670

svz. Rolníka nového věku. K. větve. Rosc.
3. — K. zlo (radikalní), Dk. Dj. f. 90., Rým,
Dk. Poet. 404., MaRie, vz Nanebevstoupení-
— K. = vonný. K. zboží, SpeceReiwaaRen,
hnízdo, würzig, Dch., vůně, KP. V. 335.,
zápach, Mj. 49., Rostliny. NA. IV. 91. —
K. Kopec, myslivna u Řichmburka.

Kořenohonný, wurzelnd. Vz Rst. 428.

Kořenojedec, dce, m., der Rhizophag.

Kořenokaz, a, m., dendroctonus, der
Wurzelborkenkäfer. K. třpytivý, d. micans,
der Wurzelknotenkäfer. Sl. les. — K., u,
m. K. zemákový, Rhizoctonia solani, na cho-
rých hlízách vyskytají se neštovice, die
Pockenkrankheit der Kartoffeln; k fialový,
r. violacea, houba se objevuje na šafránu,
der Safrantod o. die Krankheit des Safrans.
K. vojtěškový či kružný, byssothecium cir-
cinans, ničí vojtěšku, která na poli kruho-
vitě hyne, hl. ve vlhkých polohách, der
Wurzeltödter der Luzerne. Pta. Cf. Kořeno
mor.

Kořenolilijice, e, f., rhizoerinus. Ves.
IV 41

Kořenomor, u, m., rhizoctonia, der Wur-
zeltödter, Houba. K. šafránový, r. crocorum;
lucinkový, r. medicaginis; mechový, r. mu
scorum. Vz Rstp. 1972. Cf. Kořenokaz.

Kořenonožec. V 2. ř. tohoto članku oprav
-füsser ve: -füssler a 10. ř. dírkování v: dír-
kovaní. Cf. Frč. 8. 10., Schd II. 544.

Kořenopis, u, m., die Rhizographie. Šm.

Kořenopisec, sce, m., Rhizograph. Šm.

Kořenoplodný, wurzeltreibend. K. ro-
stliny. Rose. 81., Hg. Z říše rostl 204.

Kořenosečec, čce, kořenosek, a, m., ein
Wurzelhackender. Šm.

Kořenosečný, wurzelhackend. Šm.

Kořenovati = odmocňovati, die Wurzel
ziehen. Šd.

Kořenovatina, y, f. = rostliny s dlou-
hými kořeny. Obt.

Kořenovatka, der Rindenfasen, Houba.
Vz Rstp. 1988.

Kořenovitý, wurzelartig. K. výběžky.
Frč. 8. Cf. Rst, 428., Rosc. 56.

Kořenovka, y, f., monotropa, das Ohn-
blatr. Šm.

Kořenovník, der Manglebaum. K. obecný,
r. mangle; svíčkový, r. candeiaria; válco-
vitý, r. cylindrica; koželužský, r. rheedii;
vznešený, r. gymnorhiza. Vz Rstp. 538.,
Schd. II. 283.

Kořenovníkovitý. K. rostliny, rhizopho-
reae: kořenovník. Rstp. 538.

Kořenový. K. řepa, Dlj. 18., vlákna. Hg.
Cf. Rst. 428 — K. slova a odvozená. Vz
Bž. 223. — K. veličiny. Šim. 128.

Kořenoznalství, n., die Rhizologie. Rk.

Kořenožrout, a, m., rhizophagus, brouk.
K. uhlazený, r. politus ; nestejnotvárný, dvou-
skvrnný, r. bipustulatus; stlačený, r. de-
pressus. Kk. Br. 144

Kořensko, a, n., sam. u Vltavotýna.

Kořenský, ého, m., mlýn u Blatné. —
K., os. jm. 1612. Vz Mus. 1884. 504., Žer.
Záp. II. 185., Sdl. Hr. I. 255, III. 303., IV.
371., S. N., Blk. Kfsk. 1341. — K. Jos.,
učitel měšťan, školy na Smíchově, cesto-
vatel a spisov. Vz Tf. H. 1. 3. vd. 167.

Kořenůvka, y, f. = kořenačka hruška.
Mor. Brt., Vck.

Koret, u, m. = čásť kroje černohorského
pokrývající prsa, z červeného sukna uměle
vyšívaná a lemovaná. Hlč.

Korezník, a, m., Korasker Mühle, mlýn
u Znojma.

Korhel = opilec. Slov. U Místka na Mor.
Škd. Na Zlínsku. Brt. Cf. Chorherr. Brt;. K.
zdraví a i rozum tratí. Slov. Té. Uchovaj
ma, panenko Maria, za k-la íť. Sl. ps. 346.
To je k., to je ožran. Koll. Zp. II. 276. (I.
219.). Akoby ja vyšla proti k-ovi, čo mi
prepil žito ešte na koreni; Hej, už som sa
vydala za muža k-la, hej prepil mi oplecko
i rebrík z pitvora. Sl. sp. 85., 178. Tri po-
kuty zasluhuje k. zlorečený: ža korhelstvo
i za vinu i za pohoršení; K. samochtíc po-
spíchá k bídě. Glč. I. 142., II. 184.

Korhelica, e, f., das Saufgelage. Slov.
Bern. — K, die Saufgesellschaft. Bern. —
K. = šenkovna Beru. — K. = ožralství.
Bern. — K = žena se op jejicí. Vz Kornel.
Mal ženu k-cu. Slov. Hdž.

Korheliti = korhelovati

Korhelkyňa, é, f. = žena korhelica. Kdě
gazdina k., tam je i prázná kuchyňa. Laš.
Tč.

Korhelňa, ě, f. == jizba v krčmě, kde kor-
helové sedávají. Krčmová k. Slov. Syt. Táb.
221. Vz Korhelnice.

Korhelnica, e, f. = korhelna. Slov. Sokl.
I. 323.

Korbelovati, saufen, sehr trinken. Slov.
Bern.

Korhelovňa, ě, f. = korhelňa. Slov. Bern.

Korhelský, Sauf-, Säufer-. Slov. Bern.

Korhelstvi, korhelstvo, a, n. = ožralstvi.
Slov a mor. Dve pokuty zasluhuje, kdo
k-stvo oblubuje; Kdo k-stvo oblubuje, ten
sám sebe (= sobě) škodí, tratí rozum i tvář
mění, do potupy vchodí; K. idě k všelijakej
bídě. Glč. II. 184., 263.

Korhoň, ě, m. = nezvedené děcko; děcko
větší, které by se ještě rádo pěstovalo, orgoň.
Vz Orgoň Zlínsky. Brt. D.

Koriandr, z lat. koriandrum a to z řec.
xoqíawov od xógíg. štěnice, poněvadž silný
zápach této byliny stěnice zapuzuje. Bdl.,
Byl. 15. stol. Cf. Slb. 587., Schd. II. 301.,
Rstp. 766., Čl. Kv. 349., Kram. Slov., Mllr.
36.

Koriandrovitý. K. rostliny, coriandreae :
koriandr. Rstp. 766.

Korice, e, f. = ošatka na vyválený chléb.
Slov. Pokr. Pot. II. 288.

Koridon, a, m. Hra na k-na na Slov.
Vz Sb. uč. 1858. 190.

Kořilkovati. demüthig kriechen. Šm.

Kořím, a, m., zašlá obec na Mor. D. ol.
X. 580.

Kořiň, a, m. = kořen. Laš. Tč. Dveři sú
do kořiň otevřené. Laš. Tč.

Kořinatý = kořenitý, velké kořeně ma-
jící, grosswurzelig. Ltš. Tč.

Kořínčí, n., die Wurzeln Šm.

Kořínek. Slb. XLII., Rst. 428., 168. —
K. = osrdí. Us. Šg. — K., nka, m., os. jm.
Tk. Žk. 216. — K. Jan, jesuita, † 1680.;
K. Václ. 1838. Vz Jg. H. 1. 2. vd. 583.,