654

Končetina. K-ny umělé. Vz Wld. 214.

Končí Lány, les u Petruvce u Luhačo-
vic. Sk.

Končiar, vz Končár.

Končiarka, y, f. = jahoda, fragaria
vesca. Slov. Rr. Sb.

Končíce, dle Budějovice, Kontschitz, ves
u Chlumce v Jičín. Sdl. Hr. V. 362., Rk. Sl.

Končina cesty, finis itineris; K-nu mlu-
venie všichni spolu slyšme (pariter — finem).
BO. — K., k-ny = nejvzdálenější, nejzazší
pozemky statku. U N. Paky. Vik. — K. =
jetelina. Ostrav. Wrch. — K-ny = ostatky,
poslední tři dni masopustní. Ve vých. Mor.
Mtl., Škd., Kčk., Vck., Kld. Slov. Němc.
III. 340. — K., sam. u Čes. Dubu, u Tur-
nova, u Jilemnice, u Semil a u KRálové
Dvora (tam také: Zahájí). PL.

Končinisko, a, n. = jetelnisko, Ostrav.
Wrch.

Končiny, vz Končina. — K , sam. u Po-
lice a u Semil; několik domkův u Náchoda,
u Nového Města nad Met., u Luhačovic a
u Vyzovic; Koutschin vsi u Jablonce a
u Litomyšle; K. Kostelecké, samota u Ná-
choda; K. Zabranské, sam. tamtéž. PL.,
Rk. Sl.

Končíř. Kom. Vz KP. I. 555., Kram.
Slov., Rk. Sl.

Končistá, é, f., vrch Tater na Slov.
Pokr. Pot, II. 43.

Končiti. Str. 736. a. 1. ř. sh. za pří-
klady' přidej: Počíti 2. — co: své vypra
vování. Sml. — čím. Spis ten kouči slovy,
krátkým přehledem. Us. Pdl. — več. Tělo
rybí končí se v ocas; Meč ve špici se koNČí.
Us. Pdl. Jméno končí se v r. Křn. — kam.
Do jícnu končí žlázy slinné. Kk. Br. 10. —
jak. Hudební myšlénky končí se dvojím
způsobem : úplně a neúplně. Zv. Př. kn. II.
28. Žádná hmota sama od sebe pohybo-
vání ani začíti am k. nemůže. Mj. 9. Všecky
bájky končí souhlasně. Mour. Cvič. kn. 11.

Končitý. Výb. I. 297. Lenoch (stolice;
goticky končitý. Kos. Ol. I. 82. Zarezať na
k-to (do špice). Brt. D. 223.

Končívati, vz Končiti.

Končjár, vz Končár.

Končo, a, m. == koník, kůň. Slov. Milý
k. pustil sa hned do skoku. Dbš. Sl pov.
III. 19.

Končour = končár. Medulanský chrám
s jeho ozrutnými balvany a k-ry. Koll.
III. 269.

Končourovitosť, i, f., die Spitzigkeit.
K. germanskogotická. Koll. III. 357.

Kondáš, e, m. = pastýř vepřového do-
bytka, der Sauhirt. Slov. Dbš. Sl. pov. I.
250., Dbš. Obyč. 52., Dch., Pokr.

Kondel, e, m. = veliký kus. K. sněhu
padají. Na Hané. Bkř.

Kondelík, u, m. = kontryhel obyčejný,
hvězdoš, alchimilla vulgaris. Vz Rstp. 491.

Kondensace páry. Šmr. 6. Parní stroj
s k-cí, bez k-ce. Šmr. 75.

Kondensační, Kondensations-. K. stroj,
Zpr. arch. VIII. 47., budova. Krost.

Kondensator, vz Kondensace. Vz KP.
II. 241., V. 101., Šmr. 102., Schd. I. 109.,
148.

Kondiment, u, m. = vepřové maso zse-
kané na malé kousky a vařené v petruželi,
poleji, mátě, šalvěji, kmíne, pepři, ve vej-
cích a octě. Bavor.

Konditional. Cf. Neor. 4., Bž. 167., 171.,
213., Brt. S. 3. vd. 189., Brt. D. 192., 193.

Kondoliti = čuchati. Slov. Bern.

Kondor. Vz Brm. II. 2. 47., 51., Schd.
II. 455., Kram. Slov., S. N.

Kondraš, e, m., der Kronrasch, látka. Rk.

Kondraška, y, f., Weiberrock von Kron-
rasch. Rk.

Kondratce, Kainrathsdorf, ves u Krum-
lova; KondRatz, ves u Vlašimě. Bik. Kfsk.
1340.

Kondratek, tku, m., die Gundelrebe,
oponec. Ostrav. Wrch.

Kondratice, vz Kundratice.

Kondrava, y, f. = pondrava. Šm., Mkl.
Etym. 212.

Kondražka, y, f. = stará, roztrhaná
sukně. Ve vých. Čech. Všk. Vz Kondraška.

Konduktor, vz za Konduktér a KP II.
196., Schd. I. 149.

Kondurec, rce, m., nerost, der Kondur-
cit. Šm.

Kondva, y, f. = konev. Slov. Bern.

Kondvier, u, m. = konev. Slov. Ssk.

Kondylom, u, m., jistá osutiNa. Vz Slov.
zdrav.

Konec, cf. Konati, Šf. III. 554. V MV.
nepravá glossa. Pa. — K. = kraj věci etc.
Tu písničku neumím z konce (od počátku).
Us. Črk. Nevím, jak to z k-ce. Ona má
hned smích, hned bědy na konečku, am
Rande. Dch. Kdepak je mu konec (kde
běhá)? Us. Neni tomu konca kraja. Zlínsky.
Brt. Sadol (sedl) si tam na jej hRob na
konča jej bielych nôh. Sl. sp. 23. Měla věno
své na dvoře konec Bohuslavic. Z. d. op.
Bůh jest v tom bez konce neb bez kraje.
Mojeran, mojeran, ej odkial ťa trhať mám?
Od koNca do konca, ej milému do perca.
Sl. ps. 274. Obema konci v zemi (zralé
obilí kloní se i klasy k zemi a staRý člo-
věk i hlavou). Slov. Rr. MBš. Piť jako piť,
ale hore koncom sa držať (vzhůru, nekle-
sať). Slov. Ib. Do koncóv pekelných. Ž. wit.
22. Co má sedm konců? Jitrnice (sama dva,
dva špejle po dvou a sedmý k. jest, když
se sní). Mor. Brt. — Pozn. K. ve spojení
s předložkami a následujícím genitivem zů-
stává na Mor. nesklonné. Mám to na konec
jazyka. Brt. D. 161. — K. = več věc vy-
chodí, das Ende. K. roku, Sl. les., vojska,
NA. III. 79., století, nehtu, Us. Pdl., kro-
vek. Kk. Br. 5. K. konců byl, že . . . Kos.
S námi to nevezme dobrý k. Us. Cf. K. —
k. času etc. Ku konci května. Mour. Nevíš
tomu konca kraja. Mor. Vck. Do konečného
konce toho nechci (naprosto ne). Us. Vck.
Bude k. žalosti. Ht. Sl. ml. 227. Udělán
mu k. (popraven). Bdl. Už je se spaním
zase konec, ist es aus; Je s ním k.; Je se
svou latinou v koncích, zu Ende; Ta věc
nemá konce; Už je tomu k.; Ještě není k.
všech konců. Dch. Křičeli, že už im je k.
Brt. Dokud se ho koncem (konečně) nedo-
volá. Kappr. Gusl. O ta tráva hore koncom
stojí, len že sa je mrcha kosec bojí. Sl. ps.



	654

	Končetina. K-ny umělé. Vz Wld. 214. Končí Lány, les u Petruvce u Luhačo- vic. Sk. Končiar, vz Končár. Končiarka, y, f. = jahoda, fragaria vesca. Slov. Rr. Sb. Končíce, dle Budějovice, Kontschitz, ves u Chlumce v Jičín. Sdl. Hr. V. 362., Rk. Sl. Končina cesty, finis itineris; K-nu mlu- venie všichni spolu slyšme (pariter — finem). BO. — K., k-ny = nejvzdálenější, nejzazší pozemky statku. U N. Paky. Vik. — K. = jetelina. Ostrav. Wrch. — K-ny = ostatky, poslední tři dni masopustní. Ve vých. Mor. Mtl., Škd., Kčk., Vck., Kld. Slov. Němc. III. 340. — K., sam. u Čes. Dubu, u Tur- nova, u Jilemnice, u Semil a u KRálové Dvora (tam také: Zahájí). PL. Končinisko, a, n. = jetelnisko, Ostrav. Wrch. Končiny, vz Končina. — K , sam. u Po- lice a u Semil; několik domkův u Náchoda, u Nového Města nad Met., u Luhačovic a u Vyzovic; Koutschin vsi u Jablonce a u Litomyšle; K. Kostelecké, samota u Ná- choda; K. Zabranské, sam. tamtéž. PL., Rk. Sl. Končíř. Kom. Vz KP. I. 555., Kram. Slov., Rk. Sl. Končistá, é, f., vrch Tater na Slov. Pokr. Pot, II. 43. Končiti. Str. 736. a. 1. ř. sh. za pří- klady' přidej: Počíti 2. — co: své vypra vování. Sml. — čím. Spis ten kouči slovy, krátkým přehledem. Us. Pdl. — več. Tělo rybí končí se v ocas; Meč ve špici se koNČí. Us. Pdl. Jméno končí se v r. Křn. — kam. Do jícnu končí žlázy slinné. Kk. Br. 10. — jak. Hudební myšlénky končí se dvojím způsobem : úplně a neúplně. Zv. Př. kn. II. 28. Žádná hmota sama od sebe pohybo- vání ani začíti am k. nemůže. Mj. 9. Všecky bájky končí souhlasně. Mour. Cvič. kn. 11. Končitý. Výb. I. 297. Lenoch (stolice; goticky končitý. Kos. Ol. I. 82. Zarezať na k-to (do špice). Brt. D. 223. Končívati, vz Končiti. Končjár, vz Končár. Končo, a, m. == koník, kůň. Slov. Milý k. pustil sa hned do skoku. Dbš. Sl pov. III. 19. Končour = končár. Medulanský chrám s jeho ozrutnými balvany a k-ry. Koll. III. 269. Končourovitosť, i, f., die Spitzigkeit. K. germanskogotická. Koll. III. 357. Kondáš, e, m. = pastýř vepřového do- bytka, der Sauhirt. Slov. Dbš. Sl. pov. I. 250., Dbš. Obyč. 52., Dch., Pokr. Kondel, e, m. = veliký kus. K. sněhu padají. Na Hané. Bkř. Kondelík, u, m. = kontryhel obyčejný, hvězdoš, alchimilla vulgaris. Vz Rstp. 491. Kondensace páry. Šmr. 6. Parní stroj s k-cí, bez k-ce. Šmr. 75. Kondensační, Kondensations-. K. stroj, Zpr. arch. VIII. 47., budova. Krost. Kondensator, vz Kondensace. Vz KP. II. 241., V. 101., Šmr. 102., Schd. I. 109., 148.	Kondiment, u, m. = vepřové maso zse- kané na malé kousky a vařené v petruželi, poleji, mátě, šalvěji, kmíne, pepři, ve vej- cích a octě. Bavor. Konditional. Cf. Neor. 4., Bž. 167., 171., 213., Brt. S. 3. vd. 189., Brt. D. 192., 193. Kondoliti = čuchati. Slov. Bern. Kondor. Vz Brm. II. 2. 47., 51., Schd. II. 455., Kram. Slov., S. N. Kondraš, e, m., der Kronrasch, látka. Rk. Kondraška, y, f., Weiberrock von Kron- rasch. Rk. Kondratce, Kainrathsdorf, ves u Krum- lova; KondRatz, ves u Vlašimě. Bik. Kfsk. 1340. Kondratek, tku, m., die Gundelrebe, oponec. Ostrav. Wrch. Kondratice, vz Kundratice. Kondrava, y, f. = pondrava. Šm., Mkl. Etym. 212. Kondražka, y, f. = stará, roztrhaná sukně. Ve vých. Čech. Všk. Vz Kondraška. Konduktor, vz za Konduktér a KP II. 196., Schd. I. 149. Kondurec, rce, m., nerost, der Kondur- cit. Šm. Kondva, y, f. = konev. Slov. Bern. Kondvier, u, m. = konev. Slov. Ssk. Kondylom, u, m., jistá osutiNa. Vz Slov. zdrav. Konec, cf. Konati, Šf. III. 554. V MV. nepravá glossa. Pa. — K. = kraj věci etc. Tu písničku neumím z konce (od počátku). Us. Črk. Nevím, jak to z k-ce. Ona má hned smích, hned bědy na konečku, am Rande. Dch. Kdepak je mu konec (kde běhá)? Us. Neni tomu konca kraja. Zlínsky. Brt. Sadol (sedl) si tam na jej hRob na konča jej bielych nôh. Sl. sp. 23. Měla věno své na dvoře konec Bohuslavic. Z. d. op. Bůh jest v tom bez konce neb bez kraje. Mojeran, mojeran, ej odkial ťa trhať mám? Od koNca do konca, ej milému do perca. Sl. ps. 274. Obema konci v zemi (zralé obilí kloní se i klasy k zemi a staRý člo- věk i hlavou). Slov. Rr. MBš. Piť jako piť, ale hore koncom sa držať (vzhůru, nekle- sať). Slov. Ib. Do koncóv pekelných. Ž. wit. 22. Co má sedm konců? Jitrnice (sama dva, dva špejle po dvou a sedmý k. jest, když se sní). Mor. Brt. — Pozn. K. ve spojení s předložkami a následujícím genitivem zů- stává na Mor. nesklonné. Mám to na konec jazyka. Brt. D. 161. — K. = več věc vy- chodí, das Ende. K. roku, Sl. les., vojska, NA. III. 79., století, nehtu, Us. Pdl., kro- vek. Kk. Br. 5. K. konců byl, že . . . Kos. S námi to nevezme dobrý k. Us. Cf. K. — k. času etc. Ku konci května. Mour. Nevíš tomu konca kraja. Mor. Vck. Do konečného konce toho nechci (naprosto ne). Us. Vck. Bude k. žalosti. Ht. Sl. ml. 227. Udělán mu k. (popraven). Bdl. Už je se spaním zase konec, ist es aus; Je s ním k.; Je se svou latinou v koncích, zu Ende; Ta věc nemá konce; Už je tomu k.; Ještě není k. všech konců. Dch. Křičeli, že už im je k. Brt. Dokud se ho koncem (konečně) nedo- volá. Kappr. Gusl. O ta tráva hore koncom stojí, len že sa je mrcha kosec bojí. Sl. ps.