684

Košlany, přívoz s krčmou v Chrud. Blk.

Kfsk. 1089.

Košlať se = kolíbavě jíti. Mor. Brt. D.
223.

Košlavě = kolíbavě. Laš. Brt. D. 223.
Vz násl.

Košlavosť, i, f. = hubenosť, die Mager-
keit. Mor. a slov.

Košlavý = hubený. Mor. a slov. K. kráva,
(pořád hubená, ač dobře žere; má klouby
vystrčeny a dolů obráceny skosité). Val.
Vck. — Keby si mal jak ja hlavu od mú-
drosti až kašlavú Sokl. I. 318.

Košliak, u, m. = košlák. Slov. Rr. Sb.

Košnovec, vce, m., Koschniowetz, ně-
kolik domkův u Frýdka.

Košov, a, m., Koschow, ves u Lomnice
v Jičín. Sdl. Hr. V. 206.-228., Rk. Sl.

Košová, é, f., Koschowa, několik dom-
kův u Bystřice pod Hostýnem. Blk. Kfsk.
604.

Košovati = mleči obilí z koše krásti.
U Upice. Hrš

Košovice, dle Budějovice, vsi u Votic
a u Plzně. Rk. Sl.

Košový. K. sedadlo, der Korbsitz. Us.
Pdl.

Košpeta, y, rn. = ošklivec. Ty k-to! Čce.
Tkč.

Košť = turín atd. vynech, máť býti: Kort.

Košťál. Cf. Rk. Sl. Dám já tobě zámek
stavět na zelném k-le. Sš. P. 704. Dva psi
na jednom k-le (dva muži s jednou ženou).
Us. — K , sam. u Neveklova. K. hrad. Tk.
II. 526., IV. 269., Rk. SI. — K Dominik,
kněz, 1784. Jg. H. 1. 2. vd. 584. — K. Petr.
Blk. Kfsk. 1341. - K. J., prof v Novém
Bydžově, přispěl do tohoto slovníku. (Kšf.).
Košťálek, lku, m. = malý košťál; na
Slov. také: kůstka. Bern.

Košťálí, košťáloví, n., die Stengeln. Srn.

Košťálík, u, m. = košťálek. Vz Koštialik.

Košťálkov, a, m., Grottschallings, ves
u N. Bystřice v Jindřichohrad. Blk. Kfsk
394., Sdl. Hr. IV. 106, Rk. Sl.

Košťální, Stengel-. K. ovoce. Kv. 1869.
131.

Košťálov, Koschtialow, ves u Lomnice
v Jičín.; Kostial, ves u Třebenic. Blk. Kfsk.
1341, S. N., Sdl. Hr. V. 362., Rk. Sl.

Kosťáloví, vz Kosťálí.

Kaštany, míst. jm. Tk. IV. 591.

Košťátko, vz Koště.

Koště, ěte. Bž. 109. Prk. odvozuje slovo
toto od adj. koštь -|- je a toto adj. jest zase
odvozeno od subst. kostь a znamená tedy
kostlivý, ossosus. A tento význam adjektiva
koštь jest základem substantivu koště, jež
značí tedy něco hubeného, suchého t. j
štíhlého, tenkého. Cf. Ten zhubne, koho
uhodíš koštěm. Skloňuje pak Prk. k. dle
Pole: genit. -ě, dat. lok. -i, instr. -éru; pl.
nom. akkus. vok. -ě, gt. -í, dat. -ím, lok.
-ích, instr. -i. Koštiště pak a chvoště, chvo-
štiště (od chvostu) jsou tvary nesprávnými.
Prk. Přisp. 17. Koštětem. V. Bodej ž tě
koště! U Jižné. Vrů. Na to patří k., jen
což-tě! Da gehört der Besen tüchtig drein!
Dch. Vz Metla. — K. = péro Us. vojen.
v Praze. Kld.

Koštěnice, dle Budějovice, Kostenitz,
ves u Moravan v Pardubsku. Sdl Hr. I.
39., 64., Rk. SI.

Koštětář, e, m. = košťatář. Sl. les.

Koštial, u, m. = košťál; kosť. Slov. Vz
násl.

Koštialik, u, m. = kůstka. Vz Košťálík.
Slov. Cestou k-ky obhrýzala; Príď si vičko,
príď po tučnú jalovku, budem aspoň k-ky
oberať. Dbš. Sl. pov. IV. 11., III. 84.

Koštice, dle Budějovice, Koschtitz, ves
u Libochovic. Blk. Kfsk. 1341., Rk Sl.

Košticius Jan, jesuita. 1657. Jg. H. 1.
2. vd. 584., Jir. Ruk. I. 399.

Koštiště, vz Koště.

Koštofrank, u, m., vz Kostofrank, Sdl.
Hr. V. 114., 116. K. v Nové Vsi u Bělo-
hradu a v Jičíně sluje okolí kostela sv.
Jana; v ŽelezHém Brodě a v Semilech sluje
tak hřbitov. Sdl. Hr. V. 114. Je na k-ku -
umřel. U Semil. Tkč.

Koštov, a, m., Kosten, ves u Ústí nad
Lab. Rk. Sl.

Koštovati, z lat. constare. Mkl. Etym.
134. Co to koštuje? Us. — čeho (ochut-
nati). Obojího vína k-val. NB. Tč. 64. Štěstí
k. Dh. 164. - co kde. Každý, kdož se
chce tomu řemeslu učiti, má se v cechu
opověděti a má sobě potom u mistra dvě
neděle k. (na zkušené meškati). Rád ce-
chovní r. 1658. Mtc. 1873. 82.

Koštriť == vlasy cuchati. Slov. Zátur.

Koštyfol, u, m. = kostival, symphytum.
Laš. Tč.

Koštýř, e, m. = násoska přímá, jíž se
pivo ze sudu vytahuje, aby se okusilo, der
Saugheber. Mor. Bkř., Vck. Vz Kram. Slov.

Košulant, a, m. = košilanda. Na jižní
Mor. Šd.

Košúlča = košilka. Mor. Brt. D.

Košulenka, vz Košile, Prk. Př. 27.

Košumberk, KoschumbeRg, ves u Vys.
Mýta. Blk. Kfsk. 517., Sdl. Hr. I. 255.

Košut = kozel. Mkl. Etym. 134. -- K-ty
převracať = kotrmelce metati. Slov. Sbor.
— K., a, m., os. jm. — K. Ludv. (Kossuth
Lajos) vůdce uheRské revoluce r. 1848.-1849.,
nar. 1806. Vz S. N., Rk. Sl. - K Bedř.
Vil, nar. 1819., evan. farář, spis. Vz S N.,
Rk. Sl. — K. Benj., naRoz. 1822., evangel.
faRář. Vz Rk. Sl., Tf. H. 1. 3. vd. 186., Sb.
Dj. ř. 2. vyd. 260. — K. Jarom., docent,
t'r. asi 1883. Vz Bačk, Př. 51.

Košút, u, m. Syhliak ba i každý listnatý
stromok i každý väčší ker, čo do hora ne-
rastie, ale tak husto do šíra sä na daro-
mnicu rozrastá, menuje sä košút. Slov.
Hdž. Čít. 192.

Košutár, a, m. = přívrženec Košutův. Vz
Košut Ludv. Slov. Phld. III. 59.

Košutárstvo, a, n. = přidržování se
Košuta. Slov. Phld. VI. 165., 214.

Košutina, y, f. = košutářství. Slov. Šd.

Košutovec, vce, m. = košutár. Sd.

Košutovský. Odbojná k. Žilina byla od-
zbrojena. Vz Košut Lud. Pokr. Pot. I. 186.

Košutovy = kozlí. Slov. Sl. let. I. 94.

Košuty, dle Dolany, dědina v turčan.
stolici, nedaleko Sučan, rodiště Lud. Ko-
šuta (Kossutha). Pokr. Pot. I. 346.