669

vede žence do žita. Moravan 1875. Pověry
o bludném kořenu vz v Mus. 1854. 546.
Kořen sladký, vz Rstp. 370.; sviňský, 1140.
(Mllr. 39., 96.); bílý, chenopodium, vz Vše-
dobr, Val. Vck.; Aronův, arum dracunculus.
Dlj. 69., Mllr. 17. K. andělský, Mllr. 13.,
babí, 15, 74., černý, 103., hadí, 16., 81.,
hadimordový, 96., hojící, 16., hřebíčkový,
50., jelení, 19., kamzíkový, 17., 4L, karafia-
tový, 50., krevníkový, 106., kozlíkový, 110.,
krtičníkový, 96., nátkový, 72., pižmový,
103., prostřelený, 50., přímětný, 97., pupen-
cový, 20., řebíckový, 50., šupinovatý, 59..
sv. ducha, 53, 13., svatojanský, 18., třev-
davý, 4L, závratový, 17., 41., zlatohláv-
kový. 18. Vz také tato jednotlivá slova.
— K. nosu. Vz S. N. V. 881. — K. čelistí,
Kk. Br. 17., hory, KB. 2. vd. 3., BO., če-
pele (jímž do jilce jest zasazen). NA. III.
63. — K. = základ atd. V něčem k-ny své
mít. Us. Dch. Přijíti něčemu na kořínek
Šml. Zůstal tam po ní kořínek (nová paní
tak si vede jako předešlá). Us. Vk. Ty si
to pověděly od k-ne (důkladně). Us. Dbv.
Má dobrý k. (když se nemoc zlomí). Tkč.
Viera jest základ a kořen všeho dobrého.
Št. Kn. š. 7. — Něčemu od kořene rozuměti.
Vš. 354. Potřese sě země z kořen. Výb. II.
11. Cf. kořen. Pass. 468., AlxB. 81. Do
kořen. AlxB. 83. — K. v mathem. Vz Od-
mocnina. K. kostkový n. krychlový (ku-
bický). Sim. 142. Výraz: √m a = b se čte:

m^týkořen z a jest b nebo : kořen m^téhostupně z a činí b; Exponent kořene či do-
byvatel. Šim. 128. — K. slova. K. slova
jest onen kmen slova, při kterém se již
dále nevidí, z čeho by sám byl povstal. Gb.
Uv. 8. K. = ona čásť slova, která v též,
buď naskrze nezměněné, buď poněkud pře-
jinačené spůsobě v menším nebo větším
počtu příbuzných slov, co jádro jejich, na
němž Hlavně ponětí lpí, se vyskýtá. Šf. III.
446. Stálá a základní částka slova jmenuje
se k. Šf. III. 458. O tvoření slov zdvojením
kořene: toto, dadám, dudy, gagati, bobula,
boboněk, bobák, bláboliti, čačaný, checho-
tati, chochol, koukol, lelek, prapor atd. Vz
ib. 446. a násl, Mus. 1846. O šíření časo-
slovných k-nů a kmenů vsouváním a při-
rážením souhlásek vz Šf. III. 449., Mus.
1846. K-ny 1. náměstkové čili místojmenní:
m- v mi, my, v- ve vy, t v ten, ta, to, n-
v on, ona, ono atd.; 2. časoslovní: du-ji,
pi-ji, my-ji, vě-ji atd.; k-nů náměstkových
málo. Vz Šf. III. 481. O k-nech slov vz
také v Pdg. 1885. 370. (Vor.). — K. (Kržín),
něm. Kurschin, ves u Bezdružic. Sdl. Hr. II.
109., Rk. Sl.

Koreňa, f. = koření. Slov. Bern.

Kořenáč, der Wurzelsetzling. Sl. les.

Kořenačka, y, f., k-ky = druh hrušek.
Mor. Brt L. N. I. 179. Cf. Kořenůvka.

Kořeňák, u, m. = co rostlo z kořene,
od kořene. Mor. a slez. Šd. — K. = hrnec
na květiny. Us. Psčk.

Kořenářiti,ein Gewürzhändler sein. Bern.

Kořenastý, würzig. Slov. Ssk.

Kořenatý Slavomil. 1840. Jg. H. 1. 2. vd.
583.

Kořenci, několik domkův u Vsetína.

Korencovati = koramustyrovati. U Ro-
nova. Rgl.

Kořenec, nce, m., der Gewürzkuchen.
Šm. - K, os. jm. Arch. IV. 249. — K.,
Korenetz, ves u Boskovic.

Korének, nku, m. = kořínek. Slov. Bern.

Kořeněný; -ěn, a, o, gewürzt. Dch. K.
víno. Vz Kram. Slov.

Kořeněti, ěl, ění, Wurzel fassen. Šm.,
Loos.

Koření = kořeny. Co roste vzhůru k-ním?
Horní zuby. Mor. Brt. — K. byliny. Cf.
Rstp. 2037. Sv. Jana k., herba sc. Johannis,
14. stol., Byl. 15. stol.. Davidovo, Daviďs
Thee, Dch.; hadové, bistoria, Byl. 15. stol.,
morella, dragantea, Mr.; labské, spargus,
Byl. 15. stol.; prsné, Sal. 240., peprné či
štiplavé = pepř. Na jihových. Mor. Brf. K.
bRantové, vz Brantový; krvavé, vz Baruška;
lotové, species lignorum, Holzthee; ústře-
lové, gentiana cruciata, Kreuzwurzel a pul-
vis fumalis offic, der Flussrauch; prostře-
lené = ústřelové; přítržné = veronica, roz-
razil lékařský, tržník; střílové, třílové =
ústřelové; žílové = zemolez, bažanovec,
lysimachia ephemerum, das Münzkraut. Mllr.
42., 50., 64., 84., 94., 110., 111. Zahrada pro
rozličné k. Sdl. Hr. I. 15. Kakés pod šibe-
nicí kořenie ryjí; Kak by býlé a jiné škodné
k. v ní zahynulo. Št. Kn. š. 8., 97. K smrti
nemá žádného k. Sv. ruk. 98. Váží koření.
(= dříme). Val. Vck. — K. krámské. Cf.
Vlšk. 197., 210., Kram. Slov., Sdl. Hr. III.
56., Rk. Si., Slov. zdrav. Přičinil sem Roz-
ličného k. Mst. 5. b. Viera jest k k. při-
rovnána (či k. zde = kořeny?). Št. Kn. š.
33. — K. = tabák. Vojen. usus. Kld. —
K., k.-se. Vz Kořiti se. Co je k.? Mládci
paRáda, staRého zvyk. Kld.

Korenice, před časy město na ostrově
Ráuě, Charentia. Dch.

Kořenice, e, f.. die Gewürzbüchse, ko-
řenka. Bern. — K., Křenitz, ves u Kolína.
Blk. Kfsk. 169., Kk. Sl.

Kořeniti. V lásce kořeněni a založeni,
radicati. ZN.

Kořenítko, a, n. = páchnoucí osoba n.
věc. U N. Kdyně. Rgl. — K. v mathem. =
znaménko odmocnění, odmocnítko, das Wur-
zelzeichen. Nz., Phld. II. 4. 116. K. = zna-
mení této podoby: v (místo latinského r =
radix); Veličina pod k-tkem; Číslo v k-tku.
Šim. 128., 129. 157.

Kořenitý, Wurzel-. K rašelina, der Wur-
zel torf, plodina, -frucht. Šp. — K., Gewürz-,
würzig K. vůně, Dch., chuť. Kk. Fys. 71.
K. ocet. Vz Kram. Slov.

Kořenivo, a, n., die Specerei, Specerei-
waare. Šp.

Kořenivý, radicans, sarmentosus, wur-
zeln, Slb. XLII.; sarmentosus, gewürzhal-
tend. Šm.

Korenko, a, n = otava. Slov. Hdk. C.
379.

Kořenně věřiti. Hus I. 2. — K., nach
Gewürz. K. zapáchali. Ves. IX. 68.

Kořenní, vz Kořenný.

Kořenný, Wurzel-. K. rostliny. Vz 27.



	669

	vede žence do žita. Moravan 1875. Pověry o bludném kořenu vz v Mus. 1854. 546. Kořen sladký, vz Rstp. 370.; sviňský, 1140. (Mllr. 39., 96.); bílý, chenopodium, vz Vše- dobr, Val. Vck.; Aronův, arum dracunculus. Dlj. 69., Mllr. 17. K. andělský, Mllr. 13., babí, 15, 74., černý, 103., hadí, 16., 81., hadimordový, 96., hojící, 16., hřebíčkový, 50., jelení, 19., kamzíkový, 17., 4L, karafia- tový, 50., krevníkový, 106., kozlíkový, 110., krtičníkový, 96., nátkový, 72., pižmový, 103., prostřelený, 50., přímětný, 97., pupen- cový, 20., řebíckový, 50., šupinovatý, 59.. sv. ducha, 53, 13., svatojanský, 18., třev- davý, 4L, závratový, 17., 41., zlatohláv- kový. 18. Vz také tato jednotlivá slova. — K. nosu. Vz S. N. V. 881. — K. čelistí, Kk. Br. 17., hory, KB. 2. vd. 3., BO., če- pele (jímž do jilce jest zasazen). NA. III. 63. — K. = základ atd. V něčem k-ny své mít. Us. Dch. Přijíti něčemu na kořínek Šml. Zůstal tam po ní kořínek (nová paní tak si vede jako předešlá). Us. Vk. Ty si to pověděly od k-ne (důkladně). Us. Dbv. Má dobrý k. (když se nemoc zlomí). Tkč. Viera jest základ a kořen všeho dobrého. Št. Kn. š. 7. — Něčemu od kořene rozuměti. Vš. 354. Potřese sě země z kořen. Výb. II. 11. Cf. kořen. Pass. 468., AlxB. 81. Do kořen. AlxB. 83. — K. v mathem. Vz Od- mocnina. K. kostkový n. krychlový (ku- bický). Sim. 142. Výraz: √m a = b se čte: m^týkořen z a jest b nebo : kořen m^téhostupně z a činí b; Exponent kořene či do- byvatel. Šim. 128. — K. slova. K. slova jest onen kmen slova, při kterém se již dále nevidí, z čeho by sám byl povstal. Gb. Uv. 8. K. = ona čásť slova, která v též, buď naskrze nezměněné, buď poněkud pře- jinačené spůsobě v menším nebo větším počtu příbuzných slov, co jádro jejich, na němž Hlavně ponětí lpí, se vyskýtá. Šf. III. 446. Stálá a základní částka slova jmenuje se k. Šf. III. 458. O tvoření slov zdvojením kořene: toto, dadám, dudy, gagati, bobula, boboněk, bobák, bláboliti, čačaný, checho- tati, chochol, koukol, lelek, prapor atd. Vz ib. 446. a násl, Mus. 1846. O šíření časo- slovných k-nů a kmenů vsouváním a při- rážením souhlásek vz Šf. III. 449., Mus. 1846. K-ny 1. náměstkové čili místojmenní: m- v mi, my, v- ve vy, t v ten, ta, to, n- v on, ona, ono atd.; 2. časoslovní: du-ji, pi-ji, my-ji, vě-ji atd.; k-nů náměstkových málo. Vz Šf. III. 481. O k-nech slov vz také v Pdg. 1885. 370. (Vor.). — K. (Kržín), něm. Kurschin, ves u Bezdružic. Sdl. Hr. II. 109., Rk. Sl. Koreňa, f. = koření. Slov. Bern. Kořenáč, der Wurzelsetzling. Sl. les. Kořenačka, y, f., k-ky = druh hrušek. Mor. Brt L. N. I. 179. Cf. Kořenůvka. Kořeňák, u, m. = co rostlo z kořene, od kořene. Mor. a slez. Šd. — K. = hrnec na květiny. Us. Psčk. Kořenářiti,ein Gewürzhändler sein. Bern. Kořenastý, würzig. Slov. Ssk. Kořenatý Slavomil. 1840. Jg. H. 1. 2. vd. 583.	Kořenci, několik domkův u Vsetína. Korencovati = koramustyrovati. U Ro- nova. Rgl. Kořenec, nce, m., der Gewürzkuchen. Šm. - K, os. jm. Arch. IV. 249. — K., Korenetz, ves u Boskovic. Korének, nku, m. = kořínek. Slov. Bern. Kořeněný; -ěn, a, o, gewürzt. Dch. K. víno. Vz Kram. Slov. Kořeněti, ěl, ění, Wurzel fassen. Šm., Loos. Koření = kořeny. Co roste vzhůru k-ním? Horní zuby. Mor. Brt. — K. byliny. Cf. Rstp. 2037. Sv. Jana k., herba sc. Johannis, 14. stol., Byl. 15. stol.. Davidovo, Daviďs Thee, Dch.; hadové, bistoria, Byl. 15. stol., morella, dragantea, Mr.; labské, spargus, Byl. 15. stol.; prsné, Sal. 240., peprné či štiplavé = pepř. Na jihových. Mor. Brf. K. bRantové, vz Brantový; krvavé, vz Baruška; lotové, species lignorum, Holzthee; ústře- lové, gentiana cruciata, Kreuzwurzel a pul- vis fumalis offic, der Flussrauch; prostře- lené = ústřelové; přítržné = veronica, roz- razil lékařský, tržník; střílové, třílové = ústřelové; žílové = zemolez, bažanovec, lysimachia ephemerum, das Münzkraut. Mllr. 42., 50., 64., 84., 94., 110., 111. Zahrada pro rozličné k. Sdl. Hr. I. 15. Kakés pod šibe- nicí kořenie ryjí; Kak by býlé a jiné škodné k. v ní zahynulo. Št. Kn. š. 8., 97. K smrti nemá žádného k. Sv. ruk. 98. Váží koření. (= dříme). Val. Vck. — K. krámské. Cf. Vlšk. 197., 210., Kram. Slov., Sdl. Hr. III. 56., Rk. Si., Slov. zdrav. Přičinil sem Roz- ličného k. Mst. 5. b. Viera jest k k. při- rovnána (či k. zde = kořeny?). Št. Kn. š. 33. — K. = tabák. Vojen. usus. Kld. — K., k.-se. Vz Kořiti se. Co je k.? Mládci paRáda, staRého zvyk. Kld. Korenice, před časy město na ostrově Ráuě, Charentia. Dch. Kořenice, e, f.. die Gewürzbüchse, ko- řenka. Bern. — K., Křenitz, ves u Kolína. Blk. Kfsk. 169., Kk. Sl. Kořeniti. V lásce kořeněni a založeni, radicati. ZN. Kořenítko, a, n. = páchnoucí osoba n. věc. U N. Kdyně. Rgl. — K. v mathem. = znaménko odmocnění, odmocnítko, das Wur- zelzeichen. Nz., Phld. II. 4. 116. K. = zna- mení této podoby: v (místo latinského r = radix); Veličina pod k-tkem; Číslo v k-tku. Šim. 128., 129. 157. Kořenitý, Wurzel-. K rašelina, der Wur- zel torf, plodina, -frucht. Šp. — K., Gewürz-, würzig K. vůně, Dch., chuť. Kk. Fys. 71. K. ocet. Vz Kram. Slov. Kořenivo, a, n., die Specerei, Specerei- waare. Šp. Kořenivý, radicans, sarmentosus, wur- zeln, Slb. XLII.; sarmentosus, gewürzhal- tend. Šm. Korenko, a, n = otava. Slov. Hdk. C. 379. Kořenně věřiti. Hus I. 2. — K., nach Gewürz. K. zapáchali. Ves. IX. 68. Kořenní, vz Kořenný. Kořenný, Wurzel-. K. rostliny. Vz 27.