667

Koralovec, vce, m., elaps corallinus, had
brasilský, die Korallenotter. Vz Schd. II.
485., Brm. III. 414. K. nákrční, die Mädchen-
sehlange, e. higiae. Brm. III. 415.

Koraloví, n. = kopretina. Děvče trhá
lístky k. a říká: Barák, chalupa, statek,
mlejn. Při kterém slově poslední lístek
utrhne, tam se dostane. U Kr. Hrad. Kšť.

Koralovník, u, m., corallina, das Hörner-
moos. Sm.

Koralový. K. ostrovy, KP. III. 369.-370.,
Stě. Zem. 774, rtíky. Arb., Hrts., Čch. Bs.
13.

Koramhus Matěj, Mat. z Charvat, opat,
rektoR univers., f 1536. Vz Jir. Ruk. I. 391.

Koramustyrovati koho = někoho přísně
držeti, kuranzen. U Olom. Sd.

Kořán, a, m K. Jos., quaestor české
univers, v Praze, naroz. 1838. Vz Tf. H. 1.
3. vyd. 157., 161., Pyp. K. II. 429., Mus.
1886. 632., Ukaž. 102., Bačk. Př. 182., Rk.
Sl.

Koranda, y, f., mlýn u Mníška. — K,
y, m., os. jm. Pal. Děj. III. 1. 263., IV. 1.
42. — K. Václ., rektor univers, pražské,
1424, —1519. Vz Tf. H. 1. 3. vyd. 54., Tk.
III 612., IV. 730., VI. 350., VII. 414., Tk.
Žk. 222., Jg. H 1. 2. vd. 583., Jir. Ruk. I.
392., Šb. Dj. ř. 2. vd. 259., Sbn. 533., 563.,
589., 672., 775., S. N., Rk. Sl., Hš. Dod.
II. 23. č. 137., Pyp. K. II. 541, Mus. 1886.
652. — K. V. (kněz). Let. (rejstřík). Sdl.
Hr. II. 81., Bart. 188.

Kořání, n. = kořeny, das Wurzelwerk.
Sl. les. Veliký strom má veliké k. Č. M.
165. — K. = korení. Léčivé k. Čch. Sl. 61.
K. lesní. Čch. Bs. 66., 69.

Koránka, y, f. = kůřička. Slov. Z lipovej
k-ky vodička. Hol. 345.

Kořanka, y, f. = kořalka. U Rychmb.
Dšk.

Korář, e, m. = kůrař, obchodník s horou,
der Bindenhändler. Sl. les.

Korať = kárati. Slez. Tč.

Koratov, a, m., Kainretschlag, ves u Ka-
plice, Rk. Sl.

Korava, y, f., die Oberfläche der Baum-
rinde. Slov. Kôra sama sostává zasa z trích
čiastok, z tej povrchnej kože, čo sä menuje
koráb či korava, potom z lyka a bele. Hdž.
Čít. 193.

Koravina, y, f., inkrustirende Materie.
Nz., Schd. II. 82., Hř., Ssk.

Koravosť. Zanechati nesmírné tvrdosti
a příkrosti a k-sti. Sš. II. 139

Korba = vůz mající podobu otevřené
truhly, der Kastenwagen. Dch., Jdr. Cf.
Mkl. Etym. 130. Keď ta vezmem, budem ťa
biť, nebudem ťa v koči voziť; ani v koči
ani v korbě, nebude ti pri mne dobre. Sl.
sp. 97. K. huntu. NA. IV. 153. — K =
sáně se sedadly. Mor. Vck , Kčk., Kčr.

Korbáč. Kúpim k. jako ruku, budem ťa
biť jako suku. Sl sp. 97. Za dvermi palica,
na klinku k., jak nebudeš dobrá, teraz si
rozbač. Koll. Žp. 240.

Korbáčnice, e, f., die Peitscherin. Slov.
Bern.

Korbáčník, a, m. = karabáčníh, der
Peitscher. Bern.

Korbáčovati == karabáčovati. Slov. Ssk.

Korbel. Řepa na korbel (dosti veliká,
aby mohla býti škrabána). Mor. Tr. Vz
Korbelovati. — K. = stěna etc. List. fil.
VIII. 201. — K. = vyžraný zub. U Č. Tř.
Tkč. Cf. Koráb. — K. = ztrudovatělá švestka.
Zlínsky. Brt. — K., sam. u Sedlčan. — K. =
český národní tanec. Bačk. K , os. jm.
Blk. Kfsk. 1097., Sdl. Hr. II. 18.

Korbelář, e, m., der Humpenmacher;
der Saufer. Šm.

Korbelářka, y, f. = korbelářova žena,
des Humpenmachers Weib; die Säuferin.
Šm.

Korbelářský, Humpenmacher-. Šm.

Korbelec, lce, m. = malý korbel. Vz
KoRbel. Lpř.

Korbelek, lku, m. = vyfoukané vejce.
Brt. D. 223.

Korbeli Dan., kaěz ev. 1825. Jg. H. 1.
2. vd. 583.

Korbelíček, vz Korbel.

Korbelík, vz Korbel. — K = hloubec,
toulec. U Bechyně.

Korbelovati řepu = vyškrabovati ji no-
žem, tak že v ní povstane dutina. Na Hané.
Tr., Wrch. Cf. Vykorbelovati (dod.).

Korbelova Lhota, Korbel-Lhota, ves
u Jevíčka.

Korbice, e, f., vz Korba (sáně). U Polič.
Kšá.

Korbičkový, mit einem Körbchen. K.
vůz. Vz násl.

Korbičný vůz, vz Vůz, Korbičkový.

Korbílek, lku, m. = malý korbel.

Korce, sam. u Turnova. Blk. Kfsk. 1430.,
Sdl. Hr. V. 362., Rk. Sl.

Korček, n. netiek, adianthus.Byl. z 15. stol.
Našla som korčeky, idem sa podívať, ako
bude ten rok obilia podsýpať. Koll. Zp. I.
302. — K. Martin. 1425. Jir. Ruk. 1. 396.

Korčení, n. K. rychlé (lis festinans) roz-
lévá krev. BO. K., jurgia; Bez hněvu a bez
k., sine ira et disceptatione. BO , ZN.

Kórčička, y, f. = hůrčička. Bern.

Korčín, a, m. Tk. IV. 478., VI. 54., VII.
414.

Korčiti se. Šf. III. 559. Uzře Mojžíš dva
židy korčiece se. BO. — se s kým. Korčil
sé jest s mužem. BO. Korčiechu sě židé
spolu řkúce. ZN. — proti komu. Korčiec
sě proti Mojžiešovi; Což sě korčíte proti
mně? BO. - oč. Ale netřeba se o to k.
Hus II. 415. — s inft. Korčíte se ujíti,
contenditis intrare. ZN.

Korčubok, bku, m. = nádoba z kůry
zhotovená. Slov. Tu zas malin čas! Za tymi
dôjdu černice, za černicami čučoriedky a
s korčubkami na ne dietky. Phld. V. 66.

Korčuha, y, f., vz Krčáh. Slov. Ssk.

Korčula, y, f., der Schlittschuh, brusle,
kůsle. Slov. z maď. Na kropľách, na k-lách
sä kížu. Hdž. Čít. 143. — Sldk. 502., HVaj.
BD. II. 95. — K. = ostrov jaderského moře.
Jir. Obr. 137., Mt, S. I. 178.

Korčulan, a, m., der Schlittschuhläufer.
Slov. Vz Korčula. Šd.

Korčulovati sa, Schlittschuhlaufen. Slov.
Vz Korčula, Krapliť sa. HVaj. BD. II. 95.,
Zátur.