674

náspu, Krone der Brustwehr. Čsk. K. před-
prsně (svrchní její svah). NA. III. 145. K.
hráze, die Dammkrone. Dch. — K. = kůra,
die Baumrinde. Mor., slez. a slov. Šd., Vchř.,
Mtl., Zkl., Wrch. Z dubové koruny dělá se
luh. Luš. Tč. Korunky, die Gerberlohe.
Wrch. — K, Mariakron, ves u Zábřehu.
K. = vrch u Obecnice v Příbram. Krč.
v Kv. 1884. 435., 437. — U tří, pěti korun
v Praze. Tk. II. 199., 166., V. 71.—73. Sv.
Koruny klášter, lb. 4.80. Vz Korunka.

Korunáč = silurská zkamenělina, cono-
cephalites. Frč. G. 60. K. sličný, calymene
Blumenbachi. Ib. 69. — K. = korunovitý
nebozez, der Kronenbohrer. Hř., Hrbk.

Korunatý. K. rostliny (plátečnaté, dvoj-
obalné), plantae petalatae, kronentragende
Pflanzen. Nz.

Korud, vz Korunt, Rk. Sl.

Korunice, e, f = korunování, zákop na
hřebenu předprsně kryté cesty zdělaný, die
Krönung. NA. III. 158., S. N V. 961.

Korunka, vz Koruna, Vlšk. 186. — K.,
ves u Chocně. Rk. Sl.

Korunní svícen, Kronleuchter, náznaky,
- insignien, majetek, -gut, Dch., důchody,
Šmb., lesma, Hvozd, -forst, SI. les., květ,
Osv. Vl. 40., hlava, vz Zaobkolesiti, Us.,
sudí, Posp., hradba, Kronenwerk, n., NA.
III. 143, strom. Sbtk. Rstl. 106. Cf. Ko-
runa co do významů.

Korunobleský = blýskající se korunou,
ozdobou K panna. Sš. Bs. 94.

Korunokrádežný, kroneniaubend. K.
manové. Mikovec. Dim. 71.

Korunokvětý. K rostliny, corolliflorae.
Slb. XLII. Vz Rstp. 1007., Kat. 428.

Kurunopodobný, der Krone ähnlich. Pl.
II. 386.

Korunorožec, žce, m. K. Schäfferův,
cerocoma Schaefferi, der Federbuschkäfer.
Brm. IV. 142.

Korimov, a, m.. Kronsdorf, ves v Kr-
novsku ve Slez. Sd.

Korunovační slavnosť, Šmb. S. II. 274.,
přísaha, sál, klenoty, insignie. Us. Pdl.

Korunování na císařství, Mus. 1880. 94.,
na král. české. Dal. 84., 114., 133., 136., 151.,
157., 173., Tk. II. 299., Rk. Sl. - K =
korunice. K. náspu, das Couronnement. Čsk.

Korunovati koho. Ž. wit. 8. 6., 102. 4.
— nač: na krále, šp. m. : za krále, na krá-
lovství, králem. Tk. — k čemu. Sigismund
k-ván jest k uherskému království. Dač. I.
10. — čím, kým. Války korunovány zna-
menitým výsledkem. J. Lpř. Má býti k-na
královnú. Biancof. 108. K-ván jest Albrecht
králem uherským. Let. 106. K. koho prvým
králem, českým králem. Dal. 84., 114. Ctí
k-val jsi jej. GR. Krytou cestu zákopem k.
NA. III. 158.— kde. Byl v Praze koruno-
ván. Us. Oblehl Bělehrad, kdež se korunují
králové. Let. 353.

Korunový. K. pila, vz Pila. K. lupeny,
plátky, petalae, die Kronenblätter, Sl. les.,
sklo, vz KP. II. 150., nebozez. Vz NA. IV.
129. Vz Kornnáč.

Korunt. Vz KP. III. 187., Bř. N. 188.,
Šf. Poč. 295., Schd. I. 337., II. 39, 40.,
KP. IV. 297., Kram. Slov.

Korušina, y, f., rhamnus frangula. Vz
Krušina. Slov. Rr. Sb.

Korutané, vz. Tk. I. 612.

Korutany. Vz Tk. I. 612., VI. 217., Rk.
Sl., Bart. 269.

Korvata, y, f. = nádoba z kůry (baňka
z kôry). Slov. Ssk. — K. = komnata. Mor.
Sš. P. 32.

Korveta, správněji: Korvetta.

Korybaňka, y, f. = korýtko k pití u stu-
dánek. Slov. Vchř.

Korybut, a, m. SbH. 506., S. N., Rk. Sl.

Korybutovič Sigm. Tk. IV. 730., VI.
5., 170., Tk. Zk. 222.

Korýca, pl., n. == jm. polí na Vsacku.
Vck.

Korycany, dle Dolany, Koritzan, ves
u Mělníka. Tk. II. 425., 445., III. 55., 86.,
IV. 172., 173., V. 123., Tf. Odp. 267., Blk.
Kfsk. 951., Rk. Sl.

Korycanský. K. vrstvy. Vz Bř. N. 265.

Korycký. K. jeskyně, sídlo nymf na Par-
nassu. Truhlář.

Koryčany. Žer. Záp. II. 32.

Korydalin, u, m., das Korydalin. Nz.

Koryfej, e, m. Vm.

Korynka, y, f., jm. feny. Škd.

Koryntovský Mlýn u Středokluk.

Korýš, e, f. = tvrdá kůže, harte Haut.
Slov. Ssk. — K, vz Korejš.

Korýšovitý. K. zvířátka, Krustenthier
chen. Tč. exc.

Koryta, pl., n., Kořit, ves u Kostelce n.
Orl.; Korith, ves u Klatov; údolí u Nové
Huti u Berouna. Blk. Kfek. 1341, Sdl. Hr.
II. 277., III. 108., Rk. Sl.

Korytář, e, m., der Trogmacher. Bern.

Korytářiti, il, ení, einen Trogmacher
machen. Bern.

Korytářský, Trogmacher-. Bern.

Korytářství, n., das Trogmacherhand-
werk. Bern.

Korýtko, vz Koryto. K. svodné pro
ucho. Wld. 28. — K., Koreitko, ves u Ma-
netína; Georgenthal, samota u Poličky. Blk.
Kfsk. 358., Rk. Sl.

Korýtkový. K. žito. Vz Kilian.

Korytná, é, f., Koritna, ves u Uher.
Brodu. D. ol. IV. 58.

Korytuáč, vz Korytnačka.

Korytnačka = želva. Koll. III. 59., Dbš.
Sl. pov. III. 3. Mušle Čili k-ky na tření
barev. Koll. IV. 133.

Korytňák, a, m., os. jm. NB. Tč.

Korytnatý, zahnfächerig. Vz Rst. 428.

Korytnica, e, f. = korytnačka. Slov.
Rb. — K. Na nízkých Tatrách či horách
liptovských je vrch Prašivá, na jehož úpatí
jest svétoznámá lázeň K. Pokr. Pot. II. 9.,
Ntr. IV. 47., Sokl. II. 551.

Koryto, vz Mkl. Etym. 133. K. = řeky
(řečiště), Šf. Strž. II. 518., potoční (poto-
číště, das Bechbett), Sl. les., na barvu,
Farbtrog, Šp., hasicí u polní výhně, Pdl.;
k. na střechu (preis, vz Skřidlice), mor.,
Hý.; nástroj včelařský, jehož užívají krmíce
včely, Futternapf, ve vých. Čech. Všk.; k.
či brázda, po níž se roztopená litina z peci
vypouští, NA. IV. 173.; k. stěženní, der
Mastbehälter. Lpř. — K. = necky. Mor. a