653

Konarec, rce, m., der Brause-, Sprudel-
stein. Šm.

Konařici, několik domků u Vsetína.

Konáristý = konáritý. Mor. a slov Za-
sadli si pod starý k, buk. Dbš. Sl. pov.
VIII. 44.

Koňářitý, oprav v: konáritý.

Konárnice, e, f., merisma, houba, Šm.

Konářov, a, m., ves zašlá. D. ol. IV.
391

Koňárovať = koňařiti. Bern.

Konárovatý, faserig, zaserig. Bern.

Konařovice, dle Budějovice, Konarowitz,
ves u Kolína. Sdl. Hr. I. 199., Rk. Sl.

Konarovský, os. jm. Vz Blk. Kfsk. 1340.

Koňařstvo, a, n. = jízda. Vký.

Koňas = kůň. V Bolesl. Vor. — K. =
salam z koňského masa. U Košic. Brnt. —
K. = podvod. Pro ty neřády na šibenice
se dostávají též pro jiné k-sy svrchu pro-
pověděné. Mat. Poličanský. — K.. os. jm.,
vz Žer. Záp. II. 184., Sdl. Hr. IV. 371.

Koňata, y, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 122.,
Sdl. Hr. III. 303.

Konati. Konací společnost Dk. Aesth.
478. — co. Tu hodinku dych k-la (umírala),
joch (já jsem) se tedy spovidala. Sš. P.
775. K. pokusy, soud, slavnosť, řípravy,
Mour., processí, výpravy, sněm, Šmb. S. 11.
111., 166., 295., snesení o něčem, J. Lpř.,
prosbu, Lpř. Sl. I. 86., památku umučení
Krista, Mž. 67., pochod. NA. III. 80. Sen
ma koná (překonává). Slov. Rr. Sb. Ovce
moje, len pomálu, nekonajte veľmi moju
starú hlavu. Sl. spv. I. 15. Konánie (na-
mlouváme) konali, konali, nemohli dokonat,
nemohli děvčátko z komory vyvolať. Koll.
Zp. I. 226. K. divy, pRocházku, studia, sbírky.
Lis Pdl — co komu: hold, Šbr., nástrahy.
Šmb. S. II. 303. — co zač: vojenské služby
za žold. J. Lpř. — co jak: modlitbu ná-
božně, povinnosti svědomitě. Mž. 1., 2. Vo-
jenské služby na koni k. Lpř. Děj. I 84.
Badání, která se ve směru tom k-la. Osv. I.
484. Platy v rakouské měně k. — kde:
plavbu na moři, Osv., přednášky o něčem
na universitě, Us. Pdl., spravedlnost na sou-
dech. J. Lpř. V Berlině k-i v té příčině za
posledních let zkoušky. Mtc. 1. — co nad
čím: soud nad někým k., Šmb. S. II. 227.,
dozorství. J. Lpř. — co s kým: poradu.
Šbr. — co kam: vpády do země. J. Lpř.,
Šmb. — co k čemu: přípravy k válce. Us.
Pdl. — co kdy: Vz k. co kde. Jehož pa-
mátku dnes konáme. Mž. 33. V den památky
dědice čes. země konal svůj vjezd do Prahy.
Šbr. — co proč: Na jehož památku jsme
tu oběť k-h. Mž. 44. — s inft. Nekonali
za nimi doběhnouti, non perseveraverunt
persequentes. BO.

Konavý. K. umělec (výkonný, konající),
ausübender Künstler, Nz., myšlénky, Vch.
Ar. II. 19., rozum (praktický), Dk. Dj. fil.
62., život, Dch , naučení. Pal. Rdh. I. 314.
Filosofie skumná a k-vá. Pal. Rdh. I. 289.

Koncentrický útok. NA. III. 82.

Koncentričnosť, i, f. = soustřednosť, die
Koncentricität. Tš.

Koncentrovací, koncentrirend. K. čočka.
SP. II. 141.

Koncentrovaný; -án, a, o, koncentrirt.
K. roztok, světlo (čočkou). SP. II. 121.,
122.

Koncepce stavební, Smb. S. I. 455.,
architektonická. SP. II. 16.

Konceptní papír, Us., úředník. Cf. Kram.
Slov.

Konceptnictví, n., das Konceptfach. J. tr.

Konceptník, a, m., der Konceptbeamte.
Rk.

Koncert, vz Seslový, Kram. Slov.

Koncertní sál, podium, piano, produkce.
Us Pdl.

Koncertovati. Dnes bude při volné zá-
bavě v zahradních místnostech Besedy ob-
čanské vojenská kapella k. Us.

Koncešse. Vz Jg. Slnosť. 63., 73.

Konciliarní dekret. S. N. XI. 172.

Koncipistský, Koncipisten-. Šm.

Koncipistství, n, das Koncipistenamt.
Šm.

Koncíř, e, m., zbraň, der Schläger. Čsk.

Koncoobvodní vzrůst, endumsprossendes
Wachsthum. Vz Vsamorostlý, Rst. 427.

Koncorostoucí, koncorostlý, endspros-
send. K. rostliny. Vz Rst. 427.

Koncovitý K. chrustavka, cartilago ary-
taenoidea. Kvř. v List filol. 1888. 15.

Koncovkový rým. Dk. Poet. 403.

Koncovní, End-. K. šroub, die Schwanz-
schraube. Rk.

Koncový. K. roura (u hadice), Khl. 5.,
bod přímky, Jdč. Geom. I. 4., ZČ. I. 10.,
pochva (u dreysovky, die Schwanzhülse),
NA. III. 107., slabika, Dk., vzrůst, vz Rst.
427., rým, der Endreim. Dch. Cf. Koncov-
kový.

Kôňča, aťa, n. == honíče, hříbě. Slov.
Prodal som k. i žrebca, kúpil som si mojej
žene čiernu stužku do čepca. Sb. sl. ps. II.
1. 77.

Končá našeho pola = konec, na konec.
Zlinsky. Brt. Cf. Stlúščá, Zvýšá (zvýší),
šířá (zšíří).

Končana, hájovna u Veselí u Vltavotýna.

Končany, míst. jm. Sdl. Hr. III. 196.

Končár, končiar, končjár, u, m. = špička,
die Spitze. Slov. Na končiaroch skalisk.
Lipa 218. Samý vrch to jest vrchovec vrchu
menuje sä končiar, keď je končitý. Hdž.
Čír. 160. Slnko sa ponáhlalo k vysokým
končiarom vrchov tatranských. Ntr. V. 124.
— Hol. 288., Trok. 44. — K. = železný
konec kopí, Hý. Ss., špičatý nůž. Slov.
Šd. — K. = co někam přesahuje ku př.
haluz stromu, která přesahuje na sousedovo
pole. Mor. Šd. — Cf. Končjár.

Končat, u, m., pugio, tulich, dýka, zastr.
BO.

Končata, y, m. K. Jakub. Tk. II. 113.,
V. 91., 92.

Končatý = končitý. Slov. Bern.

Konček, nečku, m. = koneček. Šm. —
K., nečka, m., os. jm. D. ol. II. 257. a j.

Končel, a, m. K. Radom. 1838. Jg. H.
1. 2. vd. 582.

Končení, n., das Endigen; Spitzigmachen.
Bern.

Končený; -čen, a, o, beendigt; zuge-
spitzt. Bern.