Předchozí (680)  Strana:681  Další (682) |
|
|||
681
|
|||
|
|||
knöchel. Mor. Mtl. Bylo sněha až po kostky.
Laš. Tč., Wrch. — K. = člověk vychytralý, ferina, Ušák. Mor. Brt. To je mastná kostka! Šd. — K., y, m., os. jm. Mus. 1880. 492, D. ol. XI. 8., 9., Rk. Sl., Bart. 179., 208., S. N., Let. (rejstřík), Sdl. Hr. 1. 255., II. 277., IV. 195., V. 362., Tk IV. 730., V. 44., 101., VI. 350., VIL 414., Tk. Žk. 222., Tf. Odp. 388., Jg. H. I. 2. vd. 584., Sbn. 672., Blk. Kfsk. 1154. Cf. Kostelník. Kostkář = kostečník. Hus. III. 140., Žžk.
13., Št. Kn„ š. 63. Kdo drží miesto koper- ské neb kostečné, jest k. nad kostkáři. Hus II. 409. Kostkatý, steinfächerig. Vz Rst. 429.
Kostkočínnkový svaz, ligamentum cubo-
scaphoideum. Exc. Kostkoklínovitý svaz, ligamentum cu-
bocuneiforme. Exc. Kostkořez, u, m., vz Kostkovadlo.
Kostkov, a, m., sam. u Jablunkova ve
Slez. Kostkovadlo, a, n. = kostkořez na cukr,
die Würfelzuckermaschine. Šp. Kostkování, n. = krychlení, die Kubi-
rung. Sl. les. Kostkovaný. K. oRlice moravská, ge-
schachteter Adler, Mährens Wappen. Dch. Kostkovice, dle Budějovice, Kostkowitz,
ves u Těšína. S. N.. Rk. Sl. Kostkovitý, vz Kostkovatý. K. kosť, os
cuboideum. Exc. Kostkovka, y, f. = mišpule. Sl. les. —
K., der Steinapfel. Rst. 429. Kostkový. K. cukr, uhlí. Dch. K. dlažba,
Zpr. arch , hlavice (sloupů romanských), Pdl. exc, obsah, Nz., Schd. 1. 20., kořen (ku- bický, krychlový). Sim. 142. Kostky, pl., sam. u Chlumce v Buděj.
a u Chejnova. Kostlivý = hubený K. ruka, Čch. Bs.
138., Čch. Dg, tvár. Aicha. Máj. 5. vd. 35. Kostnáč, e, m. = kostnatec. Us. Šd.
Kostnatý. K. ruka. Čch. Bs. 27. Přišla
pro něj k. Johanna (smiť). Šml. K. stuhnutí kloubu, ankylosis ossen. Exc. Kostnavieti = kostnatěti. Slov. Ssk.
Köstner, a, m. Šebast K., psal minucí
na rok 1599. a kalendář na Rok 1602. Pal. Rdh. I. 111. Cf. Jg. H. 1. 2. vd. 581., Jir. Ruk I. 362. Kostní, Knochen-. K. sklo (bílé), Prm.
IV. 183., moRek. Šv. 12. K. dlažka, -lade, novotvar, -neubildung, kleště, -zange, vý- duť, boubel, výčnělek, Nz. lk., háky, nůžky. Wld. 4., 93., 95., 105. Kostnice, das Knochenhaus. Cf. Rk. Sl.
Můj tatíček v hrobě leží v třetím hrobě zadních dveří a matička u kostnice, to mně rmútí moje srdce. Sš. P. 492. K k-ci jsou tací králi jak žebráci; My jsme v k-ci všeci zvoníci. Slez. Tč. — K., caries, kostijed, kostižer, der Knochenfrass. Laš. Tč. — K, Konstanz. Vz Rk. Sl., Tk. III. 650., IV. 590., 625., V. 230. Kostnické koncilium. Tk. Žk. 14., 15.
— K. vrch. Sdl. Hr. I. 146., 176. Kostofrank, vz Koštofrank.
Kostokam, u, m., nerost, osteolithus. Šm.
Kostol, u, m. = kostel. Slov. Sl. ps. č. 47.
|
Kostolany u Trnavy. Tk. VII. 136., 137.
Kostolícný. K. ryby, trigloidei, die Panzer-
wangen. Kostolník, a, m. = kostelník.
Kostoloprty = Postoloprty, zastr. Mus.
1880. 557. Kostomlatky. Kostomlatek, ves u Bran-
dýsa nad Lab.; Klein-Kostomlat, ves u Nim- burka. Rk. Sl. Kostomlaty, dle Dolany, Kostomlat, ves
u Roudnice, Pal. Rdh. II. 402.; Gross Kosto- mlat, ves u Nimburka. — Tk. II. 423., 430., 451., III. 66, 111., IV. 730, V. 246., VII. 332., Tk. Žk. 222., Tť. Odp. 325., Blk. Kfsk. 914., Let. 66., Sdl. Hr. II 277., V. 302., 339., Rk. Sl. Kostonka. Hdž. Čít. 178. Cf. Kostrn.
Kostopis = kostipis. Šm.
Kosťovka, y, f. = moučka z kostí jako
hnojivo. Pr. hospod, noviny, Kv. 1870. 236. — K. = kyselina fosforečná, hostíková, die
Phosphorsäure. Sp. Kostovnice, e, f., die Kosrgängerin. Slov.
Kostrová, Kostrová, vymetaj policu, veru ti vezieme hodnú k-cu. Sl. ps. 382. Kostovník, a, m., der Kostgänger. Slov.
Tč. Kostra. Rammení opRav v: ramenní. Das
GeRippe. Cf. Schd. II. 320., Slov. zdrav. Zbytky lidských koster. Vz Krč. Geol. 1019. — K. bubnu, das Troramelgerippe, Šp., uhlí-
ková, Rm. I. 74., křemičitá (v miner.), NA. V. 477., 503., děje. Mus. 1880. 365. Kostrák, a, m. = kostra, kostlivec, ko-
stroun, nadávka. Slov. Mt. S. I. 116., Dbš. Obyč. 44. Kostřata, mlýn u Březnice.
Kostřava. Mkl. Etym. 134. Mrkva oprav
v: mrvka. Cf. Rstp. 1746., 1750., Čl. Kv. 111., Schd. II. 262., Slb. 149., Mllr. 46., Rosc. 108 Kostřavovitý, festucaceae: třeslice, mi-
lička, lipnice, odenka, bezkolenec, řiznačka, pohanka, kostřava, mrvka, sveřep, cevola, bambos, béža. Vz Rstp. 1744.— 1756. Kostrba, vz Kotrba (dod.), List. filol.
VIII. 189., Mkl. Etym. 133. — K., panicum crus galli, rostl. Slov. Ssk. Kostrbál., Kostrboun- oprav v: kostroun,
behauene Tanne zum Heutrocknen. Rk. Vz Kostrbel. Kostrbatosť, i, f., die Haarigkeit, Zot-
tigkeit ; Eigensinnigkeit; Struppigkeit, Hol- perigkeir. Vz Kostrbatý. K. cesty. Mus. 1880. 310. Cf. Mz. v List, filol. VIII. 189. Kostrbel, u, m. = kostrbál. Repu zvěř
obežrala a nezůstaly než samy k-ly. Mor. Šd. Kostrboun, a, m. = kdo má kostrbatou
hlavu, der Strobelkopf. Laš. Tč. Kostrč, e, in. = kostřec. Šv. 19. Proti
bolesti ledvin prepálenie činíme na k-či. Rhaz. V. 6. Kostrčany, dle Dolany, Kosterčan, ves
u Lubence. Blk. Kfsk. 143., 624., Rk. Sl. Kostrčný, Steissbein-, Šm. K. kosť, os
coccygis; sval, musculus coccygeus; roh, cornu coccygeum. Kostřec. Mkl. Etym. 133.
Kostřice, Kostřitz, ves u Mimoně. Blk.
Kfsk. 1341.., Rk. Sl. |
||
|
|||
Předchozí (680)  Strana:681  Další (682) |