644

Kollineační, Kollineations-. K. střed.
Šln. 1. 12.

Kollinearný = součarý, kollinearisch.
K. osa, obrazce, Jdč. Geom. II. 17., Šln. I
8., souvislosť křivek, křivky. Jrl. 202., 420.

Kollisní, Kollisions-. K. opatrovník, pro
případ kollise, der Kollisionskurator. J. tr.

Kollodium. Vz Šf. Poč. 518., Sch. I.
397., KP. IV. 475., 523., Čs. lk. IX. 205.,
X. 95., S. N.

Kolloid, u, m. = hnědá, rosolovitá látka
v nádorech těla jsoucí. ZČ. I. 398., Šf Poč.
163., S. N.

Kolloidalný, kolloidalisch. ZČ. I. 398.

z Kolloreda. Sdl. Hr. I. 229., V. 362.

Kolma, y, f., die Radgrube (in der sich
die Mühlräder bewegen). Šm.

Kolme = jak velice, wie sehr. Cf. Tol´me,
so sehr. Slov. Vidz, k. si ma prestrašila.
Phld. IV. 25.

Kolmice = svislice, svislá přímka, svisla,
das Perpentikel. Sl. les. V bodě A vzty-
čujeme či stavíme kolmici AK na přímku
X´X; S bodu K spouštíme (či na bodě K
zavěšujeme) k-ci AK na přímku (ku přímce)
X´ X. Jdč. Geom. I. 9. K. dopadu. ZČ. III.
36., KP. II. 137., Schd. I. 122. Všecky k-ce
na čáře kruhové sbíhají se v jednom bodu,
kterýž jest střed kruhu. Jdč.

Kolmík, u, m. = kolmice. Slov. Phld. II.
4. 116., Ssk.

Kolmo. Bž. 217. Přímka jest na plosek
postavena, stojí n. jest na ploše kolmo;
AB vésti k. k BD. Nz. Vz Kolmo.

Kolmojdoučí = prostopádný. Nz.

Kolmopádný, kolmostojný, senkrecht.
Vz Rst. 427.

Kolmoštěpenec, nce, m., nerost, der
Zinkphyllit. Šm.

Kolmovitosť, i, f. = kolmosť. Sl. les.

Kolmovrtací stroj, senkrecht bohrende
Bohrmaschine. Šp.

Kolmoznačník, u, m. = kolmé značidlo,
die Plantirmaschine. Šp.

Kolmozraký, senkrechten Blickes. Šm.

Kolmý. Vz Kolmo, Kolmice. K. dopad
paprsků, ZČ.; Poloha kolmá ke směru tíže.
ZČ. I. 286 K. směr, KP. I. 436., průřez.
Us. Pdl. Různoběžky n. mimoběžky jsou
k sobě kolmé. Jrl. 1. 6.

Kolna, laš. kolňa. Tč. Cf. Mz. v List.
fil. VIII. 194. K. pícní, na uhlí, na vozy.
Zpr. arch. — K. = myslivna u Dolních
Kralovic, sam. u Plzně; Kollenz, myslivna
u Křivoklátu. PL.

Kolné, ého, n. Kolny, ves u Lišova. Blk.
Kfsk. 850., Rk. Sl.

Kolní, Rad-. K. rameno, Sl. les., hřebík.
Sš P. 31. K. zámek u pušky (puškový).
NA. III. 92., 170.

Kolnice, vz Kolna. — K. = povozní sil-
nice, á^aíia, via plaustri. Šf. Strž. II. 287.
— K. vnitřní či čára kolná vnitřní či hypo-
cykloida či koloběžnice vnitřní, die Hypo-
cykloide; k. zevnější či zevnější Čára kolná,
čára nakolná, nákolnice, epicykloida, die
Epicykloide. Nz. — K., vz Cholenice.

Kolníček, čku, m., vz Kolník. — K. —
malý zákolník. Čch. Petrkl. 3.

Kolničiště, ě, n., das Steckrübenfeld.
Rk.

Kolník. Vz Slb. 689., Cl. Kv. 299., Rstp.
86, Schd. II. 292., Dlj. 15., Kram. Slov.,
S. N., Mllr. 25., Rosc. 145.

Kolníkovník, u, m., bunias, der Meer-
senf. Šm.

Kolno = kolko. Slov. Ssk.

Kolný. Vz Kolnice. — K. strom, der
Pfahlbaum.

Kolnýř, e, m., der Kragen. Čsk.

Kolo u vozu. Vz Bukša, Kram. Slov.,
Mkl. Etym. 124. K. mu vrzá, Kudrna mazá.
Sš. P. 701. K. zavěrací. NA. IV. 4. Když
straka na kole zarepoce, to značí příchod
hostě. Zon. Zbr. II. 70. Na půl kola se ože-
niti (žíti se souložnicí). Us. Tkč. Když štěstí
blyští se, nevěř, zlé příhody boj se: zadní
touž neběží kolejí kolo veždy za předním.
Kom. Hádanka. Sedm je málo, pět moc a
jedno postačí (sedm kol na 2 vozy, pět na
jeden, jedno na tragač). Mor. Brt. Čtyři
nohy bez prstův a bez paty nechávají po
sobě jen dvě šlapy (koleje). Km. 1886. 719.
BRt. — K. šlapací, das Tretrad. Nz., KP.
IL 104., Schd. I. 60.—63., 133, 175. — K.
mlýnské. K. úhelné, NA. IV. 34. K. na hří-
deli, Rad der Welle, KP. II. 23.; na pro-
střední vodu, 100. (NA). IV. 22.); na spodní
vodu 100. (NA. IV. 22), unterschlächtiges
Rad; korečné či na vrchní vodu, oberschläch-
tiges R., ležaté, horizontales R., Sl. les;
kolmé, vodorovné. NA. IV. 22. Šířka, hloub-
ka, naplnění (Füllung) kola. Prm. Mlýn se
dvěma koly moučnými a s třetím kolem
valchy. List. hrad. 15V6. Tč. Mlýn o šesti
koiách. Půh. II. 280. Cf. Vodní. — K. vě-
trné, u hodin, u strojů atd. K. větrní (eklip-
sové), vz Prm. III. č. 21.. NA. IV. 149,
hnací u lokomotivy, KP. 11. 372., přená-
šení hybu zubenými koly, 25., přemítací,
352., reakční či Segnerovo, 101., Mj. 95.,
ZČ. 1. 291., Althanovo, Mj. 95., kuželité,
konisches Zahnrad, Šmr. 145., točivé na
nádraží, jímž vozy s kolejí na jiné koleje
se převádějí, NA. IV. 200., pudné, běžné,
ib. 210.; výměnné na soustruhu, das Wech-
selbad, Včř. Z. I. 70., II. 61., křídlové či
křídelník, das Flügelrad, třecí, Friktionsrad,
běžné, béhací. Lauf-, časoměrné, Chrono-
meter-. Šp. Ve světě se všecko jako k. točí.
Tbz. Má o kolečko víc (zbrklý). Us. Dch.,
Šd. — K. na zločince. Ta věc patří na kolo
(nestojí za nic). Us. Dhn. Hlavu na špic
dejte, kolem mé lámejte. Sš. P. 137. Ně-
které v kola pletiechu. Výb. II. 11. Ctirada
před Vyšehradem na kolo vzbichu. Dal. 26.
Na kolo někoho vzbíti. Št. Kn. š. 169. —
K. = okruh, plocha etc. Dělati pořád další
kola. Dch. Zívnouti na celé k. Vlč. Otvírá
hubu, pokud kola stačí (pokud může). U Žam-
berka. Dbv. Má zástěru na celé k. (okolo
celého těla tak, že konce se pojí). Némc.
II. 17. Smáti se na celé kolo. Us. Spustila
(hubovala) na celé kolo. Kšá. Hra na čaro-
dějné kolo. Vz Km. 1887. 276. — K. =
okroužení atd. Země okolo slunce veliké k.
dělá. Us., Pdl. Je vdaná na půl kola. Vz
Vdaný. Šd. Byla pořád v kole (neustále
tančila). Us. Jsem jako v kole (mnoho za-