Předchozí (673)  Strana:674  Další (675) |
|
|||
674
|
|||
|
|||
náspu, Krone der Brustwehr. Čsk. K. před-
prsně (svrchní její svah). NA. III. 145. K. hráze, die Dammkrone. Dch. — K. = kůra, die Baumrinde. Mor., slez. a slov. Šd., Vchř., Mtl., Zkl., Wrch. Z dubové koruny dělá se luh. Luš. Tč. Korunky, die Gerberlohe. Wrch. — K, Mariakron, ves u Zábřehu. K. = vrch u Obecnice v Příbram. Krč. v Kv. 1884. 435., 437. — U tří, pěti korun v Praze. Tk. II. 199., 166., V. 71.—73. Sv. Koruny klášter, lb. 4.80. Vz Korunka. Korunáč = silurská zkamenělina, cono-
cephalites. Frč. G. 60. K. sličný, calymene Blumenbachi. Ib. 69. — K. = korunovitý nebozez, der Kronenbohrer. Hř., Hrbk. Korunatý. K. rostliny (plátečnaté, dvoj-
obalné), plantae petalatae, kronentragende Pflanzen. Nz. Korud, vz Korunt, Rk. Sl.
Korunice, e, f = korunování, zákop na
hřebenu předprsně kryté cesty zdělaný, die Krönung. NA. III. 158., S. N V. 961. Korunka, vz Koruna, Vlšk. 186. — K.,
ves u Chocně. Rk. Sl. Korunní svícen, Kronleuchter, náznaky,
- insignien, majetek, -gut, Dch., důchody, Šmb., lesma, Hvozd, -forst, SI. les., květ, Osv. Vl. 40., hlava, vz Zaobkolesiti, Us., sudí, Posp., hradba, Kronenwerk, n., NA. III. 143, strom. Sbtk. Rstl. 106. Cf. Ko- runa co do významů. Korunobleský = blýskající se korunou,
ozdobou K panna. Sš. Bs. 94. Korunokrádežný, kroneniaubend. K.
manové. Mikovec. Dim. 71. Korunokvětý. K rostliny, corolliflorae.
Slb. XLII. Vz Rstp. 1007., Kat. 428. Kurunopodobný, der Krone ähnlich. Pl.
II. 386. Korunorožec, žce, m. K. Schäfferův,
cerocoma Schaefferi, der Federbuschkäfer. Brm. IV. 142. Korimov, a, m.. Kronsdorf, ves v Kr-
novsku ve Slez. Sd. Korunovační slavnosť, Šmb. S. II. 274.,
přísaha, sál, klenoty, insignie. Us. Pdl. Korunování na císařství, Mus. 1880. 94.,
na král. české. Dal. 84., 114., 133., 136., 151., 157., 173., Tk. II. 299., Rk. Sl. - K = korunice. K. náspu, das Couronnement. Čsk. Korunovati koho. Ž. wit. 8. 6., 102. 4.
— nač: na krále, šp. m. : za krále, na krá- lovství, králem. Tk. — k čemu. Sigismund k-ván jest k uherskému království. Dač. I. 10. — čím, kým. Války korunovány zna- menitým výsledkem. J. Lpř. Má býti k-na královnú. Biancof. 108. K-ván jest Albrecht králem uherským. Let. 106. K. koho prvým králem, českým králem. Dal. 84., 114. Ctí k-val jsi jej. GR. Krytou cestu zákopem k. NA. III. 158.— kde. Byl v Praze koruno- ván. Us. Oblehl Bělehrad, kdež se korunují králové. Let. 353. Korunový. K. pila, vz Pila. K. lupeny,
plátky, petalae, die Kronenblätter, Sl. les., sklo, vz KP. II. 150., nebozez. Vz NA. IV. 129. Vz Kornnáč. Korunt. Vz KP. III. 187., Bř. N. 188.,
Šf. Poč. 295., Schd. I. 337., II. 39, 40., KP. IV. 297., Kram. Slov. |
Korušina, y, f., rhamnus frangula. Vz
Krušina. Slov. Rr. Sb. Korutané, vz. Tk. I. 612.
Korutany. Vz Tk. I. 612., VI. 217., Rk.
Sl., Bart. 269. Korvata, y, f. = nádoba z kůry (baňka
z kôry). Slov. Ssk. — K. = komnata. Mor. Sš. P. 32. Korveta, správněji: Korvetta.
Korybaňka, y, f. = korýtko k pití u stu-
dánek. Slov. Vchř. Korybut, a, m. SbH. 506., S. N., Rk. Sl.
Korybutovič Sigm. Tk. IV. 730., VI.
5., 170., Tk. Zk. 222. Korýca, pl., n. == jm. polí na Vsacku.
Vck. Korycany, dle Dolany, Koritzan, ves
u Mělníka. Tk. II. 425., 445., III. 55., 86., IV. 172., 173., V. 123., Tf. Odp. 267., Blk. Kfsk. 951., Rk. Sl. Korycanský. K. vrstvy. Vz Bř. N. 265.
Korycký. K. jeskyně, sídlo nymf na Par-
nassu. Truhlář. Koryčany. Žer. Záp. II. 32.
Korydalin, u, m., das Korydalin. Nz.
Koryfej, e, m. Vm.
Korynka, y, f., jm. feny. Škd.
Koryntovský Mlýn u Středokluk.
Korýš, e, f. = tvrdá kůže, harte Haut.
Slov. Ssk. — K, vz Korejš. Korýšovitý. K. zvířátka, Krustenthier
chen. Tč. exc. Koryta, pl., n., Kořit, ves u Kostelce n.
Orl.; Korith, ves u Klatov; údolí u Nové Huti u Berouna. Blk. Kfek. 1341, Sdl. Hr. II. 277., III. 108., Rk. Sl. Korytář, e, m., der Trogmacher. Bern.
Korytářiti, il, ení, einen Trogmacher
machen. Bern. Korytářský, Trogmacher-. Bern.
Korytářství, n., das Trogmacherhand-
werk. Bern. Korýtko, vz Koryto. K. svodné pro
ucho. Wld. 28. — K., Koreitko, ves u Ma- netína; Georgenthal, samota u Poličky. Blk. Kfsk. 358., Rk. Sl. Korýtkový. K. žito. Vz Kilian.
Korytná, é, f., Koritna, ves u Uher.
Brodu. D. ol. IV. 58. Korytuáč, vz Korytnačka.
Korytnačka = želva. Koll. III. 59., Dbš.
Sl. pov. III. 3. Mušle Čili k-ky na tření barev. Koll. IV. 133. Korytňák, a, m., os. jm. NB. Tč.
Korytnatý, zahnfächerig. Vz Rst. 428.
Korytnica, e, f. = korytnačka. Slov.
Rb. — K. Na nízkých Tatrách či horách liptovských je vrch Prašivá, na jehož úpatí jest svétoznámá lázeň K. Pokr. Pot. II. 9., Ntr. IV. 47., Sokl. II. 551. Koryto, vz Mkl. Etym. 133. K. = řeky
(řečiště), Šf. Strž. II. 518., potoční (poto- číště, das Bechbett), Sl. les., na barvu, Farbtrog, Šp., hasicí u polní výhně, Pdl.; k. na střechu (preis, vz Skřidlice), mor., Hý.; nástroj včelařský, jehož užívají krmíce včely, Futternapf, ve vých. Čech. Všk.; k. či brázda, po níž se roztopená litina z peci vypouští, NA. IV. 173.; k. stěženní, der Mastbehälter. Lpř. — K. = necky. Mor. a |
||
|
|||
Předchozí (673)  Strana:674  Další (675) |