Předchozí (674)  Strana:675  Další (676) |
|
|||
675
|
|||
|
|||
Slov. Brf., Němc. IV. 363. — K., Korit, ves
u Kralovic; Hundsnursch, ves u Prachatic; Böhmisch-Röhren, také: České Trouby, ves n Kunžvartu. PL., Čechy I. 228., 66., Blk. Kfsk. 12., Rk. Sl. Kos = pták, Na Mor. kosovec. Cf. Brm.
II. 2. 159., Schd. II. 441., Kram. Slov., S. N , Rk. Sl., Mkl. Etym. 134. V MV. pravá glossa. K. turecký, turdus torquatus, die Ringdros- sel. Brm. II. 2. 155. K. vodní, sturnus cinc- tus, die Bachamsel. Sl. les K. křičí: Zašu- braNá, kde jdeš, žádNé krčmy Hemineš. Val. Vck. Kos má notu několikeru. Když se zima blíží, sedě na pni opravuje si svou zvetšelou obuv a povolává na sedláka: Strýce, strýce, poď sem, poď sem! tácu krpce na pni, nemám kúska dratvy, ukruť! Za ženskou lesem jdoucí pokřikuje: Ušu- braná, kde ideš? Km. 1886. 378. Kos, kte- rýž i v zimě našim kRajinám věren zůstává, vytýká stěhovavému drozdovi, že je tulá- kem: Gdze letujem, tam zimujem, a tys svetak, svetak! U St. Hrozenkova. Mezi otcem a synem kosy bývá tato rozprávka: Kaj to ideš, Kubíku? Na zálety, tatíku! Co to ueseš Na hřbetě ? Gořalenku Margetě. Km. 1886. 380. — K. = chytrák. Ten je na to kos! Us. Dch. Z tebe bude kos, jestli té Pán Bůh zachová a mouchy neposerou. Us. Slm. Když uhodí na kosa kos, jeden z nich umyká nos. Lpř. exc. — K., os. jm. Blk. Kfsk. 1125. Kosa, cf. List. fil. VIII. 205., Rk. Sl.,
Mkl. Etym. 133 , 426. K. rovná, das Scher- eisen, mizdřicí, das Abfleischmesser. Šp. K. válečná, Kriegssense, Lpř., útočná, Sturm-. Čsk. Mám já kosu dobre nastrojenú, stanem z rána, skosím tu polanu. Sl. sp. 217. Kosu pustiti (do trávy), jen co by lízla (nenamá- hati se). Ehr. 44. Aj tráva sochá, kosa topá a šohajek jo seče; Koso, koso, kosenko moja, brúsiť už víc nebudu tebja, kdo tebú koso secť bude? Sš. P. 521., 601. K. tre- fuje na kameň, když podtíná trávu; Kosu kujú na železe, když ostrosť zatupí. Glč. I. 82., II. 147. Napomenut, aby do města ne- chodil, že trefí na kosu (nebezpečí). Bart. 192. Hádanka: Zhrbený mužík běhá po poli, nepřijde domů, až je oholí. Km. 1886. 719. — K. vlčí = kláda nebo drouh atd. Tak chybu oprav. — K. = souhvězdí. Kosy zapadajú, zore znamenajú, domóv ťa volajú. SI. sp. 61. Včera odpoledňa vysoko kosičky vyšly, moja galanečka ošidiť mňa myslí; Hosaja, hosaja, nožky moje, šlyby do ho- spody, neskoro je, už jsú kosy nade mlý- nem. Sš. P. 382., 631. — Ü kos v Praze. Tk. II. 157., 231. — K., y, m., os. jm. D. ol. II. 179. Kosák = srp. Na Val., Zlínsku a j. na
Mor. a na Slov. Brt., Vck., Kch., Kld. Ječmen už hledí na kosák (když by se měl již žíti). Zlinsky. Brt. Už sme sežali, už nic nemáme, kom' ty kosáky pochovať dáme? Sš. P. 556. Mám na trávu íti, k. se mi polámal, což mám počúti?; Žalo diovče, žalo raž, žalo šošovičku, k sa jej vyšmikol, porezal ručičku; Šuhajík, šuhajík, ťaží sa mi íti, choď mi pre oselník kosák naostriti. Koll. Zp. I. 292., 302. |
Kosar, u, m. = kosař, ohrada pro ovce.
Mor. Kmk. Kosař, sam. u Chlumce v Budějov.
Kosárek, rku, m. = srp. Val. Dml. —
K. = kosírek. Kosařeň, řně, f., egeria, ein Schalthier.
Kosařka = smrť. Sá.
Kosárna, y, f., der Sensenhammer, J. tr.;
die Sensenfabrik. Rk. Kosatcovitý. K. rostliny, irideae: a) ba-
dilovité, sisyrincheae: badil, tigřice, čeřitka; b) mečíkovité, gladioleae: šafrán, tenuška, dřípulka, mečík, duhovice, srpeň, osinatec, nitrolub, protistojka, kosatec. Vz Rstp. 1538.—1548. Cf. Šlb. 207., Schd. II. 271., Rosc. 111. Kosatec, achorus gladiolus venerea,
14. stol, Mr., gladiolus iris, Byl, 15. stol., bílý, i. germanica, červený, gladiolus acorus. 1402. K. obecný, i. germanica; bledý, i. pallida; susianský, i. susiana; k. kosač, i. pseuda- cora; nejsmradlavější, i. foetidissima; luční, i. sibirica. Vz Rstp. 1545.-1548. Cf. Čl Kv. 130., Slb. 209., Dlj. 75., Kram. Slov., S. N., Rosc. 111. Košatí = rukama, dlaněmi tleskati. Laš.
Tč., Brt. D. 228 Kosatka, rhagadiolus, der Sichelsalat,
rostl. K. jedlá, r. edulis. Vz Rstp. 945. — K., Klüver, Stagsegel. K. krajní, Aussen- klüver; K-tky stáhnouti a svinouti, Klüver niederholen und festmachen. Kpk. Kosátovati, vz Kasátovati.
Kosatý. K. dřevce, kopí, Sichellanze,
hák, Enterhaken. Lpř. K. vozy jmiechu. BO. Kosba. Vz Příraní.
Kosci, vz Kosec.
Koscovitý = kosci podobný, weberknecht-
artig. K-tí, phalangidae. Nz. Vz Kosec. Koscovský = kosecký, Mäher-, Slov.
Bern. Koscovství, n. = kosectví, das Mähen.
Slov. Bern. Kosec = sekáč, také mor. Zvláštní jsou
kosci slovenští putující s kosou na pleci, s oslicí a s čachorem za pasem, s nákova- dlem a mlatkem v cedidle. Pokr. Pot. I. 163. Jako to cvendžá! Kosci kujú kosy? Sldk. 147. Na lúke trávičku kosci kosá, skosenú do kopky dievky nosá. Sl. sp. 72. Vjem (vím) já lúku nekosenú ostrozského pána, kosja na ní štyrja kosci od božjeho rána. Sš. P. 520. Cf. Žnec. — Kosci, ů = kosy souhvězdí. Cf. Kosa. Slov. Němc. IV. 439. Když náhle vyjde zornička, vycházejí v pravo nad ní Kuřátka a Kosci. Pokr. Pot. I. 168. — K. Matěj. 1831. Jg. H. 1. 2. vd. 583. Kosecký, vz Koscovský. Bern.
Kosectví, n. = koscovství. Bern
Kosek, ska, m. K. Josef, hodinář, 1780.
až 1858. Vz S. N., Rk. Sl. Kósek, sku, m. = kousek. Mor. A on ti
ju lódil kósek po kósku, až ti ju vylodil k červenýmu mostku. Sš. P. 136. Kosekanta, y, f. = sečná doplňku, do-
plňovací Cdosečka). Koseklík, u, m., kurzes Weiberhemd.
Slov. Ssk. 410*
|
||
|
|||
Předchozí (674)  Strana:675  Další (676) |