681

knöchel. Mor. Mtl. Bylo sněha až po kostky.
Laš. Tč., Wrch. — K. = člověk vychytralý,
ferina, Ušák. Mor. Brt. To je mastná kostka!
Šd. — K., y, m., os. jm. Mus. 1880. 492,
D. ol. XI. 8., 9., Rk. Sl., Bart. 179., 208.,
S. N., Let. (rejstřík), Sdl. Hr. 1. 255., II.
277., IV. 195., V. 362., Tk IV. 730., V. 44.,
101., VI. 350., VIL 414., Tk. Žk. 222., Tf.
Odp. 388., Jg. H. I. 2. vd. 584., Sbn. 672.,
Blk. Kfsk. 1154. Cf. Kostelník.

Kostkář = kostečník. Hus. III. 140., Žžk.
13., Št. Kn„ š. 63. Kdo drží miesto koper-
ské neb kostečné, jest k. nad kostkáři. Hus
II. 409.

Kostkatý, steinfächerig. Vz Rst. 429.

Kostkočínnkový svaz, ligamentum cubo-
scaphoideum. Exc.

Kostkoklínovitý svaz, ligamentum cu-
bocuneiforme. Exc.

Kostkořez, u, m., vz Kostkovadlo.

Kostkov, a, m., sam. u Jablunkova ve
Slez.

Kostkovadlo, a, n. = kostkořez na cukr,
die Würfelzuckermaschine. Šp.

Kostkování, n. = krychlení, die Kubi-
rung. Sl. les.

Kostkovaný. K. oRlice moravská, ge-
schachteter Adler, Mährens Wappen. Dch.

Kostkovice, dle Budějovice, Kostkowitz,
ves u Těšína. S. N.. Rk. Sl.

Kostkovitý, vz Kostkovatý. K. kosť, os
cuboideum. Exc.

Kostkovka, y, f. = mišpule. Sl. les. —
K., der Steinapfel. Rst. 429.

Kostkový. K. cukr, uhlí. Dch. K. dlažba,
Zpr. arch , hlavice (sloupů romanských), Pdl.
exc, obsah, Nz., Schd. 1. 20., kořen (ku-
bický, krychlový). Sim. 142.

Kostky, pl., sam. u Chlumce v Buděj.
a u Chejnova.

Kostlivý = hubený K. ruka, Čch. Bs.
138., Čch. Dg, tvár. Aicha. Máj. 5. vd. 35.

Kostnáč, e, m. = kostnatec. Us. Šd.

Kostnatý. K. ruka. Čch. Bs. 27. Přišla
pro něj k. Johanna (smiť). Šml. K. stuhnutí
kloubu, ankylosis ossen. Exc.

Kostnavieti = kostnatěti. Slov. Ssk.

Köstner, a, m. Šebast K., psal minucí
na rok 1599. a kalendář na Rok 1602. Pal.
Rdh. I. 111. Cf. Jg. H. 1. 2. vd. 581., Jir.
Ruk I. 362.

Kostní, Knochen-. K. sklo (bílé), Prm.
IV. 183., moRek. Šv. 12. K. dlažka, -lade,
novotvar, -neubildung, kleště, -zange, vý-
duť, boubel, výčnělek, Nz. lk., háky, nůžky.
Wld. 4., 93., 95., 105.

Kostnice, das Knochenhaus. Cf. Rk. Sl.
Můj tatíček v hrobě leží v třetím hrobě
zadních dveří a matička u kostnice, to mně
rmútí moje srdce. Sš. P. 492. K k-ci jsou
tací králi jak žebráci; My jsme v k-ci všeci
zvoníci. Slez. Tč. — K., caries, kostijed,
kostižer, der Knochenfrass. Laš. Tč. — K,
Konstanz. Vz Rk. Sl., Tk. III. 650., IV.
590., 625., V. 230.

Kostnické koncilium. Tk. Žk. 14., 15.
— K. vrch. Sdl. Hr. I. 146., 176.

Kostofrank, vz Koštofrank.

Kostokam, u, m., nerost, osteolithus. Šm.

Kostol, u, m. = kostel. Slov. Sl. ps. č. 47.

Kostolany u Trnavy. Tk. VII. 136., 137.

Kostolícný. K. ryby, trigloidei, die Panzer-
wangen.

Kostolník, a, m. = kostelník.

Kostoloprty = Postoloprty, zastr. Mus.
1880. 557.

Kostomlatky. Kostomlatek, ves u Bran-
dýsa nad Lab.; Klein-Kostomlat, ves u Nim-
burka. Rk. Sl.

Kostomlaty, dle Dolany, Kostomlat, ves
u Roudnice, Pal. Rdh. II. 402.; Gross Kosto-
mlat, ves u Nimburka. — Tk. II. 423., 430.,
451., III. 66, 111., IV. 730, V. 246., VII.
332., Tk. Žk. 222., Tť. Odp. 325., Blk. Kfsk.
914., Let. 66., Sdl. Hr. II 277., V. 302.,
339., Rk. Sl.

Kostonka. Hdž. Čít. 178. Cf. Kostrn.

Kostopis = kostipis. Šm.

Kosťovka, y, f. = moučka z kostí jako
hnojivo. Pr. hospod, noviny, Kv. 1870. 236.

— K. = kyselina fosforečná, hostíková, die
Phosphorsäure. Sp.

Kostovnice, e, f., die Kosrgängerin. Slov.
Kostrová, Kostrová, vymetaj policu, veru
ti vezieme hodnú k-cu. Sl. ps. 382.

Kostovník, a, m., der Kostgänger. Slov.
Tč.

Kostra. Rammení opRav v: ramenní. Das
GeRippe. Cf. Schd. II. 320., Slov. zdrav.
Zbytky lidských koster. Vz Krč. Geol. 1019.

— K. bubnu, das Troramelgerippe, Šp., uhlí-
ková, Rm. I. 74., křemičitá (v miner.), NA.
V. 477., 503., děje. Mus. 1880. 365.

Kostrák, a, m. = kostra, kostlivec, ko-
stroun, nadávka. Slov. Mt. S. I. 116., Dbš.
Obyč. 44.

Kostřata, mlýn u Březnice.

Kostřava. Mkl. Etym. 134. Mrkva oprav
v: mrvka. Cf. Rstp. 1746., 1750., Čl. Kv.
111., Schd. II. 262., Slb. 149., Mllr. 46.,
Rosc. 108

Kostřavovitý, festucaceae: třeslice, mi-
lička, lipnice, odenka, bezkolenec, řiznačka,
pohanka, kostřava, mrvka, sveřep, cevola,
bambos, béža. Vz Rstp. 1744.— 1756.

Kostrba, vz Kotrba (dod.), List. filol.
VIII. 189., Mkl. Etym. 133. — K., panicum
crus galli, rostl. Slov. Ssk.

Kostrbál., Kostrboun- oprav v: kostroun,
behauene Tanne zum Heutrocknen. Rk. Vz
Kostrbel.

Kostrbatosť, i, f., die Haarigkeit, Zot-
tigkeit ; Eigensinnigkeit; Struppigkeit, Hol-
perigkeir. Vz Kostrbatý. K. cesty. Mus.
1880. 310. Cf. Mz. v List, filol. VIII. 189.

Kostrbel, u, m. = kostrbál. Repu zvěř
obežrala a nezůstaly než samy k-ly. Mor. Šd.

Kostrboun, a, m. = kdo má kostrbatou
hlavu, der Strobelkopf. Laš. Tč.

Kostrč, e, in. = kostřec. Šv. 19. Proti
bolesti ledvin prepálenie činíme na k-či.
Rhaz. V. 6.

Kostrčany, dle Dolany, Kosterčan, ves
u Lubence. Blk. Kfsk. 143., 624., Rk. Sl.

Kostrčný, Steissbein-, Šm. K. kosť, os
coccygis; sval, musculus coccygeus; roh,
cornu coccygeum.

Kostřec. Mkl. Etym. 133.

Kostřice, Kostřitz, ves u Mimoně. Blk.
Kfsk. 1341.., Rk. Sl.