Najhorší
k. najvjáce vrzgá. Hš. — K., a, n. K. Ján.
Tk. III. 11., V. 46.

Kolesojezdec, dce, m., ínnótri? = jízdný.
Vký.

Kolesovec, vce, m. = náměstí v Dolno-
polí. Ntr. V. 241.

Koleš, lše, m., libinia, ein Schalthier.
Šm. — K, os. jm. NB. Tč.

Kolešov, a, m., Golleschau, ves u Horo-
sedel; Kolies, ves u Chlumce v Jičínsku;
Kolleschau, vsi u Žiutic a Zábřehu. PL.,
Arch. II. 476., Blk. Kfsk. 1338., Rk. Sl. K.
u Zábřehu také Kolšov.

Kolešovice, dle Budějovice, Kollescho-
witz, ves n Horosedel. Tk. II. 102., III.
65C, Blk. Kfsk. 189., Rk. Sl.

Kolešovský Sigm., nar. 1817., hudeb.
Vz S. N.

Kolet, u, m. = krátký mužský kabát bez
šosů. U Žamb. Kf.

Kólet = kouleti, váleti. — co: prádlo.
V Bohusl. Neor.

Koleta, y, f = hra v karty. Obt.

Kolchicin, u, m., das Kolcnicin, colchi-
cinum. Nz. lk.

-koli. Bž. 157., Mkl. Etym. 151. A my
ač bychom koli sami právem naleznúti mo-
hli. NB. Tč. 236. V kterýžkoli den; Což-
kolivěk učiní. Ž. wit. 101. 3., 1. 3.

2. Kolí, koljá, koljé = koliký. Us. u Hro-
zenkova na Mor. Brt.

Koliandr. Rstp. 766., Mllr. 36. — K.,
dra, m. K. Frant. 1748 Jg. H. 1. 2. vyd.
581., Jir. Ruk. I. 364., S. N.

Koliba, tugurium, xaXvßfj. Mkl. aL. 71.,
Mkl. Etym. 125., 426. Dle ného z rumun. -
Kol. ván. č. 91., Hdk. C. 379., Dch. Také
na Mor. Vck. K. = dřevěná bouda, odkorky
pokrytá, na způsob střechy na nizounkých
stěnách postavená. Cf. Pojta, Hať. Na mor.
Val Brt. Uprostřed takovéto pltě postaví
si k-bu a ze země upraví ohniště; K. zna-
mená boudu z kolů nebo na kolech po-
stavenou; V Hercegovině staví se k-by pa-
stýřské opravdu na kolech. Pokr. Pot. I.
167., II. 72. Ale poď ke mně do mej k-by.
Koll. Zp. I. 329, Nebo k. hoří. Brt. P. 181.
My ovce pasieme, ty v k-bě léžíš. Sl. sp.
I. 146. — K. = místo, kde ovčín stával.
U Zašové. Pk.

Kolibaba, y, m. = zdlouhavý člověk.
U Místka. Škd.

Kolihač, e, m. = kdo kolíbá, der Wie-
ger. Šd„ — K. = kolembač. Šd.

Kolibačka, y, f. = která kolíbá, die Wie-
geln — K. = ukolébavka, das Wiegenlied.
Laš. Tč.

Kolibadlo, a, n. die Wiegenvorrichtung.
Šp.

Kolibář, e, m. = obyvatel koliby. Šd.

Kolibářka, y, f. = obyvatelka koliby.

Kolibářský, vz Kolibář. Biedno k-ské
živorenia. Slov. Hdž.

Kolíbátko, a, n., das Wiegenmesser,
v kuchyních. Hnsg. Vz Kolíbavý.

Kolíbavý tanec. Sš. P 755.

Kolíbka, y, f. = malá koliba Ej spraví
si k-ku z tej hustej čečiny. Sl. spv. II. 59.
— Sb. sl. ps. II. 1 89. — K-ky = požaté
obilí rozložené po poli tak, že vždy něko-
lik hrstí pohromadě jest, jež se na povřísla
Nahrabují a do snopů svazují. U Hořic. Hk.

Kolibník, a, m. = kolibář. Slov. P. Tóth.

Kolibný. K. izba. Slov. Včka. IV. 126.
Vz Koliba.

Kolibořice, dle Budějovice, Koliboritz,
sam. u Písku.

Kolibov (Kolebov), a m., ves v Litomř.
Blk. Kfsk. 1116.

Kolibový. zur Schäferhütte gehörig. K.
kůl. Šd.

Kolibřík, trochilus. Cf. Schd. II. 449,,
Kram. Slov., Rk. Sl. K. černý, aretitis
binturong, der Binturong; poustevníček,
phaethornina; třpitivý, lampornis, křivo-
perutní, campylopteRina; topasový, topaza
pella; rájský; sluneční, phaethornis; sapfín,
spaRgaNurus sappo; veliký, hypermetra gi-
gas ; chocholatý, oxypcgon. Brm. I. 2. 235.,
11. 447.-455.

Kolice, e, f, ve mlýně, die Räderschiene.
Šm.

Količ, e, m., Kalling, ves v Budějovsku.
Blk. Kfsk. 655

Količín, a, m., Kollitschin, ves u Hole-
šova. D. ol. VI. 654.

Količina, y, f., quantitatis substratum.
Phld. II. 4. 116.

Količka, y, f., cardopatium, die Aetz-
distel, rostl. K. chocholičená, c. corymbo-
sum. Rstp. 924.

Kolíčkový. Pastorek kola k-ho, der Heb-
nägelradtrieb. Šp.

Količní, Kolik-. Šm.

Kolidi-us Václ. 1584. Jir. Ruk. I. 365.,
Blk. Kfsk. 1338.

Koliensky = kolenačky. Slov. Ssk.

Koliesko, a, n. = kolečko. Slov. Sb. sl.
ps. II. 1. 89.

1. Koliha obecná, n. arquatus, der Feld-
mälier: veliká, n. arquatus, der Brachvogel.
Sl. les., Ev. Sk. III. 256. U Počát. = čejka,
vanellus cristatus. Us. Kš. Cf. Kram. Slov.,
Rk. SI.

2. Koliha, y, m. K. Eman , soud. adjunkt
a «pisov. 1841.-1875. Vz Rk. Sl.

Kolik, koliko, quantura, Ž. wit. 70. 20.,
quot., 118. 84. Cf. Mkl. Etym. 151. K. má
na Zlinsku v pádech kosých: kolikati. O ko-
likatí vstáváte ? Brt. K. v záporných vě-

408



	641

	Kolesavý = kolísavý. Črn. 7. Kolesiak, a, m. = jestřáb. Slov. Ssk. Koleska, y, f. = malá kolesa, vozík. Něrnc. II. 21. Kolesní, Protzen-. K. zátyčka, truhla či skříně, vroub, řetěz (u děla). NA. III. 96. Cf. Kolesna. — K. stolec (vůz). Msn. Or. 41. Kolesník, a, m , der Stellmacher. Šm. — K., der Cyklist. Šd. Koleso. K-sa, vehiculum, currus. V MV. nepravá glossa. Pa Cf. Mkl. Etym. 124. Mlýnské k. Tč. Keď ho voda vzala, nech ho nesie, zastaví se na k-se. Sl. spv. I. 105. Nevieš k. krútiti (volají na kršiaka, když letí). Němc. IV. 420. K. lámati, cf. Km 1887. 312. Ščastí svým k-som obracá v rychlosti. Glč. I. 168. Ohlédaj sa pozor- livě na zadné k-sa, bys nechodil pre chu- dobu na húby do lesa. Slov. Té. Najhorší k. najvjáce vrzgá. Hš. — K., a, n. K. Ján. Tk. III. 11., V. 46. Kolesojezdec, dce, m., ínnótri? = jízdný. Vký. Kolesovec, vce, m. = náměstí v Dolno- polí. Ntr. V. 241. Koleš, lše, m., libinia, ein Schalthier. Šm. — K, os. jm. NB. Tč. Kolešov, a, m., Golleschau, ves u Horo- sedel; Kolies, ves u Chlumce v Jičínsku; Kolleschau, vsi u Žiutic a Zábřehu. PL., Arch. II. 476., Blk. Kfsk. 1338., Rk. Sl. K. u Zábřehu také Kolšov. Kolešovice, dle Budějovice, Kollescho- witz, ves n Horosedel. Tk. II. 102., III. 65C, Blk. Kfsk. 189., Rk. Sl. Kolešovský Sigm., nar. 1817., hudeb. Vz S. N. Kolet, u, m. = krátký mužský kabát bez šosů. U Žamb. Kf. Kólet = kouleti, váleti. — co: prádlo. V Bohusl. Neor. Koleta, y, f = hra v karty. Obt. Kolchicin, u, m., das Kolcnicin, colchi- cinum. Nz. lk. -koli. Bž. 157., Mkl. Etym. 151. A my ač bychom koli sami právem naleznúti mo- hli. NB. Tč. 236. V kterýžkoli den; Což- kolivěk učiní. Ž. wit. 101. 3., 1. 3. 2. Kolí, koljá, koljé = koliký. Us. u Hro- zenkova na Mor. Brt. Koliandr. Rstp. 766., Mllr. 36. — K., dra, m. K. Frant. 1748 Jg. H. 1. 2. vyd. 581., Jir. Ruk. I. 364., S. N. Koliba, tugurium, xaXvßfj. Mkl. aL. 71., Mkl. Etym. 125., 426. Dle ného z rumun. - Kol. ván. č. 91., Hdk. C. 379., Dch. Také na Mor. Vck. K. = dřevěná bouda, odkorky pokrytá, na způsob střechy na nizounkých stěnách postavená. Cf. Pojta, Hať. Na mor. Val Brt. Uprostřed takovéto pltě postaví si k-bu a ze země upraví ohniště; K. zna- mená boudu z kolů nebo na kolech po- stavenou; V Hercegovině staví se k-by pa- stýřské opravdu na kolech. Pokr. Pot. I. 167., II. 72. Ale poď ke mně do mej k-by. Koll. Zp. I. 329, Nebo k. hoří. Brt. P. 181. My ovce pasieme, ty v k-bě léžíš. Sl. sp. I. 146. — K. = místo, kde ovčín stával. U Zašové. Pk.	Kolibaba, y, m. = zdlouhavý člověk. U Místka. Škd. Kolihač, e, m. = kdo kolíbá, der Wie- ger. Šd„ — K. = kolembač. Šd. Kolibačka, y, f. = která kolíbá, die Wie- geln — K. = ukolébavka, das Wiegenlied. Laš. Tč. Kolibadlo, a, n. die Wiegenvorrichtung. Šp. Kolibář, e, m. = obyvatel koliby. Šd. Kolibářka, y, f. = obyvatelka koliby. Kolibářský, vz Kolibář. Biedno k-ské živorenia. Slov. Hdž. Kolíbátko, a, n., das Wiegenmesser, v kuchyních. Hnsg. Vz Kolíbavý. Kolíbavý tanec. Sš. P 755. Kolíbka, y, f. = malá koliba Ej spraví si k-ku z tej hustej čečiny. Sl. spv. II. 59. — Sb. sl. ps. II. 1 89. — K-ky = požaté obilí rozložené po poli tak, že vždy něko- lik hrstí pohromadě jest, jež se na povřísla Nahrabují a do snopů svazují. U Hořic. Hk. Kolibník, a, m. = kolibář. Slov. P. Tóth. Kolibný. K. izba. Slov. Včka. IV. 126. Vz Koliba. Kolibořice, dle Budějovice, Koliboritz, sam. u Písku. Kolibov (Kolebov), a m., ves v Litomř. Blk. Kfsk. 1116. Kolibový. zur Schäferhütte gehörig. K. kůl. Šd. Kolibřík, trochilus. Cf. Schd. II. 449,, Kram. Slov., Rk. Sl. K. černý, aretitis binturong, der Binturong; poustevníček, phaethornina; třpitivý, lampornis, křivo- perutní, campylopteRina; topasový, topaza pella; rájský; sluneční, phaethornis; sapfín, spaRgaNurus sappo; veliký, hypermetra gi- gas ; chocholatý, oxypcgon. Brm. I. 2. 235., 11. 447.-455. Kolice, e, f, ve mlýně, die Räderschiene. Šm. Količ, e, m., Kalling, ves v Budějovsku. Blk. Kfsk. 655 Količín, a, m., Kollitschin, ves u Hole- šova. D. ol. VI. 654. Količina, y, f., quantitatis substratum. Phld. II. 4. 116. Količka, y, f., cardopatium, die Aetz- distel, rostl. K. chocholičená, c. corymbo- sum. Rstp. 924. Kolíčkový. Pastorek kola k-ho, der Heb- nägelradtrieb. Šp. Količní, Kolik-. Šm. Kolidi-us Václ. 1584. Jir. Ruk. I. 365., Blk. Kfsk. 1338. Koliensky = kolenačky. Slov. Ssk. Koliesko, a, n. = kolečko. Slov. Sb. sl. ps. II. 1. 89. 1. Koliha obecná, n. arquatus, der Feld- mälier: veliká, n. arquatus, der Brachvogel. Sl. les., Ev. Sk. III. 256. U Počát. = čejka, vanellus cristatus. Us. Kš. Cf. Kram. Slov., Rk. SI. 2. Koliha, y, m. K. Eman , soud. adjunkt a «pisov. 1841.-1875. Vz Rk. Sl. Kolik, koliko, quantura, Ž. wit. 70. 20., quot., 118. 84. Cf. Mkl. Etym. 151. K. má na Zlinsku v pádech kosých: kolikati. O ko- likatí vstáváte ? Brt. K. v záporných vě- 408