655

217. Tak se našé lásce někdy k. stane;
Konec (na konci) Větrova u tej boží muky j
stojí tam má milá, zalomuje ruky. Sš. P.
236., 582. Zlořádům k. učiniti. Mus. 1880.
454. Svej bolesti k. polož. Hr. ruk. 99.
Nenie konce mrtvým tělóm. BO. Není konce
pokladům. Br. Jehož kRálovství nebude
konce; Ktož do konce svého života sstoj
v zatvrzení. Št. Kn. š. 14., 26. Čiň, co čiň,
ene konca hleď, quidquid agis, respice
finem. Opav. Klš. Kde je dobrý k., dobrá
je celá věc. Us. Bž. Hlučný počátek tichý
k. mívá. Lpř., Hkš. Už je s ním k. (na
konečku — umře). Tkč., Dg. Jaká jest věc,
dává znáti k. Šd. Lháti, zváti, jen na ko-
nečky pamatovati. Pk. Žádnú věc nečiň
hned, na konec pilně hleď. Mor. Tč. Čokol-
věk činíš, múdre čiň, na k. pamatuj, nebo
z konca ščastlivého visí užitek tvój. Glč.

I. 99. — K. času atd. Věc ku konci při-
vésti; Věci k. učiniti; Aby to přišlo k ně-
jakému konci. Dch. Není to na konec usta-
noveno (dokoncováno). Us. Dbv. Rozepře
k slušnému konci přicházejí. Štr. Prosím,
aby to v lepší konec obrátil, gelinder auf-
fassen ; A nemohl se mi o to žádný konec
státi; Prosíme za naučenie, kterak tomu
člověku raněnému k. učiniti jmáme podlé
práva, Entscheidung treffen ; Abychom mezi
nimi o to k. učinili; A když ten ortel k.
vezme. NB. Tč. 12., 152., 99., 236., 287.
A pro jeho nevyrčení žádný mi se k. ne-
stal; O to zboží k. míti bude. Půh I. 155.,

II. 4. V Čechách každý v jednom roce k.
béře o svú při; Ku konci a místu něco
přivésti. Vš. 7., 263. A všecko podobenstvie
Kristus pro tento konec přivedl jest. Hus
II. 394. Ktož v čem až do konce sstojí,
ten podlé toho odplatu vezme. Št. Kn. š.
11. V každé věci buď konce. Zpř — Do
konce. Já o tě, synečku, do konca nesto-
jím. Sš. P. 241. — K. = záměr. Na jaký
k. se naši páni do Uher vybrali. Na jaký
k. jest spis ten vytištěn. 1598. Mus. 1880.
161. — K. = sesoukaná nit hodně smolou
natřená. Us. u Rychn. Bvř. — Konce =
popruhy trávnice. Ostrav. Wrch.

Konecchlumí (= na konci chlumu. Pal.
Rdh. I. 241.), Kenetzchlum, ves u Jičína.
Tk. III. 58., Blk. Kfsk. 1340., Sdl. Hr. I.
141., II. 71., 235., V. 362., Rk. Sl.

Konecchlumský z Konecchlumí. Vz Blk.
Kfsk. 1340., Sdl. Hr. V. 362.

Kouecpřed, vz Hysteron pROteRon. Vulgo:
Páté přes deváté. Nz. Vz násl.

Konecprv = konecpřed. Nz.

Koneczad, u, m. = řiť. Bdl.

Konečenstvo, a, n., die Endlichkeit. Pl.
I. 238.

Konečka, y, f. = která je na konci ku
př. v řadě mezi školačkami, nebo která je
z konce dědiny a p. Slez. Šd.

Konečná, é, f., mlýn u Telče; několik
domků u Místka.

Konečník. Rozsedlina, rozštěpina k-ku,
die Mastdarmfissur, Nz. lk., přeplnění, vy-
prázdnění k-ku. Křk. Por. 225., 469. Zúžení
k-ku, strictura Recti. Cf. Slov. zdrav., Čs.
lk. II. 111., V. 398., IX. 27., S. N. — K. =
hraničník, der Endgränzstein. Sl. les.

Konečníkomíchový, anospinalis.

Konečníkový, Mastdarm-. K. kýla, -bruch,
pištěl, -fistel (Wld. 136.), záhyb, -krümmung,
čivy, -nerven, zrcadlo, -spiegel, žíly, -venen,
patradlo, Aftersonde, výhřez, -voRfall, Nz,
lk., vyhloubení, Křk. Por. 220., bougie, Wld.
126., operace, 124., rozpinadlo, 125.

Konečný = závěrečný. K. příčina, causa
finalis, Dk. P. 153., rychlost', Mj. 155., ZČ.
I. 105., resultat, vítězství, Us. Pdl., výměr.
Pr. 1884. 22. — K. = co konec má. K. by-
tosť. MH. 7. — K. = jistý. Zdával se s si-
rotkem tiem, ale na ničemž nezuostali ko-
nečném, kamen zu keinem Abschluss. NB.
Tč. 210. — K. Mat., † 1622.; K. Isaiáš,
1591.; K. J. N.. 1846. Vz Jg. H. 1. 2. vd.
582., Jir. Ruk. I. 383., Sb. Dj. ř. 2. vyd.
259., S. N., Pyp. K. II. 269., Rk. Sl.

Konědojce. Šf. Strž. I. 309., Lpř.

Konědra. Vz Mkl. Etym. 41.

Koněhonec, nce, m., Í7Tnô()a/io?. Lšk.

Konějedský z Konojed. Vz Blk. Kfsk.
1340.

Konejsovic Hory u Hůrek v Příbram-
sku. Kčr. v Kv. 1884. 440.

Konejšiti z ko i nýšiti, noušiti, star. nú-
šiti, movere. Vz Mz. v List. filol. VIII. 188.,
197. Cf. Mkl. Mtym. 218. — koho več.
Ticho ho k-lo v nové myšlénky. Vrch. —
se kde. Kde v řečišti se rovném k-ší. Vrch.
Myth. I. 214.

Konejšivě, besänftigend. Kká., Hrts.

Konejšivý, besänftigend. K. hudba. Vrch.,
slova, Us. Pdl., léky, Linderungsmittel. Sl.
les.

Koněkon, u, m. = koňská síla. Šmr.
v Athen. III. 309.

Koněléčný, ého, m., der Kurschmied.
Us. Pdl.

Konělup, a, m., předměstí, v Turnově.

Koněnohý, pferdefüssig. Lpř.

Končpasy, zaniklá tvrz u Březiny. Vz
Konipas, Rk. Sl.

Koněprusy, dle Dolany, Konieprus, ves
u Berouna. Bř. N. 257., Tk. V. 232., Blk.
Kfsk. 717., Rk. Sl.

Koněrad, a, m., der PferdefReund. Lpř.
Sl. H. 373.

Koněrejd, u, m. = konirejd. Šm.

Koněvychlý, pferdeschnell.

Koněrza, y, m., os. jm. K. Jos., učitel
v Slavkovicích na Mor., přispěvatel do to-
hoto slovníku.

Koněspřežný. K. dráha, Pferdebahn.
St. kn. 1876.

Koněšín, a, m., Koneschin, ves u Ná-
měště. Rk. Sl.

Konětopy, dle Dolany, Konietop, vsi
u Kostelce nad Lab. a u Milína; Konotop,
ves u Loun. Tk. III. 37., 43., Rk. Sl.

Koněuzdný, innoiUrriq. Lpř.

Konev = nádoba obyč. dřevená na vodu
atd., dole širší než nahoře s uchem. Psčk.
Cf. Mkl. Etym. 128. K. na vodu, na kyse-
liny, Prim., na pivo, Us., stříbrná (libato-
Rium), BO., hasicí, hasičská, Wld., secí.
NA. IV. 79. Sedí-li děvče na konvi, ro-
zejdou se smlouvy. Us. — U tří konví
v Praze. Tk. II. 165., V. 245.



	655

	217. Tak se našé lásce někdy k. stane; Konec (na konci) Větrova u tej boží muky j stojí tam má milá, zalomuje ruky. Sš. P. 236., 582. Zlořádům k. učiniti. Mus. 1880. 454. Svej bolesti k. polož. Hr. ruk. 99. Nenie konce mrtvým tělóm. BO. Není konce pokladům. Br. Jehož kRálovství nebude konce; Ktož do konce svého života sstoj v zatvrzení. Št. Kn. š. 14., 26. Čiň, co čiň, ene konca hleď, quidquid agis, respice finem. Opav. Klš. Kde je dobrý k., dobrá je celá věc. Us. Bž. Hlučný počátek tichý k. mívá. Lpř., Hkš. Už je s ním k. (na konečku — umře). Tkč., Dg. Jaká jest věc, dává znáti k. Šd. Lháti, zváti, jen na ko- nečky pamatovati. Pk. Žádnú věc nečiň hned, na konec pilně hleď. Mor. Tč. Čokol- věk činíš, múdre čiň, na k. pamatuj, nebo z konca ščastlivého visí užitek tvój. Glč. I. 99. — K. času atd. Věc ku konci při- vésti; Věci k. učiniti; Aby to přišlo k ně- jakému konci. Dch. Není to na konec usta- noveno (dokoncováno). Us. Dbv. Rozepře k slušnému konci přicházejí. Štr. Prosím, aby to v lepší konec obrátil, gelinder auf- fassen ; A nemohl se mi o to žádný konec státi; Prosíme za naučenie, kterak tomu člověku raněnému k. učiniti jmáme podlé práva, Entscheidung treffen ; Abychom mezi nimi o to k. učinili; A když ten ortel k. vezme. NB. Tč. 12., 152., 99., 236., 287. A pro jeho nevyrčení žádný mi se k. ne- stal; O to zboží k. míti bude. Půh I. 155., II. 4. V Čechách každý v jednom roce k. béře o svú při; Ku konci a místu něco přivésti. Vš. 7., 263. A všecko podobenstvie Kristus pro tento konec přivedl jest. Hus II. 394. Ktož v čem až do konce sstojí, ten podlé toho odplatu vezme. Št. Kn. š. 11. V každé věci buď konce. Zpř — Do konce. Já o tě, synečku, do konca nesto- jím. Sš. P. 241. — K. = záměr. Na jaký k. se naši páni do Uher vybrali. Na jaký k. jest spis ten vytištěn. 1598. Mus. 1880. 161. — K. = sesoukaná nit hodně smolou natřená. Us. u Rychn. Bvř. — Konce = popruhy trávnice. Ostrav. Wrch. Konecchlumí (= na konci chlumu. Pal. Rdh. I. 241.), Kenetzchlum, ves u Jičína. Tk. III. 58., Blk. Kfsk. 1340., Sdl. Hr. I. 141., II. 71., 235., V. 362., Rk. Sl. Konecchlumský z Konecchlumí. Vz Blk. Kfsk. 1340., Sdl. Hr. V. 362. Kouecpřed, vz Hysteron pROteRon. Vulgo: Páté přes deváté. Nz. Vz násl. Konecprv = konecpřed. Nz. Koneczad, u, m. = řiť. Bdl. Konečenstvo, a, n., die Endlichkeit. Pl. I. 238. Konečka, y, f. = která je na konci ku př. v řadě mezi školačkami, nebo která je z konce dědiny a p. Slez. Šd. Konečná, é, f., mlýn u Telče; několik domků u Místka. Konečník. Rozsedlina, rozštěpina k-ku, die Mastdarmfissur, Nz. lk., přeplnění, vy- prázdnění k-ku. Křk. Por. 225., 469. Zúžení k-ku, strictura Recti. Cf. Slov. zdrav., Čs. lk. II. 111., V. 398., IX. 27., S. N. — K. = hraničník, der Endgränzstein. Sl. les.	Konečníkomíchový, anospinalis. Konečníkový, Mastdarm-. K. kýla, -bruch, pištěl, -fistel (Wld. 136.), záhyb, -krümmung, čivy, -nerven, zrcadlo, -spiegel, žíly, -venen, patradlo, Aftersonde, výhřez, -voRfall, Nz, lk., vyhloubení, Křk. Por. 220., bougie, Wld. 126., operace, 124., rozpinadlo, 125. Konečný = závěrečný. K. příčina, causa finalis, Dk. P. 153., rychlost', Mj. 155., ZČ. I. 105., resultat, vítězství, Us. Pdl., výměr. Pr. 1884. 22. — K. = co konec má. K. by- tosť. MH. 7. — K. = jistý. Zdával se s si- rotkem tiem, ale na ničemž nezuostali ko- nečném, kamen zu keinem Abschluss. NB. Tč. 210. — K. Mat., † 1622.; K. Isaiáš, 1591.; K. J. N.. 1846. Vz Jg. H. 1. 2. vd. 582., Jir. Ruk. I. 383., Sb. Dj. ř. 2. vyd. 259., S. N., Pyp. K. II. 269., Rk. Sl. Konědojce. Šf. Strž. I. 309., Lpř. Konědra. Vz Mkl. Etym. 41. Koněhonec, nce, m., Í7Tnô()a/io?. Lšk. Konějedský z Konojed. Vz Blk. Kfsk. 1340. Konejsovic Hory u Hůrek v Příbram- sku. Kčr. v Kv. 1884. 440. Konejšiti z ko i nýšiti, noušiti, star. nú- šiti, movere. Vz Mz. v List. filol. VIII. 188., 197. Cf. Mkl. Mtym. 218. — koho več. Ticho ho k-lo v nové myšlénky. Vrch. — se kde. Kde v řečišti se rovném k-ší. Vrch. Myth. I. 214. Konejšivě, besänftigend. Kká., Hrts. Konejšivý, besänftigend. K. hudba. Vrch., slova, Us. Pdl., léky, Linderungsmittel. Sl. les. Koněkon, u, m. = koňská síla. Šmr. v Athen. III. 309. Koněléčný, ého, m., der Kurschmied. Us. Pdl. Konělup, a, m., předměstí, v Turnově. Koněnohý, pferdefüssig. Lpř. Končpasy, zaniklá tvrz u Březiny. Vz Konipas, Rk. Sl. Koněprusy, dle Dolany, Konieprus, ves u Berouna. Bř. N. 257., Tk. V. 232., Blk. Kfsk. 717., Rk. Sl. Koněrad, a, m., der PferdefReund. Lpř. Sl. H. 373. Koněrejd, u, m. = konirejd. Šm. Koněvychlý, pferdeschnell. Koněrza, y, m., os. jm. K. Jos., učitel v Slavkovicích na Mor., přispěvatel do to- hoto slovníku. Koněspřežný. K. dráha, Pferdebahn. St. kn. 1876. Koněšín, a, m., Koneschin, ves u Ná- měště. Rk. Sl. Konětopy, dle Dolany, Konietop, vsi u Kostelce nad Lab. a u Milína; Konotop, ves u Loun. Tk. III. 37., 43., Rk. Sl. Koněuzdný, innoiUrriq. Lpř. Konev = nádoba obyč. dřevená na vodu atd., dole širší než nahoře s uchem. Psčk. Cf. Mkl. Etym. 128. K. na vodu, na kyse- liny, Prim., na pivo, Us., stříbrná (libato- Rium), BO., hasicí, hasičská, Wld., secí. NA. IV. 79. Sedí-li děvče na konvi, ro- zejdou se smlouvy. Us. — U tří konví v Praze. Tk. II. 165., V. 245.