671

Jir. Ruk. I. 396., Šb. Dj. ř. 2. vd. 260., S.
N., Rk. Sl. — K. Frant., prof. v Praze,
1831.—1874. Vz Tf. H. 1. 3. vd. 146.. 164.,
165., 181., Šb. Dj. ř. 2. vd. 260., S. N., Pyp.
K. II. 541., Ukaz. 102., Bačk. Př. 118., Rk.
Sl. - K. Jos., nar. 1829., prof. v Jindř.
Hradci. Vz Tf. H. 1. 3. vd 173., Rk. Sl.

Kořínkářka, y, f., die Kräutlerin. Šm.

Kořinkula, y, f., die Kräutierin, das
Kräutlerweib. Slez. Tč.

Korinthiti, korinthovati = po korintsku
vilně zíti, y.o()iv&tá^siv. Sš. I. 153., 155.

Korinthský sloh, sloup. KP. I. 119.

Koriosot, u, m., K. Schradrův = prostře-
dek ku konservování předmětů kožených.
Wld.

Kořist = zisk. My kořisti nehledíme.
1437. Cís. Sigm. — K. = loupeš. Št. Kn.
š. 168. Cf. Rk. Sl, V MV. nepravá glossa.
Pa. K. triumfní u Římanů. Vz Vlšk. Dostati
se někomu za k. Mour.

Kořistipřejný = korisť dávající, Beute
verleihend. Lpř. I. 504.

Kořistitel, e, m. = kořistník. Dch.

Kořistiti, kořisťovati. — co. Že sobě té
říčice kořisťovati nechtěl. NB. Tč. 116.. 238.
— z čeho: ze sporů jiných. Us. Pdl., Té. —
kde: v Persepoli. J. Lpř. — se čím: cizím
zbožím. 1606. Wtr. — se nad čím proti
komu. Srovnej se s ní o všecko, nekořisťuj
se nad něčím proti ní. Črn. Z.

Kořistivosť, i, f., die Beutelust. Dch.

Kořistivý = kořistlivý. Lpř. Dj. I. 121.

Kořistka, y, m , os. jm. K. Kar., dr. a
prof. v Praze, nar. 1825. Vz Tf. H. 1. 3. vd.
166., 167., 195., Sté, Zem. 459., 462., 473 ,
687., 711., 798., S. N., Rk. Sl., Pyp. K. II.
268., Ukaz. 102., Tf. Mtc. 292

Kořistně = loupežné, räuberisch. Bern.

Kořistné, ého, n., das Prisengeld (im
Seewesen). Rk.

Kořistnický, Freibeuter-. Šm.

Kořistný také = z čeho lze kořisť (zisk)
bráti, nützlich. K. pole, robota. Laš. Tč.

Kořisťovati, vz Kořistiti.

Kořiti, beugen, zu Paaren treiben. Cf.
Mkl. Etym. 130. — koho. Že jich majum
(mají) ješče dvě (dcery), něch jich (je) ko-
řum (koří, káří, kárají, trestají) lepší jak
mně (mne). Sš. P. 775. — se kam: v zem,
zur Erde. Dch. Koří se k nohám svého ho-
spodáře. Brodž. — se proti komu. Ne-
přátelé jejich proti nim se kořili. Kron. hrad.
355. — se jak, kde proč. Šíje otrocky se
koří. Kká. K sl. j. 162. Před ním ať se
hrůzou koří třebas celé narody. Exc.

Kořivý, verehrend, in Demuth anbetend.
Dch.

Korjuha, y, f. = svatební vůz. Slov. Němc,
Hdk. C. 379., Vchř. Už k. zlatá pěkné uchy-
staná. Hdk. C. 132.

Korka, vz také: korek. Rstp. 1400. —
K. = taška, prejs na střechu. Kom. — K.,
y, m., os. jm. K. Pav. Jg. H. 1. 2. vd. 583.,
Jir. Ruk. I. 397., Blk. Kfsk. 1340., Ukaž.
102.

Korkalky, pl., f., u rybářů, Flosse (Stücke
von Kork am obersten Saum des Zuggarns).
Šm.

Korkan, u, m., korksaures Salz. Sl. les.

Korkodub, u, m. = dub korkový, quer-
cus suber. Rstp. 1400.

Korkonti v Čech. Vz. Šf. Strž. I. 531.,
S. N., Rk. Sl.

Korkoŕezba, y, f., die Korkbildnerei,
Phelloplastik. Nz., S. N.

Korkořezbář, e, m., der Korkschnitzjer.

Korkosošník, a, m. = korkořezbář. Šm.

Korkotah, u, m. = korkotěž.

Korkotěž, e, m. = korkotah, der Kork-,
Pfropfenzieher. Rk.

Korkovací stRoj k láhvím. Wld. Vz
násl.

Korkovadlo, a, n. = korkovací stroj. K.
k sudům, k láhvím. Wld., Prm. IV. 229.

Korkovitý, korkartig. K. kůra. Sl. les.,
Rst. 428.

Korkovrt, u, m., der Korkbohrer; Rat-
tenschwanz. Šp.

Korkový. K koberec, das Lynoleum,
Dch., Prm. IV. 127., dub, vz Korkodub, tka-
nina, Korkgewebe, jilm, vz Brest, vrstva.
Sl les. Cf. Rst. 428.

Korkyně, ě, f. (od Korky, nora. Korka,
Pal. Rdh. I. 134.), Korkin, ves u Mníška.
Blk. Kfsk. 1340., Sdl. Hr. V 284., Rk. Sl.

Korlátky, pl., f. = karlátka. Slov. Bern.

Korlátský zámek. Tk. Žk. VIL 176.,
179.

Korma. Vz Mkl. Etym. 156., List. fil.
1882. 20.

Kormajzlík, a, m. = dršgrešle, lakomec.
U Rychn. Msk. Vz Kormouzlík.

Korman, a, m. = vinopal, žid. Co na
nás vytáhne k. ve Slovákoch, je šak my to
vytáhnem dole na Hanákóch. Sš. P. 531.

Krmcaja kniga (krmčí kniha) = corpus
juris canonici řecko-slovanské církve. Bdl.
ZSf. 78.

Kormčí, ího m. = kormidelník. Šm.

Kormica, e, f. K. leživá. sagina procum -
bens, rostl. Let. Mt. S. VIII. 1. 37.

Kormidelní, Steuer-. K. kolo, Pdl.,
dřevo. Lpř.

Kormidelnictví, n., die Steuermanns-
kunst. Lpř.

Kormidlo. Cf. List. fil. 1882. 20.

Kormidlovať, vz Kermeňovať.

Kormoran, die Scharbe. Cf. KP. III.
389., Schd. II. 474., S. N., Rk. Sl.

Kormoutiti z ko i rmoutiti, jehož r jest
předsuvka, strč. mútiti. List. filol. VIII. 189.
Řeřicha kormoutí břicho. Háj.

Kormouzlik, vz Kormajzlík.

Kormuuda, y, m. K. J., prof. v Ml.
Bolesl. † asi r. 1886. Vz Bačk. Př. 172.

Kormutlivý, vz Kormoutlivý. Iv. zvěsť.
Msn. Or. 34.

Kormutník, a, m. Žádal, aby k-ci (církve)
vyloučeni byli. Sš. II. 59.

Kormutný = kormoutlivý. K. práce. Osv.
V. 765.

Korna, y, f. = druh troubil. Vz KP. II.
310., 312.

Kornáč, e, m. == led. Vz Matěj. Slov.
Sldk. 606., Ssk

Korňačka, y, f. = želva. Šd.

Kornas, a, m. = vepř. Na Šarišsku Koll.
Zp. II. 509.