643

Kolískový, Wiegen-. Slov. Bern.

Kolisní, vz Kollisní. J. tr. — K., schwin-
gend. Šm.

Kolisnutí, n., eine (einmalige) Schwin-
gung. Šm.

Kolísočka, y, f. = kolíbečka. Slov. Chlpk.
Sp. 132.

Kolistý, kreisförmig, rund. Laš. Tč.

Koliščo, a, n = koliště. Slov. Hý. Ss.

Koliška. Cf. Schd. II. 502., Koljuška.

Kolišov, a, m., Kollischow, ves u Ber-
nardic. Tk. III. 37., Blk. Kfsk. 1338., Rk.
Sl.

Koliště, das Glacis. Vz S. N. V. 961. a.
K. protisvažné. NA. III. 152.

Kolita. Cf. Prk. Př. 8.

Koliti místo kláti jest novotvar, který
později vznikl ku: kolu, kóleš. Vz List.
filol. 1884. 84., 1886. 292. — K. = tančiti.
U Bzence. Brt. D. 222.

Kolivěk. Cf. Mkl. IV. 153., Mkl. Etym.
151.

Kolivština, y, f. K. sluje vzbouření
lidu zesnované na jihu polském proti kon-
federatům barským před prvým dělením
Polsky r. 1768. Pyp. K. II. 83., 140.

Koljá, vz Kolí.

Koljé, vz Kolí.

Koljuška, y, f. = koliška. K. obecná,
gasterosteus aculeatus, deR Stechbüttel; za-
krslá, g. pungitius, deR ZweRgstechling;
mořská, g. spinachia, der Seestichling. Brm.
III. 3. 91.-92.

Kolka, y, f. = lopuch obecný, lappa bar-
dana, dle Klette. Vz Rstp. 939. — K., der
Kegel, kuželka. Slov. Šm.

Kolkannon, u, m., das Kolkannon, jídlo
angl. Šp.

Kolkáreň. Pokr. Pot. II. 207., Včka.
V. 170., Ssk.

Kolkárna, ě, f., das Kegelbahnhaus.
Slov. Ssk.

Kolkero = kolikero. Slov. Vz Vdovec
(dod.).

Kolko-, vz Kolo.

Kolkocedičný (klínocedičný), spheno-
ethmoidalis. Nz. lk.

Koľkoda = kolik. Slov. Povedz že nám
Janíček belavý, k. si prešiel vrškov od
Trnavy? Ht. Sl. ml. 191.

Kolkohltanový (klínohltánový), spheno-
pharyngeus. Nz. lk.

Kolkokolvek = kolikkoli. Slov. BeRH.

Kolkokrát, wie oft, wie vielmal. Slov.
Ssk., Bern.

Kolkolem, ringsherum. Měla pravdu,
vzal-li to člověk k. Sá.

Kolkolvek = kolikrátkoli. Slov. Němc.
VII. 76.

Kolkonásobný, wie vielerlei, wie viel-
fältig. Slov. Bern.

Kolkopatrový (klínopatrový), spheno-
palatinus. Nz. lk.

Koľkoraký = kolikerý. K-ké tedy stromy
a kre jesú? Slov. Zátur., Ssk.

Koľkoraz = kolikráte. K. sa pokus ne-
zdarí. Slov. Dbš. Úv. 78.

Kolkorouročípkový (klínorouročípko-
vý), sphenosalpingostaphylinus. Nz. lk.

Kolkorý = kolikerý. Slov. Bern.

Kolkosánový (klínosáňový), sphenoma-
xillaris; kolkotemenný (klíno-), sphenopa-
rietalis. Nz. lk.

Kolkosť, i, f., die Quantität. Slov. Loos.

Kolkotemenný, vz Kolkosáňový.

Kolkothar == kysličník železitý červený,
červeň vitriolová, der Kolkothar. Šp., KP.
IV. 604., 612., Kram. Slov., S. N.

Kolkov, a, m., neznámá ves někde u Ko-
rytnice. D. ol. XI. 167.

Kolkovadlo, a, n., der Stempel. Šp.

Kolkbvé, ého, n. = kolkovné.

Kolkovna také skřínka na kolky, der
Stempelkasten. Šp.

Kolkovné, ého, n., die Stempelgebühr. Rk.

Kolkozákladní, sphenobasilaris. Nz. lk.

Kolky. Oprav sýrky v: syrky, die Zünd-
hölzchen. Cf. Kolečky.

Kolký-tolký = koliký-toliký. Mor. Brt.
D. 164.

Kollace = svačina a p. Učinil na rozže-
hnání hody a k-cí. Dač. I. 146;,

Kollagen, u, m , v lučbé. Šf. Poč. 594.

1. Kollar kněžský, kaNOvnický. Bor. 2.
Vz Kolar.

2. Kollar, a, m. Jan K., duchov, správce
evang. církve a pozdéji prof. slovan. archae-
ologie, 1793.—1852. Vz Tf. H. 1. 3. vd. 12.,
101., 102., 106., 107., 108., 110., 126., 167.,
172., 186., Tf. Mtc. 291., Jg. H. 1. 2. vyd.
581.; Šb. D. ř. 2. vd. 258.; Slavín I. 101.;
Bačk Písm. 1. 928., Pyp. K. 1. 56., 94., 199.,
II. 541 , Ukaz. 102., Bačk. Př. 182., Zl. Jg.
90., 206., 227., 228., 286.-289., 292., 300.,
352., 373., S. N., Rk. Sl. O jiných K. vz
v S. N. K-a přijal všesvét do rodiny. Trok.
134.

Kollařovic Václ. 1586. Jg. H. 1. 2. vyd.
581.

Kollaudovati = schváliti, kollaudiren. —
co: stavbu. Us. Pdl.

Kollegialita, y, f., die Kollegialität.

Kollegialně, kollegialisch. Mus. 1880.
276.

Kollegialnosť, i, f. = kollegialita. Mus.
1880. 145.

Kollegiatský. K. statky. Vz Zř. zem.
Jir. 454. K. kostely. Tk. III. 27., 30.

Kollegijní plat, das Kollegiengeld. Us.
Pdl. Vz Kollejné.

Kollej, e, f. = collegium. Jesuitská k.
Us. Pdl. — O k. také Sbn. 285., 319., 437.

Kollejné, ého, n., ve Kollegijní. Us.

Kollekta, y, m., os. jm. Tk. V. 245.

Kollektant, a, m., z lat. = sběratel (al-
mužny, lotterie). Us.

Kollektura, y, f. = lotterní sbírka.

Kollimace, e, f., z lat. = míření podlé
jisté čáry. Vz S. N.

Kollimační, Kollimatons-. K. chyba, Nz.,
ZČ. I. 44., roura, ZČ. III. 20., čára. Sl. les.
Vz S. N.

Kollimator, u, m. = odměřovač (v astr.),
der Kollimator. ZČ. III. 20., Sl. les.

Kollin Mat. z Chotěřiny. Vz Kolínský.

Kollineace, e, f. = součaří, die Kolline-
ation. Jdč. Geom. II. 17. Střed k-ce, das
-centrum, Jrl. 425. (420.); osa k-ce, die
-axe. Jrl. 422., Šln. I. 8.

408*



	643

	Kolískový, Wiegen-. Slov. Bern. Kolisní, vz Kollisní. J. tr. — K., schwin- gend. Šm. Kolisnutí, n., eine (einmalige) Schwin- gung. Šm. Kolísočka, y, f. = kolíbečka. Slov. Chlpk. Sp. 132. Kolistý, kreisförmig, rund. Laš. Tč. Koliščo, a, n = koliště. Slov. Hý. Ss. Koliška. Cf. Schd. II. 502., Koljuška. Kolišov, a, m., Kollischow, ves u Ber- nardic. Tk. III. 37., Blk. Kfsk. 1338., Rk. Sl. Koliště, das Glacis. Vz S. N. V. 961. a. K. protisvažné. NA. III. 152. Kolita. Cf. Prk. Př. 8. Koliti místo kláti jest novotvar, který později vznikl ku: kolu, kóleš. Vz List. filol. 1884. 84., 1886. 292. — K. = tančiti. U Bzence. Brt. D. 222. Kolivěk. Cf. Mkl. IV. 153., Mkl. Etym. 151. Kolivština, y, f. K. sluje vzbouření lidu zesnované na jihu polském proti kon- federatům barským před prvým dělením Polsky r. 1768. Pyp. K. II. 83., 140. Koljá, vz Kolí. Koljé, vz Kolí. Koljuška, y, f. = koliška. K. obecná, gasterosteus aculeatus, deR Stechbüttel; za- krslá, g. pungitius, deR ZweRgstechling; mořská, g. spinachia, der Seestichling. Brm. III. 3. 91.-92. Kolka, y, f. = lopuch obecný, lappa bar- dana, dle Klette. Vz Rstp. 939. — K., der Kegel, kuželka. Slov. Šm. Kolkannon, u, m., das Kolkannon, jídlo angl. Šp. Kolkáreň. Pokr. Pot. II. 207., Včka. V. 170., Ssk. Kolkárna, ě, f., das Kegelbahnhaus. Slov. Ssk. Kolkero = kolikero. Slov. Vz Vdovec (dod.). Kolko-, vz Kolo. Kolkocedičný (klínocedičný), spheno- ethmoidalis. Nz. lk. Koľkoda = kolik. Slov. Povedz že nám Janíček belavý, k. si prešiel vrškov od Trnavy? Ht. Sl. ml. 191. Kolkohltanový (klínohltánový), spheno- pharyngeus. Nz. lk. Kolkokolvek = kolikkoli. Slov. BeRH. Kolkokrát, wie oft, wie vielmal. Slov. Ssk., Bern. Kolkolem, ringsherum. Měla pravdu, vzal-li to člověk k. Sá. Kolkolvek = kolikrátkoli. Slov. Němc. VII. 76. Kolkonásobný, wie vielerlei, wie viel- fältig. Slov. Bern. Kolkopatrový (klínopatrový), spheno- palatinus. Nz. lk. Koľkoraký = kolikerý. K-ké tedy stromy a kre jesú? Slov. Zátur., Ssk. Koľkoraz = kolikráte. K. sa pokus ne- zdarí. Slov. Dbš. Úv. 78. Kolkorouročípkový (klínorouročípko- vý), sphenosalpingostaphylinus. Nz. lk.	Kolkorý = kolikerý. Slov. Bern. Kolkosánový (klínosáňový), sphenoma- xillaris; kolkotemenný (klíno-), sphenopa- rietalis. Nz. lk. Kolkosť, i, f., die Quantität. Slov. Loos. Kolkotemenný, vz Kolkosáňový. Kolkothar == kysličník železitý červený, červeň vitriolová, der Kolkothar. Šp., KP. IV. 604., 612., Kram. Slov., S. N. Kolkov, a, m., neznámá ves někde u Ko- rytnice. D. ol. XI. 167. Kolkovadlo, a, n., der Stempel. Šp. Kolkbvé, ého, n. = kolkovné. Kolkovna také skřínka na kolky, der Stempelkasten. Šp. Kolkovné, ého, n., die Stempelgebühr. Rk. Kolkozákladní, sphenobasilaris. Nz. lk. Kolky. Oprav sýrky v: syrky, die Zünd- hölzchen. Cf. Kolečky. Kolký-tolký = koliký-toliký. Mor. Brt. D. 164. Kollace = svačina a p. Učinil na rozže- hnání hody a k-cí. Dač. I. 146;, Kollagen, u, m , v lučbé. Šf. Poč. 594. 1. Kollar kněžský, kaNOvnický. Bor. 2. Vz Kolar. 2. Kollar, a, m. Jan K., duchov, správce evang. církve a pozdéji prof. slovan. archae- ologie, 1793.—1852. Vz Tf. H. 1. 3. vd. 12., 101., 102., 106., 107., 108., 110., 126., 167., 172., 186., Tf. Mtc. 291., Jg. H. 1. 2. vyd. 581.; Šb. D. ř. 2. vd. 258.; Slavín I. 101.; Bačk Písm. 1. 928., Pyp. K. 1. 56., 94., 199., II. 541 , Ukaz. 102., Bačk. Př. 182., Zl. Jg. 90., 206., 227., 228., 286.-289., 292., 300., 352., 373., S. N., Rk. Sl. O jiných K. vz v S. N. K-a přijal všesvét do rodiny. Trok. 134. Kollařovic Václ. 1586. Jg. H. 1. 2. vyd. 581. Kollaudovati = schváliti, kollaudiren. — co: stavbu. Us. Pdl. Kollegialita, y, f., die Kollegialität. Kollegialně, kollegialisch. Mus. 1880. 276. Kollegialnosť, i, f. = kollegialita. Mus. 1880. 145. Kollegiatský. K. statky. Vz Zř. zem. Jir. 454. K. kostely. Tk. III. 27., 30. Kollegijní plat, das Kollegiengeld. Us. Pdl. Vz Kollejné. Kollej, e, f. = collegium. Jesuitská k. Us. Pdl. — O k. také Sbn. 285., 319., 437. Kollejné, ého, n., ve Kollegijní. Us. Kollekta, y, m., os. jm. Tk. V. 245. Kollektant, a, m., z lat. = sběratel (al- mužny, lotterie). Us. Kollektura, y, f. = lotterní sbírka. Kollimace, e, f., z lat. = míření podlé jisté čáry. Vz S. N. Kollimační, Kollimatons-. K. chyba, Nz., ZČ. I. 44., roura, ZČ. III. 20., čára. Sl. les. Vz S. N. Kollimator, u, m. = odměřovač (v astr.), der Kollimator. ZČ. III. 20., Sl. les. Kollin Mat. z Chotěřiny. Vz Kolínský. Kollineace, e, f. = součaří, die Kolline- ation. Jdč. Geom. II. 17. Střed k-ce, das -centrum, Jrl. 425. (420.); osa k-ce, die -axe. Jrl. 422., Šln. I. 8. 408*