676

Kosenica, e, f. = miešanina (oves, ja-
čmeň, vika), ktorá sa za zelena zožína. Slov.
Rr. Sb. Lepšia k. Nežli trhanica (lepšie niečo
nežli ništ). Rr. MRš.

Kosenka = malá kosa. Dyž sem začal
kositi, k. umě spadla, než sem kosu osadil,
jetelinka zvadla. Sš. P. 544. — Cf. Ko-
sienka.

Kosený. K. brány, kteRé při vláčení koso-
čtveRec činí; čím více kosené, tím lépe vláčí.
Zkl.

Kosiac, e, m., die längste HahnenfedeR.
Slov. Ssk.

Kosiar, a, m. = kosíř. Slov. Loos.

Kosiarom, schief, schel. Slov. Bern.

Kosiba, y, f. = samorostlé pokrýveno
urostlé drevo, kose podobné. Slov. Chce-li
(rychtář), aby obec hneď a hneď shromá-
ždila sa, pošle k-bu po dedine. Dbš. Obyč.
76., Pokr. I. 348. Cf. Klika.

Kosice, e, f. = malá kosa. Vz Kosa. —
K., schräge Linie. Slov. Loos. — K., Gross-
Kositz, ves u Chlumce v Jičín. Dal. 175.,
Sdl. Hr. V. 362 , Rk. Sl.

Kosička, y, f. = peroutka, kosem při-
střižený šátek. U Ronova. Rgl.

Košíčky, Klein-Kositz, ves u Chlumce
v Jičín.

Kosidlo, a, n., die Mähmaschine. Šp.

Kosienče, e, n. Slov. V Liptově děv-
čata i ženy nosí oplecka s krátkými velmi
širokými, nad lokty stáhnutými rukávy,
které jmenují též kosienčata, ke kosení,
ku práci na lukách atd. Pokr. Pot. II. 13.

Kosienka, y, í. = kosenka, otava. Slov.
Zátur., N. Hlsk. XIII. 213., Ssk.

Kosienkár, a, m. = kosař, sekáč otavy.
Slov. Phld. IV. 423.

Kosienok, nku, m. = kosienka. Slov.
Loos.

Kosier, u, m = kosírek, kosíř. Slov.
Ssk. — K., der Wasserstrahl. Slov. Ssk.

Kosierik, u a rku, m. = kosírek. Slov.
Rr. Sb.

Kosimo = kosmo. Slez. Šd.

Kosina, y. m., os. jm Sdl. Hr. IV. 283.,
286. — K. Jan Ev., nar. 1827., vysl. zem.
školní inspektor. Vz Tf. H. 1. 3. vd. 173.,
178., 179., 181., Šb. Dj. ř. 2 vd. 260.. Pyp.
K. II. 541., Bačk. Př. 137., 171., Rk. SI.,
Tf. Mtc. 292., Bačk. Výzk. 85. — K. Ant.,
učit. v Ml. Boleslavi. Vz Tf. H. 1. 3. vyd.
200.

Kosinatka = jahodník horní, truskavec,
fRAgaria elatior, die Grasbeere. SI. les.

Kosinéř, e, m. = kosinář; sedlák ozbro-
jený kosou. Tvořily se sbory k-říi. Pyp. K.
II. 111.

Kosinka = kosička, kosem přestřižený
šátek. U Ronova. Rgl. — K., der Schichtel,
der lange Zwickel an den Handschuhen. Šp.
— K. = vlasy na skráních, u ucha. Přičeš
si kosinky. Ve vých. Čech. Kšť., Olv. Be-
hali, jako když se jim k. pálí. Ib. Kšť. —
K. = meč, šavle (žertem). Zastrč tu k-ku.
Brousí k-kou (řinčí šavlí). Us. Kšť., Gth. —
K. = srpenec, srpek, pilečka, stračí nožka,
critamus, die Sichelmöhre. Slb. 587.

Kosinkový. K. vosy, ophionidae, die
Sichelwespen. Sl. les.

Kosinusový regulator. ZČ. I. 174.

Kosíř = nůž. Cf. List. filol. VIII. 205..
Mkl. Etym. 133. K. rovný, křivý, Us. Pdl.,
válečný, die Kriegssense, Lpř., krámský.
Wtr. Učiň si kosieře kamenné (nože, culteR).
BO. — K. = kosa. Poslal Aničku pro k.,
že jí travěnky nakosí. Sš. P. 137. — K. =
železný kroužek na kosišti, do něhož se za-
sazuje kosa, der Sensenting. Prk. Př. 18.
Cf. Kosiřík. — K. = paprslek vody při
vodometu. Slov. Vchř. — K. = stojací lí-
mec u košile, der Vatermörder. Us. krejč.
— K. = míst. jm. u Slatenic. Pk.

Kosírek, kosierik, kosierek = dlouhé
ohnuté péro atd., také volavčí. Taková péra
nosívají jen mládenci za klobouky. Slov. a
mor. Rr. Sb., Džl., Brt.. Slav. II. 5. 265.,
Tč. Cf. Kosírka.

Kosiřík, u, m. = kroužek na kosišti. Vz
Kosíř (dod.). U Strunkovic. Rjšk.

Kosírka, y, f. = ohnuté péro atd. Vz
Kosíř, Kosírek. Mor. a slov. Brt.

Kosírka, y, f. K-ky byly malinké že-
nušky (jako světýlka) oblečené bílým šatem.
V ruce měly dlouhé kosíře, velmi ostré.
Jak poledne uhodilo, honily lidi z polí domů
a kdo jíti nechtěl, toho sekaly kosíři, až
šel. Jindy bydlely ve brázdách a čekaly
na děti, jež do hrachu na lusky chodily ;
Těm hlavy usekávaly a do pytle házely.
Slavia. Pohád. 82.

Kosisko, a, n. = špatná kosa; násada
kosy, kosiště. Us. Ssk., Tč., Džl.

Kosistý = šablistý = zkroucený, chromý,
krumm. K. nohy. Laš. Tč.

Kositi, cf. List. fil. VIII. 205., 206., Mkl.
Etym. 133. — co kde. A já sem u Váhu
lúčku kosil, já sem si čižmičky nezarosil.
Sš. P. 518. Kosí Janko, kosí trávu na ze-
lenej lúce. Ib. 267. Chodí pongar po dedine,
koscom rozkazuje, aby išli lúku k. v hlbo-
kej doline. Sl. sp. 218. Cf. Kosec (dod.). —
se s kým = vaditi se. — K. u koželuhů,
scheren, aufscheren. Šp., Skř.

Kosito = kositě, kosmo. Ako stojí o stenu
opretá palica? Kosito. Slov. Ev. Šk. II. 93.

Kositý = kosmý, kosý, schief, schräg.
Slov. To sú čiary k-té. Ev. Šk. L 46.

Koskava, y, f., sam. u Richmburka.

Kosky, myslivna a mlýn u Tábora.

Košlati, wackelnd auftreten. K. nohama,
watscheln, schlodern. — se v blátě, schlam-
pen. Laš. Tč.

Košlavě = batolivě, kolíbavě. Vz Ko-
šlati. Malé děti k. chodí. Laš. Tč.

Košlavý = batolivý, kolíbaný, watschelnd.
K. noha, krumm, chod. K-vým krokem ně-
kam jíti, hinhatschen, wackelnd o. schlo-
dernd hinkommen. Laš. Tö. K. kráva =
která má klouby vystrčeny dolů (skosité).
Brt. D. 228. Dle Tč. má státi v Brt. D.
228.: košať, koslať, košlavě, košlavý m.:
košať atd.

Kosle, vz Kraple, Krapliť sa.

Kosma, y, f. = chomáč, chundel, kudla,
der Klunker, Büschel, die Zotte, Flocke,
Faser, das Haarringel. Prk. Př., Lpř., Mz. —
Mkl. Etym. 133. Kosmy kštice jeho. Hdk.

Kosmáč, e, m. = kostnatý, nadávka.
Brt. D.



	676

	Kosenica, e, f. = miešanina (oves, ja- čmeň, vika), ktorá sa za zelena zožína. Slov. Rr. Sb. Lepšia k. Nežli trhanica (lepšie niečo nežli ništ). Rr. MRš. Kosenka = malá kosa. Dyž sem začal kositi, k. umě spadla, než sem kosu osadil, jetelinka zvadla. Sš. P. 544. — Cf. Ko- sienka. Kosený. K. brány, kteRé při vláčení koso- čtveRec činí; čím více kosené, tím lépe vláčí. Zkl. Kosiac, e, m., die längste HahnenfedeR. Slov. Ssk. Kosiar, a, m. = kosíř. Slov. Loos. Kosiarom, schief, schel. Slov. Bern. Kosiba, y, f. = samorostlé pokrýveno urostlé drevo, kose podobné. Slov. Chce-li (rychtář), aby obec hneď a hneď shromá- ždila sa, pošle k-bu po dedine. Dbš. Obyč. 76., Pokr. I. 348. Cf. Klika. Kosice, e, f. = malá kosa. Vz Kosa. — K., schräge Linie. Slov. Loos. — K., Gross- Kositz, ves u Chlumce v Jičín. Dal. 175., Sdl. Hr. V. 362 , Rk. Sl. Kosička, y, f. = peroutka, kosem při- střižený šátek. U Ronova. Rgl. Košíčky, Klein-Kositz, ves u Chlumce v Jičín. Kosidlo, a, n., die Mähmaschine. Šp. Kosienče, e, n. Slov. V Liptově děv- čata i ženy nosí oplecka s krátkými velmi širokými, nad lokty stáhnutými rukávy, které jmenují též kosienčata, ke kosení, ku práci na lukách atd. Pokr. Pot. II. 13. Kosienka, y, í. = kosenka, otava. Slov. Zátur., N. Hlsk. XIII. 213., Ssk. Kosienkár, a, m. = kosař, sekáč otavy. Slov. Phld. IV. 423. Kosienok, nku, m. = kosienka. Slov. Loos. Kosier, u, m = kosírek, kosíř. Slov. Ssk. — K., der Wasserstrahl. Slov. Ssk. Kosierik, u a rku, m. = kosírek. Slov. Rr. Sb. Kosimo = kosmo. Slez. Šd. Kosina, y. m., os. jm Sdl. Hr. IV. 283., 286. — K. Jan Ev., nar. 1827., vysl. zem. školní inspektor. Vz Tf. H. 1. 3. vd. 173., 178., 179., 181., Šb. Dj. ř. 2 vd. 260.. Pyp. K. II. 541., Bačk. Př. 137., 171., Rk. SI., Tf. Mtc. 292., Bačk. Výzk. 85. — K. Ant., učit. v Ml. Boleslavi. Vz Tf. H. 1. 3. vyd. 200. Kosinatka = jahodník horní, truskavec, fRAgaria elatior, die Grasbeere. SI. les. Kosinéř, e, m. = kosinář; sedlák ozbro- jený kosou. Tvořily se sbory k-říi. Pyp. K. II. 111. Kosinka = kosička, kosem přestřižený šátek. U Ronova. Rgl. — K., der Schichtel, der lange Zwickel an den Handschuhen. Šp. — K. = vlasy na skráních, u ucha. Přičeš si kosinky. Ve vých. Čech. Kšť., Olv. Be- hali, jako když se jim k. pálí. Ib. Kšť. — K. = meč, šavle (žertem). Zastrč tu k-ku. Brousí k-kou (řinčí šavlí). Us. Kšť., Gth. — K. = srpenec, srpek, pilečka, stračí nožka, critamus, die Sichelmöhre. Slb. 587. Kosinkový. K. vosy, ophionidae, die Sichelwespen. Sl. les.	Kosinusový regulator. ZČ. I. 174. Kosíř = nůž. Cf. List. filol. VIII. 205.. Mkl. Etym. 133. K. rovný, křivý, Us. Pdl., válečný, die Kriegssense, Lpř., krámský. Wtr. Učiň si kosieře kamenné (nože, culteR). BO. — K. = kosa. Poslal Aničku pro k., že jí travěnky nakosí. Sš. P. 137. — K. = železný kroužek na kosišti, do něhož se za- sazuje kosa, der Sensenting. Prk. Př. 18. Cf. Kosiřík. — K. = paprslek vody při vodometu. Slov. Vchř. — K. = stojací lí- mec u košile, der Vatermörder. Us. krejč. — K. = míst. jm. u Slatenic. Pk. Kosírek, kosierik, kosierek = dlouhé ohnuté péro atd., také volavčí. Taková péra nosívají jen mládenci za klobouky. Slov. a mor. Rr. Sb., Džl., Brt.. Slav. II. 5. 265., Tč. Cf. Kosírka. Kosiřík, u, m. = kroužek na kosišti. Vz Kosíř (dod.). U Strunkovic. Rjšk. Kosírka, y, f. = ohnuté péro atd. Vz Kosíř, Kosírek. Mor. a slov. Brt. Kosírka, y, f. K-ky byly malinké že- nušky (jako světýlka) oblečené bílým šatem. V ruce měly dlouhé kosíře, velmi ostré. Jak poledne uhodilo, honily lidi z polí domů a kdo jíti nechtěl, toho sekaly kosíři, až šel. Jindy bydlely ve brázdách a čekaly na děti, jež do hrachu na lusky chodily ; Těm hlavy usekávaly a do pytle házely. Slavia. Pohád. 82. Kosisko, a, n. = špatná kosa; násada kosy, kosiště. Us. Ssk., Tč., Džl. Kosistý = šablistý = zkroucený, chromý, krumm. K. nohy. Laš. Tč. Kositi, cf. List. fil. VIII. 205., 206., Mkl. Etym. 133. — co kde. A já sem u Váhu lúčku kosil, já sem si čižmičky nezarosil. Sš. P. 518. Kosí Janko, kosí trávu na ze- lenej lúce. Ib. 267. Chodí pongar po dedine, koscom rozkazuje, aby išli lúku k. v hlbo- kej doline. Sl. sp. 218. Cf. Kosec (dod.). — se s kým = vaditi se. — K. u koželuhů, scheren, aufscheren. Šp., Skř. Kosito = kositě, kosmo. Ako stojí o stenu opretá palica? Kosito. Slov. Ev. Šk. II. 93. Kositý = kosmý, kosý, schief, schräg. Slov. To sú čiary k-té. Ev. Šk. L 46. Koskava, y, f., sam. u Richmburka. Kosky, myslivna a mlýn u Tábora. Košlati, wackelnd auftreten. K. nohama, watscheln, schlodern. — se v blátě, schlam- pen. Laš. Tč. Košlavě = batolivě, kolíbavě. Vz Ko- šlati. Malé děti k. chodí. Laš. Tč. Košlavý = batolivý, kolíbaný, watschelnd. K. noha, krumm, chod. K-vým krokem ně- kam jíti, hinhatschen, wackelnd o. schlo- dernd hinkommen. Laš. Tö. K. kráva = která má klouby vystrčeny dolů (skosité). Brt. D. 228. Dle Tč. má státi v Brt. D. 228.: košať, koslať, košlavě, košlavý m.: košať atd. Kosle, vz Kraple, Krapliť sa. Kosma, y, f. = chomáč, chundel, kudla, der Klunker, Büschel, die Zotte, Flocke, Faser, das Haarringel. Prk. Př., Lpř., Mz. — Mkl. Etym. 133. Kosmy kštice jeho. Hdk. Kosmáč, e, m. = kostnatý, nadávka. Brt. D.