675

Slov. Brf., Němc. IV. 363. — K., Korit, ves
u Kralovic; Hundsnursch, ves u Prachatic;
Böhmisch-Röhren, také: České Trouby, ves
n Kunžvartu. PL., Čechy I. 228., 66., Blk.
Kfsk. 12., Rk. Sl.

Kos = pták, Na Mor. kosovec. Cf. Brm.
II. 2. 159., Schd. II. 441., Kram. Slov., S. N ,
Rk. Sl., Mkl. Etym. 134. V MV. pravá glossa.
K. turecký, turdus torquatus, die Ringdros-
sel. Brm. II. 2. 155. K. vodní, sturnus cinc-
tus, die Bachamsel. Sl. les K. křičí: Zašu-
braNá, kde jdeš, žádNé krčmy Hemineš. Val.
Vck. Kos má notu několikeru. Když se
zima blíží, sedě na pni opravuje si svou
zvetšelou obuv a povolává na sedláka:
Strýce, strýce, poď sem, poď sem! tácu
krpce na pni, nemám kúska dratvy, ukruť!
Za ženskou lesem jdoucí pokřikuje: Ušu-
braná, kde ideš? Km. 1886. 378. Kos, kte-
rýž i v zimě našim kRajinám věren zůstává,
vytýká stěhovavému drozdovi, že je tulá-
kem: Gdze letujem, tam zimujem, a tys
svetak, svetak! U St. Hrozenkova. Mezi
otcem a synem kosy bývá tato rozprávka:
Kaj to ideš, Kubíku? Na zálety, tatíku!
Co to ueseš Na hřbetě ? Gořalenku Margetě.
Km. 1886. 380. — K. = chytrák. Ten je na
to kos! Us. Dch. Z tebe bude kos, jestli
té Pán Bůh zachová a mouchy neposerou.
Us. Slm. Když uhodí na kosa kos, jeden
z nich umyká nos. Lpř. exc. — K., os. jm.
Blk. Kfsk. 1125.

Kosa, cf. List. fil. VIII. 205., Rk. Sl.,
Mkl. Etym. 133 , 426. K. rovná, das Scher-
eisen, mizdřicí, das Abfleischmesser. Šp. K.
válečná, Kriegssense, Lpř., útočná, Sturm-.
Čsk. Mám já kosu dobre nastrojenú, stanem
z rána, skosím tu polanu. Sl. sp. 217. Kosu
pustiti (do trávy), jen co by lízla (nenamá-
hati se). Ehr. 44. Aj tráva sochá, kosa topá
a šohajek jo seče; Koso, koso, kosenko
moja, brúsiť už víc nebudu tebja, kdo tebú
koso secť bude? Sš. P. 521., 601. K. tre-
fuje na kameň, když podtíná trávu; Kosu
kujú na železe, když ostrosť zatupí. Glč. I.
82., II. 147. Napomenut, aby do města ne-
chodil, že trefí na kosu (nebezpečí). Bart.
192. Hádanka: Zhrbený mužík běhá po
poli, nepřijde domů, až je oholí. Km. 1886.
719. — K. vlčí = kláda nebo drouh atd.
Tak chybu oprav. — K. = souhvězdí. Kosy
zapadajú, zore znamenajú, domóv ťa volajú.
SI. sp. 61. Včera odpoledňa vysoko kosičky
vyšly, moja galanečka ošidiť mňa myslí;
Hosaja, hosaja, nožky moje, šlyby do ho-
spody, neskoro je, už jsú kosy nade mlý-
nem. Sš. P. 382., 631. — Ü kos v Praze.
Tk. II. 157., 231. — K., y, m., os. jm. D.
ol. II. 179.

Kosák = srp. Na Val., Zlínsku a j. na
Mor. a na Slov. Brt., Vck., Kch., Kld.
Ječmen už hledí na kosák (když by se
měl již žíti). Zlinsky. Brt. Už sme sežali,
už nic nemáme, kom' ty kosáky pochovať
dáme? Sš. P. 556. Mám na trávu íti, k. se
mi polámal, což mám počúti?; Žalo diovče,
žalo raž, žalo šošovičku, k sa jej vyšmikol,
porezal ručičku; Šuhajík, šuhajík, ťaží sa
mi íti, choď mi pre oselník kosák naostriti.
Koll. Zp. I. 292., 302.

Kosar, u, m. = kosař, ohrada pro ovce.
Mor. Kmk.

Kosař, sam. u Chlumce v Budějov.

Kosárek, rku, m. = srp. Val. Dml. —
K. = kosírek.

Kosařeň, řně, f., egeria, ein Schalthier.

Kosařka = smrť. Sá.

Kosárna, y, f., der Sensenhammer, J. tr.;
die Sensenfabrik. Rk.

Kosatcovitý. K. rostliny, irideae: a) ba-
dilovité, sisyrincheae: badil, tigřice, čeřitka;
b) mečíkovité, gladioleae: šafrán, tenuška,
dřípulka, mečík, duhovice, srpeň, osinatec,
nitrolub, protistojka, kosatec. Vz Rstp.
1538.—1548. Cf. Šlb. 207., Schd. II. 271.,
Rosc. 111.

Kosatec, achorus gladiolus venerea,
14. stol, Mr., gladiolus iris, Byl, 15. stol., bílý,
i. germanica, červený, gladiolus acorus. 1402.
K. obecný, i. germanica; bledý, i. pallida;
susianský, i. susiana; k. kosač, i. pseuda-
cora; nejsmradlavější, i. foetidissima; luční,
i. sibirica. Vz Rstp. 1545.-1548. Cf. Čl
Kv. 130., Slb. 209., Dlj. 75., Kram. Slov.,
S. N., Rosc. 111.

Košatí = rukama, dlaněmi tleskati. Laš.
Tč., Brt. D. 228

Kosatka, rhagadiolus, der Sichelsalat,
rostl. K. jedlá, r. edulis. Vz Rstp. 945. —
K., Klüver, Stagsegel. K. krajní, Aussen-
klüver; K-tky stáhnouti a svinouti, Klüver
niederholen und festmachen. Kpk.

Kosátovati, vz Kasátovati.

Kosatý. K. dřevce, kopí, Sichellanze,
hák, Enterhaken. Lpř. K. vozy jmiechu.
BO.

Kosba. Vz Příraní.

Kosci, vz Kosec.

Koscovitý = kosci podobný, weberknecht-
artig. K-tí, phalangidae. Nz. Vz Kosec.

Koscovský = kosecký, Mäher-, Slov.
Bern.

Koscovství, n. = kosectví, das Mähen.
Slov. Bern.

Kosec = sekáč, také mor. Zvláštní jsou
kosci slovenští putující s kosou na pleci,
s oslicí a s čachorem za pasem, s nákova-
dlem a mlatkem v cedidle. Pokr. Pot. I.
163. Jako to cvendžá! Kosci kujú kosy?
Sldk. 147. Na lúke trávičku kosci kosá,
skosenú do kopky dievky nosá. Sl. sp. 72.
Vjem (vím) já lúku nekosenú ostrozského
pána, kosja na ní štyrja kosci od božjeho
rána. Sš. P. 520. Cf. Žnec. — Kosci, ů =
kosy souhvězdí. Cf. Kosa. Slov. Němc. IV.
439. Když náhle vyjde zornička, vycházejí
v pravo nad ní Kuřátka a Kosci. Pokr.
Pot. I. 168. — K. Matěj. 1831. Jg. H. 1.
2. vd. 583.

Kosecký, vz Koscovský. Bern.

Kosectví, n. = koscovství. Bern

Kosek, ska, m. K. Josef, hodinář, 1780.
až 1858. Vz S. N., Rk. Sl.

Kósek, sku, m. = kousek. Mor. A on ti
ju lódil kósek po kósku, až ti ju vylodil
k červenýmu mostku. Sš. P. 136.

Kosekanta, y, f. = sečná doplňku, do-
plňovací Cdosečka).

Koseklík, u, m., kurzes Weiberhemd.
Slov. Ssk.

410*